Svatý Prokop, Sázavský klášter
Napsal: 21 led 2015 22:40
Prokop a Sázava nejdou odloučit jeden od druhého. Pramenů k Prokopovi je minimálně a informace jsou diskutabilní. Vše vychází z legendy Vita minor asi z konce 11. století (ani toto datování není stoprocentní). Legendě mohla předcházet ještě staroslověnská legenda, na čemž zase nepanuje shoda. Prokopův Život je navíc ovlivněn legendistickými motivy převzatými ze Života sv. Benedikta (odchod od rodiny, usazení se v jeskyni..).
Bádání vypadá asi tak, jak praktikoval Prokopův životopis Petr Sommer - vezme popis šlechty té doby a podle náznaků z pramenů se snaží Prokopa a jeho rodinu přiřadit nějaké vrstvě. Funguje i opačný postup, kdy se z legend dozvíme něco, co autor ani nezamýšlel přímo předat, a sice popis venkovského náboženského života - Prokop se měl účastnit procesí s obrázky svatých po polích apod.
Nejsou to prostě prameny jako u sv. Vojtěcha, kde je více autorů legend a více přepracování, k tomu zápisy z kronik a doklady ze zahraničních pramenů. U Prokopa máme českého šlechtice a pravděpodobně klášter fungující na rodové bázi. Místo mezinárodních souvislostí tu máme vesnické slavnosti, místo Vojtěchových sporů s Boleslavovou družinou spory s místními sedláky z Milobuzi.. Ale to nijak neshazuji význam, Kouřimsko bylo jednou z významných oblastí přemyslovského státu a christianizace venkova byl taky podstatný proces.
Co pak dalece přesahuje české obzory, to je samozřejmě kulturní styk s východoslovanským prostředím. Prokop je jméno řecké, což může napovídat původu z byzantské říše, kde žilo dost Slovanů, a Sázava v 11. stol. pěstovala staroslověnské písemnictví. Některé svatováclavské legendy se dostaly na Rus, český jazykový vliv spatřují jazykovědci v ruských a chorvatských dílech. Ale zase je tu stejný problém, na významu a charakteru staroslověnštiny nepanuje shoda. Jméno Prokopa se dá vysvětlit i jinými způsoby, do bádání zasahuje politika tím známým dělením kultury na Východ a Západ, které v době Prokopova života nebylo nějak moc markantní.
***
Stručný úvod - Prokop byl ženatý a měl děti (syn Jimram se stal třetím opatem kláštera), odešel poustevničit, měl kolem sebe poustevnickou komunitu na základě benediktinské řehole. Po nějaké době, asi r. 1032, založil vlastní klášter. Bylo by to za života knížete Oldřicha, klášter měl pak bohatě obdarovat Břetislav I.
Prokop umírá r. 1053 a dva roky poté nastávají těžké časy, kněží jsou vyhnáni do Uher knížetem Spytihněvem I. (1055-61). V Uhrách pobývá i Spytihněvův bratr Vratislav, který se stává knížetem (1061-92) a mniši se navracejí i s ním. Definitivní vyhnání staroslověnských mnichů a osazení latiníky proběhlo r. 1096 za Břetislava II.
Prokop byl kanonizován r. 1204 - datum je snad jisté, akorát se neví, jestli to bylo svatořečení se vším všudy nebo třeba jenom elevace (vyzvednutí) ostatků na oltář..
Za Karla IV. se stal Prokop definitivně patronem české země. Je jednou z šesti postav svatých na gotické mozaice jižní věže pražské katedrály, které vzhlížejí ke Kristu (s ním sv. Václav, Ludmila, Vít, Vojtěch, Zikmund) - http://www.hrady.cz/wnd_show_pic.php?picnum=104856" onclick="window.open(this.href);return false; Staroslověnština měla najít místo v nově založeném klášteře Na Slovanech, kam Karel IV. pozval benediktiny ze slovanských zemí znalé hlaholice. Za Karla vznikla poslední prokopská legenda Vita Maiores.
***
Literatura:
Petr Sommer: Svatý Prokop; z počátku českého státu a církve. Vyšehrad, Praha 2007. - http://www.ivysehrad.cz/kniha/svaty-pro ... -a-cirkve/" onclick="window.open(this.href);return false;
ed. Petr sommer: Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa. NLN, Praha 2006. Soubor studií o benediktinech vůbec, Prokopovi a Sázavě. https://www.nln.cz/knihy/svaty-prokop-c ... ni-evropa/" onclick="window.open(this.href);return false;
Method K. Klement: Jsem ražen z českého kovu. Vyšehrad, Praha. Několik kapitol o sv. Prokopovi, Sázavě a Emauzích - http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Js ... skeho-kovu" onclick="window.open(this.href);return false; Zvláštní kniha od benediktina, který prošel klášterem Na Slovanech, pak se snažil obnovit klášter na Sázavě a působil tam jako farník. Psána už podle svého názvu vlastenecky, jinak se spoustou originálních myšlenek, ze kterých je poznat, že autor tématem žije, že to nemá jen jako studijní materiál. Plánuju na knihu někdy samostatnou recenzi.
Petr Kubín: Sedm přemyslovských kultů. Katolická teologická fakulta UK – Togga, Praha 2011. Jedna kapitola je o kultu sv. Prokopa.
Prokopské prameny:
0. Staroslověnská legenda - je o ní zmínka v pozdním prologu k Vita maior, ale žádný doklad, překlad, jiná dobová nebo pozdní zmínka o ní není.. Praví se doslova: "Třebaže je můj sloh prostý a vůbec si nečiní nejmenšího nároku na spisovatelské umění, přece se dovolávám svědectví vševědoucího Boha, že mé vypsání, přeložené do latiny ze slovanského písemného zpracování, je plně pravdomluvné."
1. Vita minor - první známá prokopská legenda. Napsaná do konce 11. stol., protože popisuje první vyhnání slovanských mnichů, ale pak už je jim ústy Prokopa věštěna jen klidná budoucnost (o dalším vyhnání ani zmínka).
2. Mnich sázavský - kronika sázavského kláštera a jeden z pokračovatelů Kosmy. Napsaná po r. 1170, protože popisuje zásah Fridricha Barbarossy do nástupnictví na český trůn po Vladislavovi I. r. 1172.
Co se týče Sázavy, Mnich pouze čerpá z Vitae minor, přidává informaci o Prokopově rodišti v Chotouni a známou scénu, kdy Prokopa navštíví kníže Oldřich, který sem zabloudí při lovu na jelena.
Kronika patří od okruhu písemností, které měly legitimizovat nebo utvrdit postavení klášterů, a sice dvojím způsobem. Jednak majetkově - psala se falza, která tvrdila, že celý současný majetek daroval klášteru nějaký dávný kníže. Nejedná se o falzum, který by chtělo být podvodem a nárokovat si něco, co klášteru nepatří.. Kláštery si tím potvrzovaly pouze ty majetky, které aktuálně vlastnily a měly o ně obavy.
Druhým důvodem byla legitimita klášterní komunity vůbec. Od 12. století ztráceli benediktini monopol na osazování klášterů (jak jej zavedl na západě Karel Veliký). Od západu přicházely nové řády (cisterciáci, premonstráti), které získávaly větší popularitu. Výstrahou pro benediktiny byl osud osazenstva v klášteru v Želivu. Ten byl osazen právě ze Sázavy, ale po několika letech byli benediktini vyhnáni (vrátili se na Sázavu) a klášter osazen premonstráty.
3. Vita antiqua, do konce 13. století. Jméno má od Chaloupeckého, který ji považoval za nejstarobylejší. Sepsána ale byla po Prokopově kanonizaci. Ještě nebyla přeložena do češtiny, aspoň o tom nevím.
4. Vita Maior - po r. 1350 v souvislosti se zmíněnou církevní politikou Karla IV. směřující k obnově slovanských a českých kultů.
Tato Větší legenda je zachycená mj. v obrázkové Liber depictus ze 14. stol., sepsané v Českém Krumlově pravděpodobně v tamějším minoritském klášteře. Ta kniha je podstatná tím, že udává některé zázraky navíc. Je tu i ten známý motiv, kdy Prokop donutí čerta, aby mu nahradil kolo u vozu, které čert zlomyslně rozbil.
5. Legenda o svatém Prokopu je staročeským překladem zpracováním legend z latiny, je z 14. století.
Legendu zpracoval a volně převedl do moderní češtiny Jaroslav Vrchlický zase pod názvem Legenda o sv. Prokopu - http://www.ulozto.cz/xcz4ZZv/legenda-o- ... valita-pdf" onclick="window.open(this.href);return false;
6. Přídavky k rukopisům legend, které se týkají aktu Prokopova svatořečení. Prokop měl přikázat spícímu sázavskému opatovi Božetěchovi, aby se vydal do Říma. Papež Božetěcha ignoroval, takže mu musel Prokop také vstoupit do spánku (hrozil mu holí).
V karlovské době zachytily pár informací kroniky Neplachova nebo Přibíkova.
Bádání vypadá asi tak, jak praktikoval Prokopův životopis Petr Sommer - vezme popis šlechty té doby a podle náznaků z pramenů se snaží Prokopa a jeho rodinu přiřadit nějaké vrstvě. Funguje i opačný postup, kdy se z legend dozvíme něco, co autor ani nezamýšlel přímo předat, a sice popis venkovského náboženského života - Prokop se měl účastnit procesí s obrázky svatých po polích apod.
Nejsou to prostě prameny jako u sv. Vojtěcha, kde je více autorů legend a více přepracování, k tomu zápisy z kronik a doklady ze zahraničních pramenů. U Prokopa máme českého šlechtice a pravděpodobně klášter fungující na rodové bázi. Místo mezinárodních souvislostí tu máme vesnické slavnosti, místo Vojtěchových sporů s Boleslavovou družinou spory s místními sedláky z Milobuzi.. Ale to nijak neshazuji význam, Kouřimsko bylo jednou z významných oblastí přemyslovského státu a christianizace venkova byl taky podstatný proces.
Co pak dalece přesahuje české obzory, to je samozřejmě kulturní styk s východoslovanským prostředím. Prokop je jméno řecké, což může napovídat původu z byzantské říše, kde žilo dost Slovanů, a Sázava v 11. stol. pěstovala staroslověnské písemnictví. Některé svatováclavské legendy se dostaly na Rus, český jazykový vliv spatřují jazykovědci v ruských a chorvatských dílech. Ale zase je tu stejný problém, na významu a charakteru staroslověnštiny nepanuje shoda. Jméno Prokopa se dá vysvětlit i jinými způsoby, do bádání zasahuje politika tím známým dělením kultury na Východ a Západ, které v době Prokopova života nebylo nějak moc markantní.
***
Stručný úvod - Prokop byl ženatý a měl děti (syn Jimram se stal třetím opatem kláštera), odešel poustevničit, měl kolem sebe poustevnickou komunitu na základě benediktinské řehole. Po nějaké době, asi r. 1032, založil vlastní klášter. Bylo by to za života knížete Oldřicha, klášter měl pak bohatě obdarovat Břetislav I.
Prokop umírá r. 1053 a dva roky poté nastávají těžké časy, kněží jsou vyhnáni do Uher knížetem Spytihněvem I. (1055-61). V Uhrách pobývá i Spytihněvův bratr Vratislav, který se stává knížetem (1061-92) a mniši se navracejí i s ním. Definitivní vyhnání staroslověnských mnichů a osazení latiníky proběhlo r. 1096 za Břetislava II.
Prokop byl kanonizován r. 1204 - datum je snad jisté, akorát se neví, jestli to bylo svatořečení se vším všudy nebo třeba jenom elevace (vyzvednutí) ostatků na oltář..
Za Karla IV. se stal Prokop definitivně patronem české země. Je jednou z šesti postav svatých na gotické mozaice jižní věže pražské katedrály, které vzhlížejí ke Kristu (s ním sv. Václav, Ludmila, Vít, Vojtěch, Zikmund) - http://www.hrady.cz/wnd_show_pic.php?picnum=104856" onclick="window.open(this.href);return false; Staroslověnština měla najít místo v nově založeném klášteře Na Slovanech, kam Karel IV. pozval benediktiny ze slovanských zemí znalé hlaholice. Za Karla vznikla poslední prokopská legenda Vita Maiores.
***
Literatura:
Petr Sommer: Svatý Prokop; z počátku českého státu a církve. Vyšehrad, Praha 2007. - http://www.ivysehrad.cz/kniha/svaty-pro ... -a-cirkve/" onclick="window.open(this.href);return false;
ed. Petr sommer: Svatý Prokop, Čechy a střední Evropa. NLN, Praha 2006. Soubor studií o benediktinech vůbec, Prokopovi a Sázavě. https://www.nln.cz/knihy/svaty-prokop-c ... ni-evropa/" onclick="window.open(this.href);return false;
Method K. Klement: Jsem ražen z českého kovu. Vyšehrad, Praha. Několik kapitol o sv. Prokopovi, Sázavě a Emauzích - http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Js ... skeho-kovu" onclick="window.open(this.href);return false; Zvláštní kniha od benediktina, který prošel klášterem Na Slovanech, pak se snažil obnovit klášter na Sázavě a působil tam jako farník. Psána už podle svého názvu vlastenecky, jinak se spoustou originálních myšlenek, ze kterých je poznat, že autor tématem žije, že to nemá jen jako studijní materiál. Plánuju na knihu někdy samostatnou recenzi.
Petr Kubín: Sedm přemyslovských kultů. Katolická teologická fakulta UK – Togga, Praha 2011. Jedna kapitola je o kultu sv. Prokopa.
Prokopské prameny:
0. Staroslověnská legenda - je o ní zmínka v pozdním prologu k Vita maior, ale žádný doklad, překlad, jiná dobová nebo pozdní zmínka o ní není.. Praví se doslova: "Třebaže je můj sloh prostý a vůbec si nečiní nejmenšího nároku na spisovatelské umění, přece se dovolávám svědectví vševědoucího Boha, že mé vypsání, přeložené do latiny ze slovanského písemného zpracování, je plně pravdomluvné."
1. Vita minor - první známá prokopská legenda. Napsaná do konce 11. stol., protože popisuje první vyhnání slovanských mnichů, ale pak už je jim ústy Prokopa věštěna jen klidná budoucnost (o dalším vyhnání ani zmínka).
2. Mnich sázavský - kronika sázavského kláštera a jeden z pokračovatelů Kosmy. Napsaná po r. 1170, protože popisuje zásah Fridricha Barbarossy do nástupnictví na český trůn po Vladislavovi I. r. 1172.
Co se týče Sázavy, Mnich pouze čerpá z Vitae minor, přidává informaci o Prokopově rodišti v Chotouni a známou scénu, kdy Prokopa navštíví kníže Oldřich, který sem zabloudí při lovu na jelena.
Kronika patří od okruhu písemností, které měly legitimizovat nebo utvrdit postavení klášterů, a sice dvojím způsobem. Jednak majetkově - psala se falza, která tvrdila, že celý současný majetek daroval klášteru nějaký dávný kníže. Nejedná se o falzum, který by chtělo být podvodem a nárokovat si něco, co klášteru nepatří.. Kláštery si tím potvrzovaly pouze ty majetky, které aktuálně vlastnily a měly o ně obavy.
Druhým důvodem byla legitimita klášterní komunity vůbec. Od 12. století ztráceli benediktini monopol na osazování klášterů (jak jej zavedl na západě Karel Veliký). Od západu přicházely nové řády (cisterciáci, premonstráti), které získávaly větší popularitu. Výstrahou pro benediktiny byl osud osazenstva v klášteru v Želivu. Ten byl osazen právě ze Sázavy, ale po několika letech byli benediktini vyhnáni (vrátili se na Sázavu) a klášter osazen premonstráty.
3. Vita antiqua, do konce 13. století. Jméno má od Chaloupeckého, který ji považoval za nejstarobylejší. Sepsána ale byla po Prokopově kanonizaci. Ještě nebyla přeložena do češtiny, aspoň o tom nevím.
4. Vita Maior - po r. 1350 v souvislosti se zmíněnou církevní politikou Karla IV. směřující k obnově slovanských a českých kultů.
Tato Větší legenda je zachycená mj. v obrázkové Liber depictus ze 14. stol., sepsané v Českém Krumlově pravděpodobně v tamějším minoritském klášteře. Ta kniha je podstatná tím, že udává některé zázraky navíc. Je tu i ten známý motiv, kdy Prokop donutí čerta, aby mu nahradil kolo u vozu, které čert zlomyslně rozbil.
5. Legenda o svatém Prokopu je staročeským překladem zpracováním legend z latiny, je z 14. století.
Legendu zpracoval a volně převedl do moderní češtiny Jaroslav Vrchlický zase pod názvem Legenda o sv. Prokopu - http://www.ulozto.cz/xcz4ZZv/legenda-o- ... valita-pdf" onclick="window.open(this.href);return false;
6. Přídavky k rukopisům legend, které se týkají aktu Prokopova svatořečení. Prokop měl přikázat spícímu sázavskému opatovi Božetěchovi, aby se vydal do Říma. Papež Božetěcha ignoroval, takže mu musel Prokop také vstoupit do spánku (hrozil mu holí).
V karlovské době zachytily pár informací kroniky Neplachova nebo Přibíkova.