Nové články na stránkách

O stránkách, dotazy, připomínky, kritika...

Moderators: elizabeth, Ježek, Katerina

User avatar
elizabeth
Vévodkyně
Posts: 2183
Joined: 04 Sep 2006 15:24
Location: doma, což je všude tam, kde mě mají rádi...
Been thanked: 1 time

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by elizabeth »

Ježek wrote:Obrázek tam může být stejný jako u Konradina.
Nechtěla bych, aby byl stejný jako u Konradina. Chtěla bych ten obrázek z Konradina odstranit a dát do Přemysla.
Ježek wrote: Můžu použít nějaký Katky, něco k tomu mám napsáno, tak bych to tím doplnil, jestli tam bude něco novýho.
Článek nebo obrázek?
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

Není problém

Článek
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

Rytířství, původní článek: http://www.e-stredovek.cz/view.php?naze ... 2005082303" onclick="window.open(this.href);return false;

Spíš jen body než vázaný text
Ač je dnešní představa rytíře jako statného bojovníka v lesklém brnění a na mohutném oři, vždy připravenému chránit vdovy a sirotky, bojovat proti zlu, je silně zakořeněná, samotný termín „rytíř“ během středověku, od svého vzniku, prošel několikerou proměnou. Nejdříve to byl jezdec, bojovník (ritter). Později tímto slovem byl označován vybraný bojovník, ne ještě nutně šlechtic, poctěný pasováním. Této problematice se bude věnovat tento článek, důvodem je i to, že tak je tento pojem i dnes nejvíce chápán. Pro doplnění, v pozdním středověku slovo rytíř označovalo i nižší šlechtu, která nemusela být vůbec pasovaná. Slovem rytíř byl označován také šachový kůň.

Těžká obrněná jízda, jako stabilní a nejdůležitější prvek armády, se objevila v 7. století ve franské říši. Úplné vybavení tohoto vojáka vycházelo na ekvivalent zhruba 20 krav. Pochopitelně účast ve vojsku na takovéto posici se stala záhy záležitostí těch nejbohatších feudálů a jim podřízených vasalů a družiníků, které tito feudálové dokázali vybavit. Úzká souvislost feudalismu s budoucím rytířstvem (ve druhém a třetím významu) je na místě.

V raném středověku, co se týká rytířstva, zatím jen jako ozbrojené složky společnosti, nejsou uzavřeny profesní skupiny. Není výjimkou, že obyčejný rolník, fyzicky ovšem velmi zdatný, je vybaven šlechticem ke službě v jeho družině a s ním se dostat do okruhu (královského) dvora, kde by tento rolník mohl být povýšen do šlechtického stavu. Podobně ale ve stejné době se řada dočasných bojovníků vrátila zpět k zeměděství.
Vývoj ale směřoval jiným směrem, titul rytíř, který ve vrcholném středověku byl získán pasováním, byl stále více uzavřen pouze pro šlechtu. V západní Evropě 12. století se prvně objevují pravidla, že rytířem může být pasován pouze syn rytíře (a také šlechtic). Pasování už není podmínkou pro vojenskou kariéru, ale jen pocta během vojenské kariéry, rytířských pasování zároveň v průběhu vrcholného a pozdního středověku rapidně ubývá, pasovaní rytíři se stávají určitou podskupinou v rámci šlechty.

Součástí rytířské etiky je slušné zacházení se zajatci (zákaz jejich vraždění), stejně jako důraz na platnost čestného slova.
Jako jeden z příkladu specifické etiky a rozmýšlení lze uvést problém úderu do zad. Za něj se neměl stydět, ten, kdo dal ránu (jak bychom dnes předpokládali), ale ten, kdo ji obdržel, neboť se může zdát, že ji mohl získat na útěku.
K pasování, ve své nejryzejší formě, vedla dlouhá cesta od předávání zbraní vojenským vůdcům v germánských kmenech. Tuto tradici uchopila částečně církev a vtiskla jí své sakrálno.
Jedno z nejznámějších prvních popisů pasování se týká Geofreye Plantageneta v roce 1128, během letnic. Budoucí rytíř nejdříve podstoupil očistnou lázeň (ta měla i symbolický význam), poté je oblečen do bílé a purpurové tuniky, je mu věnován skvělý kůn, stejně jako dobré brnění a další zbraně. Naposledy dostane meč. Ještě není slyšet o nějakém církevním zprostředkování, ani o žádném slibu, ale to teprve nastane. Na západě koncem 12. století. Pasovaný nejdříve položí svůj meč na oltář a poté jej odebere, zároveň je během ceremonie opásán vojenským pásem a je slavnostně pasován (tři lehké údery plochou stranou meče za odříkávání známé formule). Slíbí také zachovávat rytířskou etiku. Celý rituál se již odehrává v kostele za přítomnosti kněze.
V českém prostředí měl pravomoc pasovat rytíře pouze český panovník, který toho dokázal často politicky využít.

Macek, Josef: Česká středověká šlechta
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ingolf »

Mám udělat stylistické opravy?
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

Ty až posléze. Spíš mi jde o připomínky k obsahu.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ingolf »

K platnosti čestného slova - vím minimálně o jednom případu, kdy zajatý šlechtic odjel na čestné slovo s tím, že u příbuzných sežene výkupné. Když ho nesehnal, vrátil se zpátky do zajetí, i když mohl zůstat na svobodě.. Akorát si přesně nevzpomenu na jméno, kdo to byl.. Někdo na Moravě nebo ve Slezsku myslím..
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

Ingolf wrote:K platnosti čestného slova - vím minimálně o jednom případu, kdy zajatý šlechtic odjel na čestné slovo s tím, že u příbuzných sežene výkupné. Když ho nesehnal, vrátil se zpátky do zajetí, i když mohl zůstat na svobodě.. Akorát si přesně nevzpomenu na jméno, kdo to byl.. Někdo na Moravě nebo ve Slezsku myslím..
Jeden ze synů Albrechta Habsburského zajatý u Mühldorfu, jméno si nevzpomenu
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
User avatar
Zany
Král
Posts: 1250
Joined: 07 Oct 2007 19:37
Location: Praha
Has thanked: 1 time

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Zany »

Ježek wrote:
Ingolf wrote:K platnosti čestného slova - vím minimálně o jednom případu, kdy zajatý šlechtic odjel na čestné slovo s tím, že u příbuzných sežene výkupné. Když ho nesehnal, vrátil se zpátky do zajetí, i když mohl zůstat na svobodě.. Akorát si přesně nevzpomenu na jméno, kdo to byl.. Někdo na Moravě nebo ve Slezsku myslím..
Jeden ze synů Albrechta Habsburského zajatý u Mühldorfu, jméno si nevzpomenu
Jindřich Habsburský
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ingolf »

Tak to je ještě někdo další, v tom Slezsku by to byl možná nějaký potomek Jiřího z Poděbrad, jestli je to možný.. Mně to už všechno nějak splývá..
travonah
Zeman
Posts: 102
Joined: 22 Jun 2012 01:06

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by travonah »

neškodilo by plné znění rytířského slibu.
Rubáš z Hrádku
Rytíř
Posts: 171
Joined: 01 Dec 2010 15:47
Location: Litoměřice
Been thanked: 1 time

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Rubáš z Hrádku »

Ježek wrote:Rytířství, původní článek: http://www.e-stredovek.cz/view.php?naze ... 2005082303" onclick="window.open(this.href);return false;

Spíš jen body než vázaný text
.
V českém prostředí měl pravomoc pasovat rytíře pouze český panovník, který toho dokázal často politicky využít.

Macek, Josef: Česká středověká šlechta

Právo pasovat na rytíře měl každý pasovaný rytíř. I panovník musel být nejdřív někým pasován na rytíře a teprve potom mohl pasovat sám.
Je pravdou, že v Čechách se nám nedochovaly v předhusitském období zprávy o takovém pasování.
Katerina
Královna
Posts: 1797
Joined: 29 Jan 2007 16:32
Location: Velvary
Been thanked: 1 time

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Katerina »

Já to nějak nepochopila, komentáře k věcnému obsahu ???

A proč tam chceš dávat tak obsáhlou citaci od Macka ? Je to sice základ , ale některé věci jsou už přeci překonané, hodně se bádalo v anglickém a francouzském prostředí.

Jinak pár poznámek:

Také si myslím, že omezení práva pasovat jen na panovníka je příliš zúžené, mohli to bát skutečně I církevní osobnosti, Jana L. pasoval po Muhldorfu strýc Balduin, jinak často pasoval lenní pán.

Těch co se vraceli na čestné slovo bylo víc , Byl to opravdu Jindřich Habsburský po Muhldorfu, jinak taky jeden francouzský král, musela bych to dohledat se vrátil zpátky do zajetí do Anglie .

Znění rytířského slibu v plném znění .. domnívala jsem se , že se vyvíjel a byl v různém evropském prostředí troche odlišný .. i když to ... ve jménu Boha, sv. Michala a sv. Jiří - to bylo předpokládám univerzální.

Jinak asi text zahrnuje vše .. navíc bych asi zmínila, jak se postupně z těchto pravidel vyvinula celá kultura, kterou přijali za svou panovníci a po nich i šlechta. A kromě bojovbé složky bych asi věnovala pozornost jak do toho byla postupně integrována víra.
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
User avatar
Viola
Královna
Posts: 2794
Joined: 02 Jan 2007 15:55
Has thanked: 1 time

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Viola »

Katerina wrote: Těch co se vraceli na čestné slovo bylo víc , Byl to opravdu Jindřich Habsburský po Muhldorfu, jinak taky jeden francouzský král, musela bych to dohledat se vrátil zpátky do zajetí do Anglie .
Jan Dobrý, manžel Bonny Lucemburské.
travonah
Zeman
Posts: 102
Joined: 22 Jun 2012 01:06

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by travonah »

slib se samozřejmě týkal ochrany křesťanství, slabých (vdov a sirotků a poddaných)- měl 4 části, rozšířený slib v případě rytířských řádů měl ještě další 4. Až budu mít čas, najdu to a opíši.
User avatar
Viola
Královna
Posts: 2794
Joined: 02 Jan 2007 15:55
Has thanked: 1 time

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Viola »

Ježku, máš ten letošní ĎaS o rytířské kultuře?
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

nn
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

Finální verse k připomínkování (po všech stránkách, i stylisticky):

Code: Select all

Ač je dnešní představa rytíře jako statného bojovníka v lesklém brnění a na mohutném oři, vždy připravenému chránit vdovy a sirotky, bojovat proti zlu, je silně zakořeněná, samotný termín „rytíř“ během středověku, od svého vzniku, prošel několikerou proměnou. Nejdříve to byl jezdec, bojovník (ritter). Později tímto slovem byl označován vybraný bojovník, ne ještě nutně šlechtic, poctěný pasováním. Této problematice se bude věnovat tento článek, důvodem je i to, že tak je tento pojem i dnes nejvíce chápán. Pro doplnění, od vrcholného a především v pozdním středověku slovo rytíř (miles, pl. milites) označovalo i nižší šlechtu, která nemusela být vůbec pasovaná. Slovem rytíř byl označován také dnešní šachový kůň.

Těžká obrněná jízda, jako stabilní a nejdůležitější prvek armády, se objevila v 7. století ve Franské říši. Úplné vybavení tohoto vojáka bylo finančně náročné, proto se účast ve vojsku na takovéto posici stala záhy záležitostí těch nejbohatších feudálů a jim podřízených vazalů a družiníků, které tito feudálové dokázali vybavit. Úzká souvislost feudalismu s budoucím rytířstvem je tak  na místě.

V raném středověku, co se týká rytířstva, zatím jen jako ozbrojené složky společnosti, nejsou uzavřeny profesní skupiny. Není výjimkou, že obyčejný rolník, fyzicky ovšem velmi zdatný, je vybaven šlechticem ke službě v jeho družině a s ním se dostat do okruhu (královského) dvora, kde by tento rolník mohl být povýšen do šlechtického stavu. Podobně ale ve stejné době se řada dočasných bojovníků vrátila zpět k zemědělství. 

Vývoj ale směřoval jiným směrem, titul rytíř, který ve vrcholném středověku byl získán pasováním, byl stále více uzavřen pouze pro šlechtu. V západní Evropě dvanáctého století se prvně objevují pravidla, že rytířem může být pasován pouze syn rytíře (a také šlechtic). Pasování už není podmínkou pro vojenskou kariéru, ale jen pocta během vojenské kariéry, rytířských pasování zároveň v průběhu vrcholného a pozdního středověku rapidně ubývá, pasovaní rytíři se stávají určitou podskupinou v rámci šlechty.

K rytířství se také vyjadřuje církev, především v pracích Jana ze Salisbury a Bernarda z Clairvaux. Ti a nejenom oni prosadí myšlenku, aby byl rytíř i ochráncem katolické církve, účastnil se křížových výprav a byl  v duchu křesťanské etiky ochráncem slabých, tj. vdov a sirotků. 

Rytířství se tak stávalo spíše formou chování, než profesí bojovníka. Součástí rytířské etiky bylo slušné zacházení se zajatci (zákaz jejich vraždění), stejně jako důraz na platnost čestného slova. Zde lze uvést příklad z českého prostředí. V bitvě u Mühldorfu byl českým králem Janem Lucemburským zajat rakouský vévoda Jindřich. Ten byl propuštěn na dobré slovo, že za sebe zaplatí poměrně vysoké výkupné. Když se ukázalo, že Jindřich tolik prostředků nemá, dobrovolně se vrátil do zajetí. Jako další z příkladu specifické etiky a rozmýšlení lze uvést problém úderu do zad. Za něj se neměl stydět, ten, kdo dal ránu (jak bychom dnes předpokládali), ale ten, kdo ji obdržel, neboť se může zdát, že ji mohl získat na útěku.

K pasování, ve své nejryzejší formě, vedla dlouhá cesta od předávání zbraní vojenským vůdcům v germánských kmenech. Tuto tradici uchopila částečně církev a vtiskla jí své sakrálno.
Jedno z nejznámějších prvních popisů pasování se týká Geoffreye Plantageneta (otce budoucího anglického krále Jindřicha II.) v roce 1128, během Letnic. Budoucí rytíř nejdříve podstoupil očistnou lázeň (ta měla i symbolický význam), poté je oblečen do bílé a purpurové tuniky, je mu věnován skvělý kůn, stejně jako dobré brnění a další zbraně. Naposledy dostane meč. Ještě není slyšet o nějakém církevním zprostředkování, ani o žádném slibu, ale to teprve nastane koncem 12. století. Pasovaný nejdříve položí svůj meč na oltář a poté jej odebere, zároveň je během ceremonie opásán vojenským pásem a je slavnostně pasován (tři lehké údery plochou stranou meče za odříkávání známé formule). Slíbí také zachovávat rytířskou etiku. Celý rituál se již odehrává v kostele za přítomnosti kněze. Pro naše prostředí prvně slyšíme o pasování Václava I. při příležitosti jeho korunovace v únoru 1228 mohučským arcibiskupem Siegfriedem. 
Rytíře mohl teoreticky pasovat každý rytíř, u nás je doloženo pasování pouze panovníkem nebo jeho zástupcem, prvně v roce 1250 na popud Václava I. pražský děkan Vít pasoval na Velízi královského vilika (správce) Nedvěda (Medvěda). 

S rytířstvím je spojena řada dalších prvků, erby, pečeti, hrady s německými jmény, kurtoazie, turnaje   

Robert Antonín: Česká šlechta na rytířských koních (Dějiny a současnost 6/13)
Georges Duby: Tři řády aneb představy o feudalismu. Praha 2008.
Wojciech Iwańczak: Po stopách rytířských příběhů. Rytířský ideál v českém písemnictví. Praha 2001.
Wojciech Iwańczak: Lidé meče, modlitby a práce. Praha 2011.  
Libor Jan: Buhurt a tjost (Dějiny a současnost 6/13).
Libor Jan: Počátky turnajů v českých zemích a jejich rozkvět v době Václava II. (Listy filologické 128/2005).
Josef Macek: Česká středověká šlechta, Praha 1997.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
User avatar
Zany
Král
Posts: 1250
Joined: 07 Oct 2007 19:37
Location: Praha
Has thanked: 1 time

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Zany »

Trochu jsem to (snad) učesal, příjde mi to ovšem takové neukončené, jako úvod k rozsáhlejšímu článku...

Code: Select all

Ač je dnes silně zakořeněná představa rytíře jako statného bojovníka v lesklém brnění a na mohutném oři, vždy připraveného chránit vdovy a sirotky, bojovat proti zlu, samotný termín „rytíř“ během středověku od svého vzniku prošel několikerou proměnou. Nejdříve to byl jezdec, bojovník (ritter). Později tímto slovem byl označován vybraný bojovník, ne ještě nutně šlechtic, poctěný pasováním. Této problematice se bude věnovat tento článek, důvodem je i to, že tak je tento pojem i dnes nejvíce chápán. Pro doplnění, od vrcholného a především v pozdním středověku slovo rytíř (miles, pl. milites) označovalo i nižší šlechtu, která nemusela být vůbec pasovaná. Slovem rytíř byl označován také dnešní šachový kůň.

Těžká obrněná jízda se jako stabilní a nejdůležitější prvek armády objevila v 7. století ve franské říši. Úplné vybavení tohoto vojáka bylo finančně náročné, proto se účast ve vojsku na takovéto pozici stala záhy záležitostí těch nejbohatších feudálů a jim podřízených vazalů a družiníků, které tito feudálové dokázali vybavit. Úzká souvislost feudalismu s budoucím rytířstvem je tak na místě.

V raném středověku, co se týká rytířstva, zatím jen jako ozbrojené složky společnosti, nejsou uzavřeny profesní skupiny. Není výjimkou, že obyčejný rolník, fyzicky ovšem velmi zdatný, je vybaven šlechticem ke službě v jeho družině a s ním se dostat do okruhu (královského) dvora, kde by tento rolník mohl být povýšen do šlechtického stavu. Podobně ale ve stejné době se řada dočasných bojovníků vrátila zpět k zemědělství. 

Vývoj ale směřoval jiným směrem, titul rytíř, který ve vrcholném středověku byl získán pasováním, byl stále více vyhrazen pouze pro šlechtu. V západní Evropě dvanáctého století se prvně objevují pravidla, že rytířem může být pasován pouze syn rytíře (a také šlechtic). Pasování už není podmínkou pro vojenskou kariéru, ale jen pocta během vojenské kariéry, rytířských pasování zároveň v průběhu vrcholného a pozdního středověku rapidně ubývá, pasovaní rytíři se stávají určitou podskupinou v rámci šlechty.

K rytířství se také vyjadřuje církev, především v dílech Jana ze Salisbury a Bernarda z Clairvaux. Ti (a nejenom oni) prosadí myšlenku, že by rytíř měl být i ochráncem katolické církve, účastnit se křížových výprav a být v duchu křesťanské etiky ochráncem slabých, tj. vdov a sirotků.

Rytířství se tak stávalo spíše formou chování, než profesí bojovníka. Součástí rytířské etiky bylo slušné zacházení se zajatci (zákaz jejich vraždění), stejně jako důraz na platnost čestného slova. Zde lze uvést příklad i z českého prostředí. V bitvě u Mühldorfu byl českým králem Janem Lucemburským zajat rakouský vévoda Jindřich. Ten byl propuštěn na dobré slovo, že za sebe zaplatí poměrně vysoké výkupné. Když se ukázalo, že Jindřich tolik prostředků nemá, dobrovolně se vrátil do zajetí. Jako další z příkladu specifické etiky a rozmýšlení lze uvést problém úderu do zad. Za něj se neměl stydět, ten, kdo dal ránu (jak bychom dnes předpokládali), ale ten, kdo ji obdržel, neboť rytíři se nemůže stát, že se ocitne k nepříteli zády, u rány do zad se tedy může zdát, že ji mohl dostat na útěku.

K pasování, v jeho nejryzejší formě, vedla dlouhá cesta od předávání zbraní vojenským vůdcům v germánských kmenech až po rituál se striktně stanoveným průběhem. Tuto tradici uchopila částečně církev a vtiskla jí své sakrálno.
Jedno z nejznámějších prvních popisů pasování se týká Geoffreye Plantageneta (otce budoucího anglického krále Jindřicha II.) v roce 1128, během Letnic. Budoucí rytíř nejdříve podstoupil očistnou lázeň (ta měla i symbolický význam), poté je oblečen do bílé a purpurové tuniky, je mu věnován skvělý kůň, stejně jako dobré brnění a další zbraně. Naposledy dostane meč. Ještě není slyšet o nějakém církevním zprostředkování, ani o žádném slibu, ale to nastane již koncem 12. století. Pasovaný nejdříve položí svůj meč na oltář a poté jej odebere, zároveň je během ceremonie opásán vojenským pásem a je slavnostně pasován (tři lehké údery plochou stranou meče za odříkávání známé formule). Slíbí také zachovávat rytířskou etiku. Celý rituál se již odehrává v kostele za přítomnosti kněze. Pro naše prostředí prvně slyšíme o pasování Václava I. při příležitosti jeho korunovace v únoru 1228 mohučským arcibiskupem Siegfriedem.
Rytíře mohl teoreticky pasovat každý rytíř, u nás je doloženo pasování pouze panovníkem nebo jeho zástupcem, prvně v roce 1250 na popud Václava I. pražský děkan Vít pasoval na Velízi královského vilika (správce) Nedvěda (Medvěda). 

S rytířstvím je spojena řada dalších prvků, erby, pečeti, hrady s německými jmény, kurtoazie, turnaje 

Robert Antonín: Česká šlechta na rytířských koních (Dějiny a současnost 6/13)
Georges Duby: Tři řády aneb představy o feudalismu. Praha 2008.
Wojciech Iwańczak: Po stopách rytířských příběhů. Rytířský ideál v českém písemnictví. Praha 2001.
Wojciech Iwańczak: Lidé meče, modlitby a práce. Praha 2011. 
Libor Jan: Buhurt a tjost (Dějiny a současnost 6/13).
Libor Jan: Počátky turnajů v českých zemích a jejich rozkvět v době Václava II. (Listy filologické 128/2005).
Josef Macek: Česká středověká šlechta, Praha 1997.
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

Máš recht, ta poslední věta není ukončená, tam sem chtěl napsat, že se o tom píše v jinym článku (rytířská kultura)
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.
User avatar
Ježek
Král
Posts: 3679
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 5 times
Been thanked: 3 times

Re: Nové èlánky na stránkách

Unread post by Ježek »

Chceme dál publikovat články pana Galatíka? Mám tu dva, ale původně zamýšlený cíl, aby vyvolaly diskusi (proč ne) se nenaplnil :(
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.