Bílá hora - jen bitva nebo prokletí národa?

[Ježek]

Tak on to je do velké míry Pekařův výklad Bílé Hory, který je občas zajímavý, ale často chybný

[Napo_Leon]

Tak on to je do velké míry Pekařův výklad Bílé Hory, který je občas zajímavý, ale často chybný

Asi tak

[Ingolf]

S mnohými názory zde uvedenými nesouhlasím. Především s oním klišé argumentem, který v posledních cca 25 letech používá téměř každý laik, který se snaží bez hlubší podstaty problematiky fušovat do řemesla historikům. Toto klišé zní: "Hlavní vůdci povstání byli Němci" Z hlediska etnického? Ano, i když jak Šlikové, tak Thunové ovládali češtinu. Ovšem v dobovém chápání byli všichni Čechy, jelikož náleželi k české stavovské obci.

Autor ale píše, že etničtí Němci byli součástí českého politického národa: "Na Bílé hoře prohrál „český politický národ“, což bylo asi pět procent obyvatelstva, které se mohlo pyšnit šlechtickými tituly či patřilo k vrstvě měšťanů, a tudíž mohlo vyjadřovat názory a volit své zástupce na zemském sněmu. Velkou část tohoto „českého politického národa“, který prohrál, tvořili Němci. A byli to také často němečtí šlechtici, kteří stáli v čele stavovského povstání, včetně nejviditelnějšího vůdce odboje Jindřicha Matyáše Thurna."
Ten politický národ dává do uvozovek, ale je jasné, že tu hrála větší roli příslušnost k české stavovské obci nad příslušností českou ve smyslu etnicity. V politickém smyslu byli německy mluvící šlechtici Čechy..

[Iohannes]

Osobně jsem přesvědčen, že při ekonomickém potenciálu Čech bychom se dokázali Habsburkům úspěšně ubránit podobně jako Holanďané. Jenže to by to ti naši tuneláři nesměli vést stylem "malá domů".
Kupř. prvním činem povstalců bylo, že se přestala vybírat berně nebo vojsko neprovádělo pravidelné mustruňky (přehlídky), tudíž skutečné stavy žoldnéřů byly podstatně nižší než vykazované a žold se vyplácel i černým duším. A kolik uvízlo za nehty armádním dodavatelům si ani neodvažuji domyslet.
Kdyby to tak vzal do ruky Albrecht z Valdštejna....

[Napo_Leon]

Kupř. prvním činem povstalců bylo, že se přestala vybírat berně nebo vojsko neprovádělo pravidelné mustruňky (přehlídky), tudíž skutečné stavy žoldnéřů byly podstatně nižší než vykazované a žold se vyplácel i černým duším. A kolik uvízlo za nehty armádním dodavatelům si ani neodvažuji domyslet.

Ano, to je pravda. Moc se o tom neví/nemluví, ale bylo tomu skutečně tak. Ovšem to nebyla žádná ryze česká záležitost. To se dělo zcela běžně po celé Evropě, stejně tak - a dost možná i ve větším měřítku - se chovali také císařští důstojníci během české války a hlavně po ní, kdy se válka stala dlouhodobě výnosným řemeslem.

[elizabeth]

http://usti.idnes.cz/rozhovor-s-pedagog ... -internetu" onclick="window.open(this.href);return false;

V té knize asi podobné otázky (a odpovědi), jako zde padly, bude řešit.

[Brenon]

Byla tato bitva jen vyvrcholenim predem prohrane stavovske valky nebo zacatek doby ''temna''?

No a co když to žádná katastrofa nebyla? Já vím, že dějiny neznají "kdyby", ale aspoň na chvíli: vyhrála stavovská vojska a králem je Fridrich Falcký (ani neuměl česky!). Z jeho prostředí přichází protestantství (byl vůdcem Protestantské unie), a například jeho dvorní kalvínský kazatel Scultetus byl zodpovědný za obrazoborectví ve svatovítské katedrále, čímž Pražany fakt naštval. Takže v Čechách nastupuje netolerantní kalvinismus, orientace na německé prostředí a germanizace. Nejbližší spojenci jsou jasně dáni politicky i geograficky: na jihozápadě Horní Falc, na severozápadě Sasko a za ním budoucí Prusko. Dovedeno do krajního závěru: Bílá Hora nás paradoxně zachránila před poněmčením.I když nás Habsburkové nijak nemilovali a my je taky ne. Ale coby případná součást Pruska Fridricha II. bychom si už vůbec nevyskakovali.

[Ingolf]

Habsburská dominance přinesla v povědomí Čechů dva nápory na jejich identitu, a to byla rekatolizace a germanizace. Na nich je zvláštní, že obě ty věci neprobíhaly úplně naráz. Po Bílé hoře přišla rekatolizace, to je jasné. Ale jezuitský rekatolizátor Bohuslav Balbín vydal Obranu jazyka českého, napsal Rozmanitosti, což je něco jako česká vlastivěda, kde se snoubí zeměpis, regionalistika, historie a zvyky a místní pověsti. Jezuité podporovali kulty českých světců, včetně sv. Václava. Smyslem bylo ukázat, že Češi jsou tradičně katolický národ, a tudíž by se měli vrátit ke svým kořenům. to vůbec nebylo převrstvení něčím německým.

Germanizace nastoupila v 19,. stol. kdy se stát snažil zavést jednotný jazyk, aby fungovala hladce správa apod. Němčina Se nabízela, protože byla jazykem vládnoucí dynastie, většiny obyvatel, prosazovala ji i německá liberální levice, byl tu precedens v podobě, židů, kteří užívali svou variantu němčiny.
Navíc němčina dokázala absorbovat nová slova, která se týkala průmyslu a vůbec nových odvětví. To nedokázala latina, která byla jinak přirozeně užívaným mezinárodním jazykem - akorát dokázala formulovat jemné teologické pojmy a rozdíly, ale nová slova z průmyslu ne. Tohle byl třeba problém, když se zaváděla hebrejština jako státní jazyk v Izraeli (do té doby židé mluvili podle svého místa pobytu hlavně německy nebo španělsky). odpůrci hebrejštiny si prý neuměli představit, jak si v dávno vymřelém jazyce mají třeba koupit jízdenku na vlak.. A jindy byly konflikty, když škola, která jinak vyučovala hebrejsky, chtěla vyučovat technický předmět v jiném jazyce. I ta naordinovaná němčina v habsburské říši byla reakcí na nové podněty mnohem víc, než snaha o utlučení národního povědomí. Současně v 19. stol. už pominuly snahy o nějakou násilnou rekatolizaci, v platnosti byl Toleranční patent a tendence byla jasná, vedla k toleranci úplné. Výjimkou byl bachovský neoabsolutismus, kde církev dostala patronát nad vším rodinným právem, ale to byla už jen epizoda.


K té hrozící germanizaci ze strany falckých kalvinistů se musím ohradit. To je mi takové zjednodušení, jako že Karel Martel u Poitiers zastavil arabskou invazi a nebýt toho, tak je tu dnes islám. Asi by nebyl, muslimové by mohli padnout další bitvě nebo by byli vyhnáni i z Francie, ono i v tom Španělsku nevládli napořád. Navíc do Španělska se uchýlila vyhnaná dynastie Umajjovců, zatímco celý muslimský svět stál pod vládou Abbásovců v Bagdádu a Španělsko bylo od nějaké celoislámské podpory odříznuto. Ale kdyby byli odraženi už r. 711 ve Španělsku, taky by se mluvilo o tom, že nebýt jejich porážky, tak tu dnes máme islám.
Nebo nebýt Sáma, tak by nás frankové vyhladili - taky ne, Frankové by podle zvyklostí napařili Čechům tribut a odtáhli by, jak to udělali za tažení Karla Velikého r. 805/06, také tažení Jindřicha Ptáčníka nepřineslo genocidu, ale podřízení jeho říši.
Že Fridrich Falcký neuměl česky - Jan Lucemburský při příchodu do Čech taky ne; a Falc a Lucembursko nejsou tak daleko od sebe a jsou asi tak stejně významné. Zikmund přednesl lámanou češtinou jihlavská kompaktáta, jinak mluvil více jazyky. Ale nebyl to důvod k potlačení jazyka přes šlechtu až do lidových vrstev. Tady bylo důležité, nakolik byla silná stavovská vrstva, a ta při podniknutí stavovského povstání byla silná velmi, navíc by byla povzbuzená vítězstvím. Průšvih naopak nastal za nepovedeného povstání r. 1546, tam šlechta ani tak nepovstala, jako odmítla protiprávní požadavek jít válčit za hranice země (to bylo obecně protiprávní a zákaz toho si vymínila mj. šlechta na Janovi Lucemburském při jeho korunovaci). Ferdinand I. Habsburský to nicméně využil k potlačení českých stavovských práv a případná germanizace neměla takový odpor.

[Brenon]

Uznávám Tvou argumentaci, nicméně chci upřesnit, co jsem se hlavně snažil říct: že země Českého království by v době bělohorského konfliktu nemohly zůstat ve vzduchoprázdnu, ať už by byl výsledek bitvy na Bílé hoře jakýkoliv. Evropa byla rozdělena podle náboženství do dvou velkých bloků (formálně vyjádřeno v založení Protestantské unie a Katolické ligy). Že se v průběhu konfliktu striktní rozdělení na katolický a protestantský blok z politických důvodů úplně nedodržovalo je věc druhá, ale primárně šlo o konflikt na náboženské bázi. Takže Čechy, svou polohou na rozhraní obou bloků, by musely tak jako tak do jednoho z nich patřit. A s veškerým respektem k Tvému ohrazení nemohu změnit názor na to, že protestantský náboženský a poněmčovací tlak by byl drsnější než v případě rakouských katolíků (a to rozhodně nejsem žádným fanouškem Habsburků!). Kalvinismus je i vlivem odpudivé osobnosti svého zakladatele tak netolerantní ideologie, že z toho mrazí.

[Ingolf]

Ale jak píšeš, byl to konflikt náboženský, ne národnostní. Kalvinismus byl netolerantní nábožensky, ale to asi nebude zakládat na netoleranci jazykové apod..

Ta kalvínská netolerance časem dokázala otupět. Ve Skotsku presbyteriáni, což byli kalvinisti, dospěli v době osvícenství k tomu, že člověk si může žít dobrým životem, a pokud je bohatý a navíc vlastní prací, tak ho Bůh takto odměňuje. A duchovní život se omezil na morálku.

Ke kontrastu českých a německých zemí v době doznívajícího baroka je dobrá událost ohledně svatořečení Jana Nepomuckého. Když se hledaly zázraky, aby byl důkaz pro svatořečení, ta se otevřela hrobka a lebky vypadlo něco, co vypadalo jako jazyk. Jelikož Nepomucký byl brán jako strážce zpovědního tajemství, jazyk se nabízí jako atribut. Když pak někoho napadlo to políbit, domnělý jazyk zčervenal, a zázrak byl na světě (moderní analýzy odhalila, že to není jazyk, ale mozek, takže skutečně mohl takto reagovat). A když se o této praxi líbání relikvie ze strany českých katolíků dozvěděli němečtí návštěvníci, komentovali to jako nechutnost. I tohle je dědictví Bílé hory, které by tu za německé protestanské vlády nenastalo.

[Brenon]

Ale jak píšeš, byl to konflikt náboženský, ne národnostní. Kalvinismus byl netolerantní nábožensky, ale to asi nebude zakládat na netoleranci jazykové apod..

Ta kalvínská netolerance časem dokázala otupět. Ve Skotsku presbyteriáni, což byli kalvinisti, dospěli v době osvícenství k tomu, že člověk si může žít dobrým životem, a pokud je bohatý a navíc vlastní prací, tak ho Bůh takto odměňuje. A duchovní život se omezil na morálku.

Ke kontrastu českých a německých zemí v době doznívajícího baroka je dobrá událost ohledně svatořečení Jana Nepomuckého. Když se hledaly zázraky, aby byl důkaz pro svatořečení, ta se otevřela hrobka a lebky vypadlo něco, co vypadalo jako jazyk. Jelikož Nepomucký byl brán jako strážce zpovědního tajemství, jazyk se nabízí jako atribut. Když pak někoho napadlo to políbit, domnělý jazyk zčervenal, a zázrak byl na světě (moderní analýzy odhalila, že to není jazyk, ale mozek, takže skutečně mohl takto reagovat). A když se o této praxi líbání relikvie ze strany českých katolíků dozvěděli němečtí návštěvníci, komentovali to jako nechutnost. I tohle je dědictví Bílé hory, které by tu za německé protestanské vlády nenastalo.

Na tom, že Tebou popisovaný příklad byl a je nechutný, se jistě oba shodneme i bez nadvlády protestantství. Spíš mi přijde, že tam v tu chvíli stál nějaký katolický fanatik, než by páchání nechutností byl obecně katolický rys.
Pokud mi odpustíš velice hrubé zjednodušení, tak tedy Bílou horu "naruby" dovedu do pozdějších historických důsledků: spojenectví nebo přímo součást militaristického Pruska, tedy agresivní země Fridricha II. Velikého, později Bismarcka a Viléma II. To jsme v I. světové válce. A o roli Pruska dál, kdy se stalo srdcem Třetí říše, ani nemluvě. To by taky kosti našich dědů teď mohly ležet u Stalingradu.

[Ingolf]

Pokud mi odpustíš velice hrubé zjednodušení, tak tedy Bílou horu "naruby" dovedu do pozdějších historických důsledků: spojenectví nebo přímo součást militaristického Pruska, tedy agresivní země Fridricha II. Velikého, později Bismarcka a Viléma II. To jsme v I. světové válce. A o roli Pruska dál, kdy se stalo srdcem Třetí říše, ani nemluvě. To by taky kosti našich dědů teď mohly ležet u Stalingradu.

To za předpokladu, že by proběhla ta germanizace, a to si pořád nejsem jistý
Ale tady ještě nastupuje butterfly effect, tedy mávnutí motýlími křídly, kde jedna událost změní celý sled dalších událostí. Kdyby se Češi stali součástí německého národa, možná by u Stalingradu Hitler vyhrál, protože dalších 10 milionů Němců by mohla být rozhodující síla. Jenže ke druhé světové by nemuselo dojít, Němci by mohli tu první světovou vyhrát nebo dosáhnout výsledku podobnému třicetileté válce, kde se Evropa vyčerpala tak, že na další celoevropskou válku zapomněla.
Ale zajímavější by byla prusko-rakouská válka z r. 1866 o převahu v německé říši. Falc spojená s Čechy by se dost možná Prusům ubránila. Takhle Češi koukali hlavně válku přežít, než aby nadšeně bojovali za Vídeň - i když loajalita vůči Vídni nemusela být úplně hraná, Češi si od vyhrané války slibovali návrat Slezska, ale válčit za jednoho Němce proti druhému kvůli otázce celého Německa, proč jako..

[Brenon]

To za předpokladu, že by proběhla ta germanizace, a to si pořád nejsem jistý
Ale tady ještě nastupuje butterfly effect, tedy mávnutí motýlími křídly, kde jedna událost změní celý sled dalších událostí. Kdyby se Češi stali součástí německého národa, možná by u Stalingradu Hitler vyhrál, protože dalších 10 milionů Němců by mohla být rozhodující síla. Jenže ke druhé světové by nemuselo dojít, Němci by mohli tu první světovou vyhrát nebo dosáhnout výsledku podobnému třicetileté válce, kde se Evropa vyčerpala tak, že na další celoevropskou válku zapomněla.
Ale zajímavější by byla prusko-rakouská válka z r. 1866 o převahu v německé říši. Falc spojená s Čechy by se dost možná Prusům ubránila. Takhle Češi koukali hlavně válku přežít, než aby nadšeně bojovali za Vídeň - i když loajalita vůči Vídni nemusela být úplně hraná, Češi si od vyhrané války slibovali návrat Slezska, ale válčit za jednoho Němce proti druhému kvůli otázce celého Německa, proč jako..

Ano, máš pravdu, eventualit možného vývoje je víc - přesněji řečeno je jich tolik, že se všechny ani nedají domyslet. Jisté jen je, že by opačný výsledek Bílé hory změnil evropské dějiny velmi podstatně.

[Ingolf]

Pročetl jsem od Čechury Zimního krále - https://www.databazeknih.cz/knihy/zimni ... keho-24265
Věc povstalců nebyla od počátku ztracená, ale v průběhu se ukázala nerozhodnost, vnitřní konflikty apod. Váhání provázelo už jen Falckého rozhodování, zda má českou korunu přijmout. Byl zrazován mnohými, včetně svého tchána Jakuba I. Anglického, na kterého přitom dost spoléhal. Protestantská Unie v říši se také nezapojila, max. se spolu s Anglií zmohla na podporu samotné Falce, kterou napadli (a obsadili) Španělé.
Váhala i česká společnost, Čechura má příklady měšťanů, kteří půjčovali peníze Rudolfovi II. a za to obdrželi i nějaký titul, ale titíž lidé nepůjčili Falckému. Podobně židé měli být podle pokynů útočících katolických generálů šetřeni, protože poskytovali Habsburkům „dobré služby“. Ale o finančních službách Falckému zase nic. Na jednání uherského sněmu v Banské Bystrici v létě 1620 jela delegace složená z nižší šlechty (mj. Jan Jesenský) a měšťanů, vyšší šlechta chyběla, a to je přitom nositelka politického vědomí.
Na penězích ale bylo závislé stavovské vojsko, jehož jádro tvořili čistě žoldáci. A pravidelné opožďování žoldu nalomovalo motivaci bojovat. Síly vojsk byly zprvu vyrovnané, císařští sice působili na jihu Čech, ale stavové opakovaně vpadli do dnešního Rakouska, pro svoji věc získali i stavy Dolních a Horních Rakous, s nimiž uzavřeli dohodu o konfederaci, a stavové opakovaně ostřelovali Vídeň. V tomto bodě ale Čechura vidí nedotaženost, protože obléhat Vídeň bez děl nemělo naději na úspěch a Ferdinanda II. to jen povzbudilo, aby povstání potlačil.

Zlomem bylo léto 1620. V Rakousku působila česká armáda, která dostala na pomoc uherskou jízdu od Gabora Bethlena. Bethlen neustále lavíroval mezi Habsburky, Turky a povstalci všeho druhu podle toho, kdo mu zrovna zaručil nějaký zisk. Bethlen už jednou české stavy opustil, ale nyní tedy poslal jezdce a povstalci měli v Rakousku převahu. Zůstali ale váhaví a to se jim vymstilo. Ferdinand II. zatím přesvědčil část rakouských stavů, ale hlavně získal spojence v bavorském vévodovi Maxmiliánovi a navíc v saském kurfiřtovi Janovi Jiřím.

Sasové operovali v Lužici, do Čech nevpadli, ale blokovali část zemské hotovosti a hlavně je musel řešit Jan Jiří Krnovský, velitel slezských stavů kalvinista a zapřisáhlý odpůrce Habsburků. Jeho vojsko a motivace na Bílé hoře určitě chyběly.
Do Čech koncem léta 1620 tedy vpadla vojska císařských a Bavorů (hranice se stavům nikdy nepovedlo plně zavřít, vojáci a materiál proudily přes šumavskou Zlatou stezku). Povstání se v tuhle chvíli začalo sypat. Nejdřív se vzdali rakouští stavové, které i přes sliby nechala Praha bez jakékoli pomoci.

Na jihu Čech císařští rychle dobyli města, která do té doby střídavě přecházela pod vojska obozu stran (jako Týn nad Vltavou) a rychle dobyli i Písek, který stavové předtím prohlásili za pevnost. Katolíci pak táhli na západ k Plzni, Buquoyovo vojsko napadl svou jízdou vrchní velitel Kristián z Anhaltu. Buquoy se podle svého zvyku přímé bitvě vyhnul a Anhalt se vrátil do Prahy, kterou měl chránit. Od Plzně se katolíci hnuli ke Praze a u Rakovníka narazili na sešikované české vojsko. Pár dnů katolíci marně útočili, stavovským inženýrům se povedlo vyplavit vodou z rybníka katolický tábor. Obě akce ukazují, že vrchní velení bylo rovnocenným soupeřem pro invazní vojsko.

Katolíci se rozhodli obranu u Rakovníka obejít, stavy se tedy také stahovaly ke Praze. V noci z 7. na 8. listopadu pronásledoval stavovské vojsko burgundský velitel Gauchier a narazil na něj na Bílé hoře. Katolické vojsko, ač unavené pochodem, se dalo do pohybu a ráno stála hlavní vojska sešikovaná na Bílé hoře.
Pozice na první pohled nebyla ztracená. Ale nastoupil špatný odhad – Falcký byl přesvědčen, že k bitvě nedojde, takže odjel s 500 jezdci na pražský Hrad za anglickou delegací, ke které už jednou z pole odskočil a která měla Falckému sdělit, aby na českou korunu rezignoval.

V bitvě byla vidět špatná koordinace vojsk. Když se jedné části povedl nástup nebo průlom, nedostal další podporu. Když na levém křídle nastal menší ústup, ale nikoli průlom, uherská jízda na levém křídle se dala na útěk a strhla část dalších. Část vojska byla dislokována v oboře letohrádku Hvězda, včetně Falckého osobní gardy, tedy elitnějších vojáků. Když byl ke zdi obory zatlačen ten známý Šlikův moravský pluk a tam vykrvácel, tak vojsko v oboře nijak nezasáhlo, ač zeď byla na více místech prolomena.
Část vojska tedy nezasáhla do boje, část začala bezhlavě prchat, protože bojová motivace evidentně chyběla.

Katolíci zatím pronikli na Hradčany a Malou Stranu. Falcký byl 9. listopadu na Starém Městě a měšťané ho přesvědčovali, že jsou schopní pokračovat v boji. Falcký měl část vojska a na SZ Čech operovaly posádky věrné Mansfeldovi, Falcký tedy souhlasil, ale chtěl poslat do bezpečí manželku. Vyjel s ní jako doprovod a už se nevrátil. To byl přirozeně signál, že další odpor nemá význam, když ho vzdá i král. Bránit Staré Město proti útoku z Hradčan by smysl mělo, takto probíhala obrana Staroměstských r. 1648 proti Švédům, kteří dobyli Hradčany a odváželi rudolfinské sbírky. Staré Město se úspěšně bránilo od července do listopadu.
Falcký odcestoval do luteránské Vratislavi, ale pro trvající odpor by byla lepší Morava – je tam stavovské vojsko a za hranicemi spojenečtí Uhři. Jenže s Vratislaví sousedily Branibory, jejichž markrabí byl Falckého švagr (za ženu měl jeho sestru), takže tu je podle mě vidět vize úplného odchodu. Po vyhlášení říšské klatby nad svou osobou r. 1621 Falcký odchází do Nizozemí.
---
Role Saska – Sasko bylo luteránské a mohlo by se zdát, že by tedy bylo nakloněno protikatolickému povstání. Sasové také vpadli do Prahy r. 1631 a sundali z věže Karlova mostu hlavy popravených povstalců ze Staroměstské exekuce z r. 1621.
Saští kurfiřti ale byli tradičně v dobrém vztahu s Habsburky. Sasové půjčovali Habsburkům peníze, saský kurfiřt dal hlas při volbě Rudolfa II. atd. Sasko bylo luteránské, kdežto Falcký byl kalvinista, a konzervativní luteráni měli ke kalvinistům stejný nebo větší odstup než ke katolíkům. Ta ostražitost byla vidět i po Bílé Hoře, kdy část českého exilu skončila v Sasku, hlavně Pirně. Když pak jedno město, asi tu Pirnu, dobyli Švédové, byl český exil obviněn z toho, že je pustil do města.
Roku 1620 se Jan Jiří Saský pustil do boje s lužickými stavy, spojenci stavů českých, tzn. po boku Ferdinanda II. Sasko dostalo za vojenskou pomoc Horní i Dolní Lužici do zástavy. Vpád r. 1631 měl za účel dostat Lužice do plného vlastnictví, což se také podařilo. Saský kurfiřt byl tedy veden svým vlastním zájmem, kterým byla celá Lužice, a jednou tak činil po boku s Habsburky, jednou proti nim. Za stavovského povstání ke škodě stavů působil na straně Habsburků.
---
Celkový obraz mám tedy takový, že česká společnost byla vnitřně nerozhodnutá. Falcký váhal, jestli vzít korunu, lidé váhali, jestli půjčit nebo dát peníze, vojáci s opožděným žoldem váhali, jestli to je pro ně lukrativní.. Moravské stavy přinutil k podpoře povstání až příchod českého vojska. Jako kdyby se všichni báli plně podpořit povstání a mysleli na zadní vrátka, tedy smíření s Habsburky. Nebylo to vyloženě poraženectví, ale rozpolcenost. Naopak vrchní velitel českého vojska Kristián z Anhaltu, byl to poddaný falckého kurfiřta, o svém poslání nepochyboval a na jeho výkonech to bylo znát. Podobně Jan Jiří Krnovský zatápěl Habsburkům i po Bílé Hoře. Víc takového odhodlání a věc stavů nemusela být ztracena.

[Simplex]

Pročetl jsem od Čechury Zimního krále - https://www.databazeknih.cz/knihy/zimni ... keho-24265

Kdysi jsem to četl a doporučuji následně přečíst Sen o odplatě od Fukaly. Což je patrně nejplodnější autor, který se v posledních třiceti letech zabývá 17. stoletím, taky se hodně věnoval Slezsku, když působil v Opavě. Domnívám se, že za dvě desetiletí od vydání se v důsledku knih, filmů atd. pohled poučenější části veřejnosti na "osudovost" bitvy změnil. Jak to dopadne jasně naznačila již předchozí srážka u Rakovníka a překvapení se nekonalo. Prostě jako vždy a všude a pokud sestoupíš na úroveň jednotlivých malých či větších aktérů a rozebereš jejich zájmy se všechno jeví jinak a zdaleka ne tak idealisticky. Především se pokaždé potvrdí, že vždycky a všude jde v první řadě především o prachy a moc. A těch pár idealistických bláznů nakonec skončí na okraji a jsou v lepším případě za klauny.

preview510.jpg

https://www.epocha.cz/kniha/radek-fukal ... NuVfOU2xoc

preview510 (2).jpg

preview510 (1).jpg

https://www.knihovny.cz/Search/Results? ... eSort+desc

[Ingolf]

Pro mě to je okrajové téma, ta třicetiletá válka skončila po letech devastace Evropy tam, kde začala, a historické knihy se věnují hlavně válkám a bitvám, a to mě tolik nezajímá, mám radši kulturní dějiny nebo dějiny toho, co kdo vymyslel nebo postavil, ne co kdo zničil. Je u toho Fukaly něco jinýho než války?, aspoň střet idejí nebo tak..

[Ingolf]

Čechura poukazuje na minimální zastoupení české šlechty na Bílé hoře. (s. 293) Na velitelských pozicích byla původní šlechta zastoupena Kaplíři ze Sulevic a Bubny, což byly rody nižší šlechty. K tomu Šlikové a Thurnové byly rody naturalizované. Ani v diplomacii šlechtici nevynikali, na uherský sněm stavové vyslali zemana Jana Jesenského. Porážka stavů na Bílé hoře stvrdila šlechtický ústup ze slávy.


Poměr šlechty ke králi prodělal během 150 let vrchol a dno amplitudy. Za Vladislava Jagellonského si šlechta dělala s králem, co chtěla, až to nebylo úplně uctivé. Vladislavské zřízení zemské r. 1500 dávalo šlechtě veliká práva. Za prvních Habsburků začala ta vlna šlechtické nadvlády klesat dolů a Obnovené zřízení zemské z r. 1627 to dokonalo. Panovník byl skoro absolutistický, vládl dědičně, šlechta mocensky propadla.
Načítám teď paralelně dějiny Dánska a je tam podobný proces, takže se dají objevit nějaké obecné tendence. Domácí dánská dynastie vymřela r. 1448 a dánská rada nabízela korunu cizincům. Dánský král byl od té doby volen, i když většinou ta volba znamenala potvrzení nástupnictví nejstaršího syna. Nový král skládal tzv. volební kapitulaci, kde sliboval šlechtě práva a svobody; něco pouze potvrzoval, ale každá nová volba dávala šlechtě možnost žádat něco dalšího.

Zlom nastal po vládě Frederika I. (1523-1533). Frederik ve volební kapitulaci ještě potvrdil vyšší vliv šlechty a biskupů, protože biskupové stejně pocházeli z řad šlechty. Jenže do toho přišla reformace a k luteránství se přidal ve svém šlesvickém panství i dědic trůnu Kristián III. Dánská rada složená z katolické šlechty a biskupů tedy volbu krále odkládá. V této situaci se vynořují různé kliky, do země vpadne pretendent trůnu Kristián Oldenburský a do toho vypuknou selská povstání.

Roku 1534 podnikne tažení Kristián III. (1534-1559),vyhání Kristiána Oldenburského i potlačí povstání. A nastanou změny. První to odnesou biskupové, král je odstraní z rady. Když odmítnou poskytnout peníze na financování žoldáků, král jim zabaví majetky. Po vyhlášení luteránství jako státního náboženství r. 1537 král přebírá všechen církevní majetek a vyhrazuje právo dosazení biskupů.
Další na řadě byla šlechta. Král jí vytkne, že nedokázala dostát své základní povinnosti, a sice obraně země. Nedokázal vyhnat Oldenburského a ni potlačit selská povstání. Král sám musel podniknout tažení v čele vojska žoldáků. Šlechta po svém selhání ztratila vliv, král prosadí volbu nového krále za života krále stávajícího, aby šlechta nemohla klást pro volbu přílišné požadavky, atd.

---

Česká šlechta a měla za povinnost také bránit zemi, na druhou stranu neplatila daně. Nesvobodné vrstvy pak platily daně, ale neměli povinnost riskovat život v boji. Pokud panovník požadoval po šlechtě nějaké finance, bylo to pro přesně stanovené události typu královské svatby, v jiných případech musel svolat sněm a tam učinit nějaké protihodnoty. Sněmy byly svolány nejvíce pro financování válek – šlechta měla povinnost bránit svoji zemi, ale ne válčit c cizině, byť ve jménu krále nebo ve jménu obrany křesťanství proti Turkům třeba v Uhrách. Tento výběr financí pro potřeby vojska ale přinesl další novum, a sice pokud ani šlechtic nechtěl riskovat život někde v poli, poskytl za sebe finanční náhradu, ze které král zaplatil žoldácké vojsko.

Šlechtická práva a svobody byly zachovávány zvykem a jasně formulovány v inauguračních diplomech Jana Lucemburského, což bylo vzhledem k jeho neustálé potřebě financí na válečná tažení vcelku prozřetelné, i když současně zdrojem tahanic, kdy král radši odjížděl do ciziny, než aby se tu o něčem pořád dohadoval. Diplomy potvrzují, že král může vyhlašovat mimořádné berně třeba kvůli královské svatbě a že šlechta má povinnost bránit zemi, ale že účast na králových vojenských taženích do ciziny je plně dobrovolná.
Situace po vymření Přemyslovců je podobná situaci vymření domácí dánské dynastie, kdy šlechta nabídne korunu králi z ciziny, ale současně požaduje rozsáhlá potvrzení svých práv v podobě volebních kapitulací nebo inauguračních diplomů.

Zásadní narušení starých práv nastalo r. 1547 po potlačení českého „povstání“ proti prvnímu habsburskému králi Ferdinandovi I. Ferdinand hodlal zasáhnout v říši do šmalkaldské války mezi katolíky a protestanty a vyzval k účasti i české země. Ty to odmítly, protože sympatizovaly spíše s luterány, ale oficiálním důvodem bylo právě to, že nikdo nemá povinnost táhnout za hranice země, pokud nejde vyloženě o obranu. Král pro tento důvod pochopení neměl a přistoupil k trestům. Tresty mocenské i ekonomické dopadly nejvíce na města, zatímco šlechtu vzal na milost. Šlechta tedy vyšla ze situace posílena oproti městům, což nebylo asi bezvýznamné, protože o vzájemný vztah se hádala šlechta a města i v době vzniku Zemského zřízení před r. 1500. Ale šlechta prohrála ve vztahu ke králi, protože král flagrantně porušil stará práva a za neposlechnutí prosadil tresty.
Jestli někdo považuje za první varování před Habsburky Moravské pole, tak tohle už nebylo ani tak varování, to už byl tyranský krok.

Na Bílé hoře bojovala vojska složená ze žoldáků. Špatná platební morálka stavovské strany vedla ke snížené motivaci jejích žoldáků a možná přispěla i k větší tendenci k dezerci z pole tehdy, kdy se zrovna začínal lámat chleba.
Příkladem rozporu mýtu a skutečnosti je moravský prapor Šlikův, který byl složen právě ze žoldáků, zatímco samotná moravská hotovost zůstala na Moravě, protože také ona měla vojenskou povinnost jen při obraně své země, tedy Moravy. Na Šlikův prapor se ale navalila hrdinská legenda, protože padnout do posledního muže za správnou vlasteneckou věc, to zní libě.
Šlechta stála během bitvy stranou, během diplomacie v podstatě také, místo ní bojovali žoldáci. Je to podobný stav, kdy do Dánska r. 1534 přitáhl pretendent trůnu Kristián III. Česká i dánská šlechta zůstala pasivní, nebránila zemi nebo váhala, ke komu se přidat.
Obě války byly vedené z náboženského hlediska. Česká šlechta byla spíše protikatolická, ale kalvinistická víra krále byla přece jen pro část Čechů a Moravanů až moc extrémní. Dánská šlechta zase byla katolická a nevěděla, jestli chce přijmout krále luteránského vyznání.
Obě tažení pak vyhrála vojska vedená žoldáky. Dánové měli alespoň to štěstí, že vítězný vojevůdce byl z jejich vlastní dynastie.
Obnovené zřízení zemské r. 1627 prohlásilo habsburského krále za dědičného panovníka českých zemí, šlechta už nemohla krále volit a stanovovat si nějaké volební kapitulace. Opět je to situace podobná praxi dánského Kristiána III. Na zemském sněmu se pak prvním stavem stal stav duchovní, pak až šlechta (v Dánsku naopak král odstranil biskupy z rady).

Česká i dánská šlechta prošly během krátké doby vrcholem moci, kdy rozhodovaly o královské volbě, aby obě prošly zenitem. Důvod – Kristián vytkl šlechtě, že nedělá svou základní povinnost, tedy obranu země. Mohla to být záminka, protože šlechta mohla klidně sympatizovat s jinými pretendenty trůnu, kteří byli navíc katolíky. Ale skutečně bych viděl úpadek šlechty v její ustupující moci vojenské. Dokud král potřeboval šlechtu pro obranu země, musel s ní vycházet. Když se objevila možnost vojáky prostě zaplatit, začala pozice šlechty upadat; Kristián svůj zápas o trůn vyhrál právě v čele žoldáků. Paradoxní bylo, že šlechta sama raději dávala peníze na žoldáky, než aby sama táhl do pole.
Nevýhodou žoldáckého vojska je to, že v případě vyhlášení války je potřeba rychle sebrat peníze i vojáky, což Dánové po třicetileté válce řešili po vzoru Švédů tím, že založili stálé vojsko složené ze sedláků. Nic to ale nemění na tom, že jde o vojsko placené.

Bílá hora přinesla vnitřní proměny, co se týče společenské skladby. Stavovský stát byl minulostí. Šlechta ztratila své pozice vůči králi, na sněmu ji převážilo i duchovenstvo. Městský stav skončil ještě hůře, na sněmu měla královská města jen jeden hlas dohromady. Bílá hora bývá hodnocena národně – buď jako národní prokletí, nebo se ukazuje, že i povstání vedli vlastně Němci jako Matyáš Thurn. Ale pokud to mám nazírat státoprávně, tak to znamenalo konec vyvažování moci mezi stavy (šlechtu a města) a panovníka; a místo toho začátek panovnického absolutismu.

[Simplex]

Protihabsburské povstání z roku 1547 zasazuje do širších souvislostí tato práce:
Vorel Petr: Šmalkaldská válka v evropských dějinách : 1546-1547
https://www.knihovny.cz/Record/nkp.NKC0 ... d=26272775

Vojenští historikové tomu říkají srážka, protože pár dnů před tím došlo k většímu střetnutí u Rokavníka, které do značné míry předznamenalo budoucnost. Maximiliánovi Bavorskému po něm muselo být jasný v jak žalostném stavu je nejen stavovské vojsko.

Šlikové byli původem chebští měšťané, kteří udělali kariézu u dvora stárnoucího Zikmunda Lucemburakého a přitom vyrobili pár falz. Příznačné je, že jediným "šlechticem" mezi popravenými "českými" pány roku 1621 byl jeden ze Šliků, což o mnohém vypovídá.

[Ingolf]

Na mě ta bitva u Rakovníka působila právě schopně, protože stavové drželi pozice několik dní a ještě byli schopni katolický tábor vyplavit vodou. Ale i ty předchozí manévry na jihu Čech ukazovaly, že katolíci mají převahu.

Šlikové po habsburském vítězství a mírné sebekritice fungovali v Česku dál, dostali i majetky na Jičínsku, směrem od Jičína na jih. Pod Velišem je obec jménem Šlikova ves a v obci Veliš je i uložena lebka onoho popraveného Jáchyma Ondřeje Šlika z r. 1621. Je to jediná zachovaná lebka tehdejších popravených, resp. jediná, o které se ví, kde je (a před pár lety ji někdo odcizil a pak snad vrátil, už přesně nevím). Šlikové taky dodnes vlastní zámeček v Jičíněvsi, pod Velišem je obec jménem Šlikova Ves.

Šlikové na Jičínsku budovali tzv. barokní krajinu. Postavili více staveb, které byly propojeny poutními cestami a které při pohledu seshora tvoří v krajině kříž. O tom více kniha Lucie Rychnové - https://www.databazeknih.cz/knihy/frant ... ina-434558
Šlikové tou barokní krajinou navazovali na Albrechta z Valdštejna, který je tímhle pojmem spojován daleko víc. Václav Cílek jednou obě krajiny srovnával a vyšlo mu, že Šlikové se krajině přizpůsobili, postavili objekty a mezi nimi proklestili cestu v lese, zatímco Valdštejn udělal něco jiného, on úplně vykácel původní porost, aby tam vysázel úplně nový - což je dodnes trvající lipová alej vedoucí do Valdic.Cílek jakožto krajinář má samozřejmě blíž o tomu přírodnějšímu pojetí, protože to ovládnutí krajiny bez respektu k tomu původnímu přírodnímu mu až moc připomíná dnešní dobu. Jinak se to dá přirovnat k anglickému a francouzskému zámeckému parku - anglický přechází postupně do obory a pak přirozeného lesa, francouzský park e uměle ohraničený zdí a rostliny v něm jsou uměle vysázené.

[Simplex]

Hodnocení bitvy u Rakovníka a její celkový kontext jsem sebral z nedávného dokumentu na YT.

Narážím spíš na Šliky působící v severozápadndích Čechách a větví bylo víc. Není to zrovna moje téma ani období. Mně připadá nejzajímavější právě jejich vzestup, např. ve srovnání s vzestupem některých husitských hejtmanů.

To, že se dochovala pouze lebka Jáchyma Ondřeje Šlika, je celkem známé, jen jsem netušil, že ji ukradli.

Valdštejn byl takový moderní velkoinvestor a měl na to prachy. Nejdřív nechal všechno pořádně zplanýrovat, aniž by myslel na dnešní archeology