Dějiny od roku 1197 do roku 1378 (smrt Karla IV.) - Přemyslovští králové od Přemysla Otakara I. až k Václavu III., první Lucemburkové (Jan a Karel). Světové dějiny v 13. a 14. století
Viola píše:3. října byly v hradeckém chrámu sv. Ducha odhaleny busty Richenzy a Alžběty Pomořanské k začínajícím oslavám 700. výročí založení chrámu. Bohužel jsem se nedostala dovnitř , ale pokud by měly některé z vás zájem aspoň o fotečky zvenčí, jsem plně k dispozici
Akce bohužel proběhla s vyloučením veřejnosti. I my jsme se museli v rámci této oslavy omezit na cca 10 lidí. Komornost byla ústupkem bezpečnostním požadavkům prezidentské kanceláře. Přesto se nakonec celá akce poněkud zvrhla vinou novinářů, kteří se chovali jako verbež - a to doslova. V případě zájmu můžu také poskytnout nějaké fotky a to jak ze samotného odhalování bust, tak i z následné recepce (kde jsme v dobovém oděvu způsobyli slušný rozruh mezi hradeckou smetánkou ). Jako sochař a ctitel naší paní Richenzy musím s lítostí konstatovat, že obě busty se moc nepovedly. Mám autora, ak. sochaře Adamce, docela rád a pamatuji ho ještě z dob svých studií v Hořicích. Jako keramik byl výtečný, práce s bronzem se mu ovšem příliš nepovedla
Tak jsem v té Stloukalově knize o Velkých ženách českých narazila na věc, kterou jsem předtím nevěděla. O závěti Elišky Rejčky se občas někdo zmíní, ale ony prý byly rovnou dvě, a docela zajímavé.
V červenci 1330 tedy necelý rok po smrti JzL sepisuje první závět, v které témeř vše, až na malé výjimky odkazů pro dceru Anežku především svému klášteru, zavazuje ho v ní spoustou modliteb a především zádušních mší za všechny : " drahé duše, s kterými se na své pestré životní pouti setkala " ..konec Stloukalovy citace.
To je myslím dost pochopitelné, odpovídá to obrazu doby v které žila.
Pak odjíždí na cesty spolu s Anežkou, sbírají ostatky a relikvie pro Richenzin klášter.
Jenže - těsně před svou smrtí sepisuje závět druhou , v které se vyznává prý velmi dojemnými a upřímnými slovy ke své mateřské lásce k Anežce.
Na existenci 2 závětí jsem tedy upřímně narazila poprvé, Vy jste o tom někdo věděl ?
Bohužel, pravděpodobně vzhledem k stáří knihy nejsou odkazy příliš konkrétní, takže u této kapitoly uvádí autor pouze ŠUstu, Palackého a J. Květa.
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
ano, Richenza po sobě zanechala dva testamenty, v tom druhém dává vyplatit pár svých služebníků. Já se přiznávám, že jsem stále nebyl schopen projít všechny listiny které se jí týkají...
Já jsem z toho trochu zmatená, ale je problém, že se uvádí oboje. Zrovna Vaníček má myslím Luitgardu, pak jsem ale někde četla, že to je omyl a že byla dcerou Richenzy, po níž má jméno.
Přiznám se, že se přokládním k matce Richenze - resp. Richize Švédské , a to z několika důvodů, jednak bývá v genealogiích uváděna, jednak Richenza nese jméno po ní a několika dalších ženách tohoto rodu, a co je asi nejdůležitější , odpovídá to i časově.
Dle Midlands se Przemysl Velkopolský, Richenzin tatínek oženil poprvé s Luitgardou Mecklenburskou roku 1273 ve Štetíně v roce 1283 Luitgarda umírá, měla být zavražděna a je pohřbena v Gnesenu. Dle Annales Polonorum se Przemysl oženil podruhé - roku 1285 " on octavis sancti Francisci (neumím přesně přeložit, ale předpokládám, že to byl některý se svátků Sv. Františka" a že se oženil s filiam regis Swecie nomine Ritcam neboli s dcerou krále Švédska jménem Richiza (Richenza) . Vzhledem k předpokládánému roku narození naší Richenzy cca 1288 se zdá být matka Richiza Švédská jasná.
Rodokmen Richizi Švédské je velmi zajímavý a vznešený, měla v sobě krev jak švédských , tak dánských jarlů a později i králů. V podstatě zde, kromě Jutty Saské není žádná příměs jiné než skandinávské krve minimálně 4 generace zpět.
Kouknětě na to :
Otec Richenzy Švédské, doma zvané Richiza Valdemarsdotter byl Valdemar Birgersson (cca 1237-1302), kromě Richizy měl ještě 6 dalších dětí s 1. ženou Sofiíí Dánskou (zajímavé je, že se pak rozvedli).
Sofiin otec -tedy pradědeček naší Richenzy (Rejčky) byl Erik IV. "Plovpenning" dánský král a prababička byla Jutta Saská.
Z otcovy strany : Pradědeček Birger Magnusson (8 dětí ) s první ženou , prababičkou Ingeborg Švédskou. Ta byla dcera Erika Knutssona , švédského krále a Richenzy Dánské.
Otec Birgera Magnussona, jak správně předpokládáte Magnus "Minneskold" - Rejččin prapradědeček - tak tady jsme už u Vikongů, byl to totiž Jarl, Jarl z Balbo, později regent Švédska a pozor ! zakladatel Stockholmu.
Trochu jsem se rozepsala, pokud se Vám to zdá nepřehlédné, tak se omlopuvámn, ale mě ten Rejččin původ po matce tedy přišel ohromně zajímavý .
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
Katerina píše:on octavis sancti Francisci (neumím přesně přeložit, ale předpokládám, že to byl některý se svátků Sv. Františka"
IMHO to bude po našm "oktáv sv. Františka", tedy nikoliv nějaký speciální svátek, ale osmý den po sv. Františku, jak praví wikipedie:
"Oktáv (z lat. octavus osmý) je v katolické liturgii označení osmého dne po slavnosti, který je zakončením celé oslavy, která trvá po celý týden mezi samotnou slavností a oktávem.
Až do liturgické reformy po 2. vatikánském koncilu měly oktáv všechny velké svátky. Jejich počet je nyní zredukován na dva: oktáv zůstal Vánocům a Velikonocům.
V oktávu se všechny dny slaví jako svátek, při slavení eucharistie se zpívá Gloria a při modlitbě se čtením liturgie hodin chvalozpěv Te Deum.
Paralelou k oktávu ve východní církvi je oslava Velikonoc, která trvá také celý týden (resp. 8 dní). Oslava Vánoc trvá dva týdny a je zakončena svátkem Theofanie, kterému v západní tradici odpovídá slavnost Zjevení Páně."
Zany píše: IMHO to bude po našm "oktáv sv. Františka", tedy nikoliv nějaký speciální svátek, ale osmý den po sv. Františku, jak praví wikipedie:
"Oktáv (z lat. octavus osmý) je v katolické liturgii označení osmého dne po slavnosti, který je zakončením celé oslavy, která trvá po celý týden mezi samotnou slavností a oktávem.
Až do liturgické reformy po 2. vatikánském koncilu měly oktáv všechny velké svátky. Jejich počet je nyní zredukován na dva: oktáv zůstal Vánocům a Velikonocům.
V oktávu se všechny dny slaví jako svátek, při slavení eucharistie se zpívá Gloria a při modlitbě se čtením liturgie hodin chvalozpěv Te Deum.
Paralelou k oktávu ve východní církvi je oslava Velikonoc, která trvá také celý týden (resp. 8 dní). Oslava Vánoc trvá dva týdny a je zakončena svátkem Theofanie, kterému v západní tradici odpovídá slavnost Zjevení Páně."
Díky Zany, stydím se, to mě taky mělo trknout, myslím, že na oktávy jsem už narazila v souvislosti se zásnubami ER.
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
Katerina píše:To je stejně legrační, jaké měli ti kronikáři představy... to samé se psalo i o předčasné smrti Rudolfa I. Habsburského , také za to mohla přílišná naruživost ve vztahu s jeho ženou Eliškou Rejčkou (Richenzou).
Zdá se, že pokaždé když předčasně zemřel nějaký muž slabší tělesné konstituce, mohla za to naruživost.
Otokar Štýrský si zřejmě v těchto sdělěních liboval, nebo i tato informace je z jeho rýmované kroniky. Zřejmě nebylo tou dobou slušné napsat, že se ujedl nebo upil k smrti, tak se prostě umiloval... Což i do dnes se traduje, že je lepší než vzpomínat v DD na pracovní úspěchy...
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
acoma píše:Myslim, že by se musela obracet v hrobě, kdyby jsme ji tu vedli jen jako soupeřku Elišky Přemyslovny a milenku Jindřicha z Lipé (popř. 2x královnu). Nebylo by to vůči ní vůbec vůbec spravedlivé.) Co Vy na to?
Ano podle mě to nebylo spravedlivé ona se jen snažila přežít se ctí. Co vy na to?
Hunhuta Haličská
Kunhuta Halièská píše: Ano podle mě to nebylo spravedlivé ona se jen snažila přežít se ctí. Co vy na to?
Hunhuta Haličská
No, spíš myslím, že se snažila žít, plně žít, měla ráda hezké věci, byla to královna, ale hlavně žena, která se dokázala najít své místo, a řekla bych, že místo, ve kterém se cítila velmi spokojená, ve světě, který byl spíš tradičně mužský. A dokázala to.
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
Kunhuta Halièská píše:Ano podle mě to nebylo spravedlivé ona se jen snažila přežít se ctí. Co vy na to?
Hunhuta Haličská
Já si myslím, že nejen, že se snažila přežít se ctí. Myslím, že i se ctí přežila. A už se to týká jejího zvelebování měst, v nichž žila, nebo podpory umění. Dokonce i politicky zvládala svou úlohu dobře, možná lépe než mnozí muži králové a lépe než její nevlastní dcera Eliška. Zřejmě ke škodě české země, protože Eliška mohla za Jana v Čechách vládnout poměrně úspěšně, kdyby si z Richenzy vzala příklad(aspoň v obklopení se vhodnými rádci). Ale stejně, a sem natáhnu nějaký drb, by mě zajímal její vztah ke krásnému Fridrichovi Habsburskému, jejímu švagrovi...
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
acoma píše:Myslim, že by se musela obracet v hrobě, kdyby jsme ji tu vedli jen jako soupeřku Elišky Přemyslovny a milenku Jindřicha z Lipé (popř. 2x královnu). Nebylo by to vůči ní vůbec vůbec spravedlivé.) Co Vy na to?
Ano podle mě to nebylo spravedlivé ona se jen snažila přežít se ctí. Co vy na to?
Hunhuta Haličská
Jinak, pokud Tě zajímá tato jistě zajímavá žena a jediná česká královna, která se královnou stala hned dvakrát, tak zde o ní také máme na stránkách Středověk dva články. Jeden od pana Maršálka a jeden ode mě, možná, že by Tě mohly zaujmout. Odkazy na články: Osobnost královny Elišky Rejčky a Richenza, Alžběta Rejčka
"Prima lex historiae est, ne quid falsi dicere audeat" (Cicero)
důvěrný vztah k Fridrichovi Sličnému? spíše ho považuji za drb Richenza si uměla získávat lidi kolem sebe a rakouský vévoda a římský vzdorokrál byl nepochybně jedním z nich, ale milence bych v něm nehledal
Možná bychom v tomto případě neměli zapomínat ani na fakt, že Richenza a Fridrich Sličný byli příbuzní (švagr a švagrová) což samozřejmě mělo ve středověku silnější význam, než dnes, kdy jsou příbuzenské vztahy mnohem rozovolněnější.
Habsburkové ji (někdy i ze zcela zištných důvodů) počítali do rodiny a myslím, že i ona sama to tak chápala a brala.
Biau seigneur, je vous prie chiérement et par la foi que vous me devés, que vous me menés si avant en bataille que je puisse férir un coup d´espée.
Katerina píše:Možná bychom v tomto případě neměli zapomínat ani na fakt, že Richenza a Fridrich Sličný byli příbuzní (švagr a švagrová) což samozřejmě mělo ve středověku silnější význam, než dnes, kdy jsou příbuzenské vztahy mnohem rozovolněnější.
Habsburkové ji (někdy i ze zcela zištných důvodů) počítali do rodiny a myslím, že i ona sama to tak chápala a brala.
Souhlas, Habsurkové byli ti, kdo jí přijali do své rodiny a nabídli jí pomoc, když se po smrti Václava II. naplno projevilo, že Přemyslovny ji nikdy do své rodiny nepřijaly a čeští pánové již podruhé jaksi pozapomněli na své přísahy věrnosti korunované a pomazané české královně. O vzájemných dobrých vztazích svědčí mnohé, v neposlední řadě i udržování styků se syny Albrechta Habsburského v letech hradeckého a brněnského Richenzina panování. Alžběta měla svůj podíl i na sjednání podmínek propuštění zajatců po Muhldorfu.
O tom, že se považovala za princeznu habsburského domu svědčí i její majestátní peče, kterou můžeme doložit až od dob jejího hradeckého panování (čtvrtý erb je habsburský lev): http://www.hradeckydvur.net/obrazky/pecrich.jpg
, ale pokud by měly některé z vás zájem aspoň o fotečky zvenčí, jsem plně k dispozici
). Jako sochař a ctitel naší paní Richenzy musím s lítostí konstatovat, že obě busty se moc nepovedly. Mám autora, ak. sochaře Adamce, docela rád a pamatuji ho ještě z dob svých studií v Hořicích. Jako keramik byl výtečný, práce s bronzem se mu ovšem příliš nepovedla 
