Vladislav Jagellonský (+1434)

[Ježek]

Syn litevského velkoknížete Olgierda a jeho druhé manželky Juliany, dcery tverského knížete Alexandra se narodil zřejmě v 50. nebo na počátku 60. let 14. století. V letech 1377-1381, 1382-1401 byl vládnoucí velkokníže litevský, 1386-1434 polský král.
Na velkovévodský trůn ve Vilniusu nastoupil po smrti svého otce v roce 1377. Zpočátku ho podporoval jeho strýc Kiejstut, později se s ním dostal do konfilktu, boje o litevské velkoknížectví vedl i s jeho synem Vitoldem. Dne 14. srpna 1385 uzavřel s Polským královstvím Krevskou unii, v níž se zavázal přijmout křest, pokřesťanštit Litvu a oženit se s polskou královnou Hedvikou výměnou za polský trůn, který získal o rok později. V roce 1401 svěřil přímou vládu nad Litvou svému bratranci, knížeti Vitoldovi, a ponechal si titul nejvyššího litevského knížete (supremus dux Lituaniae).
Vedl četné války proti Řádu německých rytířů, včetně Velké války (1409-1411), kde velel vítěznému polsko-litevskému vojsku v bitvě u Grunwaldu. Války proti řádu byly pro polsko-litevskou unii úspěšné, zároveň výrazně zaměstnávaly polskou diplomacii, např. na Kostnickém koncilu. Na počátku 20. let jednal s husitskými poselstvy o přijetí české koruny, korunu ovšem odmítl a do Čech byl vyslán jeho příbuzný Zikmund Korybut. Pomoc husitů ovšem využil v 30. letech proti Řádu německých rytířů. Závěrem svého života se úspěšně pokusil prosadit nástupnické právo svého syna z čtvrtého manželství Vladislava, zvaného Varnenčík. Pohřben je v Krakově, na hradu Wawel.