J. Bartl: Žigmund Luxemburský

Recense a diskuse o knihách

Moderator: Ježek

User avatar
Ježek
Král
Posts: 3676
Joined: 01 Nov 2005 19:01
Location: Železné Hory/Praha
Has thanked: 4 times
Been thanked: 3 times

J. Bartl: Žigmund Luxemburský

Unread post by Ježek »

Július Bartl, Žigmund Luxemburský, Budmerice 1996

Zajímalo mne, jak si autor poradí s popularisační příručkou a jak se mu podaří na necelých 100 stranách kaesního formátu shrnout životní pouť konstroversního panovníka středoevropského formátu. Neméně mne zajímaly názory slovenského bádání na Zikmunda.

Kniha je rozdělena do 6 kapitol, v první Zápas Žigmunda o uhorský trón J. Bartl popisuje situaci ve střední Evropě. Říši vidí jako kolbiště odstředivých sil kurfiřtů a knížat a centrální vlády císaře. Karel IV. byl panovníkem, který nedokázal posilovat ústřední moc, naopak Zlaté bula je zde chápána jako posílení kurfiřtů. V této kapitole je taky poprvé charakterisován Zikmund, který narozdíl od svého rozmazleného bratra je líčen jako temperamentní schopný, ovládající několik jazyků.

Druhá kapitola se věnuje především vládě v Uhrách. Ta nebyla úspěšná, k udržení své posice Zikmund zastavoval v hojné míře panovnické majetky, navíc, což se prolíná celou knihou, Zikmund měl mnoho ambicí a cíle, které nedokázal pro svůj počet dotáhnout do konce, později je vysloveně úváděno tažení proti Turkům v roce 1419, namísto urychleného přesunu do revolučních Čech.

Tomu se věnuje kapitoly Žigmund v európskej politike a kostnický koncil a také Boje proti husitom a posledné roky Žikmundovej vlády. V Kostnici se podařilo zvolit papeže, nikoliv i přes snahu Zikmunda reformovat církev. Udržení jednání v Kostnici je podle J. Bartla největší diplomatický úspěch německého a uherského krále, naopak zbytečné se mu zdají cesty do Západní Evropy, kde jednal o míru mezi Anglií a Francií. Husa Zikmund viděl jako kacíře, kterého neváhal obětovat. Stručně jsou zmíněny výpravy proti husitům (spíše spanilé jízdy na Slovensko, které jsou viděny negativně, s nízkou podporou místního obyvatelstva), ve vztahu k husitům je větší prostor věnován diplomatickému jednání, zakončenému Kompaktáty.

Předposlední kapitola se věnuje názorům dobových kronikářů a pod. na Zikmunda, zde je připomenut jeho smysl pro humor, pragmatický přístup k církvi, ale i jeho milostné aféry. Celkově (v doslovu) je Zikmund líčen jako schopný panovník, který nedokázal téměř nic dotáhnout do konce a svoji politikou oslabovat panovnickou moc.

Autor se se zadaným úkolem vypořádal dobře, dokázal jasně a stručně, zároveň poměrně čtivě dokáže popsat termíny jako schisma. Kniha je bez poznámkového aparátu, obsahuje seznam použité literatury i rejstřík.
Historia to relacja, większością kłamliwa, ze zdarzeń, większością nieistotnych, zdawana nam przez historyków, większością durniów.