Uličný, Ferdinand: Dejiny Slovenska v 11. - 13. storočí

Recense a diskuse o knihách

Moderator: Ježek

User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Uličný, Ferdinand: Dejiny Slovenska v 11. - 13. storočí

Unread post by Ingolf »

Uličný, Ferdinand: Dejiny Slovenska v 11. - 13. storočí. VEDA, Vydavatelstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava 2013. http://knihy.abz.cz/prodej/dejiny-slove ... 13-storoci" onclick="window.open(this.href);return false;

Slovenské středověké dějiny jsou komplikovaně přístupné. Slovenská historiografie má navíc jiné priority. Tou je z raných dějin Velká Morava, z novějších dějin národní hnutí.

Třeba jsem měl v ruce jednu knihu, nevím přesný název, řekněme "Společenský život Košic v 19. století" začíná to tím, že jeden košický Maďar zanechal vzpomínky, že v Košicích se mluilo maďarsky. A celá kniha je polemikou, že Košice byly slovenské.. Ale o tom, o čem byl název, to skoro nebylo..
Rané dějiny slouží k tomu ukázat slovenskou státnost a národnost už ve Velké Moravě. Důraz je na etnickém jménu Sloven/Slovien/Slověn jako předka Slováků.

Středověké dějiny za uherského království už nejsou tak lukrativní, což má určitě vliv na počet knih věnovaných tomu kterému období.
Do toho vycházejí knihy o pětitisíciletých dějinách Slováků apod., jak jsou Slováci nejstarším národem Evropy atd., které se tedy nedají asi označit za historiografii, ale vypovídají hodně o poptávce čtenářů - http://www.martinus.cz/?uItem=85132" onclick="window.open(this.href);return false; .

Všechny knihy mají společný zájem zaměřený dovnitř slovenské společnosti. Ale i kdyby byli Slováci staří 500 000 let, i kdyby byla Velká Morava čistě slovenský stát a Maďaři byli jen maďarizovaní Slováci, tak pro nějaký můj užitek to je v podstatě k ničemu, nepřínosné. Neslovenskému čtenáři nejsou primárně určeny, a pokud ano, tak jen aby obdivoval slovenskou minulost.

Oproti tomu je tu kniha Michala Slivky Pohlady do stredovekých dějín Slovenska - http://www.martinus.cz/?uItem=179724" onclick="window.open(this.href);return false; . Ta popisuje evropskou křesťanskou kulturu, kterou doplňuje slovenskými příklady. Jednak to plní ten účel, že zařazuje slovenskou kulturu rovnoprávně mezi kultury jiné, jednak už pomáhá i cizímu pohledu a jeho užitku, protože to rozšiřuje i poznání celkové evropské kultury nebo i jednotlivých kultur.. Jak ale je vidět už v názvu, jedná se o kapitoly, ne o komplexní zpracování středověkých dějin.

Ta komplexnost je další věcí ohledně slovenských dějin. Existují komplexní dějiny Slovenska, ale středověk bývá pojednán zkratkovitě. Historik Dušan Kováč napsal Dějin Slovenska do edice Dějiny států pro Nakladatelství Lidové noviny - https://www.nln.cz/knihy/dejiny-slovenska-cesky/" onclick="window.open(this.href);return false; Středověké dějiny začínají po pádu Velké Moravy na s. 32. Na str. 35 už je mongolský vpád v 13. století, na str. 41 Zikmund Lucemburský, po kapitole o středověké společnosti končí středověk na str. 57.

A do této situace vyšla kniha pana Uličného o středověkých dějinách Slovenska, která se snaží vycházet z několikrát deklarovaných vědeckých základů.
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Uličný, Ferdinand: Dejiny Slovenska v 11. - 13. storočí

Unread post by Ingolf »

Kniha je rozdělena do desíti kapitol. Na začátku je trochu zeměpisu, pak postavení Slovenska v Uhersku (včetně podílu Slováků na vývoji Uherska), pak dělení území na instituce státní (základní jednotkou byl komitát, tedy hrabství) i instituce církevní ((arci-)biskupství, proboštství, kláštery), osídlení Slovenska.. Další kapitoly se zabývají dělením lidií, tedy etnicky, stavovsky (poddaní, šlechta, měšťani, duchovní, vojáci...). Na závěr je kapitola o kultuře.

***

Dvě věci se knihou vinou, obě nějak spojené s vědeckostí. Jedna je styl psaní, ten je na mě až moc vědecký. Kapitola většinou začne osnovou, pak se rozepíše, co se vyčetlo v jaké listině, na závěr shrnutí. Asi je tu moc znát, že autor je povoláním i archivář. Kapitoly jsou často jen souhrnem informací o tom, kde se vyskytuje první zmínka o městě, komitátu apod.

Do toho tu některé věci působí nadbytečně. Třeba komitáty nesou většinou jméno pro svém správním hradu - tady se to ale opakuje u každého takového komitátu, i když to je více méně jasné. Jinde je vysvětleno, co je to brod nebo brána - a když je brána otevřená, tak se může pokračovat po cestě dál..Na str. 478 je vyjmenováno, kolikrát je rychtář uveden latinskými pojmy iudex, kolikrát villicus, kolikrát prepositus a dalšími pojmy.. K čemu to?
Všechno je vědecké, ale zároveň se někdy cítím jako školák, co se učí základní věci.. A to je přeneseně můj problém s celou knihou, protože tu jsem většinou odkládal s tím, jak je náročná na pozornost a jako kdybych se zase učil mechanicky nějakou biologii na gymplu nebo jiný předmět založený na učení nazpaměť..

Když srovnám jiné historické knihy, tak z nich jdou myšlenky, nabíjí mě, někdy mám potřebu vzít počítač a ty myšlenky přefornulovat nebo s nimi polemizovat.. Dějiny jsou od slova dít se, ne o výčtu dat, bitev, počtu padlých v bitvách.. To jsou všechno věci, kterí i na těch školách žákům dějepis znechucují..Uličného styl psaní je o statistice, chybí mi tu víc myšlenek..

***

Druhá věc, která se možná mimoděk vine knihou, je hledání místa Slováků v Uhersku. Autor neopomene zmínit, jaké zásluhy na konkrétních věcech nesou Slováci, kde mají početní převahu apod.

To se dostává do kontaktu s proklamovanou vědeckostí a objektivitou knihy. Viděl jsem to myslím i v jiných slovenských knihách, že když se chce zkritizovat cizí názor, napíše se, že ten názor vyvrátili oponenti "kriticky a objektivně", popř. "kritičtí badatelé zhodnotili"... Panuje tu nějaké větší spoléhání na autoritu mi to přijde, nebo tendence shodit oponenta tím, že není "kritický", že neumí tolik přemýšlet a objektivně zhodnocovat..

Autor uvádí na začátku knihy myšlenku, že Slovensko bylo geograficky předurčeno stát se spíše součástí Uher než Čech (kam patřilo území západně od Váhu za říše Boleslavů) nebo Polska (Slovensko na nějaký čas obsadil Boleslav Chrabrý). Od Čech a ještě více od Polska ale Slovensko dělily hory. Být součástí Uher ale znamenalo, že si Slováci v takovém etnicky vyloženě cizím prostředí spíše udrželi vlastní identitu. V prostředí českém nebo polském by snáze došlo k asimilaci obou etnik, což je hodnoceno jako "velmi nepříznivý důsledek" (s. 29).

Jenže co je "objektivně" dobře, samostatný slovanský národ, nebo spojený větší? Když Mojmír dobyl Nitru na Pribinovi, založil státní útvar, ke kterému se Slováci hlásí jako z základu své státnosti. Kdyby se Pribina ubránil, nitranský stát by zůstal nezávislý na mojmírovské Moravě a po uherském záboru by etnický vývoj obou území šel jinudy - asi by byly slyšet názory, jak dobře, že se Slováci ubránili vlivu Mojmírovců ze západu.. Kdyby Boleslav Chrabrý dobyl napořád Slovensko nebo Čechy (nějakou dobu držel Prahu), byl by dnes asi hodnocen pozitivně jako zakladatel velké slovanské říše..

Uličného text pokračuje: "Naopak, jazyková nepříbuznost a rozdílnost maďarštiny měla příznivý, izolační vliv na Slováky od 11. století. Život v Uhersku měl pro Slováky ve středověku příznivý vliv na udržení, přetrvání slovenské národnosti."
Pozitivní vliv na přetrvání slovenské národnosti to mělo, ale jestli je vytvoření slovenské národnosti objektivně pozitivnější než vytvoření většího slovanského národa, to je naznačeno; možná to jsem to vzhledem ke kontextu špatně pochopil, každopádně to zůstává nevysvětleno.

***

Důraz na práci s domácími listinami má ještě ten dopad, že se tolik nepracuje s prameny nebo literaturou cizí. Historické knihy většinou popíší základní děje u sousedů a jejich vliv na poměry domácí. Většinou dynastický konflikt, do kterého domácí král zasahuje, nebo spor, který vede k válce mezi sousedy. Uličný místo toho vysleduje, kdy na Slovensko vpadl jaký král, popř. kdy sem zavítal uherský král na objížďku a kudy jel, ale nic moc dalšího.. Místo vysvětlení, proč sem vpadl jaký cizí vládce, se jen statisticky spočítá, kolikrát sem vpadli Uhři a kolikrát Češi.. Ani se tu nepopisuje poměry v uherských dynastiích, není to komplexní obrázek, schází tu nějaká dynamika děje.

Při vysvětlování, co znamená jaká sociální skupina v pramenech, se dá sáhnout i do ostatních zemí, kde jsou poddaní popisováni stejnými termíny.. To se tu opět neděje, spoléhá se jen na prameny místní a jejich interpretační možnosti.
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Správa země

Unread post by Ingolf »

Na Slovensku v raném středověku fungovalo Nitranské knížectví (ale dobový název neznáme). Může jít o nástupce velkomoravského knížectví, může jít o knížectví v místě, které zůstalo významným.. Nitra fungovala jako údělné knížectví Arpádovců. prvním byl možná Michal, mladší bratr knížete Gejzy (Gejza byl otec Štěpána I.). Dalším knížetem byl přímo Štěpán. Pak tu vládl Vazul, to byl bratranec Štěpána, a byl v rámci dynastických bojl oslepen. Nicméně jeho synové se stali uherskými králi, když skončily vlády a války Petra Benátčana (1038-1041) a Samuela Aby (1041-1044).
Pak nastoupili Vazulovi synové Ondřej I. (1044-1060) a Béla I. (1060-1063). Od nich pokračovala linie Arpádovců až do jejich vymření. Nitranské knížectví zrušil před r. 1100 král Koloman.

Slovensko bylo děleno na komitáty, to je ekvivalent hrabství. Název je podle správce, který nesl latinské označení comes. V centru komitátu byl hrad, ten shromažďoval daně a dávky a řídil práce. Komitáty jsou vyjmenovány, ale dost by v knize pomohla mapa.. Počet komitátů se zvyšoval, hlavně na severu Slovenska byly původně územně velké horské komitáty, kde se časem stavěly na kopcích obranné hrady (hlavně po mongolském vpádu), a tak se dělila i správní území..

Přehled vývoje komitátů tady - https://sk.wikipedia.org/wiki/Historick ... _Slovensku" onclick="window.open(this.href);return false;

***

Církevně spadalo Slovensko pod arcibiskupství v Ostřihomi. To vzniklo za krále Štěpána a mělo mít pod sebou 10 biskupství.
Po r. 1100 byla povýšena na biskupství Nitra. Možná šlo také o obnovu biskupství z doby Velké Moravy, u Nitry byl za Štěpána obnoven velkomoravský klášter na Zoboru.
Pod biskupství v Jágru patřily SV Uhry včetně slovenských komitátů Abovsko-novohradského, zemplínského a užského.
Last edited by Ingolf on 10 Apr 2016 13:11, edited 1 time in total.
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Etnické poměry

Unread post by Ingolf »

Autor se hlásí ke slovenskému pojetí předků Slováků jakožto Slověnů. Uvádí, že v Konstantinově proglasu je pojem Slovieni a řeč Velké Moravy byla staroslověnština, tak proč ne..
Jméno Slovák se objevuje od 15. stol. K r. 1444 je znám velitel žoldnéřů jménem Slovák. To může skutečně odkazovat na etnicitu, v Čechách je myslím vůbec nejstarší užití jména Cikán taky u jména osoby dříve než u jména samotného etnika.
K r. 1458 uvádí Velešinův sborník jméno Slowak jako ekvivalent ke sclauus. V přepisech Vavřince z Březové jsou pak Slováci na místě Slavi z originálu.

***
Autor upozorňuje na programovou multietnicitu uherského království. Král Štěpán zval cizí hosty do družiny nebo k usazení, viděl v tom sílu pro království.
Josef Žemlička v Čechách doby knížecí s. 387-88 to vidí z druhého pohledu: "Čechy, Polsko a zčásti Uhry už vznikaly jako národní státy. Nejnápadnější to bylo v Čechách. vládnoucí Přemyslovec se nanazýval knížetem Čech (dux Bohemiae), nýbrž "Čechů" (dux Bohemorum). Tito "Čechové" pak nebyli jen etnickým, ale sociálně-politickým společenstvím (národem) svobodných mužů ... I v národnostně pestrých Uhrách se prosadila elita starých Maďarů."

Žemlička dává středoevropské národní státy do kontrastu s univerzalistickou říší pod vládou císaře a duchovní správy papeže. V říši nešlo o etnicitu, ta byla konglomerátem bezpočtu německých nářečí a dalších řečí. Naopak v české historiografii vévodí snaha vidět samostatné české království nebo knížectví, které touží po vlastní církevní správě (a z toho důvodu se zkoumá i snaha Rostislava o samostatné arcibiskupství). A na říši se přenáší český národní pohled jako na Němce, kteří prosazují národní ideu opačně proti Slovanům, vše podpořené pamětí na třetí říši, která se tak skutečně chovala..
Dnešní české sebepojetí je stále takové etnické. Kdo se narodí v Čechách, mluví česky, ale je potomek Vietnamce, ten není vnímán jako úplně pravý Čech.. V Německu se daří (někde teda úplně ne) integrovat Turky nebo Araby, a ti jsou považováni za Němce na občanském, ne etnickém základě. Možná to je nějaké dědictví říšského univerzalismu.. V Česku bude přijetí imigrantů za vlastní horší..

To je jeden kontrast, který mi přišel na mysl při čtení o multietnicitě Uher. Druhý je ten, že za českými hranicemi se míhala exotická etnika, která jsou původem možná až z Altaje a kulturně vůbec z jiného světa.. Víc si člověk uvědomí, jak je chtě nechtě kulturně svázán v mnoha věcech se západním (nejvíce tím německým) světem než s východními sousedy..

***

Výčet etnik -

Němci - ve třech vlnách. V 10. století jako družiníci, další jako strážci hranic. Civilní obyvatelstvo přicházelo jako rolníci a měšťani. K r. 1156 je zmínka o osadě Němčice u Jelence. Měšťani zakládali města hlavně na Bratislavsku, na Spiši a hornická města.
Muzeum o Němcích - http://www.snm.sk/?muzeum-kultury-karpa ... ych-nemcov" onclick="window.open(this.href);return false;

Valoni - zmínky před r. 1100, od nich vsi Vlachy u hradu Liptova a na Spiši - spišské Vlachy dostaly r. 1243 městská práva.

Češi - je zdokumentovaná skupina v Blahově za Štěpána III. (1162-72), jejich třetí generace se dostala ke dvoru. Několik osad se jmény Čechy, Česi.

Rusové, v pramenech jako Rutheni a odtud dnešní menšina Rusínů. Uherští králové vedli do r. 1240 29 výprav na Halič, odkud odváděli ruské zajatce a usazovali. Podle Rusů jsou názvy vsí Ruská, Ruskov, Oroszi.

Poláci - od konce 10. stol., po vyhnání Poláků z Moravy poč. 11. stol. je sem prodávají Češi. Maďarské označení pro ně je Lengyel, od toho je ves Ledzany.

Arabové a Židé - přicházeli za obchodem, zčásti se usazovali. V 13. století vrcholily represe kvůli jejich náboženství. Byli vyháněni od dvora. Např. ve Zlaté bule Štěpána II. z r. 1222 si šlechta vymínila, aby se významné dvorské úřady nepropůjčovaly nekřesťanům. Obě etnika musela nosit zvláštní označení - Arabové raději odešli, než aby snášeli ponížení, Židé zůstali a v časech uvolnění přebírali i arabská místa v obchodu nebo finančnictví.

Kočovná etnika -

Pečeněhové - staří známí Uhrů ještě z doby putování po jihoruských stepích. Po r. 1050 do Uher, na Slovensku ves Pečeňady; známí byli i jako Bisseni, odtud ves Bešeňov.

Oghuzové - turecký kmen, kolem r. 1100 zachyceni na Šariši, od nich ves Uzovce.

Kumáni/Polovci/Plavci - po nich hrady Plavec nebo Plaveč na Šariši. To mě zaujalo, protože blízko Znojma je taky obec Plaveč, v akčním rádiu Polovců. Plaveč je staré místo, stojí tam rotunda - http://www.hrady.cz/index.php?OID=1724" onclick="window.open(this.href);return false;
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Stavy - šlechta, města

Unread post by Ingolf »

Ohledně šlechty tu je dobré srovnání jejich raněstředověkých majetkových držav. Podle Žemličky a Třeštíka žila česká šlechta někdy do pol. 12. stol. převážně z knížecích beneficií, až poté začala vlastnit dědičně pozemky. V Uhrách je dědičný majetek obsažen už v zákoníku krále Štěpána I. Na Slovensku jsou pak doklady držby vsí už od 11. stol. Šlechtic Petr /asi z rodu Abovců) daroval mezi lety 1067-1073 klášteru v maďarské Zaszte ves Sirník v Zemplínském kraji.
Po r. 1150 darovali klášteru v Hronském svätém Beňadiku šlechtici Štefan vsi Bratku a Santovku (1156) a Farkaš ves Slepčany (1164).


***

Města - Uličný rozděluje města předlokační, nejčastěji trhové osady, a lokační, založená nově, nadaná od založení městskými právy.
Nitra je koncem 11. stol. uvedena jako civitas, má rychtáře a radní Židy (Židé žili v podstatě jen ve městech, možná ještě na dvoře, ale ne na vsi).
Trenčín je uveden k r. 1111, jeho cla mají jít klášteru na Zoboru.
Arabský učenec al-Idrísí uvádí kolem r. 1150 na Slovensku města Bratislavu, Nitru a Užhorod.

Městská práva pak získávala města Sebechleby (1233), Trnava (1238), Tekov (1240), Spišské Vlachy, Zvolen a Jasov (1243), Krupina (1244), Žiar nad Hronom (1246), Nitra (1248), Košice (před 1249), Seňa (1249), Banská Štiavnica (před 1255), Banská Bystrica (1255), Komárno (1265), Rimavská Baňa (1268), Kežmarok (1269), Partizánská Lupča (1270), Levoča (před 1271), Podolínec (1289), Bratislava (1291), Prešov a Velký Šariš (1299).

Několik městských jmen pochází od dne, kdy tu probíhal trh - Plavecký Štvrtok, Dunajská Streda, Rimavská Sobota, Spišská Sobota (dnes část Popradu). Maďarský název pro Trnavu Szombathely je složeninou, to Szomba je sobota, thely je trh (asi z lat. theloneum, z toho je i české "clo")

***

Autor rozebírá, co už je a co ještě není město. Počátky "městskosti" vidí v osadách pod hrady, kde se lidé věnovali řemeslům a obchodu, aby naplnili potřeby hradu. Plnohodnotné město ale musí mít městská práva, samosprávu atd.

Mezi těmito typy sídel je jeden rozdíl v jejich náplni. Osada pod hradem byla závislá napotřebých hradní osádky, ona vytvářela poptávku - řemeslníci ji pak plnili sami, obchodníci sháněli po okolí nebo v cizině.
Plnohodnotné středověké město ale samo určuje, co bude vyrábět a nabízet.. Buď samo stanovuje nabídku, nebo se dívá po poptávce na různých místech. Pokud Litoměřice shromažďují zásoby obilí z Poohří a vozí je po Labi do Saska, nečiní tak z donucení, ale proto, že je to pro ně i pro Sasy výhodné..
Je to na první pohled malý rozdíl, ale vidíme tu rozvoj svobody měst, která nespočívá jen v jejich samosprávě, ale i ve svobodném konání navenek..

V českých podmínkách se jakožto podhradní centrum přiblížilo svobodnému městu pražské podhradí..
Jinak podhradní (nebo podklášterní) řemeslné a obchodní osady fungovaly i nadále, současně s městy. Říkalo se jim prý "Buda", možná odtud je jméno "Buda" ve složenině Budapešti, když už jsme v těch Uhrách.. Černá Buda jsou doteď osada u kláštera v Sázavě, jedna Buda jsou pod zámkem a bývalým hradem ve Žlebech, jinak ostatní jsou ve vzdálenosti od hradu tak kolem pěti kilometrů nebo i víc, tam si netroufám něco odhadovat..

Tyhle otázky rozebírá Žemlička v Čechách doby knížecí, Uličný se toho jen dotkne..
Ve slovenských městech fungovala městská rada o 12 členech. To mě zaujalo, protože pokud to pochází od německých kolonistů a jejich germánského práva, tak tam fungovaly soudy o počtu 12 lidí.. Rozbor toho v knize není, ani jsem ho už po pročtení předešlých kapitol nečekal, za to zmínku, že většinu měšťanů tvořili podle okolního zázemí určitě Slováci a ne Maďaři, to jsem právě že naprosto očekával..
User avatar
Viola
Královna
Posts: 2793
Joined: 02 Jan 2007 15:55
Has thanked: 1 time

Re: Uličný, Ferdinand: Dejiny Slovenska v 11. - 13. storočí

Unread post by Viola »

Nechceš z toho udělat článek? :)
User avatar
Ingolf
Král
Posts: 1305
Joined: 24 Aug 2008 12:16
Location: Jičín

Re: Uličný, Ferdinand: Dejiny Slovenska v 11. - 13. storočí

Unread post by Ingolf »

Tohle jsem čekal :) Nechci, moc kritizuju, já radši chválím :) A udělat z toho materiálu normální přehled dějin, to nejde..Ta kniha je o tom, co lze vytáhnout z listin a sesumírovat, chybí tomu pojítko, napsal bych z toho leda učebnici..

Když to srovnám s českými autory, tak Třeštík dík své erudici vzal několik pramenů a dovedl z nich kombinačním myšlením vytáhnout nové informace a poznatky, u Uličného tohle přemýšlení není..
Žemlička dík své erudici udělá ohromný přehled daného období, a je schopen v něm vysledovat dynamiku, směry, tendence.. U Uličného zase nic.. Žemlička vysvětlí růst populace ve vrcholném středověku, Uličný pouze napíše, že v této době rostl počet obyvatel, a to zahušťováním populace na starém území, jakož i osidlováním dosud méně zabydlených oblastí.. Ale to dá přeci rozum, něco uživí stará oblast (většinou za cenu nějakého sociálního pádu části obyvatel), jiní hledají místo jind (vzhledem k pokroku technologií se lze uchytit i v méně příznivých podmínkách)..
Ty Žemličkovy a Třeštíkovy knihy svými myšlenkami nabíjejí, Uličného statistika ubíjí..

Čtu od Wihody Moravu doby knížecí, to je jeden velký příběh od dědictví Velké Moravy po 12. století (prý jde přímo o koncept longue durrée), jsou tu obecné dějiny, na jejich pozadí osudy moravských knížat nebo biskpua Jindřicha Zdíka, a jejich vzájemné vztahy, vycházející z různých motivací.. Zase to je to povznášející čtení, je to o lidských osudech, chvílemi to je jako iteratura, ale bez fikce.. A nechybí zase některé originální myšlenky, např. o zasvěcení kláštera v Hradisku u Olomouce svatému Štěpánovi Prvomučedníkovi (olomoucký Svatopluk bojoval po boku uherských králů, ale v postní době, takže králové se rozhodli založit kláštery tomuto svatému oblíbenému v Uhrách, Svatopluk je mohl následovat).