Ludowingové, Durynská lantkrabata
Napsal: 16 úno 2025 12:17
Jindřich Raspe
6. února 1247 na následky svého zranění z bitvy zemřel durynský lantkrabě a římský protikrál Jindřich Raspe. Jeho životní osudy se několikrát prolnuly i s českými dějinami - jeho otcem byl souputník Přemysla Otakara I. Heřman I. Durynský (+1217), matkou Žofie Bavorská.
Jindřich Raspe se narodil někdy kolem roku 1204, přičemž měl tři starší bratry, Ludvíka IV. (lantkrabě 1217-1227), Heřmana (+1216), Konráda (velmistr Řádu německých rytířů 1239-1240).
Po smrti staršího bratra Ludvíka na Šesté křížové výpravě v Otrantu v roce 1227 se Jindřich Raspe stal regentem za jeho syna Heřmana II., kterého měl zbavit vlády a s jeho matkou Alžbetou Durynskou vyhnat do Uher. Jiné prameny zase Jindřicha Raspeho obviňují, že Heřmana (+1241) nechal otrávit.
Už jako regent stál Jindřich Raspe na straně Štaufů, byl jedním z poručníků nezletilého Konráda IV., v roce 1239 byl společně s císařem Fridrichem II. exkomunikován. O tři roky později spolu s českým králem Václavem I. správcem německé části Říše.
Raspe ve střetu císaře a papeže změnil strany v roce 1245 a 22. května 1246 byl zvolen římským protikrálem, pro papežskou podporu posměšně nazývaný kněžským králem (Pfaffenkönig). V srpnu 1246 vítězí nad vojsky Konráda IV. Štaufského u Niddy, následně neúspěšně dobývá Ulm a Reutlingen. Zde je zraněn a umírá v únoru na svém hradě Wartburg.
I když Jindřich Raspe se třikrát oženil, pojal Alžbětu Braniborskou, Gertrudu Rakouskou a Beatrici Brabanskou, tak ani s jednou manželkou neměl žádného syna a jeho rod Ludowingů tak vymírá po meči.
Nejvážnějším pretendentem durynského latkrabství se stal Jindřichův synovec (syn jeho sestry Jutty) Jindřich III. Míšeňský z rodu Wetinnů, kterému Durynsko slíbil i císař Fridrich II. Vládu chtěla získat také Žofie, dcera Ludvíka IV. Durynského a manželka Jindřicha II. Brabantského pro svého syna Jindřicha (*1244). Nároky na Hessensko si činil i mohučský arcibiskup.
Válka o durynské dědictví nakonec skončila příměřím a dělením zemí mezi oba Jindřichy. Jindřich Míšeňský získal Durynsko, Jindřich, řečený Dítě nově vytvořené hessenské lantkrabství. Novým protikrálem byl zvolen Vilém Holandský.
6. února 1247 na následky svého zranění z bitvy zemřel durynský lantkrabě a římský protikrál Jindřich Raspe. Jeho životní osudy se několikrát prolnuly i s českými dějinami - jeho otcem byl souputník Přemysla Otakara I. Heřman I. Durynský (+1217), matkou Žofie Bavorská.
Jindřich Raspe se narodil někdy kolem roku 1204, přičemž měl tři starší bratry, Ludvíka IV. (lantkrabě 1217-1227), Heřmana (+1216), Konráda (velmistr Řádu německých rytířů 1239-1240).
Po smrti staršího bratra Ludvíka na Šesté křížové výpravě v Otrantu v roce 1227 se Jindřich Raspe stal regentem za jeho syna Heřmana II., kterého měl zbavit vlády a s jeho matkou Alžbetou Durynskou vyhnat do Uher. Jiné prameny zase Jindřicha Raspeho obviňují, že Heřmana (+1241) nechal otrávit.
Už jako regent stál Jindřich Raspe na straně Štaufů, byl jedním z poručníků nezletilého Konráda IV., v roce 1239 byl společně s císařem Fridrichem II. exkomunikován. O tři roky později spolu s českým králem Václavem I. správcem německé části Říše.
Raspe ve střetu císaře a papeže změnil strany v roce 1245 a 22. května 1246 byl zvolen římským protikrálem, pro papežskou podporu posměšně nazývaný kněžským králem (Pfaffenkönig). V srpnu 1246 vítězí nad vojsky Konráda IV. Štaufského u Niddy, následně neúspěšně dobývá Ulm a Reutlingen. Zde je zraněn a umírá v únoru na svém hradě Wartburg.
I když Jindřich Raspe se třikrát oženil, pojal Alžbětu Braniborskou, Gertrudu Rakouskou a Beatrici Brabanskou, tak ani s jednou manželkou neměl žádného syna a jeho rod Ludowingů tak vymírá po meči.
Nejvážnějším pretendentem durynského latkrabství se stal Jindřichův synovec (syn jeho sestry Jutty) Jindřich III. Míšeňský z rodu Wetinnů, kterému Durynsko slíbil i císař Fridrich II. Vládu chtěla získat také Žofie, dcera Ludvíka IV. Durynského a manželka Jindřicha II. Brabantského pro svého syna Jindřicha (*1244). Nároky na Hessensko si činil i mohučský arcibiskup.
Válka o durynské dědictví nakonec skončila příměřím a dělením zemí mezi oba Jindřichy. Jindřich Míšeňský získal Durynsko, Jindřich, řečený Dítě nově vytvořené hessenské lantkrabství. Novým protikrálem byl zvolen Vilém Holandský.