deValois píše:Zdravím,
při hledání v digitalizovaných matričních knihách jsem narazil na předka pojmenovaného zřejmě po světci - Felix de Valois, příjmením Prinz. Mohli byste mi prosím objasnit za jakých okolností dávali narozeným dětem jména po svatých, proč vlastně? Narazil jsem na to několikrát a nedá mi to spát, zrovna tak je zajímavý i celý rod de Valois
Možná podle životopisu:
Felix byl synem hraběte Rudolfa z Vermandois, z rodu Kapetovců,[1] a byl tak pravnukem francouzského krále Jindřicha. Po zemřelém otci jako prvorozený převzal hraběcí titul, roku 1160 jej předal mladšímu bratrovi a odešel do kláštera. Po studiích přijal kněžské svěcení a odebral se do ústraní hlubokých lesů na území biskupství Meaux. Zřejmě po roce 1190 se k němu připojil mladý kněz Jan z Mathy. Plodem duchovních rozhovorů, které spolu vedli, bylo rozhodnutí založit společně řád žebravých mnichů, jejichž hlavním úkolem bude vykupování křesťanů z muslimského zajetí.
Vidění jelena
Traduje se, že kdysi při společné večerní rozmluvě vystoupil proti nim z lesní houštiny jelen, který nesl mezi parožím modrobílý kříž. Vidění podobného kříže na hrudi anděla měl i sv. Jan z Mathy při své první mši. Oba světci v tom spatřovali potvrzení svého společného úmyslu pracovat pro záchranu zajatých křesťanů.
Založení řádu
Počátkem roku 1198 cestoval Felix spolu s Jenem z Mathy do Říma. Papež Inocenc III., projevil o jejich úmysl zájem, poněvadž v nastávajícím křižáckém tažení se mu role nového řádu jevila jako velmi aktuální. Nový řád schválil a nařídil, aby nesl název Řád trinitářů (Trojičníků) či Řád Nejsvětější Trojice na vykupováni křesťanských zajatců.
Klášter Cerfroid
Král Filip II. August povolil zavedení nového řádu ve Franciii a slíbil mu svou pomoc. Pozemek pro stavbu prvního kláštera postoupil šlechtic Gauthier ze Chatillonu na místě, kde měli oba poustevníci vidění jelena. To byl počátek kláštera Cerfroid, v němž byl Felix ustanoven prvním představeným. V tomto klášteře také na podzim 1212 zemřel ve věku 85 let.
Zdroj Wikipedia
Obecně se jména tradovala, takže jestli bylo jméno v rodě dříve, dávalo se dál. Také je mnohdy podle svátku v blízkosti narození dítěte. Nebo podle úcty ke světci v rodu. Třeba otec, či matka měli se světcem nějaký zážitek. To platí i dnes. My jsme dali druhé dceři jméno Markéta Marie Alacoquque, podle řeholnice, ctitelky Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Takže lze hledat podobné indicie také v případě Felixů z Valois.
Jáhen Václav
Děkuji za zprávy