Jan Lucemburský-král diplomat, dobrodruh nebo poslední rytíř

[Katerina]

Díky, budeš hodná. Mně šlo hlavně o tu změnu (?) vztahu krále ke šlechtě a lenním či kvazilenní vztahy, o nichž psal Ježek.

Jasně, juknu. Jan celkem institut lenního vztahu dost využíval - viz. např. slezská knížata - a taky je sám dodržoval.
globálně se ti na to podívám doma, možná bude něco i v Bobkové - územní zisky prvních Lucemburků.

JInak jsem zatím vypozorovala za Jana - 2 druhy lenních vztahů, které jsem si pracovně pojmenovala - vnitřní a vnější

Vnější - mimo hranice českých zemí - na ty byl Jan přeborník ! -např. již Ježkem zmíněný mladý Mikuláš Opavský II., který králi přísahal, složil lenní slib a stal se tak dědičným vévodou opavským, Jan vlastně vytvořil vévodský opavské už ne jen de facto, ale i de iure.
Po jeho "křižáckém" tažení do Mazovska mu ve Vratislavi složila lenní slib témeř všechna hornosleszká piastovská knížata, pak i Konrád Olešnický a Jindřich Zaháňský - o něco podobného se pokusil i v Plisensku a Vogtlandu - tedy na západě - tam mu lenní slib složili fojti z Plavna, ale to se nelíbilo Wettinův a tady by asi bylo zajímavé vědět podrobnosti, zřejmě byl tento vztah nějak zrušen a území se dostalo pod jejich svrchovanost.
Celé to na mě působí dojmem - že to byl způsob - jak tyto oblasti přičlenit pod českou korunu - systémem lenních vztahů.

Vnitřní - vynechám ted ty globálnější - ale Jan zavedl zajímavý způsob. Podporoval , resp. inicioval výstavbu nových hradů - do jejich stavby se mu samotnému zdá se nechtělo, stojí to přece jen peníze - takže stavitelům nových hradů je rovnou uděloval v léno
- zdá se , že to byl oboustraně výhodný obchod - pokud z tohoto lenního vztahu vyplývala leníkovi alespoň nějaká branná /vojenská povinnost (asi ano, a dá se předpokládat, že za to Jan mohl obdržet i finanční hotovost. Zároveň měl v zemi systém pevných hradů, což ovšem mohlo být obousečné ...

Držitel pak dostal právo na hrad a asi i něco k tomu.
Údajně ty podmínky měly být výhodné- což vedlo k tomu, že posléze se tento princip přenesl i na hrady již postavené a držené starými českými rody (asi zástavou) , takže za lenní slib a výhodné podmínky jim je Jan také udělil léno. Prý takto měl Boreš držet svůj Rýzmburk již kolem roku 1323.

Podíváme se ještě na právo na hrad .. vznikají tady docela zajímavé otázky.

Pak by mě tedy zajímalo jak to bylo s městy. Na ty se Jan také rád obracel - víme, že např. mnohá guelfská města na počátku jeho italského tažení ho požádala o ochranu a uznala ho za svého pána - signora - mohlo toto být na bázi lenního vztahu - či to platilo pouze pro šlechtu a církev ???

[elizabeth]

Tak jsem se dívala do Šusty - Počátky lucemburské, k domažlickým úmluvám toho bohužel moc nemá, každopádně se o vztahu šlechty ke králi příliš nerozepisuje.

No já se ti podívám do Spěváčka, tam by to mělo být , myslím, že i v Palackém.

V podstatě se jednalo o to, že když Jana zmáčkli u Brna , a poté co mu ,zdá se, svůj postoj vysvětlil Ludvík Bavor, který potřeboval klid v Čechách a Jana na trůně, tak došlo k jednání a úmluvám v Domažlicích, kde "usmiřovatelem" byl Ludvík. Šlechta - tehdy neobyčejně jednotná, byli tam snad všichni, žádala potvrzení slibů z inauguračních dohod.
A taky je dostala - ta potvrzení. V podstatě Jana dotlačili do kouta, a byl konec jeho dlouhodobého lavírování, aby požadavky plnit nemusel.
Potíž je , že tyto sliby nedával vlastně on, ale neboť byl v té době - myslím při jednání o možném nástupu Lucemburka na český trůn - ještě neplnoletý. Takže sliboval tatínek a Petr z Aspeltu. A slíbili toho dost - a páni také dost požadovali. Obojí ovšem bylo v podstatě obvyklé u každého uchazeče o trůn - slibovat, nabízet, uplácet ..
a také bývalo zvykem, že obě strany věděly , že se budou snažit poté "uhrát" co se dá.
Jenže v tomto případě byly trumfy mimo Janovu hru - moc to ovlivnit nemohl - měl je naopak Jindřich z Lipé kromě toho, že byl opravdu neobyčejně obratný politik, na jeho straně stála i situace de facto dvou adeptů na římský trůn a politická situace tím vytvořená..

Takže, copak nám píše Josef Šusta v České dějiny II/2, Král cizinec na str. 271 - 272
Čeští pánové byli se sice zavázali Habsburkům (viz zde,řešíme zde, podle Šusty tato jednání teda navazují na smlouvu s Fridrichem Sličným Habsburským), s jejichž pomocí především jejich úspěch byl tak rychlý a dokonalý, slavnostními přísahami a ujištěními, že nepřistoupí k řešení české otázky, jež by se nesrovnávalo s vídenskými úmluvami; ale přílišná úzkostlivost v tomto směru nebyla nikterak význačná pro průbojné a v tolika vzrušujících změnách ztvrdlé okolení, jemuž vévodil dravý zjev Jindřicha z Lipé. Proto dosáhl král Ludvík svým prostřednictví, nejen sluvení třínedělního příměří v domácích zápasech českých, nýbrž podařilo se mu i svolání nového velikého sněmu pacifikačního. Ježto se ho chtěl pak sám účastniti, byl smluven na bavorské pomezí do Domažlic na dobu velikonoční, 23. dubna, a dostavilo se tam vskutku značné množství českých velmožů.

Také král Jan s chotí tam přišli a konečný výsledek vyzněl příznivě. Nemáme, bohužel, o podrobných podmínkách tohoto nového smíru spolehlivých zpráv listinných; pouze kronikářského rázu spíše povšechného ( je to Zbraslavská Kronika, odkaz a ev. text dopíšu z domu), ale i z nich jest zřejmo, že podmínky, které bylo královským manželům tentokráte podstoupiti, byly opravdu mnohem těžší podmínek loňských, smluvených opatrným Petrem z Aspeltu. Především bylo králi prohlásiti obecný mír zemský a úplnou beztrestnost, přijmouti na milost všechny, kdož se byli s JIndřichem z Lipé jakkoliv zprotivili jeho panování.
To sliboval král, vskutku se však věc měla naopak. Velmožové barali na milost jeho samotného, panovníka ze země takřka vypuzeného, a pokračovatel Dalimilův to neváhal otevřeně přiznati, že Jan, aby ušel nejhoršímu, "s zemany se snide a v jich milost vnide". Páni mu pak sice obnovili přísahu věrnosti, ale předtím byl král nucen přísežně slíbiti, že vyvede z království bez odkladu německé žoldnéře, že žádných úřadů již nedá cizincům a budoucně tu bude vládnouti jen s radou domorodců.
Teď navazuje to, nač poukazovala Katka:
Sliby kdysi ve špýru tak slavnostně učiněné, vracely se zpět plnou vahou, a opět to byl římský král, který zesiloval jako prostředník jejich závaznost. v dalším textu upozorňuje, že tím je nyní Ludvík, šťastnější soupeř Janův v boji o říšskou korunu.
Úplnost vítězství panského, které znamenalo ve svých důsledcích zároveň významný krok na dráze k vítězství stavovského dualismu ve státě českém, zračila se pak v zápětí i prakticky v novém obsazení nejdůležitějších zemských úřadů.

....(teď následuje hodnocení předchozích čas, návrat podkomořského úřadu Jindřichovi ( no prostě staré známe z basy k prvním houslím), konstatování, že se opakoval stejný boj jako za Korutance, jen na širších základech, přičemž Jindřicha podporovali nejen jeho staří přátelé, ale dokonce i jeho někdejší soupeř valdek ( "šiřitel protiněmeckého ruchu, ozářený tolika 3ťastnými bitkami ze Šváby..."). Pak vyjmenovává nové nejvyšší úředníky.

Ale teď to přijde:

Rozhodnutí o správě předních hradů královských a rozličných důležtých beneficií krajských, o sporných župách a zástavách vyžadovalo asi delšího času a jednání, ale plný dosah převratu ve vládě zemské ukázal se ihned tvrdým postupem nových držitelů moci proti některým dosavadním rádcům královým.

Dále už bez citací, to bych tady byla ještě zítra, bylo to několik stránek: Královský kancléř Jindřich, jenž byl i přes vysokou duchovní hodnost, odvlečen Valdekem na Křivoklát v okovech, byl nahrazen vyšehradským kanovníkem Janem Volkem (levobočkem Václava II.). Jindřichovi pak bylo bráněno i v požitcích z obročí, vyšehradského proboštství. Na jeho obhajobu vystoupil papež, tomu ze z Čech čelilo žalobou z mnohoobročnictví ( co to zas je?) a do roka dosáhl Jan Volek i proboštského stolce a mohl po právu zabrat i důstojnost kancléřskou, která byla hned od domažlického srovnání fakticky v jeho rukou. Cítil se prý spíše důvěrníkem vítězného panstva než poraženého krále.

Tolik Josef Šusta, Král cizinec, str. 271 - 274.

Budete-li chtít něco upřesnit, ptejte se...

[Katerina]

Takže, copak nám píše Josef Šusta v České dějiny II/2, Král cizinec na str. 271 - 272
Čeští pánové byli se sice zavázali Habsburkům (viz zde), s jejichž pomocí především jejich úspěch byl tak rychlý a dokonalý, slavnostními přísahami a ujištěními, že nepřistoupí k řešení české otázky, jež by se nesrovnávalo s vídenskými úmluvami; ale přílišná úzkostlivost v tomto směru nebyla nikterak význačná pro průbojné a v tolika vzrušujících změnách ztvrdlé okolení, jemuž vévodil dravý zjev Jindřicha z Lipé. Proto dosáhl král Ludvík svým prostřednictví, nejen sluvení třínedělního příměří v domácích zápasech českých, nýbrž podařilo se mu i svolání nového velikého sněmu pacifikačního. Ježto se ho chtěl pak sám účastniti, byl smluven na bavorské pomezí do Domažlic na dobu velikonoční, 23. dubna, a dostavilo se tam vskutku značné množství českých velmožů.

Také král Jan s chotí tam přišli a konečný výsledek vyzněl příznivě. Nemáme, bohužel, o podrobných podmínkách tohoto nového smíru spolehlivých zpráv listinných; pouze kronikářského rázu spíše povšechného ( je to Zbraslavská Kronika, odkaz a ev. text dopíšu z domu), ale i z nich jest zřejmo, že podmínky, které bylo královským manželům tentokráte podstoupiti, byly opravdu mnohem těžší podmínek loňských, smluvených opatrným Petrem z Aspeltu. Především bylo králi prohlásiti obecný mír zemský a úplnou beztrestnost, přijmouti na milost všechny, kdož se byli s JIndřichem z Lipé jakkoliv zprotivili jeho panování...

No , vždyt jsem to říkala .. pravda ne tak dramaticky jako Šusta .. zvtrdlé okolení a dravý zjev Jindřicha z Lipé mě teda nenapadlo ..

[Katerina]

Tak navazuji na svůj dnešní příspěvek.
Do Spěváčka se nepodívám, Jan s mi někam ztratil , asi jsem ho zapomněla u máti V Kňovicích, ale snad mám ještě jednoho v práci.
Nicméně Palacký je taky zajímavý -v případě Domažlic píše, že došlo k dokonalému smíření, které zprostředkoval osobně Ludvík Bavor. Jan podával českým pánům milost - což bych dala do ekvivalentu oné zaručené beztrestnosti všem odbojníkům a .. obdržel zase od všech novou přísahu věrnosti.

tady jsou myslím důležitá dvě slova .. zase a novou.. z takto formulovaného usuzuji , že první přísaha věrnosti byla Janovi dána při nástupu na trůn - asi výměnou za sliby uvedené později v inauguračních dekretech.
Je ovšem otázka .. zda můžeme položit rovnítko mezi lenní přísahu - a tudíž vstup do lenního vztahu a přísahu věrnosti danou pány země jejich panovníkovi .
V tomto případě bych se vskutku přikláněla k tomu, že ano.
Mám tendenci z toho odvodit, že po volbě nového panovníka .. docházelo k slavnostnímu slibu věrnosti, tedy jakési lenní přísaze .. a tudíž všichni zemští šlechtici se tím dostávali do lenního vztahu k novému panovníkovi, který jim za to mohl potvrzovat/potvrzoval jejich majetky apod. Možná tím, že přísahali všichni .. i když jim jejich majetky doopravdy uděleny jako léno nebyly , protože už byly prostě jejich .. se dá hovořit o tom quazi lenním vztahu .. tedy jakési úmluvě mezi panovníkem a zemskými páni o přísaze věrnosti , tedy uznání jeho osoby jako panovníka a vládce.


Přibíráním pánů zpoza hranic panovník nenásilně (většinou) rozšiřoval svá území.

Že taková forma lenního vztahu mohla opravdu působit problémy - na to jsem narazil u té Bobkové v případě již zmíněných fojtů z Plavna, kteří vstoupili do lenního vztahu s Janem , protože byli pod tlakem Wettinů, kteří jim pomalu "polykali" jejich původní majetky. Jan tedy měl být opravdu jakousi ochranou a pro něj byl tento vztah výhodný též, nebot potřeboval toto území připojit. Jako protislužbu za lenní závazek Jan koupil !!! koupil - Palacký neuvádí, zda i zaplatil hrad Voitsberg od Oty z Bergova a poskytl je jako léno Jindřichu st. z Plavna, jenže jak píše paní Bobková už v Janově listině je zmíněno, že k tomuto hradu ohlásili svou lenní svrchovanost právě Wettinové a po několika létech sporů jim bylo dáno za pravdu.

Pro mě z toho vyplývají další dvě otázky na lenní princip.

1) to se dal koupit hrad .. bez lenní svrchovanosti ? Jak by to mohlo fungovat ???

Wettinové dávají hrad Otovi jako léno, on jim složí slib a pak hrad prodá - čím by se teoreticky nový majitel měl stát leníkem Wettinců ? to by v Janově případě bylo docela kuriozní -

Vždyt ke směnám a prodeji hradů docházelo často - tak jak se s tím vypořádávali ?
To by si člověk ani nemohl koupit hrad - aby se neocitl v lenním vztahu s někým, s kým vůbec nechtěl .

Ovšem narazila jsem i na to, že majetek šel také z lenního vztahu vykoupit .. bud tomu, kdo držel svrchovanost se nabídlo něco jiného nebo peníze - jenže v tomto případě asi muselo být podmínkou, že s tím lenní pán souhlasit .

Takže pak by to vypadalo tak, že panovník chtěl někomu udělit zcela konkrétní hrad jako léno, ale ten musel jednak koupit a jednak vykoupit z lenního závazku. To mi připadá celkem proveditelné a logické.

2) bylo jim dáno za pravdu - kým ? kdo byl rozhodčí v tskovém sporu - de facto mezi jedním králem a říšškými markrabaty ??
Císař ?

[elizabeth]

2) bylo jim dáno za pravdu - kým ? kdo byl rozhodčí v tskovém sporu - de facto mezi jedním králem a říšškými markrabaty ??
Císař ?

Mohli to být rozhodčí soudci - důvěryhodné a vážené osoby, na nichž se obě strany dohodly. Výrok takového rozhodčího soudu byl pak platný pro všechny i krále. Nemusel to být nutně císař nebo papež...Mohli v takových případech působit jako zprostředkovatelé - viz Ludvík Bavor v Domažlicích nebo Přemysl Otakar II. ve Feldenu. Tam sice nešlo o spory mezi králi ale myslím si, že to fungovalo stejně...

[Katerina]

Tak co píše Spěváček o domažlických úmluvách rsp. sněmu. Není toho zas až tak moc.
Sněm se konal 23.dubna 1318, a Ludvík domluvil 3 týdenní příměří.
Pak vyhlášení všeobecného zemského míru, amnestie, již zmíněné, pro Jindřicha z Lipé a všechny , co se s ním postavili proti králi.
Šlechtici složili novou přísahu, ale ta se vázala !! na králův slavnostní slib , že odvolá ze země cizí žoldnéře a odejme cizincům úřady v zemi.
(Což se sebou neslo návrat těchto úřadů českým pánův Jindřichem z Lipé počínaje).
Tot celkem vše .
Následuje ovšem Soěváčkovo hodnocení . že tato nová mocenská konstelace byla 3. ertapou po dvou Janových pokusech (neúspěšných) ovšem o vládu v zemi s pomocí cizinců, spolehlivějších než domácí šlechta, nicnméně v jiném pojetí, než odpovídalo tradičnímu českému. česká reprezentace tím konečně zakotvila ve správě království a Jan byl nucen to respektovat.

[Viola]

Pro mě z toho vyplývají další dvě otázky na lenní princip.

1) to se dal koupit hrad .. bez lenní svrchovanosti ? Jak by to mohlo fungovat ???

Jsem o něco chytřejší, takže něco málo k tomuto: usazovací právo neboli inkolát se vyvíjel v čase, nešlo, aby se někdo jen tak někkde usadil tím, že by zakoupil nějaké statky. Od Jeníka zřejmě k usazení v Čechách bylo potřeba souhlasu českého zemského sněmu, od dob stavovství také bylo nutné, aby se dotyčný vyvázal ze závazků ve své původní zemi (ale lze předpokládat, že tato praxe byla i předtím). Potom byl považován za právoplatného českého občana (nebo spíše příslušníka) s dalšími právy, zejm. účastnit se na zemském soudě. Akorát, co mi není moc jasné, jak to bylo s lenními statky a svobodnými, resp. kterých se to týkalo...

[Katerina]

Jsem o něco chytřejší, takže něco málo k tomuto: usazovací právo neboli inkolát se vyvíjel v čase, nešlo, aby se někdo jen tak někkde usadil tím, že by zakoupil nějaké statky. Od Jeníka zřejmě k usazení v Čechách bylo potřeba souhlasu českého zemského sněmu, od dob stavovství také bylo nutné, aby se dotyčný vyvázal ze závazků ve své původní zemi (ale lze předpokládat, že tato praxe byla i předtím). Potom byl považován za právoplatného českého občana (nebo spíše příslušníka) s dalšími právy, zejm. účastnit se na zemském soudě. Akorát, co mi není moc jasné, jak to bylo s lenními statky a svobodnými, resp. kterých se to týkalo...Krupobití!

No mě šlo v té otázce právě o to .

Mám majetek a jsem něčí lenní pán, tím pádem je někdo můj leník, zavázal se mi lenním slibem .

A já se rozhodnu, že zrovna tyhle statky , hrad .. apod. někomu prodám, (at je to kdo je to ) .. a co pak nastane ?

Prodám i s těmi lenními závazky ? (dneska to tak funguje - mám nákupní centrum s nájemníma smlouvama, a ve smlouvě mám dopředu vymíněno, že když se ho rozhodnu někomu prodat, tak na něj přecházejí i ty smlouvy) - že by stejný princip fungoval i ve středověku ????

Prodám hrad i s leníkem resp. s lenními právy ?

No kdybych byla třeba král a měla hrady s lenními závazky, že mi moji leníci postaví v případě potřeby nějaké ty vojáky .. tak se tím celkem znevýhodńuji.
A což teprv takový leník, slíbí a přísahá jedné straně- třeba Jindřichovi z Lipé ( ) a jednoho dne se probudí a je leník Viléma z Valdeka ?
Nebo se ty sliby a přísahy pak musely skládat znovu - to by ale znamenalo, že každý kdo vstoupil do lenního závazku svým způsobem ztrácel určitou svobodu rozhodování a možnost na čí stranu se přiklonit ... nebo zůstal charakter a pak nedodržel lenní závazek, a to asi taky moc nešlo dlouhodobě myslím. Nějaká ta vzpoura, to se přežilo - to známe, pak nastoupil usmiřovací rituál a nová přísaha.
Že by s tím naši pragmatičtí předkové počítali předem, až takový pragmatismus ???????????

[Zany]

lenní svazky se imho vázaly na osobu, tedy v tom smyslu, že když se změnila osoba na kterékoliv straně svazku, tak se formálně obnovovaly - soudím tak z analogií např. při změnách na trůnu v Anglii a Francii, kdy byla přísaha obnovována.
Možná by se něco našlo v literatuře ke Slezsku, kde se např. obnovovaly lenní přísahy při nástupu nového krále, obvykle při jeho první návštěvě ve Slezsku - nedávno jsem o tom četl ve sbornících věnovaných korunním zemím

[Katerina]

lenní svazky se imho vázaly na osobu, tedy v tom smyslu, že když se změnila osoba na kterékoliv straně svazku, tak se formálně obnovovaly - soudím tak z analogií např. při změnách na trůnu v Anglii a Francii, kdy byla přísaha obnovována.
Možná by se něco našlo v literatuře ke Slezsku, kde se např. obnovovaly lenní přísahy při nástupu nového krále, obvykle při jeho první návštěvě ve Slezsku - nedávno jsem o tom četl ve sbornících věnovaných korunním zemím

Díky, podívám se, co se týká panovníka, tak to tak určitě bylo a vůbec celkově to zní celkem logicky.

Ostatně máme příklad i u nás, jak jsem někde psala výše u těch Domažlických úmluvách, tam po smíru složili všihcni čeští páni Janovi znovu přísahu.

[acoma]

Janova dcera Bona byla údajně podezřívaná z toho, že Karel V. není Valois. Při čtení o jeho způsobu boje proti Angličanům jsem si vzpomněla na jeho pradědu Václava II. Myslím, že si byli více než podobní. Oba byli cokoli jiného než bojovníci.. Zřejmě se to dědí..)

[acoma]

Od listopadu 2010 by měla být v Domě u kamenného zvonu výstava Královská svatba - Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Mimo jiné tam mají být iluminace z Balduinova kodexu.

[Katerina]

Od listopadu 2010 by měla být v Domě u kamenného zvonu výstava Královská svatba - Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Mimo jiné tam mají být iluminace z Balduinova kodexu.

Díky ti , dobrá vílo za dobré zprávy - škoda, že musím vydržet až do listopadu.

ted by mě jen zajímalo jaký druh svatby by vlastně letos Jan s Eliškou oslavili - po 700 letech .. diamantová je myslím po 50 letech

[acoma]

Od listopadu 2010 by měla být v Domě u kamenného zvonu výstava Královská svatba - Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Mimo jiné tam mají být iluminace z Balduinova kodexu.

Díky ti , dobrá vílo za dobré zprávy - škoda, že musím vydržet až do listopadu.

ted by mě jen zajímalo jaký druh svatby by vlastně letos Jan s Eliškou oslavili - po 700 letech .. diamantová je myslím po 50 letech

Ještě má snad být něco v Ostravě.(?)

[Katerina]

Od listopadu 2010 by měla být v Domě u kamenného zvonu výstava Královská svatba - Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Mimo jiné tam mají být iluminace z Balduinova kodexu.

Díky ti , dobrá vílo za dobré zprávy - škoda, že musím vydržet až do listopadu.

ted by mě jen zajímalo jaký druh svatby by vlastně letos Jan s Eliškou oslavili - po 700 letech .. diamantová je myslím po 50 letech

Ještě má snad být něco v Ostravě.(?)

Fakt ?? NO vzhledem k tomu, že tam letos na jaře konečně rozjíždíme ten náš projekt - tak na Ostavsku ted budu pobývat čím dál častěji ..

[Dagmar]

ted by mě jen zajímalo jaký druh svatby by vlastně letos Jan s Eliškou oslavili - po 700 letech .. diamantová je myslím po 50 letech

Po 50 letech je svatba zlatá. Eliška s Janem měla svatbu r.1310 a smrtí Elišky r. 1330 se jejich manželství uzavřelo.... po 20 letech je svatba porcelánová. Porcelán je velmi křehký a když se rozbije, lze jej s velkými problémy trochu pospravit......pokud zůstane něco ke slepení.............

[Katerina]

Dotaz .. máme někde k dispozici plné znění Janovy závěti - té jak odkazuje Václavovi Lucembursko a Janovi Moravu .. atd .. atd .. ? teda kromě té fotky závěti ve Spěváčkovi ??? nevíte ???

[Laurentius]

To bude asi ta závěť psaná před "bitvou" u Bouvines 1340. Tak tu nemám Vůbec tažením 1339 (Buironfosse) a 1340 (Tournai, Bouvines) se moc pozornosti nevěnuje. Zajímavý je ten kontrast. Tady postupuje Filip VI. opatrně a k žádné generální bitvě nakonec nedochází. Je vidět, že to taky šlo. Nevím proč najednou tak zazmatkoval u Kresčaku.

[acoma]

Od listopadu 2010 by měla být v Domě u kamenného zvonu výstava Královská svatba - Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna. Mimo jiné tam mají být iluminace z Balduinova kodexu.

Díky ti , dobrá vílo za dobré zprávy - škoda, že musím vydržet až do listopadu.

ted by mě jen zajímalo jaký druh svatby by vlastně letos Jan s Eliškou oslavili - po 700 letech .. diamantová je myslím po 50 letech

Ještě má snad být něco v Ostravě.(?)

Tak obe vystavy uz jsou pod listopadem a prosincem na hl. strance.

[Katerina]

Jan byl opravdu grand - hlavně ke krásným dámám , a když na to měl.
Že byl spoludonátorem kláštera na Starém Brně, to jsem věděla, že odkoupil věnná města od Eliškou Rejčky - to
jsem také věděla , ale že :

Datum: 1323-10-07
Regest: Král Jan dává Elišce, vdově po králi Václavovi II., po smluveném nahrazení jejího věna zbožím a penězi v hodnotě 10.000 hřiven ze zvláštní přízně ještě doživotní týdenní plat 10 hř. stříbra z kutnohorské mince.

ta zvláštní přízeň !!! no , to musel mít JzL opravdu radost.