Husitská revoluce

[Rubáš z Hrádku]

Nesouhlasím s tezí, že za Karla IV. došlo k nějakému velkému růstu majetku církve. Řekl bych, že to není ničím podložené. Karel toho moc nezaložil a už vůbec nerozdával pozemkový majetek. To bylo v podstatě hotovo už za posledních Přemyslovců. Pravdou je, že se o církevní představitele opíral jako o částečnou protiváhu vysoké šlechty.

Problém mnohoobročnictví je také složitý. Obecně to bylo bez papežského souhlasu zakázáno. Jenže pokud panovník využíval církevní hodnostáře jako své rádce, vyslance a úředníky, museli být v jeho dosahu a své církevní obročí měli od panovníka hlavně jako zdroj příjmů, který vládce nic nestál. A jejich církevní povinnosti pak plnil jeho náhradník. Pro lepší zajištění někteří získali obročí více. Papežové pro zvýšení svých příjmů byli ochotni prodávat dispens a tuto praxi legalizovat.
Tak se zajímavá myšlenka panovníků mít zadarmo k dispozici vzdělané a světaznalé úředníky zvrtla a vedla k poklesu prestiže církve a úpadku morálky...

[Rubáš z Hrádku]

I jinak odpudivá praxe prodávání odpustků vznikla původně z "ušlechtilejších" pohnutek. Když církevní představitelé lákali bojovníky do prvních křížových výprav, slibovali jim mj. odpuštění hříchů. Jenže byla tu i velká skupina obyvatelstva, která se ze zdravotních, věkových či jiných důvodů výprav účastnit nemohla. Bylo jim tedy umožněno najmout, zaplatit a vystrojit náhradníka, který bude bojovat za ně.
Nakonec se organizace výprav chopila přímo církev a začala tyto prostředky vybírat sama.
Takže původně emancipační myšlenka se zvrhla postupně v jarmareční prodávání odpustků. Světští panovníci tomu nebránili, neboť dostávali z odpustků vybraných na jejich území podíl. Jenže většinu peněz si ponechala Svatá stolice a používala je pro všemožné účely, ne pro to, na co tato praxe vznikla.
Takže se nelze divit kritice, mj. z Husovy strany.

[slavicekvac]

I jinak odpudivá praxe prodávání odpustků vznikla původně z "ušlechtilejších" pohnutek. Když církevní představitelé lákali bojovníky do prvních křížových výprav, slibovali jim mj. odpuštění hříchů. Jenže byla tu i velká skupina obyvatelstva, která se ze zdravotních, věkových či jiných důvodů výprav účastnit nemohla. Bylo jim tedy umožněno najmout, zaplatit a vystrojit náhradníka, který bude bojovat za ně.
Nakonec se organizace výprav chopila přímo církev a začala tyto prostředky vybírat sama.
Takže původně emancipační myšlenka se zvrhla postupně v jarmareční prodávání odpustků. Světští panovníci tomu nebránili, neboť dostávali z odpustků vybraných na jejich území podíl. Jenže většinu peněz si ponechala Svatá stolice a používala je pro všemožné účely, ne pro to, na co tato praxe vznikla.
Takže se nelze divit kritice, mj. z Husovy strany.

Velmi přesné. Jen tam je zásadní problém. NIKDY církev neslibovala odpuštění hříchů náhradou za křížovou výpravu, peníze nebo cokoliv. Prostě NIKDY. Vždy šlo o odpustky, neboli náprava, náhradu za důsledky hříchu. Nikoliv jeho odpuštění. To je prostě omyl zvláště rozšířený v českých poměrech, kdy kořen slov je stejný, ale význam je zásadně jiný. Nejlepší je číst to latinsky - odpustky indulgentia, odpuštění dimissio. Něco jako časný trest, pokání, náhrada škody, občanskoprávní vyrovnání atd, jak bychom řekli dnes. Ale ODPUŠTĚNÍ je mezi člověkem a Bohem, a nikdy nebylo za cokoliv jiného, než vyznání a lítost, snahu o nápravu u hříšníka.
Takže vše o čem píšeš jsou jen a jen indulgentia, nikoliv dimisio. Odpustky a ne odpuštění.

[Viola]

Velmi přesné. Jen tam je zásadní problém. NIKDY církev neslibovala odpuštění hříchů náhradou za křížovou výpravu, peníze nebo cokoliv. Prostě NIKDY. Vždy šlo o odpustky, neboli náprava, náhradu za důsledky hříchu. Nikoliv jeho odpuštění. To je prostě omyl zvláště rozšířený v českých poměrech, kdy kořen slov je stejný, ale význam je zásadně jiný. Nejlepší je číst to latinsky - odpustky indulgentia, odpuštění dimissio. Něco jako časný trest, pokání, náhrada škody, občanskoprávní vyrovnání atd, jak bychom řekli dnes. Ale ODPUŠTĚNÍ je mezi člověkem a Bohem, a nikdy nebylo za cokoliv jiného, než vyznání a lítost, snahu o nápravu u hříšníka.
Takže vše o čem píšeš jsou jen a jen indulgentia, nikoliv dimisio. Odpustky a ne odpuštění.

Můžeš tedy prosím popsat, v čem to tedy spočívalo?

[slavicekvac]

Velmi přesné. Jen tam je zásadní problém. NIKDY církev neslibovala odpuštění hříchů náhradou za křížovou výpravu, peníze nebo cokoliv. Prostě NIKDY. Vždy šlo o odpustky, neboli náprava, náhradu za důsledky hříchu. Nikoliv jeho odpuštění. To je prostě omyl zvláště rozšířený v českých poměrech, kdy kořen slov je stejný, ale význam je zásadně jiný. Nejlepší je číst to latinsky - odpustky indulgentia, odpuštění dimissio. Něco jako časný trest, pokání, náhrada škody, občanskoprávní vyrovnání atd, jak bychom řekli dnes. Ale ODPUŠTĚNÍ je mezi člověkem a Bohem, a nikdy nebylo za cokoliv jiného, než vyznání a lítost, snahu o nápravu u hříšníka.
Takže vše o čem píšeš jsou jen a jen indulgentia, nikoliv dimisio. Odpustky a ne odpuštění.

Můžeš tedy prosím popsat, v čem to tedy spočívalo?

Neumím to popsat lépe než jsem napsal. Prostě vždy šlo jen a jen o odpustky, nikoliv o odpuštění hříchů. To je výhradně věcí zpovědi, svátosti smíření, kde je podmínkou odpuštění - dimissio: ústní vyznání knězi, lítost nad spáchaným hříchem a upřímná snaha o nápravu. Jestliže cokoliv z toho je u hříšníka falešné, není mu odpuštěno, ačkoliv třeba kněz odpuštění vysloví. Kněz ukládá nějakou povinnost pro pokání hříšníka, mezi ti také patří náhrada škody. Kde není možná ( například pomluva se nahrazuje obtížně ), tam se má hříšník snažit o odpustky, čili náhradu nějakým prospěšným činem. Může to být pouť, například do Svaté země, kterou někteří kajícníci měli uloženou pěšky, někteří dokonce zpřísnili své pokání po kolenou. Což se nahrazovalo v baroku tzv. svatými schody ( Králíky, Rumburk ) Náhrada toho mohla být i finanční a tam byl kořen neřádstva ve středověku. Jak ve vypořádání, tak v příjmu, který klidně mohl zbalit duchovní... To bylo předmětem oprávněné kritiky Husovy. Ale ani Hus nikdy neřekl, že církev kupuje odpuštění. Vždy to byly odpustky - indulgentia.

[Napo_Leon]

Jan Železný: https://www.e-stredovek.cz/post/jan-zelezny/

To je hezky sepsané heslo. Taky jsem psával hesla o husitských postavách, bohužel už o ně nebyl zájem.

[Napo_Leon]

Dočetl jsem zvláštní článek o husitství. Jmenuje se "Husitství - sociální bouře schovaná za náboženství". Autor je samozřejmě anonymní. Můžu uvést jen to, že pochází z webu Odkryté pravdy.cz. Citace:

" Husitským hnutím nazýváme významné období Evropských dějin, při kterém došlo v zemích Koruny České ke zformování mohutného povstání těžce pracujícího lidu proti bohatým, kde se vraždilo pod záminkou náboženského extrémizmu. Zvláštní učení kazatele Jana Husa bylo inspirací mohutnému počtu pracujícího lidu k sjednocení ve zbrani.

Rozhodující myšlenka husitů že: "Poddaní mají autority poslouchat, avšak jen tehdy, pokud jejich rozhodnutí nestojí proti Boží vůli" bez pochybností předpokládala, že husitské ideály jsou tak moc na výši, že přesně odpovídají Boží vůli.

Husité se uvedli v sebeklam, že jejich nápady musí být přirozeně i Boží vůle a že tedy svým konáním ovládají Boha. Že jsou Boží Bojovníci za Svatou pravdu, tedy stejné důvody, jako mají všechny ostatní projevy fanaticky náboženských masakrů. Různým filozofováním husičtí (kališničtí) kazatelé ve žhavé rétorice přesvědčili sebe i pracující lid, že společně "jistě musejí mít pravdu" a že jejich jednání tudíž musí být správné.

Čtyři artikuly pražské, jakési "programové prohlášení" husitů, ospravedlňující masakry
Společným programem husitů se staly čtyři artikuly pražské. To, co požadovaly se pravými jmény nazývalo takto:

přijímání z kalicha (pod obojí způsobou), tedy speciální formu iniciačního rituálu
všeobecné povolení kázání jejich pojetí slova Božího jejich vlastními odborníky, s vyloučením názorů lidí, natož nějakých "proroků", které nemohli ovládat.
zabavení majetku a světské moci ostatním náboženským organizacím (zde myšlena konkurečncí Katolické Církevní Organizace), sami si ovšem ponechali moc poslat na smrt statisíce lidí a zmrzačit ekonomicky českou zemi na pár staletí
trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení hříšníků podle jejich vlastního výkladu Bible a práva, uskutečňovanou pomocí jejich výkonné moci vynucované vojenskou silou.
(v encyklopediích naleznete velmi zidealizované a tendenční znění pražských artikul. Například na české wikipedii jsou artikuly podány s manipulativním PŘEDPOKLADEM, že husité MĚLI JISTĚ PRAVDU, což má vést čtenáře k dojmu, že husitství bylo dobré a že jeho porážka byla velká škoda.)

Myslelo se, že již přišel konec světa, nebo neporazitelná absolutistická Ježíšoříše, kde budou žít jen bezhříšní nadlidé bez svobody vlastního názoru (Chiliasmus)
Následovníci učení Jana Husa se v často beznadějné ekonomické situaci upnuli na nereálné představy o lepším pozemském světě, kterého chtěli dosáhnout vyvražděním veškerých nepřátel a legitimních vládců. Co přesně mělo nastat poté husity nebylo plánováno.

Navzdory velkým vojenským úspěchům nemělo hnutí žádný potenciál k vytvoření funkční společnosti, neboť bylo založeno jen na neuskutečnitelných iluzích. Možná většina lidí, kteří podlehli iluzi husitství, stejně žila ze dne na den s myšlenkou na lepší život ve slibovaném Nebi.

Duchovní poselství husitství
Duchovní poselství husitství nebylo ŽÁDNÉ pro lidi církve Bohem povolaných kněží (žijících po odchodu Ježíše v nyní probíhajícím tisíciletém Božím království na zemi). Jednalo se jen o rozsáhlé krveprolití a masakr, ve kterém se bojovalo (ve jménu populární symboliky s biblickými motivy) o prostým lidem zbožňované rituály Církevních Organizací.

Dodnes je však zachováváno poselství náboženské a k odkazu různých náboženských nápadů se hlásí různé Církevní Organizace, i když se vlastně jedná o odkazy na náboženské běsnění a kruté zabíjení.

Bojová síla husitství spočívala ve využití zloby pracujícího lidu k bohatým
Chudých bylo tolik, že bylo možné dosáhnout v boji buď vyrovnaného stavu, nebo dokonce husitská strana mohla přečíslit nepřátelské vojenské jednotky. Vedení interních Církevních Organizací také lidi snadno motivovalo k sebevražednému boji, což proti morálce zaplacených žoldnéřů představovalo výhodu.

Fenomén husitské revoluce byl umožněn snadnou dostupností vojenských technologií
Celé husitské hnutí bylo umožněno faktem, že veškeré vojenské technologie dokázala vyrobit i ta nejzaostalejší společenská vrstva. Obyčejný cep s kovovými trny tvořil jen zlomek ceny drahoceného meče pečlivě připravovaného rytíře - šlechtice. Přesto, zvláště byl-li obsluhován zemědělcem s obrovskou praxí, byl nepochybně účinější než drahý meč a plechové brnění pro něj nepředstavovalo adekvátní obranu.

Rovněž všemožné katapulty a posléze i palné zbraně byly husity nejenom hojně využívány, ale dokonce i bojově zdokonaleny. Do dnešních dnů velká část zbraní české armády přejímá husitská jména zbraní (např. tarasnice, houfnice) a některá jména husity vyvinutých zbraní byla převzata celosvětově (např. pistole).

Vývoj husitstství, směřující k jeho konci
Husitství mělo ve svém počátku nádech velkého idealismu, který se neurčitě pohyboval mezi extrémy superlásky, maximální netolerance k jiným názorům, sexuální perverzi až k utopickému humanismu. Nevědělo se, zda se má husita chovat důstojně, nebo drancovat. Zda má mít jednu manželku, nebo zda všechny ženy patří všem. Proto vznikaly různé kompromisy a samostatné názorové skupiny. Z praktických důvodů se používalo to, co momentálně přinášelo výhodu, tedy drancování bylo povoleno u bohatých, protože tam bylo co brát. Dalo se to vysvětlit tak, že bohatým majetek nepatří, protože jsou nepřátelé.

Jistý čas bylo čistě VOJENSKOU silou dosaženo velkého vlivu husitství na rozsáhnou část střední Evropy. V této fázi ale byla rebelská myšlenka husitství vyčerpána, neboť při takovém územním vlivu by husité museli začít vládnout a sami by vytvořili vládnoucí bohatou vrstvu, proti které půvdodně prosí vojáci bojovali.

Myšlenkové rozpory husitství vedly k tomu, že se časem proměnilo až v téměř kočovné loupežnictví a jakákoliv organizovaná činnost se rozpadla bez valného efektu. Původní uspořádání vlád se vrátilo do svých pozic a hlavní Církevní Organizace se ujaly své moci v ovládání lidí.

Hlavní omyly husitského hnutí
Husitští kazatelé manipulovali lid tím, že jsou jediní pravdiví vykladači Bible a že jsou tudíž boží bojovníci. Z praxe vidíme, že zase nebyli. Používání iluze božské předurčenosti k vedení války je běžné.
Lidé obecně uvěřili vedoucím, že už je blízko Konec Světa, a že tudíž už nemá smysl nic plánovat kromě vybudování "svatých měst" s biblickými jmény. Lidé chtěli převzít úlohu Boha a vnutit mu svůj vlastní postup.
Lidé ve snaze zajistit si lepší život v Nebi hledali "hodnotnější rituály", které by jim vstupenku do blaženého života v Nebi zajistily.
Lidé v iluzi, že si vydělají vstupenku do blaženého Nebe vraždili ostatní, v domění, že to dělají pro Boha a že ten je za to odmění.
Lidé si mysleli, že úplně všichni musí sdílet jejich iluze a ten, kdo je nesdílí, je jednoduše nepřítel vhodný k zabití.
Chyběl plán co dál, až bude zabita většina nepřátel. Poté by se husitští velitelé sami proměnili na šlechtu, kazatelé na ostrou Církevní Organizaci a vše by začalo nanovo s jinými vlajkami.
Pozitivní aspekty husitství v tělesném rozumu
Při chápání husitství pomocí tělesného rozumu lze najít velký podpůrný význam pro občany českých zemí při povzbuzování národní HRDOSTI (velice podobné sportovní reprezentaci). Husitství bylo několikráte používáno k nabuzení pýchy Čechů na jejich vojenské tradice a významné úspěchy. Negativní jevy, které husitství přinášelo především, jsou záměrně ignorovány a tudíž nezmiňovány.

Husitství bylo v mnoha rysech shodné či velmi podobné s Fašismem, mělo by být tudíž společensky korigováno používání a uctívání husitských symbolů
Projevy úcty k husitství a používání husitských symbolů by mělo být správně zakázáno. Štít zapomění a díky neexistenci fotografie a filmu v husitské době se zde také uplatňuje poučka: "co oči nevidí, srdce nebolí". Proto ty statisíce podřezaných a týraných lidí už nemohou podávat vizuální svědectví o krutovládě a masakrech husitů, nýbrž hovoří k nám jen zidealizované a propagandou vylepšené NÁZORY A OBRAZY, které vlády České země používaly k povzbuzení hrdosti na Českou státnost.

Husitství bylo nábožensko-fanaticky vedený masakr, na lidské i náboženské úrovni srovnatelný s jinými nábožensky motivovanými masakry, které přišly z Východu. "

[slavicekvac]

Dočetl jsem zvláštní článek o husitství. Jmenuje se "Husitství - sociální bouře schovaná za náboženství". Autor je samozřejmě anonymní. Můžu uvést jen to, že pochází z webu Odkryté pravdy.cz. Citace:
del
Husitství bylo nábožensko-fanaticky vedený masakr, na lidské i náboženské úrovni srovnatelný s jinými nábožensky motivovanými masakry, které přišly z Východu. "[/i]

Spousta věcí je extrémně nepravda, ale model konce husitství, kdyby vyhrálo, je vcelku reálný. Je totiž jasně vidět na stabilizaci luteránské reformace.
Koneckonců, zbytky husitství u nás tam skončily - věroučně jsou luterány. nakonec i organizačně, jsou v luterském svazu, což asi neříkám přesně, ale světová organizace církví je věroučně luteránská. nebo ne?

[Napo_Leon]

Mně tam zaujalo třeba to, že autor mluví o statisících podřezaných, což podle mně dokazuje asi nejvíce neznalost problematiky, každý trochu poučenější přeci ví, že České království mělo tehdy ztěží 1 milion obyvatel, takže kdyby husité vyvraždili byď jen třetinu tohoto počtu, tak by se celá společnost takřka zhroutila.

Zajímavé je také to, že by se prý měla zakázat husitská symbolika. Že v letech 1960 - 1990 mělo Československo ve státním znaku husitskou pavézu přeci také nikomu nevadilo

[Ježek]

Neskutečná slátanina lží a účelových interpretací. Nemá smysl to v jednotlivostech vyvracet, zajímavější je sledovat, jaký člověk to psal a co tím sledoval. Využívá tam komunistickou terminologii (pracující lid), ale nesleduje tam komunistické cíle (v nich by husitství nebylo negativní). Na husitství neutočí ani z katolických posic (obecně křesťanství tam vychází jako podvod), ale z ateistických (nebo okultních?) posic. Proč ale útočí zrovna na husitství, nevím, ale žádný racionální důvod to mít nebude - v tomto případě byl evidentně nejdřív pocit a pak se k němu zpětně hledaly argumenty.

[Napo_Leon]

Je to směsice provokace a neznalosti.

Máš však pravdu v tom, že názor na husitství (negativní) už autor měl dlouho před tím, než pro něj začal hledat argumenty. Nicméně je to na netu, lidi to čtou a jsou bohužel i lidé (čtenáři Blesku a diváci TV Nova), kteří obsahem tohoto pamfletu mohou být ovlivněni.

[Viola]

O to důležitější je otázka, jak historii propagovat a popularisovat - jakými metodami, jakými prostředky a td.

Upřímně, už jen ten název toho webu dává tušit, co bude asi jeho obsahem.

[Ingolf]

Vezme se jedna věc a opakuje stále dokola, má to působit víc na city než na rozum.. Ovšem ten konec

Husitství bylo nábožensko-fanaticky vedený masakr, na lidské i náboženské úrovni srovnatelný s jinými nábožensky motivovanými masakry, které přišly z Východu.

Lovím marně v paměti, jaké jiné nábožensky orientované masakry přišly zrovna z východu, nacházím jen Matyáše Korvína, který táhnul na kacířského krále Jiříka z Poděbrad směrem od Uher leda ještě Turci, ale ti nestačili dojít do Čech, aby je nějak výrazně poškodili..

[Napo_Leon]

Já se obávám, že tady možná autor myslel Východ ve smyslu SSSR a bolševika s jeho proticírkevní politikou.

[Ingolf]

Jo tak to jo.., ale stejně by se pro toho bolševika hodilo napsat "protinábožensky orientovanými masakry"

[Ježek]

Z včerejších přednášek.
Nejdříve vystoupil Pavel Soukup s přednáškou Co je nového v roce 1412?
V kostce řešil odpustkové kampaně ve střední Evropě a jejich ohlas, pokusil se o částečnou změnu datace, jak příchodu odpustkových komisařů Václava Thiema z Mikulova a Pace Fantuzziho, tak i Husových kázání Contra cruciatam II a III:
V české literatuře od dob Novotného (kniha Jan Hus) se uvádělo, že ve Vídni zásahem vévodů nedošlo k výběru odpustků, ale přednášející rozborem listin dokázal, že tomu tak nebylo. Na jaře k výběru odpustků skutečně došlo, zachovala se listina, ve které Thiem žádal o pomoc vídeňskou universitu proti vévodům ve věci odpustků, universita skutečně zpočátku podporovala výběr, poté se její stanovisko změnilo (zhruba v dubnu) a tak Thiem později v Kostnici uvádí, že mu universita mařila jeho úsilí, nicméně v salcburské arcidiecési vybral 2900 zlatých, z čehož mohla být část právě z Vídně.
První doklad komisařů v Praze klade P. Soukup k 7.4., ne k 1.5. jak tomu bylo doposud (kdy odtud nařkl Thiem vídeňskou universitu z viklefismu - nejen datace, ale i znalost viklefismu svědčí o jeho znalosti pražského prostředí). Po tomto datu píše Hus své Contra cruciatam.
Dalším tématem jsou papežské listiny pro johanity. Johanité v roce 1409 (30.7.) dostávají od papeže Alexandra V. privilegium na vybírání odpustků, které by financovali jejich bojovou činnost. V Praze johanité vybírali v Týnu. Velmi pravděpodobně došlo ke sporům mezi Thiemem a johanity, "tvrdá konkurence na odpustkovém trhu."
12.4. ruší papež johanitům jejich kampaň, k tomu si Hus přisazuje, neboť podle něj johanitské privilegium mělo platit 5 let a nemohlo být zrušeno.
Na závěr byl Husův spis Contra cruciatam datován před 17.6 (první redakce) a druhá po tomto datu. polečně s tímto se dochovaly i Husova témata ke kázání, které pravděpodobně byla určena pro jiné husitské (pokud můžeme použít př. jméno v této době) kněze. Dává to nahlédnout do sítě reformního hnutí.
Na závěr autor shrnul, že odpustky v roce 1412 neznamenaly pro české obyvatele šok (probíhaly již ty johanitské), běžné byly i spory o ně. Reformní kritika většinou probíhá interně. Husova kritika tak není ničím převratným a neobvyklým, posunem je naopak Husovo zapojení širších vrstev do bouří i diskusí. V životě Husa spustila odpustková kampaň "teologickou kontroversi", která skončila až v Kostnici.
Zajímavou novinkou pro mne bylo vztyčování velkého (často červeného) kříže v místech, kde se vybíraly odpustky. Nicméně toto je doloženo až k roku 1500 a není jisté, zda šlo i o dřívější praxi.

Druhou přednášku přednesl Dušan Coufal na téma Husité a Cesarini před bitvou u Domažlic v novém světle zapadlého pražského manifestu. Mluvil o spisku, který začíná slovy Gens namque bohemica (NK ČR III G16 f62r a dále), který se dochoval v rukopisu, knize z 15. století.
V tomto případě jde o manifest, který byl určen zahraničním příjemcům a vysvětluje husitská stanoviska. Pisatelé, zde odmítají řešení celého konfliktu na koncilu a požadují obecné slyšení před všemi křesťany. Manifest navazuje na jednání v Chebu, kde podle biskupa Jana Stojkoviče zde hrozilo, že bude smluven mír a nedojde k vyhlazení české hereze - nebude podniknuta kruciáta.
Text samotný vzniknul někdy mezi 30.5 - 4.7. a apeluje na římskou kurii a její "milovníky" ve snaze o mír.
Kdo text určitě četl, byl kardinál Cesariny, který právě 4. z Norimberku odesílá svůj manifest, který využívá, jak argumentace, tak i slovních spojení předchozího k vlastním, zcela odlišným cílům, obhajuje invazní vojsko, které má v Čechách nastolit mír.
Války slov a manifestů se ve stejné době účastní i Zikmund, který se staví do posice mírotvorce a nabízí svým nepřátelům, že pokud jim odpustí kardinál, odpustí jim i on.

[Ježek]

Historie.cs o Lipanech: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1015 ... 801400040/ Pěkně uděláno, ocenil bych zvlášť připomenutí socioekonomických příčin L. Křížkem a následky P. Čornejem. Větší pozornost mohla být věnována druhému životu Lipan v 19. a 20. století.

Co mne ale zaujalo. Panská jednota není aluse na Panskou jednotu z dob Václava IV? Neznám dobře listinný, ani kronikářský materiál, zda se jedná o dobový výraz.

P.S.: Netušil jsem, že P. Čornej dělá na bohemistice AV, je pravda, že píše dobré lingvistické články, ale stále je pro mne víc historik.

[Napo_Leon]

Jeden z těch lepších dílů historie.cs

Bylo dobře vysvětleno, že "panská jednota" ve skutečnosti nebyla panská, že to byla účelová koalice vzniklá pouze za účelem likvidace polních vojsk a že je vysoká pravděpodobnost, že v bitvě u Lipan bojoval i Jiřík z Poděbrad.

Zajímavé bylo konstatování, že na jaře 1434 se polní vojska ocitla de facto v roli zemských škůdců, jelikož se odmítla podřídit zemské vládě, kterou před tím i někteří z táborských a sirotčích vojsk uznali, takže i to boří zakořeněný mýtus o zákeřné panské jednotě a ubohých husitů.

Ještě zajímavější byla Čornejova teorie, že vítězné vojsko panské jednoty v bitvě a po ní záměrně zlikvidovalo kněžskou elitu sirotků a táborů, protože v nich vidělo hlavní, nesmlouvavé a militantní křídlo radikálů, které by nikdy nesložilo zbraně.

[Ježek]

Repertorium operum antihussiticorum
http://www.antihus.eu/search.php

[Napo_Leon]

Vždy jsem zastával teorii, že když chce někdo něco spravedlivě posoudit, tak by měl vyslechnout více stran, protože každé svědectví je subjektivní. Je vždy nesmírně zajímavé podívat se na české dějiny z pohledu ciziny. Často koukám na hesla týkající se českých dějin na anglické Wikipedii. Mnohdy je to velmi zajímavé. Co třeba říkají o husitech, Husovi nebo Žižkovi? Začneme Žižkou http://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Zizka

Tak hned na začátku se v úvodu dozvídáme šokující věc, a to, že "Žižka je považován za jednoho z největších vojenských vůdců a inovátorů všech dob a je jedním ze šesti velitelů v historii, který nikdy neprohrál bitvu". Dokonce se jmenuje šestice velikánů, kteří nikdy neprohráli: "Alexander the Great, Scipio Africanus, Genghis Khan, Alexander Suvorov, and Khalid ibn al-Walid". Překlad jistě netřeba. Zvláštní, podobný údaj se na české straně neobjevuje, ačkoliv mu nelze upřít jistou oprávněnost.

Dále v souvislosti s bitvou u Sudoměře a založením Tábora se praví: "V Táboře vznikla církevní organizace s poněkud puritánskou povahou, velmi přísná vojenská disciplína, a byla zde zřízena vláda založena přísně na demokratickém základě." Zvláštní, kdyby někdo něco podobného použil u nás, tak by byl nejspíše obviněn z marxismu.

Následuje poměrně podrobné líčení husitské vojenské taktiky a vozové hradby, což je mimochodem zvláštní věc. Ne vozová hradba nebo husitská taktika samotná, ale míra prostoru, kterou zahraničí věnuje vojenské taktice husitských vojsk, kterou vysoce uznává a vidí v ní jeden z přerolomých prvků v evropském pozdně středověkém válečnictví. Hraje tu roli i prestiž "neporazitelných husitů", který my Češi ani tolik nepociťujeme. Zahraničí nevěřícně kroutí hlavu nad tím, že malá země a malý lid uprostřed Evropy se po 15 let bránil celé Evropě. Proto tak moc dbají v zahraničí o vysvětlení vojenské taktiky husitů. Je velká škoda, že u nás se tato stránka dostává v posledních letech do pozadí a nebudou daleko od pravdy názory, že by se husitské válečnictví mohlo klidně stát i samostatným oborem.

Hned poté se v malé "kapitole" věnují tomu, co si Češi také dnes příliš neuvědomují, a to, že husité byli první v Evropě, kdo pravidelně využívali střelného prachu v bitvách. Konkrétně se tu praví v souvislosti s Žižkou, že: "...byl první evropský velitel, který manévroval na bitevním poli s kanónem střední ráže namontovaném na vozíků mezi vozy.". Pak tu samozřejmě je zmínka, že od názvu české "píšťaly" vznikl název pistole, který používá angličtina, ze které si toto slovo půjčily i další jazyky. Takže Češi dali světu více slov, než jen Čapkův robot.

Další překvapivou věc se dozví při vypravování o létě 1420, kdy autor textu na férovku řekne, že křižácké vojsko bylo složeno ze všech koutů Evropy a "...převážně sestávalo z dobrodruhů přitahovaných možností drancování." Když se dostáváme k tomu, že Žižka si přivlastnil skromný hrádek, který nazval Kalich, tak je zde napsáno: "Jan Žižka se během husitských válek už neobohatil o žádný majetek. Tato skutečnost byla v této době neobvyklá a představovala obrovský rozdíl mezi Žižkou a jeho současníky." Tím nebylo myšleno jen to, že ostatní hejtmané narozdíl od Žižky si přišli na velké jmění, ale i to, že i v soudobé Evropě to bylo neobvyklé.

Posuneme se k dramatu před Kutnou Horou na přelomu let 1421/1422, kdy Žižka čelil jisté porážce od Zikmunda a jeho křižáků. Z obklíčení tehdy Žižka unikl soustředěnou dělostřeleckou palbou, a jak se v článku praví, tak: "...ačkoli byl v pasti podařilo se mu vykonat to, co někteří historici nazývají prvním mobilním dělostřeleckým manévrem v historii."

Jedinou skutečnou faktografickou chybou je tak jinak v tomto velmi kvalitním článku věta, že Žižka zemřel na mor, což už bylo v minulosti vyvráceno. Konec je však dobrý. O Žižkově smrti říkali jeho nepřátelé: "Ten, jehož nedokázala zničit žádná lidská ruka, byl uhašen prstem Božím."

A tak vypadá článek o Žižkovi na nejčtenější Wikipedii na světě. Je trochu smutné, že zahraničí dokáže ocenit velké české postavy více, než Češi. Netýká se to jen Žižky, stačí se podívat na jiné články a rychle se zjistí, že ten český komplex méněcenosti a sebemrskačství je bohužel faktem. Národ, který si neváží sám sebe, si pak nemůže stěžovat, že jim vládnou lidé průměrní a neschopní jako Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek nebo Nečas