Svátá říše římská (200. výročí)

[Jiří Motyčka]

... Jako "Svatá říše římská německého národa" (sacrum Imperium Romanum nationis Germanicae) se poprvé označuje až v r. 1512, ...

... ale tohoto označení se začalo neoficiálně používat již zhruba v posledních dvou dekádách 15. století.

Byla to mj. i reakce na to, že se z nadstátního útvaru stával spíše konglomerát pouze tzv. "vnitřní" Říše, v němž se neněmecké oblasti dostávaly na periferii říšských zájmů. Co se týče Českého království, tak to k tomuto vývoji a stavu přispělo nemalou měrou. Byly to především husitské války, vláda husitského krále, dvojvládí Jagellonce Vladislava a Matyáše Korvína, tedy dějinné události vytlačující nejen Čechy s Moravou potažmo vedlejší země Koruny, ale i Uhry na okraj říšských zájmů. Jak v této souvislosti utrpěla prestiž českého krále jako jednoho z kurfiřtů, netřeba myslím zdůrazňovat. Tato přestiž se vrátila až s nástupem Habsburků na český trůn, ale to byly především pragmatické důvody.
Dodatek "...německého národa" měl pochopitelně i nacionální podtext, protože německé kurfiřty i ostatní představitele německých oblastí Říše přešla chu i vůle neustále se zabývat odstředivými tendencemi oněch zmiňovaných neněmeckých "periferií". Svatá říše římská v čele s německými stavy volala po zásadní reformě ...

[slavicekvac]

Ale těch říšskýck knížat byla daleko víc, prakticky každý důležitější šlechtic, na tý mapě jsou jen zeměpáni. Stejně jako u nás Přemyslovce volili velmoži, jejichž jména jsou dávno ztracená. Český kníže byl říšský kníže, za Vratislava se již aktivně zapojoval do údálostí v Říši.
Volitel se objevuje až za Václava I.

Trochu odporuje názoru jinde, že jsme vlastně nebyli součástí Imperia Romana ( obnoveného )
Myslím, že byli od smrti Svatoplukovy, kdy Spytihněv a Vitizla(v) odjeli do Řezna a přijali bavorskou obedienci církevní.
Že to byl vztah volný, či někdy méně volný je fakt. Jsem přesvědčen, že v mincovnictví byla jasná pravidla, kdy kníže - jakýkoliv měl mincovní právo, ale mince měly jasná pravidla pro opisy a obrazy. Podle mě diktované dle arcidiecéze a diecéze. Nikoliv obchodní nápodobou, jak tvrdí Petráň. Sice neznáme něco jako edikt Pistenský Karla Velikého, ale určitě musel být podobný. Pro povolení mincovat, uvádět do oběhu. Jinak by to byl neskutečný krok zpět, a to by odporovalo ottonské snaze a praxi obnovy říše. Renovatio imperii Romani je hlavní myšlenka a skutky této dynastie, výrazně podporované církví. Sv. Willigis byl současně Mohučským arcibiskupem ( tedy i naším ) a kancléřem Otty.

[Ježek]

Ještě se vrátím krátce ke Zlaté bule sicilské. Souvisí to s postavením Království českého k Říši. Když byl v r. 1198 Přemysl Otakar I. korunován na krále, obdržel privilegium od římského krále Filipa, které se stalo předlohou Zlaté buly sicilské. Královský titul byl tímto privilegiem deklarován jako dědičný, ale formální lenní „podřízenost“ a vztah českého státu k Říši zůstal. Zlatá bula sicilská pak v zásadě potvrdila, nebo chcete-li, spíše upravila tento vztah jako svrchovanost. Nejednalo se tedy o žádnou suzerenitu, kterou neustále akcentuje německá historiografie a jejíž princip uplatnil např. císař při lucemburské volbě. Bula z r. 1212 potvrdila nejen integritu, ale i nezávislost českého státu na Svaté říši římské. Moderně řečeno, tento vztah byl jaksi asymetrický a jeho pozice vč. nezrušitelného kurfiřtského mandátu pro českého krále byly pak jednoznačně a pregnantně uzákoněny říšskou právní normou, Zlatou bulou císaře Karla IV. Ale o tom jsem se již zmiňoval…

Jinak ta nezávislost podle mě vyplývá - sice nepřímo - z povýšení Českého knížeství na království (dědičně) a také z osvobození od poplatků Říši.

Pokud má český král i podle Zlat buly sicilské povinnost slíbit věrnost římskému králi ("aby kdokoli z nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal", účastnit se říšských sněmů v Bamberku, Norimberku a Merseburku a poslat jezdce na římskou jízdu (nebo se vyplatit), tak nelze mluvit o nějaké nezávislosti a svrchovanosti. Těch povinností není tolik, nejsou tolik tíživé, ale je z nich jasné, že české království je součástí, dost autonomní (neznáme prakticky žádné zásahy králů a císařů do právního řádu), Svaté říše římské.

Že to byl vztah volný, či někdy méně volný je fakt.

Spíše takto ...

Myslím, že lze obecně konstatovat, že Zlatá bula vztah Českého království potažmo krále (nebo chcete-li obráceně) k Říši kvalitativně změnila...

Podobně příliš nevíme, co ZBS měnila, neznáme privilegia Filipa Švábského a Oty Brunšvického. Je tedy možné, že jen potvrzuje nezachované listiny a nic nemění. Zásadnější mohlo být problematické privilegium Richarda Cornwallského.