Piotr Strzyż: Lipany 1434

[Ježek]

Piotr Strzyż: Lipany 1434, Wydawnictwo Uniwersytetu Łódzkiego 2021, 168 stran.

Kniha lodžského archeologa na 168 stranách popisuje bitvu u Lipan. Studie, kterou ještě zkracuje poměrně velké množství obrázků, plánků a map, je založena na výpovědi dobových pramenů a na starší (Urbánek, Frankenberger) i novější (Durdík, Klučina, Čornej, Křížek) s přihlédnutím archeologického výzkumu i dobových pramenů, které jsou citovány

Autor knihu začíná Bitvou u Domažlic, popisuje politickou mapu tehdejších Čech (nikoliv Moravy a Slezska) - husitské frakce, katolické pevnosti. Není vysvětlena geneze husitského hnutí, ani její program jako třeba 4 artikuly, které jsou ale zmíněny.

Velká pozornost je věnována husitskému válečnictví - Strzyż si všímá hlavně posádky a výbavy vozů v okolních oblastech na přelomu 20. a 30. let (Norimberk, Slezsko, Rakousko, Řád). Vozovou hradbu vidí jako ne ideální prostředek boje, ale odpovídající době a situaci. Zmiňuje pat v případě vozových hradeb na obou stranách. Součástí knihy Lipany 1434 je podrobná analýza možnosti mobilizace a počtů vojsk - zde se autor příklání k Čornejovým závěrům a počtům, kde je silnější vojsko koalice. Piotr Strzyż také odmítá ukrytou jízdní jednotku Mikuláše z Landštejna a Petra z Janovic - radikálové měli přehled o okolí, neukryla by se - navíc vojska proti sobě stála 3 dny a docházely by jim potraviny.

Jedna z posledních kapitol se věnuje samotné bitvě. Zde je třeba ocenit vlastní plánky autora. Zdánlivý útěk koalice vidí autor jako obrat o 90 stupňů ze západního na severní směr - což nemuselo proběhnout úplně organizovaně. Proto radikálové zaútočili, ale jen jízdou a pěchotou, bez vozů. Následoval protiútok koaliční jízdy, který dokázal vniknout do vozové hradby, radikálové ji nestihly zavřít. Poté následoval útěk jízdy do Kolína. Podle autora není jasná smrt Prokopa Holého, nicméně odmítá líčení Piccolominiho. Ztráty koaličního vojska byly spíše malé, radikálů Strzyż vidí až k jedné čtvrtině (i s upálenými ve stodolách).

V předposlední kapitole autor popisuje dnešní podobu bojiště, historii hledání hrobů obou Prokopů a také probíhající archeologický průzkum, který od roku 2016 nalezl militária, k možnosti nálezu mohyl je Strzyż skeptický. Autor také srovnání současné rekonstrukce bitvy s Grunwaldem, který je několikanásobně větší.

Závěrem autor popisuje následné události až do smrti Jana Roháče z Dubé a Zikmunda Lucemburského.

Jako příloha knihy jsou překlady písemných pramenů, které popisují samotnou bitvu.

Podobně jako jiná polské bohemika kniha obsahuje řadu chyb v českých názvech (Žyliná, pětistyletému, Švichovský, Chráš’tany), většinou ale v titullech literatury, osobní jméena jsou až na malé výjimky správně.

Pro české prostředí je kniha shrnutím známého, pro polské prostředí v zásadě novinkou, pro malý počet studí k husitství (A. Paner, Jan Žižka z Trocnowa, Gdańsk–Pelplin 2002; P. Karp, Polsko-husycka wyprawa zbrojna przeciw Zakonowi krzyżackiemu w roku 1433, Zielona Góra 2017, studie Stanisława Byliny).