Husitská revoluce

[floriš]

za mne - podepsatelné bez výhrad

[Ježek]

Martin Nodl v článku Potřebujeme sociální a hospodářské dějiny středověku? k husitství:

Bez sociálněhistorických přístupů není možné pochopit příčiny a důsledky husitské revoluce. Je nepochybně zásluhou marxismu, že otevřel otázku
příčin husitské revoluce v hospodářské, ekonomické a sociální rovině. Ve třicátých letech 20. století probíhala debata, vyprovokovaná Pekařovou knihou Žižka a jeho doba, o zhoršení či naopak o zlepšení sociálních poměrů ve městech a na venkově v předhusitském období. Paradoxní přitom bylo, že ani jeden z aktérů této debaty, Jan Slavík, Záviš Kalandra a Kurt Konrad, se nepokusil daný problém zkoumat analyticky. Všichni tři přitom do značné míry vycházeli ze studií Bedřicha Mendla, který v některých aspektech dospěl k závěrům, jež mluvily pro zhoršení sociální situace v městském prostředí. V analytických výzkumech po druhé světové válce pokračovali Josef Macek i František Graus, kteří se ale primárně pokoušeli dokázat
masivní zhoršení sociálních poměrů a narůstání třídního boje, přičemž oproti marxistickým historikům třicátých let sveřepě usilovali o doložení těchto trendů pramenným výzkumem.
Jednoznačné interpretace, pomineme-li některé dílčí studie Jaroslava Mez níka z šedesátých let o městských revoltách, 31 zproblematizoval až František Šmahel v osmdesátých letech, jenž obrátil optiku dosavadního medievistického přístuu a na místo hledání primární, resp. hlavní příčiny zkonstruoval model spolupůsobení, resp. protnutí se několika jevů, z nichž mnohé vnímal jako krizové povahy najednou. V opozici vůči němu se Petr Čornej v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí podvědomě vrátil k marxistickému hledání primární příčiny vypuknutí husitské revoluce. 32 Podle svého mínění, opřeného o demograficky pojaté výzkumy Eduarda Maura z osmdesátých let, 33 ji našel v hospodářských, demografických a psychosociálních důsledcích morových epidemií. Následná medievistická debata, opřená na rozdíl od Čorneje o analytické sociálně historicky pojaté výzkumy, 34 jasně ukázala, že formulovat tvrdé soudy à la these, bez pramenného zkoumání, je lichá cesta. Bez sociálně historického výzkumu bychom ale k tomuto poznat-
ku nebyli s to dospět.
Obdobný problém představuje interpretování husitské revoluce jako revoluce vítězné. 35 Ve skutečnosti je apodiktické označení husitské revoluce jako revoluce vítězné pouhým návratem k pokrokářským tezím 19. století, jež stejně jako dnes nestály na analytických výzkumech, jež by detailně studovaly sociální a ekonomické důsledky husitské revoluce. Formulování teze o vítězné revoluci však ani v rovině sociální, ani v rovině náboženské nevychází z jasného definování programu revoluce. Pokud však nedefinujeme program, pak můžeme jakoukoli revoluci, válku či reformu prohlásit za vítěznou (úspěšnou), popřípadě za poraženou. (Pokud tedy nebudeme akceptovat, že daná revoluce měla svůj vlastní program, resp. pokud bu-
deme tvrdit, že program neměla, pak nemá sebemenší smysl o povaze revoluce z hlediska úspěšnosti/vítěznosti vůbec mluvit.) Program revoluce můžeme definovat politicky, nábožensky, kulturně či sociálně, resp. můžeme mluvit o všech vrstvách těchto programů, neboť v určitých fázích si aktéři revoluce samozřejmě stanovovali různé cíle. Některé z těchto cílů byly v případě revoluce husitské rovněž sociální povahy. Proto je třeba hledat odpověď i v sociální rovině. Pokud se tak ale nečiní, jde o čirou rétoriku. Sociálně historický výzkum tedy může dát takto položené otázce jasný obsah.

[Ježek]

Až teď jsem se dostal ke dvěma článkům z počátku 90. let, které nesouhlasí s Čornejovou tezí a moru roku 1380 jako výrazné příčině husitské revoluce

Jaroslav Čechura, Mor, krize a husitská revoluce, ČČH 92, 1994, s. 286–303
https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:c7ec3e1b- ... 1143e3f55c

Čechura je dost kritický, argumentuje tím, že mor v polovině 14. století naše země tolik nezasáhl, ale dobře se o něm vědělo (František Pražský) a proto připravil společnost na mor v roce 1380, který tak nemohl mít zásadní vliv na mentalitu (to rozporuje Mezník). Čechura dále nesouhlasí s výrazným hladomorem a zdražováním na počátku 30. let 15. století - dokládá, že k větší drahotě došlo v Norimberku nebo uvádí, že Karlštejn byl schopen nakupovat i v této době luxusní potraviny.

Jaroslav Mezník, Mor z roku 1380 a příčiny husitské revoluce, ČČH 93, 1995, s. 702–710
https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:d321c8ca- ... 7303c6bd0c

I Mezník nesouhlasí s významem moru, kritický je i k některým argumentům Čechury. Tvrdí, že pokles obyvatelstva o 10-15% nevedl k výrazné krizi (hospodáře nahradila rodina nebo podsedek, nedošlo k výraznému výpadku příjmů vrchnosti - navíc i někteří šlechtici zemřeli a mohlo dojít ke kumulaci majetku). Mezník tvrdí, že různé krizové jevy se ve stejné době vyskytují různě po Evropě, aniž by vedly k husitské revoluci (zdůrazňuje význam Jana Husa a jeho stoupenců:
"Samozřejmě netvrdím, že vývoj v církvi, v politické oblasti a některé skutečnosti, které patří do oblasti mentalit a ideologie, jako český nacionalismus, zvroucnění religionizity související i s morovými epidemiemi a nespokojenost způsobená sociálními protiklady a ekonomickými potížemi, nepatří k příčinám husitské revoluce. Soudím jen, že jimi tedy nelze vysvětlit, proč husitská revoluce vypukla a proč vypukla právě u nás "

K Mezníkovi Martin Musílek, Jaroslav Mezník a „diskuse“ o krizi pozdněstředověké společnosti a počátcích husitské revoluce, Časopis Matice moravské 138, 2019, s. 381–395 https://www.academia.edu/63900377/Jaros ... _0323_052X

[Ježek]

Hana Klanicová, Tomáš Pavlica: K otázkám velitelské vrstvy husitské revoluce. Sborník prací filozofické fakulty ostravské univerzity.Historica. č. 2, 1994, s. 35-48: https://dokumenty.osu.cz/ff/journals/hi ... rica02.pdf

Zajímavá startistická analýza 356 husitských velitelů.

[Ježek]

K příčinám revoluce J. Žemlička, Království v pohybu, s. 309

O tom, že pozemková držba má vynášet, nebylo v pokročilém 13. století obecně pochyb. Do soukolí tlaků na výnosnost a užitnost se víc než úspěšně zapojila také církev, jejíž aktivity nesly punc pro­gresivnosti. Profit z majetku se začal vydělovat z fyzického majetku jako takového. Z celkového výnosu se mohly odštěpovat ziskové po­díly, jejichž adresát nemusel být totožný s pozemkovým majitelem, vlastníkem, držitelem. Začínala spirála věčných platů, geometricky se násobící od sklonku 14. století. Patřila k vážným neduhům podva­zujícím společnost i její ekonomiku. Nakonec otvírala cestu k revolučnímu výbuchu.'

[Ježek]

Válčení a špionáž husitů. Zakázané měli prostitutky i nadávky, líčí historik (Jan Biederman)
https://www.idnes.cz/xman/rozhovory/hus ... ?zdroj=top

[Brenon]

Jednoznačně katastrofa. Země je po husitských válkách rozvrácená ve všech ohledech, ekonomicky je naprosto v troskách. A k tomu pověst Čechů v celé Evropě coby kacířů, dokonce i Jana z Arku jim napsala drsný list "opustili jste pravou víru a přijali jste hnusnou a bezbožnou pověru". Zvláštní kapitolou jsou škody kulturní - husité zničili nebo zpustošili 170 klášterů, několik stovek kostelů, řadu menších hradů, o uměleckých předmětech typu soch, obrazů a knih nemluvě, zničená umělecká díla jsou zřejmě v řádu tisíců. A k tomu ztráty na lidských životech, kterými jsem měl začít. Prosperující země s významným evropským postavením za krále a císaře Karla IV. se změnila v bezvýznamný zaostalý kout, jímž je v podstatě dodnes. Děkujeme bratře Žižko.