Urbanczyk, Stanislav: "Neslované" o počátcích Slovanů

[Ingolf]

http://www.kosmas.cz/knihy/169281/neslo ... h-slovanu/
Nové pohledy na otázku vzniku Slovanů. Editorem je Polák a komentuje situaci polského bádání jako zákopovou válku ("univerzity Krakov a Varšava proti univerzitě v Lodži a zbytku Polska"), kde si každý jen obhajuje své postoje. Spor se vede v očekávané linii, zda Polsko drží primát v tom, že na jeho území došlo ke vzniku Slovanů, nebo zda Slované vznikali i jinde..
Slovo dostali čtyři autoři nepolské národnosti, dokonce neslovanské, kteří mají k tématu vztah odborný a nikoli emoční. Postupně uvedu všechny, pro začátek první.
***
Walter Pohl napadá klasický názor, že etnikum musí vznikat jaksi přírodně, rozrůstáním rodů a kmenů a v jejich spojování, až někde na konci by vznikli i ti Slovani. Kontinuálnímu vývoji by odpovídaly archeologické kultury, kde by se dal sledovat vývoj. Místo toho nadhazuje, že za vznikem etnika může stát politická vůle, leckdy i vedená zvenčí. Otázka pak nezní, jak se Slovani vyvinuli, ale "kdo je stvořil". Ostatně vznik moderních národů fungoval podobně, vedle společných znaků jako jazyk nebo území musel mít národ nějakou politickou skupinu, která jej jako národ ve vlastním státě dokázala prosadit.
Pohl odmítá hledat Praslovany na základě jazyka, a s tím i slovanskou pravlast podle názvů řek nebo hor. Homogenní slovanština je dokázána od 7.století, ale před ním nemáme doklady slovanského jazyka. Nemáme ani doklady, jak se jací lidé ve východní Evropě nazývali, mimo označení Slované se tam vyskytují mnohá další..
Pohl dál napadá ztotožnění Sklavinů (Slovanů) s Venety. Veneti jsou doloženi i ve starších obdobích, což pak vedlo k tomu hledat Slovany všude, kde jsou uváděni Veneti, a dále k teorii, že Slované byli všude tam, kde Veneti.. Podle Pohla ale byli Sklavini jen jednou z částí Venetů a nabízí to navíc jenom jako jednu z možností. Ztotožnění Slovanů s Venety se zakládá na řeckém historikovi Jordanesovi, který ve 4.století napsal o Gótech, že si podmanili Venety, ze kterých vzešli Veneti, Antové a Sklavini. Venety klade SV od Polska, vně karpatského oblouku. Sklavini severně od dolního Dunaje a Anty k Černému moři mezi Dněpr a Dněstr. K tomu ale dodává, že jména se liší co do rodiny a do místa.., už jen z toho je vidět, jak byly etnické poměry proměnlivé..
Slované podle Pohla existují od doby, kdy si sami byli vědomi téhle identiy, měli společnou řeč a kulturu, což je nejdřív v polovině 6. století. Etnicita tu nehrála takovou roli jako způsob života, který byl hodně prostý - z pohledu římských autorů i dnešních archeologů. Byzantinci znali za hranicemi jména vojevůdců, se kterými válčili, ale etnik ne. A tady nastoluje pro mě revoluční názor, že Slované byli prostý lid, ve smyslu nižších vrstev, který nehledal začlenění do římských struktur, ale hledal kus pole pro svůj prostý život.. Mohi to být barbaři přišedší v východu, ale s nimi i byzantští rolníci uprchlí před byzantskými daněmi nebo z vypálených vesnic po nějakém nájezdu. A tomuto lidu by dali Byzantinci název Slované..
Argumentem je porovnání s Germány, u kterých je známo plno jmen kmenů, která se uchovala i po přejití kmene za hranice římské říše (kde většinou fungovali jako foederati - spojenci, usazení na vymezeném území za vojenskou službu). U Slovanů nejenže nejsou v raném období při styků s Byzancí doloženy názvy kmenů, ale i po přejití za římské hranice se Slované nechopí politické moci, ale začnou osidlovat vesnické kraje.. Zatímco Germáni do římské říše vpluli, splynuli s ní, nakonec se západní Germáni ujali myšlenky renovatio imperii, na územích převzatých Slovany se římská infrastruktura zhroutila..
Jako shrnutí: "Slované se prosadili nikoli proto, že by byli tak odlišní, ale proto, že všichni, kdo žili "odlišně", se časem stali "Slovany"."
***
Kontinuální vývoj pouhým rozrůstáním populace odmítá už úryvek zadní straně knihy, Slovani by během krátké doby sotva byli schopni zaplavit Evropu na jih do Řecka, na západě do Bavorska a k Alpám a na severu do Čech, celé Polsko až k Labi v dnešním Německu..
Populační exploze byla vysvětlována zemědělským způsobem života, vhodnými přírodními podmínkami a úrodnými roky. Když srovnám populační explozi v neolitu, tak podobným způsobem se šířily neolitické kultury z Mezopotámie přes Balkán až do střední Evropy, ale nutno uznat, že v mnohem delším časovém úseku.

[slavicekvac]

http://www.kosmas.cz/knihy/169281/neslo ... h-slovanu/
delWalter Pohl napadá klasický názor, že etnikum musí vznikat jaksi přírodně, rozrůstáním rodů a kmenů a v jejich spojování, až někde na konci by vznikli i ti Slovani. Kontinuálnímu vývoji by odpovídaly archeologické kultury, kde by se dal sledovat vývoj. Místo toho nadhazuje, že za vznikem etnika může stát politická vůle, leckdy i vedená zvenčí. Otázka pak nezní, jak se Slovani vyvinuli, ale "kdo je stvořil". Ostatně vznik moderních národů fungoval podobně, vedle společných znaků jako jazyk nebo území musel mít národ nějakou politickou skupinu, která jej jako národ ve vlastním státě dokázala prosadit.
Pohl odmítá hledat Praslovany na základě jazyka, a s tím i slovanskou pravlast podle názvů řek nebo hor. Homogenní slovanština je dokázána od 7.století, ale před ním nemáme doklady slovanského jazyka. Nemáme ani doklady, jak se jací lidé ve východní Evropě nazývali, mimo označení Slované se tam vyskytují mnohá další..
Pohl dál napadá ztotožnění Sklavinů (Slovanů) s Venety. Veneti jsou doloženi i ve starších obdobích, což pak vedlo k tomu hledat Slovany všude, kde jsou uváděni Veneti, a dále k teorii, že Slované byli všude tam, kde Veneti.. Podle Pohla ale byli Sklavini jen jednou z částí Venetů a nabízí to navíc jenom jako jednu z možností. Ztotožnění Slovanů s Venety se zakládá na řeckém historikovi Jordanesovi, který ve 4.století napsal o Gótech, že si podmanili Venety, ze kterých vzešli Veneti, Antové a Sklavini. Venety klade SV od Polska, vně karpatského oblouku. Sklavini severně od dolního Dunaje a Anty k Černému moři mezi Dněpr a Dněstr. K tomu ale dodává, že jména se liší co do rodiny a do místa.., už jen z toho je vidět, jak byly etnické poměry proměnlivé..
Slované podle Pohla existují od doby, kdy si sami byli vědomi téhle identiy, měli společnou řeč a kulturu, což je nejdřív v polovině 6. století. Etnicita tu nehrála takovou roli jako způsob života, který byl hodně prostý - z pohledu římských autorů i dnešních archeologů. Byzantinci znali za hranicemi jména vojevůdců, se kterými válčili, ale etnik ne. A tady nastoluje pro mě revoluční názor, že Slované byli prostý lid, ve smyslu nižších vrstev, který nehledal začlenění do římských struktur, ale hledal kus pole pro svůj prostý život.. Mohi to být barbaři přišedší v východu, ale s nimi i byzantští rolníci uprchlí před byzantskými daněmi nebo z vypálených vesnic po nějakém nájezdu. A tomuto lidu by dali Byzantinci název Slované..
Argumentem je porovnání s Germány, u kterých je známo plno jmen kmenů, která se uchovala i po přejití kmene za hranice římské říše (kde většinou fungovali jako foederati - spojenci, usazení na vymezeném území za vojenskou službu). U Slovanů nejenže nejsou v raném období při styků s Byzancí doloženy názvy kmenů, ale i po přejití za římské hranice se Slované nechopí politické moci, ale začnou osidlovat vesnické kraje.. Zatímco Germáni do římské říše vpluli, splynuli s ní, nakonec se západní Germáni ujali myšlenky renovatio imperii, na územích převzatých Slovany se římská infrastruktura zhroutila..
Jako shrnutí: "Slované se prosadili nikoli proto, že by byli tak odlišní, ale proto, že všichni, kdo žili "odlišně", se časem stali "Slovany"."
***
Kontinuální vývoj pouhým rozrůstáním populace odmítá už úryvek zadní straně knihy, Slovani by během krátké doby sotva byli schopni zaplavit Evropu na jih do Řecka, na západě do Bavorska a k Alpám a na severu do Čech, celé Polsko až k Labi v dnešním Německu..
Populační exploze byla vysvětlována zemědělským způsobem života, vhodnými přírodními podmínkami a úrodnými roky. Když srovnám populační explozi v neolitu, tak podobným způsobem se šířily neolitické kultury z Mezopotámie přes Balkán až do střední Evropy, ale nutno uznat, že v mnohem delším časovém úseku.

Zajímavé. Ale dokud nebudou plošné genetické testy hrobů, tak to bude jen jedna z hypotéz, možná, nějak pravděpodobná, ale neprokázaná.

[Ingolf]

Florina Curta, rumunský archeolog, píše vlastně totéž, a jde na to ještě víc zhurta.
Joradenes podle něj prostě zkompiloval starší zprávy, Venety u Visly opsal od Klaudia Ptolemaia a přiřazení Slovanů k Venetům je jeho "vlastním, z knih odvozeným vynálezem". Jordanesovy zuprávy se chytli národní obrozenci, jako první Šafařík. Po ztotožnění Slovanů s Venety se začalo pátrat dál do minulosti, začaly se klást úkoly archeologii a jazykovědě, aby našly doklady, jak vypadal jazyk nebo hmotná kultura domnělých starých Slovanů, a nebo aby praslovanštinu a hmotnou kulturu rekontruovaly na základě srovnávacích a jiných metod.
šafařík po něm Lubor Niederle pak umisťovali slovanskou pravlast podle jmen řek do povodí běloruské Pripjati. Špětné životní podmínky v močálech měly vést ke stěhování, které vedlo k ovldánutí značné části Evropy (této teorie se s radostí chytli němečtí nacionalisti a nacisti, že Slované jsou "lid z močálů").
První doklady jména Slovan pocházejí z doby vlády Justiniána. V 6. století nedochází k ničemu takovému (co bylo propagováno i v případě osídlení Čech), jako pozvolnému slovanskému "prosakování", tedy osidlování malých území postupným stěhováním zemědělců. Slovanské vpády sv 6. stol. se vyznačovaly kořistěním, max. přezimováním, ale vždy se Slované stáhli na sever od Dunaje. První osidlovací akce začaly za vlády císaře Heraklia po r. 610.
Curta dále kritizuje poměr archeologie jako služky zadavatelů, kteří potřebují ztotožnit hmotnou kulturu s informacemi z písemných pramenů (aktuální i pro české podmínky, kdy se vykopávky z Velké Moravy snažili historici napasovat na písemné prameny, nebo vykopávky z české Vlastislavi, kde archeologové tvrdili, že našli artefakty odpovádající době Kosmových pověstí, protože odtud měl pocházet Vlastislav, kníže Lučanů.., ale ukázalo se, že nálezy odpovídají době daleko mladší). Tak došlo v balkánských poměrech ke ztotožňování písemně doložených slovanských vpádů z 2.pol. 6. stol. se zánikem některých sídlišť. Ukazovalo se na nálezy trojbřitých šipek a dalších domnělých slovanských zbraní. Nové výzkumy revidovaly, že nálezy i doby zániku sídlišť jsou z doby mladší..
Dál napadá názor, že Slovany lze beze všeho ztotožnit s pražskou keramikou, tedy ručně lepenou, hrubou. Tu definoval za druhé světové války v Čechách Borkovský a definice i ztotožnění se Slovany se drží podnes. Jednoduchá keramika je podle Curty vysvětlitelná jednoduchou výrobou a určením ke každodennímu použití, než etnickou předurčeností.
Co má za společné, snad slovanské prvky, to jsou spony paprskovitého tvaru, které používala elita. Jsou tedy vzácné, ale vykazují společné motivy. Spony se šířily ani ne tak na základě společného dědictví, ale spíše nápodobou, kdy se kopírovaly jiné vzory, zvali řemeslníci nebo sháněly formy na výrobky. Spony nalezené v Rumunsku tak vykazují společné znaky se sponami z Mazovska, které jsou zároveň podle chronologie nejstarší.., a vznikly tam až poté, co se rumunští Slovani oddělili od zbytku Slovanů, tedy nemůže být řeči o společném praslovanském vzoru spon..
Kolem užívání spon jako symbolů elity (u raných Sliovanů stejně jako třeba u Franků) se utváří elita, ať vojenská nebo prostě bohatá, s družinou dalších lidí, a tato elita se vzájemnými svazky propojuje, ovládá další vrstvy společnosti a takhle prý vznikli Slovani..
Shrnutí Curty: "Skupinová totožnost označovaná jako slovanskost se nezrodila v močálech pripeťských, ale ve stínu Justiniánových pevností."
Vztáhnuto na české podmínky by se z hlediak utváření etnicity místo keramiky pražského typu měl zkoumat blatnicko-mikulčický styl velkomoravské elity, ale to je časově daleko od sebe, ti příchozí lidé s keramikou pražského typu pokračovali podle všeho dál po Labi do dnešního Německa, kde jsou pak známi jako Slovani.., ale za podobnou studii by to stálo..

[Ingolf]

Vidět v elitě, resp. vojenské elitě, nositele etnicity, k tomu nezávisle na studiích v této knize docházejí i historici pozdějších fází středověku. Žemlička má za Čechy v době knížecí všechny svobodné, kteří mají právo zasedat na sněmu, účastnit se válek atd., a v době královské se ten pojem ještě zužuje na vyšší společenskou vrstvu, která má přístup ke správě země – a když už není sněm, zbývají lidé okolo krále.., věnuje se tomu jiná témata na fóru..
Jiný příklad, kde elita dá jméno etniku, je v slovanských oblastech Rusko, kde byli Rusové v původním významu švédští Vikingové, co sjednotili slovanské země vojenskou silou, bohatli obchodem a válkami, ustanovili hlavní město v Kyjevě.. Vzhledem ke svému malému počtu se rozpustili do místního lidu, ale jimi založená dynastie vládla do r. 1613 a jméno Rusové trvá dodnes..
Jsou i jiné výklady jména Rus, jedna z protitezí zní, že švédského etnika bylo moc málo na to, aby etnicky převrstvilo lidnatá slovanská území – ale pokud je správná teorie o původu etnicity od vojenské elity, tak by to tuhle protitezi mohlo docela vyvrátit.. Nešlo by o to vylidnit slovanská území a zalidnit Švédy, ale dát Slovanům svou vládu a začlenit do svého státu..