Záviš z Falkenštejna - překlady listin či regest

[elizabeth]

Ještě k listině RBM II. č. 785, UBLOE CDXXI. str 388 -389, Monumenta Boica 29, č. CXII., str. 503 z Feldenu

Vážené kolegyně latinice, vážení kolegové latiníci, jak byste přeložili obrat "cum super diuersis dampnis", ta překladatelská agentura mi to přeložila jako " kvůli rozličným pokutám". Já jsem se ale zamyslela nad tím, že by mohlo jít i o majetkový spor mezi pasovským biskupem a Závišem, a chtěla bych to potvrdit nebo vyvrátit...,protože dampnis mi slovník latinsko anglický vyhodil jako financial/property/physical loss/damage/injury; forfeiture/fine; lost possessio , což mi mou domněnku potvrzuje. Jak byste dampnis přeložili vy?

momentálně nevím jak latinsky , to bych musela vyhledat , ale anglické překlady jsou celkem jasné:

financial /property/physical - finanční/majetkové, fyzické(resp. tělesné) - loss jsou ztráty , damage - jsou škody , injury jsou zranění a forteiture - to už je méně jednoznačné - protože to může být jak propadlá zástava, tak pokuta tak promlčení .. což už je víc věcí najednou-

no vidělabyh to na : finanční ztráty , škody na majetku a tělesná zranění (asi ve smyslu - že se jejich podízení pobili a tím vznikla oběma pánům škoda).
To ale Betty vypadá na nějaký smír po celkové bitce - či malé osobní regulérní válce ... což mě přivádí na myšlenku - že jak jsem se prodírala těmi hochy hornorakouskými, tak u několika z nich jsem narazila na spory s pasovským biskupem - což mě přivádí k hypotéze, která by musela být prozkoumána, zda v té době se biskup nepustil do sporů s částí hornorakouské šlechty , tak nějak mě z těch překladů vyplývalo, že to asi byl lakota .. do dostal do spárků hned tak nepustil, jen nevím zda to sedí časově -

Podle mě se ale jednoznačně jedná o majetkový spor a ne o pokuty.
Já sem ten překlad od té agentury (jedná se pouze o překlad toho výtahu z RBM (bez mých úprav), co je na něj ten odkaz) vložím, třeba se z toho dobereme závěru:
"Já, Záviš z Falkenštejna dávám na vědomí, že kvůli různým pokutám, skrze Padovského biskupa mně nezaslouženě učiněným, když jsem se dostavil právě ke dni rokování do Veldenu vyslaný mým nejjasnějším pánem, Českým králem, chtěje zařídit nějaké prospěšné věci stran předeslaného dle rady svých přátel a jiných urozených, kteří tamtéž byli přítomni, avšak nemohl jsem žádným takovým způsobem uspět, konečně, když nemohl být nalezen žádný jiný způsob souladu, na radu těchto mých přátel jsem se dohodl s řečeným biskupem na smírčích soudcích, řečeném Konrádovi z Harthaimu a Jindřichovi z Radek, kteří byli zvoleni smírčími soudci za sebe a svoji církev; já však místo sebe (určuji) mého otce z Budějovic a mého strýce řečeného Wittigona z Načeradu, kteří všichni čtrnáctého dne od soboty následující po svátku Jana Křtitele vejdou do jednoho domu ve Veldenu a budou přísahat, že z něho nikdy nevyjdou, až následujícího dne, co se dohodnou na spravedlivém výroku stran výše uvedených záležitostí mezi řečeným biskupem a mnou." - Svědci: řečený W(eikart), probošt Padovský, řečený O(tto), kantor tamtéž, řeč. W(ernahrd) a J(indřich), bratři ze Schawenberchu, řeč. G(undaker) ze Storchenberchu, řeč. P(ilgrim) z Tannberchu, řeč. S(eibotho) z Lonstorfu, řeč. K(onrád) z Harthaimu, P. z Haidendorfu, W. z Dahsperchu, Eng. z Innu, Ditrich z Mauthausenu, J. z Radek a mnoho dalších. Dáno ve Veldenu léta páně 127druhého, na 5. červnové kalendy.
Mon.Boica XXIX,II, 503

Já bych to viděla spíše na
"Já, Záviš z Falkenštejna dávám na vědomí, že kvůli různým škodám na majetku, skrze (rozhodně) pasovského (nikoli padovského ) biskupa mně nezaslouženě učiněným ..."
a samozřejmě, že tam bude
"...já však místo sebe (určuji) mého otce Budivoje a mého strýce řečeného Vítka z Načeradce..." ale to není předmětem zkoumání, tím jsou ty majetkové škody jako dampnis...
Co vy, přátelé, na to?
Nevíme totiž výsledek jednání, ale to mě až tak netrápí, k tomu se další listina bohužel nedochovala, trápí mě zejména to, že rozdíl mezi pokutami a majetkovými škodami úplně mění smysl dané listiny...

[Ježek]

Pokud se to přeloží jako škody (což je nepochybně adekvátní překlad) - tak se to dá interpretovat jako jak škody na majetku, lidech, tak i pokuty (těmi je také poškozen). Latina je tak mnohoznačná, že bez kontextu nic nezjistíme.

[elizabeth]

Já bych to viděla spíše na
"Já, Záviš z Falkenštejna dávám na vědomí, že kvůli různým škodám na majetku, skrze (rozhodně) pasovského (nikoli padovského ) biskupa mně nezaslouženě učiněným ..."
a samozřejmě, že tam bude
"...já však místo sebe (určuji) mého otce Budivoje a mého strýce řečeného Vítka z Načeradce..." ale to není předmětem zkoumání, tím jsou ty majetkové škody jako dampnis...
Co vy, přátelé, na to?
Nevíme totiž výsledek jednání, ale to mě až tak netrápí, k tomu se další listina bohužel nedochovala, trápí mě zejména to, že rozdíl mezi pokutami a majetkovými škodami úplně mění smysl dané listiny...

damnum je škoda, poškození, újma, ztráta, úraz, zranění, ...


Takže, přátelé moji, shodneme se na této formulaci:
"Já, Záviš z Falkenštejna dávám na vědomí, že kvůli různým škodám (na majetku, penězích i lidech), skrze pasovského biskupa mně nezaslouženě učiněným ..."

[elizabeth]

Našla jsem další listinu, v níž vystupují paní Perchta, pan Budivoj a pan Vok z Rožmberka, jedná se o listinu RBM II. č. 224, s. 87 je tam znovu ta vazba "...de consensu et expressa voluntate uxoris nostre Perhte..." , což teda v překladu znamená : "...za souhlasu a výslovného(výrazného) přání manželky naší Perchty...". Pak se pokusím přeložit víc, třeba bude mít tato listina souvislost s veleznámými listinami vztahujícími se ke sporné vsi Schinta (Schindlau, Schintelaw...)

My Budivoj z Krumlova dáváme ve známost, že se souhlasem a podle výslovného přáním naší manželky a našich dětí , jsme trvale a s plným právem odevzdali klášteru řádu cisterciáků ve Vyšším Brodu, který Vok z Rožmberka, strýc/bratranec náš, maršálek český, započal znovu zakládat a stavět na našem společném majetku, tu část lesa, která nám právem dědickým náležela, abychom byli účastni jeho dobrého daru a Boží odměny a jména zakladatele, prostřednictvím pana Jana, ctihodného biskupa pražského, k vysvěcení téhož kostela.- To jsou hranice: háj/lesík z druhého břehu Vltavy na západní části, dotýkající se oné cesty, která vede do Helfenburka, na východě přecházející v nějaký potok, který se nazývá menší Vltavice, a včetně louky Zbyadel, takže ta louka celá patří klášteru a hranice končí potokem Mokrý a začíná od řeky Vltava, stoupajíc až k prameni již řečeného potoka a odtud se stáčí zpět, přímo skrze horu Hradiště k menší Vltavici a vystupuje v onom potoku až k vrcholu lesa oddělujícího Čechy a Bavorsko.

Tak doplňující informace z monasterium.net. Ty listiny jsou fakt dvě, téměř stejného znění (předloha) ze stejného dne: 1. června 1259 ve Vyšším Brodu (Hohenwrt):

zde je odkaz na tu Budivojovu, i s fotografií originálu.

A tady ta Vítkova.

[elizabeth]

UBLOE III. č. CDXXI., s 388-389
„Já, Záviš z Falkenštejna dávám všem na vědomí zněním této listiny, že, když kvůli různým škodám, skrze ctihodného pána pasovského biskupa mně nezaslouženě učiněným, jsem se dostavil právě ke dni rokování do Veldenu, vyslán skrze svého nejjasnějšího pána krále českého, chtěje zařídit nějaké prospěšné věci stran předeslaného dle rady svých přátel a jiných urozených, kteří tamtéž byli přítomni, avšak nemohl jsem žádným takovým způsobem uspět, konečně, když nemohl být nalezen žádný jiný způsob souladu, na radu těchto mých přátel jsem se dohodl s řečeným biskupem na soudcích, kteří za sebe a své biskupství byli zvoleni soudci, panu Konrádovi z Harthaimu a Jindřichovi z Radek, já pak za sebe (určuji) svého otce pana Budivoje a svého strýce pana Vítka z Načeradce, kteří všichni čtrnáctého dne od soboty následující po svátku Jana Křtitele vejdou do jednoho domu ve městě Veldenu a beze všeho úkladu nebo lsti a také odkladu záležitosti budou přísahat, že z něho nikdy nevyjdou, až následujícího dne, dokud se ve shodě s Bohem a podle práva řádně a zcela nedohodnou ohledně výše uvedených záležitostí.
Jestliže ale kdokoli z výše řečených soudců bude chybět, zdržen legitimní překážkou, místo něj budiž laskavě vybrána (jiná) osoba vhodná a urozená k úloze (soudce).
Jestliže také výše řečené soudce nebo jednoho z nich týž pan biskup k výšeřečenému místu a dni do Veldenu opomine poslat, dostane se mi na 500 hřiven (talentů) a totéž budu mít ze všech majetků biskupství pasovského. Jestliže však já své soudce opominu vyslat, podobně na 500 hřiven jemu se dostane, jak je řečeno a pro jejich platbu vstoupím (přijedu) do Pasova nikdy odtud neodejdu, jak v pevné víře slíbil jsem, až dokud s těmi samými 500 hřivnami panu biskupovi skrze mne nebude úplně učiněno zadost. A jestliže snad nepřijdu do Pasova, nebo se vrátím bez zaplacení oněch 500 hřiven, aniž bych k tomu dostal jeho zvláštní svolení, totéž bude mít mezi všemi majetky mými, jakýmkoliv jménem jsou nazývány. Jestliže věru v určeném pátku, kdy se soudci musí sejít, buď řečený pan biskup nebo já v zemi nebudeme, zdrženi legitimními překážkami, od té chvíle všechno v tom stavu, v jakém to bylo rozpuštěno skrz smírčí soudce a tak to zůstane po následujících 14 dní, a tak se musí stát, kdykoli spravedlivou naše překážka na obou stranách, jak je řečeno, uznána bude, až dokud ke konečnému rozhodnutí záležitosti nedojde; jeden přesto z rytířů připomínaného pana biskupa na Valchensteině bude vázán svou přísahou, aby dosvědčil jeho (biskupa pasovského) nepřítomnost a podobná rytířská osoba mou (Závišovu) nepřítomnost přísahou veřejně pasovské kapitule omluví.
Já ani ručitelé neomezím Pertholda de Hartheim při vykonání zaplacení mně místo něj (pasovského biskupa), jež závisí na rozhodnutí téhož, ale titíž navíc nad to, po ukončení současné záležitosti na 4 dny následující příměří mít budou, přesto úrok vzroste o oněch 50 hřiven, které měly být splaceny k minulému svátku Povýšení sv. Kříže. Lidi také dříve řečeného pana biskupa kdykoli v té době jak ve vodě tak na souši budu chránit oddaně, ani je nehodlám zastrašovat, což naopak je vázán činit také sám pan biskup. A jestliže, nedej Bože, by se stala nějaká nepříjemnost, tak do 8 dní ji musíme vzájemně všemožně napravit. Slibujíce nicméně z jedné i druhé strany, že rozhodnutí výše řečených, ať bude jakékoliv, chceme být poslušni ve všem, a považujeme ho za neporušitelné a právoplatné. Kdokoli ale z nás by se proti tomu stavěl a bouřil se, ten podle trestu výše vyjádřeného odevzdá druhému 500 hřiven. V té věci svědectví nyní přivěšením své pečeti silou společnou se svědky níže napsanými. Kteří jsou tito: pan W. převor pasovský, pan O. Cantor tamější, páni W a H. bratři de Schawenberch, pan G. De Storchenberch, pan P. de Tannberch, pan S. de Lonsdorf, pan Ch. de Hartheim, P de Haidendorf, W. de Dahspech, Eng. De Inne, Ditrichus de Mauthusen, H. de Radek a mnozí další. Dáno ve Veldenu, léta Páně 1272, páté kalendy červencové

[elizabeth]

RBM II. č. 1311, s. 565-566

„Václav král český příměří zachovávat s některými barony českými slibuje.

Dáváme na vědomí všem listinou touto, že slibujeme beze všeho postranního úmyslu a úskoku jak za nás, tak za všechny i jednotlivé rádce, barony naše a kterékoliv naše stoupence, zachovávat příměří, podle toho jak je ustanovil nejjasnější pán a otec náš Rudolf, král římský, 8 dní následujících po Letnicích s Purkartem z (Janovic), Zbyslavem z (Třebouně), a ostatními stoupenci jejich, a to tak, že skrze dříve řečených a kohokoliv z výše řečených věrně beze vší lsti řečené příměří až po předtím řečených osm (dnů), ať je zachováno a že každý z dříve řečených dá nám od této chvíle do středy po první neděli příštích Velikonoc otevřený list, jímž slíbí pravověrně, že řečené příměří neporušené k dohodnutému termínu bude zachovávat nebo ... ochranou/záštitou/opevněním posílivše. Kdokoli vpravdě list zmíněný opatřený svou pečetí nebo pečetí někoho z výše psaných od této chvíle do dohodnuté středy nám nedá, z tohoto příměří bude považován za vyloučeného a vůči němu za nepřátelského. Kdokoli také z rádců našich věrných a také stoupenců našich řečené příměří nezachová, tehdy H. stolník náš a ... vstoupí do 6 dní od dne napomenutí, jehož se jim dostane, do města pražského a neopustí ho, až dokud ten, co příměří narušil, nevyhoví přesně jak se sluší a je podle práva. A jestliže snad provést zadostiučinění není ochoten, tehdy jako nepřítel, bezprávný a mimo zákon stojící, ode všech odsouzen musí být a ti, ke kterým onen narušitel příměří předtím náležel, jeho jako nepřítele a narušitele míru pronásledovat budeme, a nicméně řečený Hynek stolník a ..., dříve než opustí město pražské, učiní zadost za téhož. Jestliže vpravdě někdo z předtím jmenovaných, s kterými řečená příměří zachovávat slíbili jsme, nebo těm, co k nim náleží, příměří řečené poruší, Purkart z... a ... vstoupí do sedmi dnů ode dne napomenutí, jehož se jim dostane, do města pražského a neopustí je, dokud ten, co příměří narušil, nevyhoví, přesně jak se sluší a také je podle práva. Jestliže však, snad nápravu poškozenému zjednat by nechtěl, tehdy jako nepřítel, bezprávný a mimo zákon stojící, ode všech odsouzen musí být a ti, ke kterým onen narušitel příměří předtím náležel, jeho jako nepřítele a narušitele míru pronásledovat budou, a nicméně řečený Purkart a ... dříve než opustí město pražské, vykoná zadostiučinění za téhož. To také je doplněno, že po dříve řečený čas příměří žádné hradby nesmějí být znovu postaveny a ani dříve postavené nemají být zbořeny, ale tak jako nyní po celou dobu příměří nedotčené musí zůstat. Jestliže vskutku jeden z těch, kdo mají vstoupit do města pražského, schopný bude sám učinit zadost poškozenému, tehdy onen jediný vstoupí do města dříve řečeného (a) neodejde z něj, dokud poškozenému nebude nahrazena škoda a ostatní vstoupit nebudou nuceni a ani nuceni být nesmí, ale jestliže poškozenému nebude zjednána náprava skrze onoho z výše jmenovaných nebo všech, to uskutečnit se musí dříve než by vkročili do města (pražského), a poté co zadostiučinění bude vykonáno, ať do města vstoupí a stranit se ho nikterak nemusí. Kdyby vskutku někdo nestačil vykonat zadostiučinění nebo by dříve vkročil do města pražského a zadostiučinění poškozenému by neprovedl, tehdy všichni, kdož jsou jmenováni, vstoupí do města řečeného k vykonání zadostiučinění poškozenému, přesně jak je výše zaznamenáno. Kromě toho všem těm, kteří hrady nebo beneficia, k nám se vztahující, vlastní a také drží, nebudeme jim v tom bránit,my ani naši lidé po čas příměří předem výše zaznamenaný. Nadto kdokoli z předtím jmenovaných, kdo do strany nám protivné nyní je začleněn, obsadil od minulého svátku sv. Martina až k současnosti statky naše nebo mnichů nebo kohokoli jiného, neprodleně je zadržen a musí je vrátit. Jestliže vskutku čas příměří by měl skončit, dříve než poškozenému by bylo odškodnění poskytnuto, chceme nicméně, aby ti, kdo z řečené strany k vykonání odškodnění předem zaznamenáni jsou, vstoupili do města pražského, a též v něm zdržovali se, až dokud poškozenému provedeno zadostiučinění nebude a k místům odkud přišli, aby se bezpečně navrátili pod naší důvěrou i baronů a věrných našich ochranou, při zachování majetku a stejně tak osob jejich a těch, kteří je doprovázejí.K tomu žádné nové hradby ve zmíněném čase příměří nikdo nepostaví, ale ty, které od svátku sv. Martina až doposud byly postaveny, pořád neporušeny zůstanou.“


Překlad RBM II. č. 1312 s. 566

Václav, král český se Sezemou z Krašova v příměří vstupuje.

„Na základě proseb našich věrných přátel, kteří jsou nám nablízku a čestného muže, opata z Plas, laskavě nám nakloněného, za stranu naši na prvním místě a dále Půty a Soběhrda, purkrabích v Domažlicích, s tebou uzavíráme vzájemnou smlouvou o příměří od nynějška až k budoucímu svátku sv. Ducha (Letnic),která musí být bez porušení zachována, slibujíce vskutku věrně, že po předepsaný čas skrze nás, řečené Půty a Soběhrda, purkrabí v Domažlicích nebo jiné věrné naše nebo lidi jejich, tobě a též tvým lidem na osobách nebo majetku žádných špatností/ničemností, žádná škoda, žádná ztráta hrozit nebude, dokonce bezpečně a neporušeně si podržíš vliv, jak nad svými statky, tak nad osobami, po tuto dobu, a též jestliže prozíravý budeš, s našimi příkazy a doporučeními se ztotožníš . A věz také, že přikázali jsme řečeným purkrabím v Ostrově, že s tebou mají ve stanovený čas uzavřít a zachovat příměří, pakliže si naší lásky a přízně váží, a jestliže někdo z lidí tvých, kterých zajali, slíbili majetek ke svému vykoupení a ručitele ustanovili, ať řečený majetek nevymáhají od oněch ručitelů po dobu příměří výše řečeného, a přestože také tvého syna ve vězení drží nečestně, ať ho netrýzní žádnými nepřiměřenými obtížemi.
Toto všechno chceme, aby nabylo platnosti, pokud ty ze strany své po předepsaný čas žádné škody a žádné ztráty skrze tebe nebo tvých lidí nám, řečeným purkrabím nebo dalším věrným nezpůsobíš nebo nebudeš strojit, jinak řečené příměří silami žádnými nechceme získat. Chceme také, abys po čas řečeného příměří našeho současného bezpečně k nám jistojistě přišel a s námi jednal, jak by se slušelo, abys docenil naši přízeň, vědouc, že tím, že k nám přijdeš, setrváš s námi a (následně) k vlastním se vrátíš, žádná škoda, žádné nebezpečí ti nehrozí.“

[elizabeth]

Slíbená další listina, tentokrát RBM II. č. 2261 s. 982
Já Konrád, syn Herborta z Fulštejna, dávám na vědomí, že slibuji - svému pánu, panu Václavovi, slovutnému pánu a králi království českého a markrabství moravského, pokud budu živ, věrně - proti každému člověku a každé osobě pevně zachovávat, a hrad - který mně do držení a ochrany svěřil, jeho jménem, věrně budu střežit a držet a ani nikomu ani nikomu sám nebo skrze osobu poslanou nepostoupím ani postoupit nehodlám bez jeho přání a rozkazu ani skrytým úmyslem nepřipustím, že onen hrad do cizích rukou přejde. Slibuji také současně, že po tom, co týž pán můj hrad ode mě si znovu vyžádá, neprodleně jej vydám i tomu, koho pověří. Jestliže řečeného pána mého blízko pana Rudolfa, nejjasnějšího krále římského, by zdrželi déle, než je vhodné, k onomu, koho místo sebe ustanoví v Čechách jako vikáře, jako správce hradu ho budu respektovat a také témuž neprodleně, když řečený hrad ode mne si vyžádá, ho předám. A jestliže snad proti tomu nebo něčemu z výše řečeného bych se postavil, od té doby jako křivopřísežný, bezectný a mimo zákon stojící, chci být ode všech lidí odsouzen.

Prof. Šusta tvrdí, že je to jedna z přísah kterou skládali Závišovi držitelé důležitých hradů v království před Vašíkovou svatbou s Gutou v Chebu. Více zítra nebo v neděli, nyní odcházím se věnovat jiným věcem než historii.

[elizabeth]

Tak tady je ta druhá listina RBM II. č. 2262, s. 982-983, dávaná do souvislosti s těmi přísahami před chebskou svatbou. Její překlad zítra...

Nevím, ale nemyslím, že by z toho vyplývalo, že se jedná o dobu před svatbou...Navíc - ta svatba proběhla už v lednu 1285, podle Emlera by datace (s otazníkem) měla jít do roku 1285, což by ovšem prakticky s Šustovým názorem nesedělo.

Každopádně to ale muselo být před smrtí královny Kunhuty, protože je tam formulace : "...dictam castrum et cameraritum resignabimus ad manus d. regine, matris eius"- "řečený hrad a ? úřad komořský? odevzdáme do rukou (k rukám) paní královny, matky jeho"
Každopádně se jedná o pouhý formulář s problémy s datací, na něž upozorňuje Violka.

No a přikládám konečně ten překlad:
„My Al. de Locchan oznamujeme všem přítomným, že – slibujeme, hrad - s (úřadem)komořího moravského, který mně pan Václav v držení a ochranu svěřil, ke cti a užitku svého pána Václava a jeho dědiců budeme věrně držet a opatrovat, a z příkazu řečeného pana Václava řečený hrad s komořským úřadem k rukám jeho nebo někoho, koho sám pověří, bez průtahů i odporu jakéhokoli postoupit, a tak ustanovíme a také pevně určíme s kastelány v tomto hradu; titíž kasteláni, které ustanovíme a pokud snad by se zajmouti nás podařilo nebo kdybychom zemřeli, hrad dříve řečený odevzdá bez jakýchkoliv průtahů do rukou řečeného pana Václava nebo toho, koho řečený pan Václav pověří. Kromě toho slibujeme pravověrně, že pokud by se řečený pan Václav u dvora pana Rudolfa, krále římského, zdržel déle než je vhodné, řečený hrad a úřad komořský odevzdáme do rukou paní královny, matky jeho nebo kohokoliv pověřeného samotnou paní královnou.“

[elizabeth]

Speciálně (i když nejen) pro KOmoňě:

Překlad listiny RBM II. č. 1316 s. 569

"Někteří baroni českého království Václavovi, králi českému věnost slibují. – My Purkart z Winterbercha (Janovic), Zbyslav z Třebouně, Zdislav z Lewenbercha, Sezema z Krašova, Tobiáš z Bechyně, Beneš z Wartenberka, Bohuslav z Klingenberka, Heřman z Hoembercha, Tobiáš z Klingenberga a všichni jednotliví bratři, přátelé a pokrevní příbuzní naši – slibujeme panu Václavovi, pánu a dědici Království českého a Markrabství moravského věrnost a slib věrnosti a jeho za pána a krále svého mít budeme a vždy mít chceme závazně, věrně a oddaně a jeho jsme poslušni, budeme se mu poddávat se ve všem, jako králi a přirozenému pánu svému. Slibujeme též na svou čest neporušeně ě trvale zachovávat mír i svornost s Ojířem z Lomnice, nejvyšším komořím českým, Hroznatou z Úžic, purkrabím pražským, Závišem z Falkenštejna, Vítkem z Krumlova, podkomořím království českého, Jindřichem z Rožmberka, Oldřichem z Hradce, Sezemou ze Stráže, Hynkem z Dubé, stolníkem, Jaroslavem ze Štenberka, číšníkem a purkrabím na Bítově, Hynkem z Lichtemburka, Albrechtem ze Žeberka, Mutinou z Kostomlat, Ondřejem z Kavčích Hor, Půtou z Mšeného, Viléma z Miličína, Půtou z Potštejna, Soběhrdem z Litic, Holenem z Wildštejna a všemi jednotlivými bratry, přáteli a příbuznými jejich a s ostatními lidmi a obyvateli království českého. Kdybychom však snad my nebo kdokoli z našich věrných upřímnou, čistou oddanost a dokonalou poslušnost řečenému pánu našemu Václavovi a mír a svornost nezachovali, tehdy chceme za křivopřísežníky, mimo zákon stojícími a bezectné ode všech být považováni a zajisté také exkomunikaci, papežem, mohučským arcibiskupem a biskupem pražským a olomouckým, kterou již za vyhlášenou a vynesenou uznáváme, od nynějška až na věky se podrobit a veřejně se hlásíme k vládě řečeného pana Václava a že majetky naše všechny, jak movité i nemovité nebo kohokoliv z nás, kdo dříve řečeného nezachová, ať jsou neporušeně tímto skutkem přiřknuty tomu samému pánu Václavovi, a „na něho a jeho dědice se přenese všechno právo, panství a moc, jež nad nimi máme, po vyloučení a vydědění našich synů a dědiců nebo všech následníků a že potom nikdy od toho samého pána Václava nebo jeho dědiců tytéž statky, jestliže my nebo někdo z nás deklarovanou věrnost, oddanost, mír a svornost, jak řečeno jest, nezachováme, nebudeme žádat zpět skrze nás nebo určenou osobu z nějakého důvodu nebo příčiny a nebudeme žádat o milost řečeného pana Václava buď jak pro nás nebo kohokoliv z nás, který zmiňovanou věrnost oddanost, mír a svornost nezachoval, jak řečeno jest, ať udělí milost, neobstaráme, ani téhož pana Václava nebudeme prosit/žádat nebo se o to starat, ani se zastávat, dokonce ho, cokoli výše řečené jak je řečeno, nezachová, budeme bojovat proti němu všemi svými muži a budeme se snažit pronásledovat ho jako nepřítele a všeobecného míru a svornosti narušitele, prohlašujíce touto listinou napsanou z vlastní vůle, jak všeobecně, tak jednotlivě vůči všemu právu a výjimce/výhradě, kterých aniž bychom se jim protivili z nějakého právního důvodu nebo skutečné příčiny (dosl.: podle práva nebo skutku z nějakého důvodu nebo příčin) a navíc aniž (bychom se stavěli proti) jakémukoli odpustku nebo listině papeže nebo císaře, kterých my nebo někdo z našich lidí jsme dosáhli nebo získali, abychom nebyli vázáni buď muset zachovat všechno nebo něco z výše jmenovaných věcí nebo abychom, při zbavení pout předchozích trestů byli vráceni zpět. Tento náš slib, pokud řečených trestů se týká nebo se může týkat, od svátku Letnic následujících po dobu čtyř let chceme, aby platil s neporušenou stálostí. (percompletum inviolabiliter volumus firmitare) Po uplynutí řečených čtyř let od tohoto slibu chceme být osvobozeni od tohoto závazku a prosti jakékoli služebnosti, nicméně přece ochotně věrnost, čistou oddanost a poslušnost dokonalou řečenému panu Václavovi zachováme a budeme dávat najevo, a mír a svornost s výše jmenovanými a dalšími lidmi království českého dodržovat budeme neustále, tak jak je výše dáno zřetelně najevo."

[elizabeth]

No a druhá listina z května 1284 z dohod o příměří:
RBM II. č. 1317, s. 570

Jacísi baroni čeští Václavu, králi českému věrnost slibují

My Ojíř z Lomnice, nejvyšší komorník království českého, Hroznata z Húžic, purkrabí pražský, Záviš z Falkenštejna, Vítek z Krumlova, podkomoří království českého, Jindřich z Rožmberka, Oldřich z Hradce, Sezema se Stráže, Hynek z Dubé, stolník, Jaroslav ze Šternberka, číšník a purkrabí na Bítově, Hynek z Lichtemburka, Albert (Albrecht) ze Žeberka, Mutina z Kostomlat, Ondřej z Kavčí Hory, Půta ze Mšeného, Vilém z Miličína, Půta z Potštejna, Soběhrd z Lititc, Holen z Wildštejna a všichni i jednotliví bratři, přátelé a příbuzní naši, beze vší lsti, úskoku i zlé vůle, pravověrně slibujeme panu Václavovi, pánu a dědici Království českého a Markrabství moravského, věrnost a slib věrnosti a jeho za pána a krále svého mít budeme a mít vždy chceme závazně, věrně a oddaně a jeho jsme poslušni a budeme mu sloužit ve všem jako králi a pánu svému přirozenému. Slibujeme také vskutku věrně mír a svornost s Purkardem z Winterberch, Zbyslavem z Třebouně, Zdislavem z Lewenberch, Sezemou z Krašova. Tobiášem z Bechyně, Benešem z Wartenberka, Bohuslavem z Klingenberka, Heřmanem z Hoembercha a Tobiášem z Klingenberka a všemi i jednotlivými bratry, přáteli a příbuznými jejich a s ostatními lidmi a obyvateli království českého neporušené věčně zachovávat.
.

[elizabeth]

Nevím, kam to dát, protože se to netýká přímo Záviše, ale souvisí to s ním, neboť to vychází z formulářové listiny, v níž onen pověřením určený má být podle Šusty Záviš:
Pro úplnost její celé znění RBM II. č. 2262, s. 982-983:
„My Al. de Locchan oznamujeme všem přítomným, že – slibujeme, hrad - s (úřadem)komořího moravského, který mně pan Václav v držení a ochranu svěřil, ke cti a užitku svého pána Václava a jeho dědiců budeme věrně držet a opatrovat, a z příkazu řečeného pana Václava řečený hrad s komořským úřadem k rukám jeho nebo někoho, koho sám pověří, bez průtahů i odporu jakéhokoli postoupit, a tak ustanovíme a také pevně určíme s kastelány v tomto hradu; titíž kasteláni, které ustanovíme a pokud snad by se zajmouti nás podařilo nebo kdybychom zemřeli, hrad dříve řečený odevzdá bez jakýchkoliv průtahů do rukou řečeného pana Václava nebo toho, koho řečený pan Václav pověří. Kromě toho slibujeme pravověrně, že pokud by se řečený pan Václav u dvora pana Rudolfa, krále římského, zdržel déle než je vhodné, řečený hrad a úřad komořský odevzdáme do rukou paní královny, matky jeho nebo kohokoliv pověřeného samotnou paní královnou.“

O co se mi jedná? Jde mi o identifikaci toho, co listinou slibuje "hory, doly, černý les". Domnívám se, že se jedná o Alberta z Lešan. A teď nač se především ptám: Byl tento pán moravským komorníkem v době krátce před svatbou Václava II. s Gutou v Chebu, čili počátkem roku 1285 nebo na přelomu roku 1284/1285 resp. v době krátce před tím?

[elizabeth]

Překlad RBM II., č. 1358, s. 586-587

Václav, král Čech ..., Záviši z Falkenštejna, dědičně město Poličku, hrad Landšperk a město Lanškroun postupuje.


Budiž známo, že my milého věrného našeho pana Záviše z F. za velmi prospěšné a vítané služby, které nám prokázal, toužíce sladkostí uznání štědře odměnit, témuž panu Záviši a Ješkovi, jeho synovi, a také dědicům tohotéž Ješka, naše město Poličku se všemi vesnicemi a právy k témuž městu přináležejícím, mimo to hrad Landšperk, město Lanškroun a všechny města a vesnice k témuž hradu Landšperk a městu Lanškroun, které dříve držel a vlastnil v té samé provincii kdysi Oldřich z Drnholce a Heřman z Ostch, s poli, krajinami, lesy... odevzdáváme - a darujeme, vlastnictví a držby skrze zmíněného pana Záviše, Ješka syna jeho a dědice výše řečeného Ješka, právem dědickým k držbě věčné.


Neví někdo, kde by bylo celé znění listiny? Archiv Třeboň, bohužel zklamal, nebo jsem nenašla potřebné...

[elizabeth]

Překlad listiny RBM II. č. 1369, s. 589-590, na níž Záviš svědčí...

Václav, král Čech..., potvrzuje prodej vesnice Diváky (Diwak) učiněný opatem Dětřichem v Zábrdovicích, řeholnicím kláštera Panny Marie z Brna za 120 hřiven stříbra.
Učiněno, Brno na hradě našem za přítomnosti těchto svědků, tedy bratra Vincenta, převora bratří Kazatelů (Dominikánů) v Brně, bratra Martina, zpovědníka našeho a druha jeho, bratra Damiána tohotéž řádu; a dále přítomného našeho věrného p. Závišem z F., Vítka, jeho bratra, našeho komořího českého, purkrabího znojemského, Hartleba z Dubna staršího, purkrabího brněnského, Benedy z Třeble, purkrabího z Přimdy, důstojného Velislava, protonotáře Čech a Jana protonotáře Moravy, p. Jakuba, presbytera, kaplana našeho, plebána z Kuřimu, Matouše z Černé hory, purkrabího na Stenici, Zacha z Hvezdlic, Arnošta, syna Hroznaty, pražského purkrabího a mnohých dalších kleriků a laiků. Dáno zde rukou výšeřečeného mag. Jana, žateckého probošta, protonotáře našeho.

Překlad celé listiny, jak je uvedena v CDM IV., č. CCXXXIV., s. 306-308, čekejte záhy.
Je nějaký problém okolo této listiny? Zatím jsem nenahlédla do J. Šebánka, abych si sama odpověděla...

Monasterium tady:
http://www.mom-ca.uni-koeln.de/mom/CZ-M ... 0II%201286

[elizabeth]

Překlad listiny ACRB I., č. 30, s. 45-46

Ať je známo všem, kteří tuto listinu prohlížejí, že já Gerhard z Obřan ne z donucení ale ze své svobodné vůle v přítomnosti svědků osobně přísahajících na dřevě kříže Páně, pánu svému nejdražšímu, panu Václavovi, slavnému králi českému a markrabímu moravskému, pravověrně a úmyslem nepředstíraným, slibuji po celou dobu života svého sloužit mu věrně a oddaně a také ho a jeho příkazů vždy a kdekoli bezvýhradně být poslušen a že jemu samému, jeho zemi a jeho zemským pánům, nikterak sám neuškodím ani hmotně ani právně a postarám se, aby se tak nestalo skrze ostatní. Slibuji také pod téže přísahou, (že) hrady, města, vesnice a další majetky své, které nyní týž můj pán král ve své moci má a drží, žádným násilím, lstí ani jiným způsobem nezaberu, ale jedině pokornou prosbou svou a přátel mých, od téhož pána mého krále budu žádat zpět a požadovat při jeho samého dobré vůli a blahosklonnosti. Také slibuji pod přísahou výše řečenou, že od nynějška nebudu mít a chránit lidi, kteří výše řečenému panu našemu králi, jeho zemím a zemským pánům by způsobili by nějaké škody veřejně nebo skrytě. A jestliže tyto své sliby někdy poruším, (tedy) buď cokoli proti výše řečenému slibu zčásti nebo také ve všem učiním,(a to tak), že z toho, co učiním nebo z čeho výšeřečenému pánu mému králi budu obviněn, se před ním nebudu moci rozumně prostřednictvím spravedlnosti očistit, nebo jestliže budu mít takové lidi, jimiž bude pánu mému králi nebo někomu z jeho zemských pánů způsobena nějaká škoda, a já budu povolán tímtéž panem králem, tyto mé lidi v prvém, druhém nebo třetím termínu před toho samého pana krále nebo jeho beneficiáry nebudu chtít nebo moci postavit, budu žalován ode všech těch, kteří ode mne chtějí odpověď tehdy ihned křivopřízežníkem budu a za narušitele víry všemi věčně považován,
mimo to hradům mým, městům, vesnicím a všem ostatním majetkům jak mým tak těm, které výšeřečený pán můj král Čech do své moci nyní získá, nebo těm, které já držím a ve své moci mám, a všemu právu, které mám a budu mít k hradům, městům, vesnicím a všem mým majetkům výšeřečeným od nynějška, zrovna jak od tehdy tímto zněním listiny učiněným prohlašuji za svůj majetek a chci, aby k témuž pánu mému králi a jeho dědicům výšeřečené hrady s městy a majetky mými všemi spadly, tak jako právem a správně zabrány byly, s veškerou výhradou, která mně proti výšeřečenému nebo něčemu z výšeřečeného být vznesena by mohla, všechna budou odložena/ponechána stranou/zanedbána a ke mě a dědicům mým žádné (majetky) nikdy se nevrátí.
To je dáno na hradě brněnském před těmito svědky, zjevně .... K většímu právnímu zajištění výšeřečených na jejich svědectví pánu mému a králi výšeřečenému dal jsem tuto listinu, s pečetěmi výšeřečených svědků a svou vlastní upevněnými/přivěšenými.

Tato listina odpovídá regestu RBM II. č. 1373, s. 591-592a je to ta slavná přísaha Gerharda z Obřan, na níž je Záviš uveden jako illustris dominus, viz tyto příspěvky a tyto.

[Laurentius]

Díky za překlady. Navrhuji následující úpravu u jmen.

Beneddy z Trobl, purkrabího z Frymburku??, důstojného Weleslava, protonotáře Čech a Jana protonotáře Moravy, p. Jakuba, presbytera, kaplana našeho, plebána z Kuřimu, Matěje z Černé hory, purkrabího ve Stenici, Zachithona z Hvezdlic, Ernesta, syna Hroznaty, pražského purkrabího

Beneda z Třeble, purkrabí na Přimdě
protonotář Velislav
Matouš z Černé Hory, purkrabí na Stenici / Ostroh (nebo možno použít i původní Stenice, dnes Uherský Ostroh, nevím proč, ale u Matěje / Matouše se víc vžilo to Matouš z Černé Hory)
Zach z Hvězdlic
Ernest možno přeložit i jako Arnošt, syn Hroznaty...

[elizabeth]

Díky za překlady. Navrhuji následující úpravu u jmen.

Beneddy z Trobl, purkrabího z Frymburku??, důstojného Weleslava, protonotáře Čech a Jana protonotáře Moravy, p. Jakuba, presbytera, kaplana našeho, plebána z Kuřimu, Matěje z Černé hory, purkrabího ve Stenici, Zachithona z Hvezdlic, Ernesta, syna Hroznaty, pražského purkrabího

Beneda z Třeble, purkrabí na Přimdě
protonotář Velislav
Matouš z Černé Hory, purkrabí na Stenici / Ostroh (nebo možno použít i původní Stenice, dnes Uherský Ostroh, nevím proč, ale u Matěje / Matouše se víc vžilo to Matouš z Černé Hory)
Zach z Hvězdlic
Ernest možno přeložit i jako Arnošt, syn Hroznaty...

Moc děkuji, upravím, v těch moravských šlechticích ( o českých ani nemluvě a to je ještě Arnoštek Vítkovec... ) podezřele plavu, no a s tím Frymburkem jsem si říkala, že je to asi blbost.

A hlásím, že jsem to již napravila.

[Laurentius]

Svědci z listiny ACRB I., č. 30, s. 45-46 - Gerharda z Obřan z roku 1286:

vévoda Mikuláš Opavský, Záviš z Falkenštejna, Beneda z Třeble, purkrabí z Přimdy, Bohuslav z Boru, plzeňský komorník, Hartman z Holštejna, brněnský komorník, Kuno z Kunštátu, strýc můj (tzn. Gerharda z Obřan), Milota z Dědic, Hrabiše z Bobrové, Vítek z Úpy, Matouš z Černé Hory, vracovský komorník (starší překlad - pracovský), Jindřich z Brandýsa, Štěpán z Medlova, Štepán Uher ze Sádku, Crh z Krasonic.

Celkem všechno známá jména. Možná až na toho Crha de Crazawicz. U listiny jsou naštěstí pečeti a podle té patří k rodu z Bílkova (Ranožírovci) a také by měl být příbuzný Gerharda z Obřan.

[elizabeth]

RBM II. č. 2631 s. 1150

Velmi zajímavý formulář, zařazený v Kodexu Zdeňka z Třebíče, pro jakousi listinu, Emlerem datově nezařazený (viz zde), velice zmatený, takže k tomu dopíšu později i komentář, zatím si ji najděte a mrkněte sem na její překlad, (nějaké poznámky už jsem učinila přímo v něm) více nastíním během víkendu (pokud zase nebudu sledovat nějaké anglické romantické nebo neromantické filmy).

Král odevzdává nějakému svému poddanému vesnici do držby věčné.---Otakar, král český a markrabí moravský, vévoda rakouský ... etc. Ačkoli výtečností královského majestátu, z úřadu sobě spojeného se zbožností, se má nabízet leckomu svobodnou rukou, přece musí svou milost ještě bohatěji otevřít pro ty, jež jeho přízně požívají a které zdobí výsady větší věrnosti, a tím zasluhují větší vděčnosti. Spojujícím se tedy těmto dvěma (vlastnostem) v osobě magistra Jindřicha Itala, drahého vícekancléře a věrného našeho, který dosti žádoucí své a hojně prokazované služby, jež kdysi božským milovaným předkům našim, p. Václavovi, nejdražšímu dědovi našemu a jasnému králi P. (viz poznámka č.4 dle mě jednoznačně Přemyslovi), milovanému otci našemu slavné paměti, věrně vykonávál a oddaně dříve v království našem českém hanebně ničeném skrze Záviše, našeho nerozvážného uchvatitele, ten sám mag. Jindřich nevědoucí uctívat cizího Boha, ani schopen snášeti pána cizího. Aby tedy nezůstala (praeteriret) tato věrnost (fides) a milost přijatých služeb, neodměněna, jako námi nepoznaná/ by námi nebyla poznána déle, jemu naši vesnici Holubice, se všemi právy a náležitostmi svými laskavě přinesli jsme, dokud bude živ, do držby.

[slavicekvac]

Které jsou to Holubice? snad ne naše středočeské s rotundou podle Lehnera 9 století?

[elizabeth]

Které jsou to Holubice? snad ne naše středočeské s rotundou podle Lehnera 9 století?

Jo, to kdybych věděla. To byla jedna z připravených otázek a komentářů.

Další se potom vztahují k osobě, která měla (pokud by tento formulář byla regulerní listina) listinu vydat. Podle regest je to Přemysl Otakar II. a tomu odpovídá jeho intitulace.

Ovšem pak je další otázkou, koho má vydavatel na mysli, když zmiňuje "kdysi božským milovaným předkům našim, p. Václavovi, nejdražšímu dědovi našemu a jasnému králi P. milovanému otci našemu slavné paměti...". Podle toho by písemnost spíše odpovídala Václavu II., jehož dědem byl Václav I. a otcem Přemysl Otakar II. - čemuž by napovídalo písměno P., protože ono "regi Petro" - "králi Petrovi", který čteme v RBM je naprostá pitomost. Další možnost je, že se jedná o compilát více věcí, které někdy posloužily, možná ke skutečné listině, možná k popisu reálné situace a možná jen k nějakýmu cvičení. Každopádně, podle mého osobního mínění je listina jako celek nepoužitelná. Co si o tom myslíte vy, přátelé moji?

Ježku, vyskytovaly se mezi formuláři nějaké kompilace z různých dob, jako, že by si do vydané listiny (nebo k vydání připravené listiny), změnili část a nám se to dochovalo, tak, že jako celek je to nesmysl?