Přemyslovci

Četl jsem vaše české stránky a zaujalo mě, že se zabýváte postavou Elišky Rejčky, polsky Ryksy-Elżbiety (Alžbety). Pod tím jménem je známá v Polsku. Ryksa po matce a Alžběta od vašeho krále Václava II.

moravský Přemyslovec, duchovní, ? - 1228

Eliška Rejčka se narodila pravděpodobně na počátku září 1288 v Polsku, jako jediné dítě piastovského knížete Přemysla II. Velkopolského, od roku 1295 polského krále, a švédské princezny Richenzy. Po matce zdědila nejen nevšední krásu, ale i neobvyklé jméno, se kterým si neporadilo ani prostředí polské, jež je zkomolilo na Rixa, ani české, kde byla nazývána Rejčkou.

Na Vánoce 1193 se biskup Jindřich Břetislav stal knížetem poté, co získal bez vědomí šlechty od císaře Jindřicha české knížectví jako léno a na Přemyslovi I. si jej na hradbách Pražského hradu vybojoval.

Poté, co se v českém knížectví roznesla zpráva o úmrtí panujícího vládce Konráda poblíž Neapole, knížetem se stává ten, který k tomu měl nejblíže, prozatímní správce země – Václav, syn Soběslava.

I na konci 12. století byl pražský kamenný trůn velkým lákadlem pro moravské údělníky vládnoucí v částech země, provinciích. Formálně jim právo stát se knížetem zajišťovala stařešinská nařízení knížete Břetislava I., nastolená před jeho smrtí v Chrudimi roku 1055. Realita byla ovšem jiná. O pražském knížeti, tj. knížeti celých Čech s vrchní autoritou nad moravskými vládci z olomoucké a znojemskobrněnské větve Přemyslova rodu, rozhodovala přízeň velmožů, důvěra nebo koupená důvěra císaře, síla zbraní družin znepřátelených Přemyslovců a také v nemalé míře štěstí. Stejný jako moravští předci a pražští bratranci byl Konrád III. Ota, údělník, vládnoucí nad brněnskou a znojemskou části Moravy. On také neváhal obětovat tisíce a tisíce vojínů k získání přesvatého stolce na vrchu Žiži.

Situace v Říši a první roky vlády jeho „ukrutného“ bratra Boleslava

Přemyslovna, *leden 1265 – 27.11.1321

Na podzim roku 1178 využil Bedřich rozkladu moci a snad i vojska svého bratrance, knížete Soběslava II., a obsadil Prahu, kde zajal i Soběslavovu ženu. Poražený se stáhl na hrad Skála a vyčkával.

Na konci roku 1172 Vladislav resignoval na trůn ve prospěch ve prospěch svého prvorozeného syna Bedřicha. Krise po odchodu relativně stálého panovníka na sebe nedala dlouho čekat.