Jindřich IV. Probus

[acoma]

Probus byl stejně jako jeho otec straníkem Přemyslova rodu (babička Anna byla z Čech) a celý jeho nedlouhý život podle toho vypadal. Jak je to s tím jeho únosem Rogatkou?

[Ježek]

Já si nemyslím, že Probus celý svůj život se držel Přemyslovců. Zpočátku byl rozhodně pročeský, byl vychováván v Praze, působil tu vliv jeho strýce Vladislava a také to, že za Přemysla II. Otakara byly Čechy středoevropskou mocností, která měla určitý vliv v rozdrobeném Slezsku. Díky těmto důvodům a také protože byl mladý, bez vlastní politické koncepce, byl Jindřich spojencem Přemysla II. Pak se jeho posice i poltika mění, k osiřelému království se chová div ne jako kořistník, ač pozván, zabírá Broumovsko, kromě slíbeného Kladska.
S Václavem se střetává na konci 80. let, kdy Probus usiluje o zisk polské koruny a Václav II. posiluje svůj vliv v horním Slezsku.

[acoma]

A jak to byla s těma sporama s Tomášem Zarembou? A s tím únosem?

[Ježek]

A jak to byla s těma sporama s Tomášem Zarembou? A s tím únosem?

Tak není to jedinečný jev - konflikt zeměpána a "jeho biskupa" - u nás Přemysl I. vs. Ondřej, v Polsku ještě předtím Vladislav Hůlkonohý vs. Jindřich Kietlicz. Vždy šlo o vymezení pravomocí mezi biskupem (který nechtěl být jmenován vládcem) - mohla tam být soudní pravomoc biskupa nad svými poddanými. Tím vším se omezovala politická moc zeměpána na úkor biskupa, který se snažil o emancipaci na zeměpanské moci.

[Laurentius]

Jindřich IV. Probus zatím nějak netáhne. Narazil jsem na únos Jindřicha v bitvě u Stolce 24. května 1277. Ta byla srážkou jeho únosců (Boleslav Rogatka a jeho syn Jindřich Tlustý) s jeho příznivci (Přemysl II. Velkopolský a Jindřich Hlohovský), když se nepodařilo vyřešit situaci diplomaticky.
Polsky bohužel vůbec neumím. Můžete někdo přeložit tuto větu?
"Źródła śląskie imiennie wskazują na osoby podejrzane o otrucie ojca i stryja księcia wrocławskiego" a pak jsou jmenováni Janusz z Michalova kastelán Niemczy, Jan Rzezucha kastelán Bardy a nějaký Tomasz.
Pokud to dobře chápu, tak přepadli ozbrojenci lehnického knížete (Boleslav Rogatka) dvůr Jindřicha v Jelči (Jelcz) a na přepadu se měli podílet i šlechtici jeho zemřelého otce Jindřicha III.

[jur]

"Źródła śląskie imiennie wskazują na osoby podejrzane o otrucie ojca i stryja księcia wrocławskiego"

"Slezske zdroje poukazuji podle jmena na osoby podezrele z otraveni otce a stryce (bratra otce) vratislavskeho knizete."
nebo "... uvadeji jmena osob podezrelych... "

[Laurentius]

Díky za překlad. Tak to máme šlechtice obviňované ze smrti Jindřicha III. a salcburského arcibiskupa Vladislava. To mělo být důvodem pro pomáhání v únosu. Moc tomu nevěřím. A taky tomu, že by všichni zemřeli na otravu včetně Jindřicha IV. Probuse.

[Ježek]

A taky tomu, že by všichni zemřeli na otravu včetně Jindřicha IV. Probuse.

Nicméně Probova smrt se hodila ...

[Ježek]

Nejnovější česká práce, týkající se Jindřichovců, tedy i Proba: http://is.muni.cz/th/13542/ff_d?info=1; ... 6start%3D1 Příští týden to nejspíš přelouskám.

[Ježek]

Probus byl o půl generace starší než Václav, vychováván na českém dvoře v době, kdy vratislavská knížata spojovalo s dvorem českého krále přátelství a společné zájmy, v době, kdy se dá říci, že Přemysl vytvořil mocenské centrum, které k sobě poutalo okolní vládce a bylo oboustranně výhodné (nemyslím si, že si Jindřichův strýc Vladislav zoufal, že byl i díky Otakarovi prosazen na arcibiskupský stolec v Pasově). Jindřich nastoupil na stolec v roce 1270 nezletilý, Otakar se stal jeho protektorem. Proti tomu se postavil Rogatka, který měl příbuzensky k Jindřichovi daleko blíže, byl bratrem předchozího poručníka, klerika Vladislava. Nezapomínejme také na to, že v tehdejším rozdrobeném Polsku bylo zcela obvyklé spravovat jednotlivé části země jako poručnictví nad nezletilými příbuznými. Dějiny Slezska jsou toho jasným příkladem, Boleslav to znal dobře, ze své rodiny, jeho otec Jindřich II. Pobožný vládl jako poručník, jak v částech Slezska, Velkopolska, tak i Malopolska. Koloritem Polska bylo také upírání práva vládnout Piastovcům poručnictví, kteří dospěli a také konflikty mezi příbuznými, zde Vratislav x Opole.
Konfliktnímu soužití Piastovců se věnuje tento článek: https://www.e-stredovek.cz/post/vzestup ... 3-stoleti/
Konflikt Probus x Rogatka je konfliktem o hegemonii ve Slezsku, kde Rogatka byl starší, ale Jindřich měl "lepší zemi" a lepší spojenecké zázemí.
Zárověň s tvrzením, že Otakarovy Čechy byly mocenským centrem, je nutné uvést, že druhým mocenským centrem byly Uhry. Ty udržovaly výjímečně dobré vztahy s haličskými vládci, a k jejich koaličnímu bloku můžeme připočíst Mazovsko a Sandoměřsko. Započítat sem lze i Rogatku, který by se logicky připojil k nepřátelům svých nepřátel (Jindřicha a Otakara). Pokud se ve výše uvedené prací píše, že vratislavští vládci se těšili unikátnímu postavení v Polsku díky spojenectví s Přemyslovci, lze namítnout, že stejně unikátnímu postavení se těšila východopolská knížata díky svému spojeneství s Uhrami.
Souběžně s hegemonií v říšské (Přemysl x Rudolf) a neříšské Zentropě (Přemysl x Bejla/ Ladislav) se hrálo o hegemonii v Polsku (Jindřich x Boleslav Stydlivý), ale i ve Slezsku (Jindřich x Boleslav Rogatka).

Mocenské centrum v Čechách padlo na Moravském poli smrtí Otakara. V souřadnicích dvou znepřátelených bloků
je možné říci, že Probus začal hrát vysokou hru tím, že se skrze poručnictví (což znal dobře z polské praxe) nad Václavem a kontrolou českého království, pokusil převzít do svých rukou první místo v rámci jedné koalice. S tímto vysokým cílem selhal, jak dobře víme. V rámci střední Evropy se široce založené koalice s mnoha zájmy rozpadly. Římský a uherský král ztratily svého úhlavního nepřítele a s jeho spojenci (Ota Braniborský a Jindřich Probus) se s nimi domluvily na určitém statu quo.
Dva bloky zůstaly (s tím, že většina Piastovců doufala ve své vlastní vítězství, i když momentálně nekandidovala a podporovala někoho jiného) ale v Polsku a ve Slezsku, kde se nevytvořilo žádné vakuum a situace se nezměnila. Cíle Piastovců zůstávaly stejné, rozšířit nebo udržet svoje území a to právě o volitelné Krakovsko. Oblasti, kde se vládlo dědičně šlo získat velmi špatně, buď do poručnictví, nebo nad nimi získat vrchní vládu ovládnutím Krakovska a znovuobnovením královského titulu (ale to ne nutně).

Mocenská konstelace se změnila na konci 80. let, kdy začal provádět vlastní velmocenskou politiku Václav II. Díky stabilitě v království a stabilním příjmům měl na praktikování takové politiky, navíc měl před sebou vzpomínku na imperium jeho otce. Jak bylo již mnohokrát omíláno v pracích historiků - zopakovat expansi na jih nemohl, válka o babenberské dědictví byla již rozhodnuta, Václava navíc s Rudolfem spojovala rodinná pouta, vybral tedy Polsko.

Václav se nepřipojil k žádné straně, tak aby jedné dopomohl k vítězství a tím si zajistil její věrnost (snad si byl vědom síly sjednoceného Polska), ale rozhodl se pro vlastní korunovaci polským králem. To nemohlo nikoho z Piastovců (tím méně Proba) nadchnout, jejich chybou bylo to, že se nedokázali dohodnout a spojit proti intervenci zvenčí, která byla slabě ideově zakotvena (právní nároky Václava na Polsko byly dost slabé, i po sňatku s Rejčkou).

[Ježek]

Jak je to s tím jeho únosem Rogatkou?

Z toho, co píše v knize Bołeslaw Rogatka Jacek Osiński, tak Rogatka společně s ostatními slezskými Piastovci do počátku 70. let se držel české strany (v soupeření mezi českým a uherským královstvím). Pro Rogatku, který se nerad vzdával vrchní vlády, kterou měl po smrti otce, spojenectví s Přemyslem bylo jen nedostatkem alternativ - k uherské straně se nemohl připojit, neboť by ho zřejmě zpacifikovali bratři s Otakarem, aniž by se domohl výrazné pomoci uherského krále nebo jeho spojenců v Polsku. Když se začínala posice Přemysla II. v střední Evropě hroutit (neuspěšná snaha o změnu uherského panovníka, volba Rudolfa), pomalu hledal cestu, jak získat oporu, která by mu pomohla proti bratrům, bratrancům a jejich českému protektorovi. S Rudolfem uzavřel spojenectví, stejně jako s Boleslavem Pobožným (vládce ve Velkopolsku) a zajal v únoru mladého Jindřicha (který byl na straně Přemysla). Na něm vymáhal 1/3 Vratislavska, která měla podle něj být jeho podílem (ve skutečnosti ne, nárok na Vratislavsko by měl až po vymření zdejších vládců - nedíl). Vyjednávat s Rogatkou se pokusil český král, po krachu jednání vyzval slezskou šlechtu k osvobození zajatého Piastovce za odškodnění. Toho se ujala hlohovská knížata společně s Přemyslem II. Velkopolským. V dubnu začal Boleslav pustošit Vratislavsko a vrthl také do české Bystřice v Kladsku. Odnesl si také vítězství u Stolce a v červenci byl uzavřen mír mezi ním a českým králem, když mu byla odstoupena 1/6 Vratislavska. Poté byl Jindřich propuštěn. Mír s hlohovskými knížaty Boleslav uzavřel buď na konci roku 1277 a nebo na počátku dalšího.

[Ježek]

Sarkofág Jindřicha IV. Pravého, původně v kostele sv. Kříže a sv. Bartoloměje, nyní Národní muzeum ve Vratislavi, vzniklý v letech 1300-1320 (Zany bude mít lepší fotky)

probus1.jpg

probus2.jpg

probus3.jpg

probus4.jpg

Zbigniew Zielonka: Henryk Prawy, 1982 (v djvu)

[Ježek]

Z období kolem roku 1280 existuje formulářová zmínka Summa Nicolai, kde opolský kníže W. píše vratislavskému knížeti H., že ho bude podporovat ve snaze korunovat se polským králem a doufá, že bude korunovaná jeho dcera, manželka adresáta.
Vladislav Opolský umírá v létě 1282, s Probusem se usmířil v roce 1280.

Tomasz Jurek intrepretuje sněm Piastovců spřízněných z Probem v Sądowlu v únoru 1281 jako snahu přesvědčit je o podpoře plánu korunovace - to ovšem nevyšlo a proto Probus Jindřicha III. Hlohovského, Jindřicha V. Vratislavského a hlvně Přemysla II. Velkopolského uvěznil a propustil za lenní sliby nebo odstoupení části území.

O královských ambicích píše ještě Otakar Štýrský. Ale k srpnu 1289, kdy Probus obsadil Krakov, u hrobu sv. Stanislava našel poklad (ve skutečnosti vyraboval církevné majetky). Po návratu do Vratislava přemýšlel, jak se stát králem. Bernard z Kamence mu měl poradit, aby vyslal s početnou sumou poselstvo do Říma. Posel ovšem část peněz ukradl, což rozhněvalo kurii (na Proba). Aby zloděj zachránil svůj život poslal svému bratrovi jed, kterým až na podruhé otrávil vratislavského knížete.

Jurek závěrem píše, že plány na královskou korunu byly nereálné - na své straně měl jen 2-3 drobnější slezská knížata, zatímco s většinou zbylých mocnejších Piastovců válčil - s Lokýtkem, Přemyslem Velkopolským. V nepřátelských vztazích byl i s Václavem II., který začínal vazalizovat hornoslezská knížata. Skrz Václava nemohl také počítat s podporou u Rudolfa Habsburského. A ve Vatikánu nebyl asi dobře přijímaný po předchozích sporech s biskupem.

Jurek, Tomasz: Plany koronacyjne Henryka Probusa, In: Slask w czasach Henryka IV Prawego p. 13-29

[Simplex]

O Jindřichovi a Vratislavsku byli nasány i další "české" studie:
královská koruna a vratislavský vévoda jindřich IV probus-bar přemysl; čmm 2,2006
https://www.academia.edu/100862711/Král ... =102320917
vratislavský vévoda jindřich IV probus a poslední přemyslovci-bar přemysl; ččh 4,106,2008
přemyslovští králové a slezští vévodové v době vrcholného středověku-antonín robert, 2010
https://www.muzeumct.cz/images/E-předáš ... vodove.pdf
boj o vratislavsko 1290-1341-velička tomáš, 2010
https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/35378