Viola wrote:Mám pár takových ryze praktických dotazů.
1. Kolik mužů byl do bitvy na MP schopen vyslat vyšší šlechtic (dejme tomu třeba Ješek z Michalovic nebo Beneš z Vartemberka) a kolik takový nižší šlechtic (ale ne úplný lůzr, tedy nikoliv příslušník služebné šlechty)?
2. Pokud měli výše uvedení šlechtici jízdní a pěší, kdo potom velel těm pěším?
Ještě se vracím k tomuto zajímavému dotazu. Moravské pole se uvádí jako bitva, kde se pěchota snad zapojila do bitvy minimálně. A tak asi plnila jen úlohu ochrany tábora a týlu.
Ještě zkusím takový laický popis podle toho, co jsem zatím tak nějak stihnul načerpat o středověkém válečnictví. Jinak bylo také obvyklé, že se pěší zbrojnoši v bitvě pohybovali přímo za svým přiděleným šikem jezdců. Šik se až na dostřel nepřítele pohyboval ideálně krokem a tak to nebylo složité. Velitelem celého šiku byl někdo jasně jmenován. Obvykle to byl nějaký významný feudál - velmož (např. král, vévoda, hrabě ...), hodnostář (např. maršálek) nebo zkušený válečník. Velet jednomu šiku mohlo i víc velmožů. Velitel celého šiku (tj. i pěších) vydával přes své muže (rytíře) domluvené rozkazy nebo je vydával podle potřeby. Například v případě potřeby mohl přesunout pěší zbrojnoše před šik, aby ho kryli střelbou z kuší apod. Jinak takové pořadí v šiku bylo: velmoži, rytíři + korouhve, jizdní zbrojnoši, pěší zbrojnoši.
Pokud bych aplikoval zdroje z jiných bitev, tak velitelem vojska nebyl jen sám král. Měla by tu fungovat i něco jako "válečná rada" z několika zkušených velmožů. S tou se probírala před bitvou taktika a rozdělení šiků. Hodně se při rozdělování šiků v Evropě dbalo na zemské a příbuzenské složení. Můžeme tak předpokládat, že se držela v bitvě pohromadě např. šlechta a zbrojnoši ze Znojemska a Bítovska, Brněnska, Olomoucka apod.
Fakt je škoda, že nemáme k tomuto tématu nějaké podrobnější zdroje ohledně Kressenbrunnu nebo Moravského pole. Bylo by zajímavé zjistit, jak to fungovalo u nás.