Ryksa píše:„Hradecká královna“ – Eliška Rejčka
Eliška Rejčka byla dcerou nejmocnějšího z polských knížat, velkopolského vévody Přemysla II., který se v roce 1296 stal polským králem a půl roku nato byl zavražděn. Její matka, švédská princezna Luitgarda odešla ze světa stejným způsobem dva roky před ním.
Osiřelá dědička polských území byla ve dvanácti letech (r.1300) provdána za českého krále Václava II., kterému v té době bylo 29 let a byl vdovcem. V roce 1303 ji Václav II. Nechal korunovat současně na českou i polskou královnu. V šestnácti letech poprvé ovdověla a zůstala s několikadenním novorozenětem sama. Následující manželství s Rudolfem Habsburským také netrvalo dlouho – zemřel 3.července 1307. Téhož roku přichází královna-vdova s celým svým dvorem do Hradce.
Pobyt královny a jejího skvělého dvora posílil prestiž města a vedl k jeho rozkvětu. Elišce je také připisován podnět a finanční příspěvek k výstavbě chrámu sv. Ducha. V benediktinském klášteře v Opatovicích a snad i přímo v Hradci soustředila písaře a malíře, kteří vytvořili větší knižní dílnu. Dnes známe 9 velmi kvalitních, miniaturami zdobených rukopisů liturgického obsahu z jejich produkce. Tvorba písařské dílny kulturně ovlivňovala široké okolí, které nebylo znalé čtení a psaní.
Eliška v Hradci pobývala zpočátku nepřetržitě a později s přestávkami až do roku 1320. V roce 1315 se totiž sblížila s významným šlechticem Jindřichem z Lipé, kterého později následovala do Brna.
Po otci Polka po matce Švédka, vychována na braniborském dvoře, nezakořenila ve svém Hradci ani později na Moravě. Její mládí plné otřesů, směs severogermánských pověr, které ji ovlivňovaly, a život v přepychu daný dobovou panovnickou etiketou, z ní učinili osobu plnou rozporů. Ani jazyk, který používala – němčina, jí nepomohl lépe se sžít s okolím. Donedávna neznámé historické prameny hovoří o jejím podílu na inkvizičních procesech prováděných v Hradci inkvizitorem Hartmanem z Plzně v letech 1318-19. Neobvyklá byla královnina aktivita při výsleších, poznamenaná jejími pověrečnými představami i to, že osobně vydávala příkazy k předvolání podezřelých osob.
.
stále mně udivuje, kolik lidí srdnatě publikuje o problematice, ke které sám nic neví...
- Richenzin příjezd do Hradce máme spolehlivě datován Nymburskou listinou ze srpna 1308 (tady se autor sekl ani ne o rok)
- s celým dvorem z Prahy do Hradce? o tom si dovoluji pochybovat, když na podzim 1307 utíká z Prahy toliko s jedinou komornou a se svou dcerkou v náručí (Zbraslavská kronika) a v létě 1308 se vrací s Klostenneuburgu

v Nymburce pečetí sekretní pečetí, nikoli majestátní (sekretní je prakticky doplňková, nebo je improvizací) - to by nám mohlo být dostatečným dokladem toho, že s sebou neměl onen zmiňovaný dvůr a sestavovala ho až na Hradci...
Tvorba písařské dílny kulturně ovlivňovala široké okolí, které nebylo znalé čtení a psaní. - tak tento pohled je již také dávno překonaný

mimochodem v jednom ze svých rukopisů je Richenza vyobrazena jak předčítá řádovým sestrám...
Její mládí plné otřesů, směs severogermánských pověr, které ji ovlivňovaly, a život v přepychu daný dobovou panovnickou etiketou, z ní učinili osobu plnou rozporů. Ani jazyk, který používala – němčina, jí nepomohl lépe se sžít s okolím. - kde dospěl autor k této úvaze? zaujaly mě jak ty severogermánské pověry, tak typické pro české prostředí, i její neznalost jiných jazyků než němčiny - asi proto měla vlastní rukopisy v latině bohatě luminované... aby si pomola komiksem
Donedávna neznámé historické prameny hovoří o jejím podílu na inkvizičních procesech prováděných v Hradci inkvizitorem Hartmanem z Plzně v letech 1318-19. Neobvyklá byla královnina aktivita při výsleších, poznamenaná jejími pověrečnými představami i to, že osobně vydávala příkazy k předvolání podezřelých osob - ony odkazované prameny jsou toliko jedinou nepřímou zmínkou, která ovšem svědčí spíše o její nechuti k inkvizici

a odkud čerpal autor informace o osobních příkazech k předvolání? to jsou opět ničím nedoložené divoké spekulace
... děkuji paní Rykse za dohledání tohohle úsměvného článku, který mě svou kvalitou zpracování, naprostou nenalostí historických faktů a divokostí spekulací nápadně připomíná Šifru mistra Leonarda
Já jsem historik a kdybych přišel ještě jako student s takovou prací, srazili by mě za její kvalitu a ignorování historických faktů ze schodů. Kdybych se dnes pod něco takového podepsal, tak bych karierně u odborné veřejnosti skončil
