První doložení rodu Falkenštejnů z Horního Rakouska, čili těch „plácajících se“ okolo pasovského biskupa, je možné najít v Urkunden-Buch des Landes ob der Enns č. II. v roce 1140 a ten předchůdce se jmenuje Adalram de Valchenstain. Svědčí v listině č XV. (na str. 724) z rakouského Welsu, v níž pasovský biskup Reginbert světí na prosbu opata Ulricha von Kremsmünster kostel v (zu) Martinsbergu a pozdvihuje ho na kostel farní.
Klášter Kremsmünster, kde je listina, ale bez originálu a i obrázku listiny viz poznámky k ní uložena:
http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/s ... atory=1140
Pak se Falkenštejnové v listinách nějakou chvilku nenacházejí, takže nevylučuji, že se v tomto případě jedná o pouhou shodu jmen, nikoli o přímého předka Falkenštejnů v oblasti Horních Rakous.
Posloupnost můžeme jistě započít ale jistým Kalhochem ( CHadelchohem) de Ualchenstein v listině z 20. 4. roku 1165 z Ebelsbergu (UBLOE II. č. CCXXI na str. 323), v řadě svědků označených jako „ex laicis“. V této listině Konrád, biskup pasovský potvrzuje klášteru Lambach poslední vůli a držbu majetků k Sellingenu ( eines Gutes zu Sellingen). (originál na pergamenu v archívu kláštera Lambach, zde: http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/s ... %20IV%2020#).
Pak uplyne zase téměř 20 let, takže ani toho Adalrama bych úplně nezatracovala a nevylučovala, než se objevuje další Kalhoch (nebo tentýž), na tom se dohodneme později. Jedná se o listinu UBLOE II., č. CCLII., s.368 z roku 1180. Kalhoch psaný tentokrát jako Chadelavs de Falchenstein je uveden jako svědek „ex nobilibus laicis“. V této listině Diepold (Děpolt), biskup pasovský potvrzuje klášteru Wilhering ( Schaunburský rodový klášter) ( v čele) s opatem Gebhardem (nebo pod opatem Gebhartem) dojednanou výměnu ohledně desátků v Scharten a Arbenbergu (to jsou jména vesnic nebo obcí), který klášteru za některé statky Duringensteten přenechal. (Originál s pečetí ve Wilheringu: http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/s ... atory=1180).
Další doložení Kalhochovo (tady bych řekla, že snad téhož, co v roce 1180) máme ze 14. srpna roku 1188, na listině č. CCLXXXI na str. 413, kdy Děpolt biskup pasovský přenechává klášteru ve Formbachu výměnou faru Sulzbach. Jeho jméno, je uvedeno ve svědečné řadě započaté „laici vero testes sunt hii“ a tentokrát v podobě Chadelhous de Valchenstain.
Listina na monasterium.net není, ale je uložena v bavorském archivu.
-O 10 let později(1198) na listině CCCXVI. na str. 460-461 http://www.archive.org/stream/urkundenbuchdes06frangoog#page/n473/mode/1up nacházíme společně svědčit Kalhocha a Konráda z Falkenštejna. Listinou Wolfgar (nebo Wolfger), biskup pasovský propůjčuje Gundakerovi Štýrskému (Gundackerus de Styria) panství Wilberg. Kalhoch jako „Chalhohus de Valckenstein“ je uveden mezi kanovníky pasovskými (cannonici Pattaviensis), aspoň já to tak chápu, Konrád jako „Chunradus de Valcchenstein“ (to není překlep, oni je tam fakt nemají uvedený stejně) mezi ostatními.
Z roku 1209 máme listinu CCCLXVI na str. 527, kterou pasovský biskup Manegold potvrzuje všechna práva a svobody cisterciáckému klášteru ve Schläglu, založeném Kalhochem. Pak se mrknu, zda ta latinská věta, co se v ní píše o Kalhochovi není zase někde na Monasterium.net v jazyce německém, páč té latině jako obvykle nerozumím… Jako svědek je tam jediný Kalhoch – Chalhohus archidiaconus ( což může souviset s listinou předchozí, v níž byl Kalhoch mezi kanovníky).
Na monasterium.net to máme tady: http://www.mom-ca.uni-koeln.de/MOM-CA/s ... atory=1209
Pokračujeme v hledání Kalhochů a Konrádů… Nyní se nacházíme už v roce 1218… Z 9. Června je listina CCCCIV, na straně 597, kterou Kalhoch z Falkenštejna vydává obnovenou listinu pro klášter ve Schläglu. Listina začíná „Ego Kalchochus de Vackenstain ministerialis Ecclesiae Pataviensis…“. Tedy dost podobně jako listina Závišova z Feldenu (Ego Zawissius de Valchenstain), jenže Záviš o sobě neprohlašuje, že je ministeriálem církve (nebo biskupství) pasovského. Jako svědek se v Kalhochově listině objevuje „Chundericus filius meus“, což je syn Konrád (zřejmě otec paní Perchty). Zajímavé je (aspoň pro mě), že se na konci listiny objevují jistí pánové jako Kalchochovi klienti: „Rupertus, Leopoldus, Gerungerus, Petrus, Fridericus clientes mei“.
No já nevím, jak vy při čtení, ale já při psaní toho začínám mít plný brejle

V dalších listinách už figuruje jako svědek Konrád. Děje se tak v listině z roku 1226 č. CCCCLVII. Na str. 659-664. Konrád, hrabě z Wasserburgu dosvědčuje, že odstupuje hrad Viechtenstein a všechna jeho vlastnictví mezi Salzsachem a Enží a od Isaru až k Českému lesu (Böhmerwalde) biskupství pasovskému. Ve svědečné listině jsou nejprve uvedeni pasovští kanovníci a další církevní svědkové, následují laicis comes, po nich ministeriálové pasovští (mezi nimi Chunradus de Valchensteine) a uzavírají ji ministeriálové hraběte z Wasserburgu.
Poslední listina, kterou si dnes představíme je z 6. Června 1227, kdy svědčí Konrád (Chunradus de Valchenstein) na listině biskupa Gebharda UBLOE II. č. CCCCLXI. na str. 667 – 668. Pasovský biskup zde odpouští klášteru sv. Mikuláše u Pasova určité čítající úroky ze statků u Krems, které darováním kněze Manegolda s příjmením : biskup (?), ještě 6 šilinků připojuje, aby biskupův Jahrtag(?) v klášteře byl oslaven.( Tady už jsem ten překlad nezvládla (… Krems, welcher Schenkung der Priester Manegold mit dem Zunamen: Bischof , noch 6 Schilinge beifügt, damit des Bishofes Jahrtag im Kloster gefeiert werde). )
V UBLOE II. se objevují i další Valchensteinové - Otto, Rudinch, Ulrich swertzger, Ulricus a Ulricus , maršálek rakouský. Ovšem ti se pohybujív okolí biskupa řezenského ( Otto), v okolí Wilheringenu (Rudinch a Ulrich swertzger de Valchenstaine, ti by snad ještě připadali v úvahu, ale na listině č. CCCIV. ze strany 446 nevidím nikoho, s kým Kalhochové a Konrádi obvykle svědčili) a Ulricus potom v okolí vévody Leopolda VII. ( z jehož pověření byl zřejmě i rakouským maršálkem.) a s "naším" Falkenětejnem pravděpodobně nesouvisí...
Já nevím jak vy, ale já toho mám až dost. Takže zároveň dobrou noc, podnětů jsem dala dost, snad i k diskusi…