Jaký rozdíl je mezi v Čechách i v Evropě obecně uznávaným vojevůdcem Janem Žižkou a v křesanském světě obdivovaným rytířským králem Janem Lucemburským? V této otázce záměrně pomíjím zcela rozdílné společenské postavení i rozdílný vývoj společnosti, který v 15. st. vedl ke vzestupu měst a profesionálních neurozených armád a zajímá mě jenom váš pohled na obě osobnosti jako na vojáky. Oba byli ve své době proslulí, troufám si tvrdit, že Jan byl proslulejší (z pohledu jejich současníků), protože byl nejenom uznávaný a respektovaný vojevůdce, ale i živý vzor rytířství. Oba byli v jisté fázi svého života, kdy si již svou pověst získali, slepí a oba již byli poměrně „staří“. Přesto oba přes tyto své handicapy úspěšně vedli své vojáky do pole a o jejich válečném umění nikdo z jejich současníků nepochyboval. Jan sám prokazatelně fyzicky bojoval až do svého konce. Přesto je právě Jan již několik století „obviňován“, že vyhledával smrt v poli a tak se u Kresčaku rozhodl spáchat okázalou sebevraždu, s odůvodněním, že přirozená smrt v posteli by mu pošramotila jeho pověst. Obecná zdůvodnění se tak nějak odvolávají na doložený fakt, že svou smrtí krom svého života nic netratil... Opravdu? Byl šastně ženatý a svého posledního syna Václava Lucemburského miloval, takže mu pojistil Lucembursko i proti případné zlovůli jeho starších bratrů. Svou smrtí zanechal svou cho i svou rodnou zemi, Lucembursko, v poměrně nepříjemném postavení (máme tu např. dlouhodobé tradiční spory s brabrantským vévodou). Čechy předal Karlovi, přesto se jeho nejstarší syn musel vracet přes své říšské království inkognito, tak se zabezpečenou zemí nejezdí - skutečně bylo tedy vše vyřešené a jisté? Jan vedl do pole mnoho svých rytířů a byl za ně zodpovědný, opravdu mu byli jejich životy náhle tak ukradené a opravdu to byl náhle tak bezohledný rytíř a mizerný vojevůdce?
Proč mu upíráme to, co vyzdvihujeme u Žižky? Oba prostě byli skvělí vojáci, kteří znají cenu lidského života a dle mého by pro případnou vlastní pověst nešli bezohledně do předem zcela ztraceného boje, aby se jejich vlastní jména zapsala do historie zbytečně prolitou krví přátel. NIKDO, KROM ČECHÙ TAKÉ JANA LUCEMBURSKÉHO TAKHLE NEHODNOTÍ...
Osobně se domnívám, že když Jan šikoval své voje, měl jasný cíl a viděl reálnou možnost úspěchu. Po bitvě se vždy snadno hodnotí a tak praktiky ihned po boji začaly vznikat pověsti o tom, jak se se svými věrnými vrhl do posledního zbytečného boje, aby neustoupil svému slovu. S tím se ovšem zcela ostře rozchází svědectví nejlepší – Anglický král Eduard III. nedovolil svým mužům až do rána následujícího dne rozpustit pevné šiky, protože se tak dlouho cítil bezprostředně ohrožený útočícími protivníky a současně se až do rozbřesku se necítil vítězem. To vyslal své honce, aby zjistili, kam se stáhla francouzská armáda a odkud bude veden další útok. Ta bitva nebyla pro Angličany rozhodně zadarmo (sami zaplatili obrovskou cenu – viz. mé předchozí příspěvky). Přes tyto jednoznačné důkazy považujeme Janovu smrt za gesto, jako by bitva byla dopředu ztracená a všem to bylo zjevné...
¨P.S. omlouvám se, je to nějaké nesourodé a chaotické
