Jan Želivský

[Ježek]

O jeho původu , ani raném životě se nic neví. Kronikář Vavřinec z Březové o něm píše jako bývalém mnichu z Želivi (olim monachus de Zelew), odtud označení Želivský. Jinak ho kronikář striktně označuje jako "Jan kněz". Poprvé je Jan zmíněn v roce 1418 jako kazatel v kostele svatého Štěpána na Rybníčku, v únoru 1419 přešel v rámci Nového Města pražského do Panny Marie Sněžné.

Želivský kázal česky, kritizoval bohatství, očekával brzký konec světa a Poslední soud. Svým radikalismem si záhy získal autoritu a podporu na Novém Městě, ale i nepřátelství místního a staroměstského patriciátu. Zvláště zdejší chudina se stala jeho mocenským zázemím a základnou k prosazování politických cílů.

Nábožensky rozjitřená situace po upálení Jana Husa a Jeronýma Pražského se stala výbušnou v červenci 1419. Nejdříve byli novoměstskou radou zatčeni někteří stoupenci Jana Želivského. 30. července 1419 vzal kazatel a lidový tribun svůj osud pevně do rukou. Od jeho kostela vyrazil ozbrojený průvod směrem ke Novoměstské radnici, po cestě vtrhl do kostela sv. Štepána, kde kněz odsloužil mši s přijímáním pod obojí. Následně dav vyrazil k radnici, kde proběhla známá první pražská defenestrace. Začaly husitské války.

V následujících měsících Želivský se snažil získat rozhodující moc v pražském souměstí, stal se duchovním správce vojska Pražanů na jarním tažení roku 1420, podařilo se mu prosadit některé asketické požadavky - zákaz hazardu, prostituce, rozmařilého odívání žen nebo zpěvu nenáboženských písní.

Rozbuškou pro další násilné řešení byl pro Želivského čáslavský sněm v červnu 1421. Ten zvolil dvacetičlennou zemskou vládu, kde měli převahu umírněnější husité. Následně 30. června 1421 Želivský vyvolal v Praze převrat. Po jeho úspěchu byly sloučeny obě obce (Staré i Nové Město) a dosazeno třicet nových konšelů. Záhy začal teror proti odpůrcům nové pražské vlády. Po úspěšném převratu se kněz Jan postavil do čela vojska Pražanů mířícího proti katolíkům v severních Čechách. Obléhání Mostu bylo neúspěšné a v následné bitvě proti Míšňanům byli husité poprvé v bitvě poraženi.

V říjnu 1421 Želivský podnikl další převrat, opět vyměnil konšelstvo, popraven byl Jan Sádlo ze Smilkova a hejtmanem obou pražských měst se stal jiný Jan, Hvězda z Vícemilic řečený Bzdinka. Vláda obou Janů už ale netrvala dlouho. Umírnění husité zakládají devatenáctičlenný tribunál, který má řešit volbu konšelů a volí Želivského nepřátele. Rozhodčí komise také sesazuje Hvězdu a znemožňuje přístup řemeslných mistrů a duchovních na radnici. 7. března 1422 podává na Želivského žalobu bývalý univerzitní mistr Jakoubek ze Stříbra za vyvolávání rozbrojů, o dva dny později je Želivský pozván, aby se hájil, na staroměstskou radnici. Místo obhajoby byl ovšem zajat, odsouzen a sťat. Radikální husité v Praze tak ztratili svoji hlavu.

Podrobněji a čtivěji: https://www.novinky.cz/clanek/historie- ... o-40391102

[Viola]

Ježku, nechceš z toho udělat medailonek?

Podle mě teda tenhle člověk byl fakt extremista a nelíbí se mi, že je po něm pojmenovaná ulice.

[Brenon]

Ježku, nechceš z toho udělat medailonek?

Podle mě teda tenhle člověk byl fakt extremista a nelíbí se mi, že je po něm pojmenovaná ulice.

Naprostý souhlas, byl to mocichtivý a násilnický člověk, první pražská defenstrace byla jeho akcí, dopředu chladnokrevně připravenou, protože Želivského přívrženci přišli ozbrojeni na jeho kázání, které defenestraci odstartovalo. Násilí začalo již útokem na kostel sv. Štěpána, kde dav vedený Želivským tamního faráře oběsil. Pak se vydal k radnici a zaútočil na ni. Báchorka o házení ohromných balvanů z oken radnice - viz film Jan Žižka, silně zkreslující historii - je čirým výmyslem. Rozvášněným davem bylo na radnici povražděno nejméně dvanáct lidí.
Po Čáslavském sněmu vyhlásil Želivský jednotu odstranil správce konzervativního Starého Města a vyhlásil jednotu Starého a Nového města. Tím se celá Praha fakticky dostala pod jeho radikální diktaturu. Z jeho dalších skutků lze zmínit justiční vraždu rytíře Jana Sádla ze Smilkova, ale lidských životů má Želivský na svědomí řadu. Jeho poprava nepochybně Prahu zachránila před tuhou tyranií, vedoucí možná až ke komuně münsterského typu (existující zhruba o sto let později).
Taky není od věci připomenout, co se dělo po smrti Želivského. Jakoubek ze Stříbra, kterého Želivský stejně jako ostatní univerzitní mistry nenáviděl a snažil se oslabit jejich vliv v Praze, uprchl před zdivočelým davem do Hradce Králové. Želivského příznivci vzali útokem domy konšelů, kteří Želivského nechali popravit, a vyrabovali je. Dva z konšelů utloukli na místě, dalších pět zabili v následujících dnech. Rovněž spáchali pogrom v židovské čtvrti - na lidech, kteří s tím vším neměli vůbec nic společného. Nic než luza - to byli Želivského přívrženci, s jejichž pomocí terorizoval několik let Prahu.