Pátrání po původu manelek Boleslava II.
Stejně jako původ a totonost matky Boleslava II., která se patrně jmenovala Biagota a o ní jsme hovořili v předchozím dílu vyprávění o Přemyslovnách, zůstává nám dodnes utajena identita jeho manelek. Předpokládá se, e byl enat několikrát, pravděpodobně dvakrát, ale moná i třikrát. O Boleslavovi víme, e měl čtyři syny Václava, který zemřel malý, Boleslava (známého s přízviskem Ryavý), Jaromíra a Oldřicha. Kdo vak byly matky těchto chlapců, je stále záhadou.
Adiva

Jedna z nich se měla jmenovat Adiva (nebo také Adivea). Odkud je známo její jméno? Objevilo se na opisech několika mincí raených pravděpodobně v době Boleslava II. Nápis ADIVEA nese takzvaný byzantizující typ českého denáru, jeho vznik numismatici kladou do 60. nebo 70. let 10. století. V roce 1970 bylo u Hradce Králové nalezeno na čtyři stovky kusů denárů a mezi nimi byly několika exempláři zastoupeny i doposud neznámé mince s opisem ADIVA na rubu. Ty měly být raeny zřejmě na přelomu 70. a 80. let 10. století (podle některých názorů a v 90. letech), stále vak v době vlády tého kníete. Někteří badatelé z těchto nálezů usuzují, e by Adiva (Adivea) mohla být manelkou Boleslava II. Bohuel se ji vak dosud nepodařilo přesvědčivě ztotonit s konkrétní historickou osobností.
Pokusil se o to numismatik Pavel Radoměrský, který ji v roce 1953 přiel s odvánou (a jak uvidíme i poněkud vachrlatou) hypotézou. Příběh, který zrekonstruoval, má počátek v roce 929, kdy na dvůr německého krále Jindřicha Ptáčníka přicestovaly dvě anglické princezny, sestry krále Aethelstana. Starí z nich se jmenovala Edgitha (Editha) a stala se manelkou Jindřichova syna a následníka trůnu Oty I. Ani její mladí sestra, její jméno je historiky uváděno

v různých podobách jako Edgiva, Elgiva, Egvina či ?lfgifa, vak zřejmě nezůstala na ocet. Podle zmínky Ethelwerda (autora Světové kroniky) z konce 10. století se měl jejím manelem stát jakýsi král při Jupiterských horách, tedy nedaleko Alp. Historie Croylandského klátera z konce 11. století uvádí, e Ota provdal mladí princeznu za velkého kníete svého paláce. Autorka slavné epické básně Gesta Odonis, gandersheimská jeptika Hrotsvita, jmenuje mladí sestru Edgithy jako Adivu.
Na základě těchto zpráv přiel Radoměrský s teorií, e oním králem od Jupiterských hor byl Boleslav II. Angličanka pak po sňatku změnila své těce vyslovitelné jméno na jednoduché Adiva a po smrti svého chotě v roce 999 si nechala říkat Emma. Myslím, e není třeba se příli podivovat nad tím, e tato odváná teorie o jedné královně se třemi jmény byla mnohými historiky odmítnuta. Nejen, e ji na první pohled působí poněkud vykonstruovaně, ale a to je mnohem závanějí je nepřijatelná z důvodů chronologických.
Edgivě (či Adivě) bylo podle badatelů v roce 929 asi 13 let. Podle Radoměrského se svatby Oty s Edgithou účastnil i český kníe Václav a odvezl si odsud mladičkou Edgivu jako nevěstu pro svého synovce Boleslava. První váný zádrhel je vak v tom, e Boleslav II. tehdy s největí pravděpodobností buď vůbec jetě nebyl na světě nebo byl teprve kojencem s nejistými vyhlídkami nejen na svou budoucnost, ale na přeití vůbec.
Druhá slabina Radoměrského hypotézy spočívá v tom, e Edgivu-Adivu ztotoňuje s Emmou (o ní budeme hovořit v následující kapitole), která Boleslava II. přeila. V roce 999, kdy český kníe zemřel, by tak jeho manelce Edgivě Adivě Emmě bylo asi 83 let a zemřela by později dokonce jako devadesátiletá. To by byl na raný středověk, kdy se eny průměrně doívaly asi čtyřicítky, skutečně úctyhodný výkon.
Ztotonění Edgivy-Adivy s Emmou, se tedy jeví jako přinejmením neopodstatněné. Nemohl vak mít Pavel Radoměrský alespoň částečně pravdu? I numismatik Zdeněk Petráň naznačuje, e mladá Angličanka by byla mnohem vhodnějí nevěstou pro jiného mue v té době skutečně vládnoucího, Otovi podřízeného vévodu pro kníete Václava. Petráň, bohuel, tuto teorii dále nerozvádí. Mohli bychom se o to pokusit sami, avak s rizikem pobytu na poněkud nakloněné rovině čirých spekulací.
Adiva tak dosud zůstává pouze jménem na několika mincích. Historik Duan Třetík ji dokonce navrhl z českých dějin odstranit s tím, e pro ni v chronologii 10. století není místo. Moná má pravdu a Edgiva-Adiva nikdy nebyla českou kněnou (podle některých německých badatelů se měla provdat za vévodu Ludvíka z Thurgau, bratra burgundského krále Rudolfa II.) Moná se mýlí a Adiva je legitimní českou historickou postavou, její osudy nám zůstaly utajeny. A moná se mýlí i numismatici, kdy mince s jejím jménem řadí a na konec 10. století. Můeme jen doufat, e budoucí pátrání přinese o neznámé princezně více konkrétních informací.
Emma Regina
Jetě více ne Adiva zamotala hlavu badatelům ena, která prokazatelně byla manelkou českého kníete a její jméno je uvedeno v historických pramenech, kněna Emma.

Starím z nich je takzvaný Wolfenbüttelský rukopis Gumpoldovy svatováclavské legendy, jeho zhotovení objednala právě Emma. Obsahuje překrásné ilustrace a podle posledních zjitění odborníků jeho autoři (písař a iluminátor) byli vykoleni nejspíe v kláteře v Hildesheimu (ale moná také v Corvey či ve Fuldě), avak byli velmi dobře znalí místních poměrů, protoe obrazy obsahují specificky domácí prvky a slovanská jména jsou uvedena v přesném fonetickém přepisu. Iluminace zachycující na dvou miniaturách hostinu v Boleslavi a okamik Václavovy vrady jsou prý dokonce namalovány podle popisu posledních okamiků kníete, jak je zaznamenal český mnich Kristián ve své legendě.
Ve věnování rukopisu je uvedeno: Tuto knihu rozkázala zhotovit Hemma, ctihodná kněna, pro spásu její due, ke slávě blahoslaveného mučedníka Václava.
Dalí zprávy o Emmě můeme nalézt v Kosmově Kronice české. Poprvé Kosmas k datu 7. února 999 líčí poslední okamiky kníete Boleslava II., který ke svému smrtelnému loi povolává potomka stejného jména, svou manelku Hemmu a zástup předáků, aby k nim naposledy promluvil.
Druhá zmínka je přiřazena k roku 1006: Kněna Hemma, perla enského pohlaví, zimnicí byve zachvácena, vyprotěna byla z pout tělesných. Její náhrobní nápis s těmito veri buď jsem viděl, nebo se pamatuji, e jsem viděl zapsán: Hemma tu leí, hle, pouhý prach, je byla jak gemma.

Kolem roku 982 sepsal Gerhard, probot z Augsburgu, ivotopis svatého Ulricha (Udalricha), augsburského biskupa, působícího zde v letech 923 a 973. Kdy líčí jeho zázraky, vzpomíná také na to, jak se těce roznemohl syn panovníka, jeho jmenuje Volizlaw in regione Sclavorum. Matka dítěte, která si vzpomněla na Ulrichovy dobré skutky, přemluvila svého mue, aby světce společně prosili o pomoc. Kdy tak učinili, syn se uzdravil. Z vděčnosti pak kníecí pár poslal do Augsburgu darem velké mnoství stříbra a vosku, matka k tomu prý přidala i zlaté mince. Svému dalímu dítěti pak manelka kníete Boleslava dala jméno Udalrich (česky Oldřich) podle dobrotivého světce.
Poslední roky Emmy české
Krátce poté, co se Emma u smrtelného loe rozloučila se svým muem Boleslavem II., ujal se vlády v Čechách jeho nejstarí syn a dědic trůnu, Boleslav III. zvaný Ryavý. Emma se nejspíe ji v té době usadila na Mělníku, který patrně dostala od svého manela darem jako vdovské věno. Přestoe Kosmas povaoval Emmu za matku Ryavého, současná věda spíe zastává názor, e byl potomkem z předchozího manelství Boleslava II. Nedlouho po nástupu k moci se toti Boleslav III. krutě vypořádal se svými bratry. Jaromíra nechal vykastrovat a Oldřich se těstím vyvázl z pokusu o vradu v lázni.
Důvody, které jej k těmto zločinům vedly byly s největí pravděpodobností politické patrně jeho pozice nebyla příli pevná a cítil se mladími bratry ohroen. Emma s Jaromírem a Oldřichem asi v roce 1002 opustili Prahu a uchýlili se na dvůr bavorského Jindřicha. V Čechách pak vyvrcholila politická krize sesazením Ryavého (útok na bratry mu v ničem nepomohl) a obsazením země vojsky polského kníete Boleslava Chrabrého (po matce Dobravě bratrance českých kníecích synů).
V roce 1004, poté, co její syn Jaromír podporovaný bavorským Jindřichem, (jen se mezitím stal německým králem), osvobodil svou zemi od polských okupantů, vrátila se Emma zřejmě zpět do Čech a na Mělník. Zde ila a do své smrti v roce 1006. Kde byla pochována není s jistotou známo.
Burgundská princezna?
Jako první z českých dějepisců (či dějezpytců) se osobou české kněny Emmy zabýval piaristický mnich Gelasius Dobner ve svém díle Monumenta historica Boemiae nusquam antehac edita v roce 1772. Ten na základě jejího jména Emma a dalích nejasných pramenů vyslovil názor, e patrně pocházela z mocného říského rodu Welfů, konkrétně e byla asi dcerou burgundského krále Konráda (vládl 937 a 993) a tím pádem i sestrou vévodkyně Gisely, manelky bavorského vévody Jindřicha II. Svárlivého, jeho spojencem v boji o říský trůn byl právě český kníe Boleslav II.

Kdy byl v roce 1931 ve Staré Boleslavi učiněn nález mincí, který mimo jiné obsahoval i devadesát kusů denárů s opisy ENMA REGINA na jedné a MELNIC CIVITAS na druhé straně, vzpomněli si numismatici na text knihovníka a kustoda historických sbírek Vlasteneckého (dnes Národního) muzea Václava Hanky, který ji v roce 1885 v Památkách archeologických a místopisných referoval o nálezu stejných mincí. Tehdy se vak Hankovi, zkompromitovanému aférou kolem pravosti Rukopisů, obecně nevěřilo.
Francouzská královna?
Dobnerova teorie byla historiky víceméně veobecně respektována a do roku 1963, kdy byl v Normandii učiněn nález, který vyvolal rozruch nejen v českých odborných kruzích, ale dokonce i mezi západoevropskými historiky. Tehdy byl toti ve Fecampu (Seine-Maritime) objeven soubor mincí čítající přes 8 500 denárů z 10. století s opisy EMMA REGINA a LOTHARIUS RE(X). Četí odborníci toti zjistili, e se tyto francouzské mince nápadně podobají oněm českým (mělnickým) denárům kněny Emmy. Začalo se proto pátrat po tom, zda mezi oběma Emmami nemůe existovat nějaká souvislost, či zda se dokonce nejedná o jednu a tuté osobu.
O Emmě francouzské jsou známa tato fakta: narodila se mezi lety 948 a 950 jako dcera italského krále Lothara a jeho manelky Adelheid (burgundského původu). Nedlouho po narození dcerky vak Lothar zemřel a jeho vdova se dostala do potíí. Z nich ji vysvobodil a německý král, rovně vdovec Ota I., který usiloval o Adelheidinu ruku. Po svatbě v Pavii roku 952 odela Emma se svou matkou a nevlastním otcem na německý královský dvůr. Zde bylo v roce 965 rozhodnuto o zasnoubení mladičké (zhruba estnáctileté) Emmy s čtyřiadvacetiletým francouzským králem Lotharem (vládl ji od roku 954). O rok později se konala svatba a Emma postupně přivedla na svět dva syny starího Ludvíka a mladího Otu, který vak zemřel v chlapeckém věku.
Mladá francouzská královna (skutečně byla korunována) se na svou dobu nezvykle aktivně zapojovala do politiky svého mue, co jí přineslo na jednu stranu nebývale vysoké postavení, ale na druhou stranu i mnohé nepřátele. Mezi nimi vynikal Lotharův mladí bratr Karel, který ji dokonce obvinil z nevěry, jí se prý měla dopustit s laonským biskupem Adalberem. Zpočátku byl jejím protivníkem i vévoda Hugo Capet, ale jejich vztahy se v létě 985 přeci jen narovnaly.

V březnu 986 vak král Lothar náhle umírá. Emmě se podaří prosadit jako následníka trůnu svého sotva dvacetiletého syna Ludvíka, jene ten se rovně dostane s matkou do konfliktů. Emma je nucena uprchnout do Reimsu. Na jaře 987 je sice její spor se synem urovnán, ale záhy na to zasáhne Emmu dalí katastrofa 21. května její syn, král Ludvík, při nehodě na lovu tragicky zahyne. Události dostanou rychlý spád. 3. července je zvolen král nový nestane se jím vak strýc mladého zesnulého krále, ambiciózní Karel, ale vévoda Hugo Capet, vagr Emmina nevlastního otce Oty I., manel její nevlastní sestry Hadwigy. Hrozí velký konflikt.
Karel se toti nechce nechat vyachovat ze hry o francouzský trůn a obsadí město Laon, ve kterém se právě zdrují jak královna Emma, tak biskup Adalbero. Nový král Hugo spěchá svým přátelům na pomoc, ale nepodaří se mu Laon osvobodit. V nastalé patové situaci přichází na řadu politická jednání, jich se účastní i císařovna Theofanu. Debaty se vak protahují, take jetě koncem podzimu 988 je Emma v Karlových rukou.

Poslední zmínkou o její existenci je dopis, který Emma (za pomoci Gerberta z Aurillacu) píe neznámému adresátovi z církevních kruhů, jeho ádá o finanční pomoc, aby mohla uskutečnit své setkání s jakýmsi vévodou Jindřichem. List je datován k prosinci (případně ji říjnu) roku 988. Tady vak vekeré stopy po francouzské královně Emmě končí.
Teorie Petera Hilsche
Německý historik Peter Hilsch ve svém článku Zur Rolle von Herrscherinnen: Emma Regina in Frankreich und in Böhmen z roku 1992 obhajuje tezi, která se zrodila ji v hlavách českých numismatiků, a sice e česká kněna Hemma a francouzská královna Emma byly ve skutečnosti jednou jedinou osobou. Jaké má pro své tvrzení argumenty?
Předevím se opírá o teorii, e oním vévodou, se kterým se měla Emma francouzská v roce 988 setkat, nebyl nikdo jiný, ne bavorský Jindřich Svárlivý. Ten jí pak měl zprostředkovat sňatek s českým kníetem Boleslavem II. Emmě bylo v té době (počátkem roku 989) kolem čtyřiceti let. Přesto Hilsch věří tomu, e Boleslavovi jetě porodila nejmladího z jeho synů, Oldřicha. Poté prý (pod vlivem své matky) prosazovala probavorsky orientovanou politiku. Na svém choti si vyádala Mělník, kde vystupovala jako královna. V Praze, na dvoře svého mue, vak směla pouívat pouze titul kněna, pod ním je také uvedena ve Wolfenbüttelském kodexu.
Studie Eduarda Hlawitschky
Proti této teorii vznesl o čtyři roky později několik poměrně zásadních námitek dalí německý medievalista, Eduard Hlawitschka, ve své studii s dlouhým názvem Herzogin Hemma von Böhmen (gest. 1005/1006): - war sie eine burgundische oder eine englische Königstochter oder identisch mit Königin Hemma von Frankreich?. Jeho práce není v české odborné literatuře dosud příli známa a respektována, proto jí věnuji větí prostor.
Vévodu Jindřicha Hlawitschka na rozdíl od Hilsche ztotoňuje s burgundským Jindřichem, bratrem Emina oblíbence Hugo Capeta. Vede jej k tomu místo, kde se nejspíe schůzka odehrála, tedy královnino věnné město Dijon. Dále uvádí, e kdy brzy po smrti císařovny Adelheid psal clunyjský opat Odilo ivotopis této neobyčejné eny a matky Emmy franské, neví nic o tom, e by její dcera ila v Čechách jako manelka českého vévody a matka jeho synů (či syna). Odilo pouze vzpomíná, e syn Emmy a Lothara (Ludvík) zemřel bezdětný a byl pohřben v Compiegne. Dokonce naznačuje, e kdy Adelheid v únoru 999 přila o své poslední dítě, quedlinburskou abatyi Mathildu, obávala se o ivot tehdy devatenáctiletého vnuka Oty III., protoe kdyby jej ztratila, zůstala by oloupena o vechny lidské útěchy. Z toho (podle Hlawitschky) celkem jasně vyplývá, e Emma na podzim roku 999 ji neila.
Dalí závaný Hlawitschkův argument souvisí s tehdejími politickými vztahy mezi Říí a Čechy. Císařovna Theofanu toti podporovala polského kníete Měka, který roku 990 zabral Boleslavem ovládané Slezsko. Kdy Theofanu v červnu 991 zemřela a regentskou vládu za Otu III. převzala právě Adelheid, nedolo ve vztazích Říe k Boleslavu II. k ádné změně, co by se dalo předpokládat, kdyby se skutečně v roce 889 stala Adelheidina dcera českou kněnou. Naopak, Adelheid i nadále stála na straně Poláků proti Čechům.

Navíc - pokud byla česká Emma skutečně dcerou císařovny je podle Hlawitschky velmi podivné, e se o jejím těsném příbuzenství s Adelheid nezmínil kronikář Thietmar z Merseburgu, který Boleslavovu manelku znal.
Zdůrazňuje také to, e se Emma v úvodu k opisu Gumpoldovy legendy podepisuje jako kněna (principissa) a nikoli jako královna (regina) nebo dcera císařovny (filia imperatricis).
A přidává jetě dalí přesvědčivé argumenty hovořící proti přesunu franské Emmy do Čech - a do roku 1774, kdy neastně podlehla poáru byla osobní modlitební kniha královny Emmy uchovávána v opatství Saint Remi v Reimsu.
Úmrtní den královny Emmy (2. listopad) byl uveden v Nekrologiu St-Germain-des-Prés v Paříi. A Eduard Hlawitschka se oprávněně ptá, jak by v Paříi věděli, kdy královna zemřela, kdyby se tak stalo v Čechách? Navíc bylo úmrtí Emmy zapsáno i v merseburské knize mrtvých (s datem 1. listopadu) jako součást souvislého záznamu, který byl do knihy vloen teprve v roce 1017 (či 1018) a který předtím existoval samostatně jako zápis o úmrtích v královské rodině. Do té doby jej zřejmě opatrovala manelka císaře Jindřicha II. Kunhuta. Vznikl asi v roce 968 v době smrti královny Mathildy, matky Oty I. Úmrtí královny Emmy bylo prý zapsáno nejpozději v roce 999 (před smrtí císařovny Adelheid).
V registru dopisů Gerberta z Aurillacu (od roku 999 papee Sylvestra II.) se navíc nachází zmiňované psaní z konce roku 988 jako poslední dopis královny, ačkoliv v registru je obsaena korespondence a do roku 997.
Eduard Hlawitschka na základě těchto skutečností usuzuje, e královna Emma Franská patrně zemřela 1. listopadu 989 (nebo dokonce u 1. listopadu 988) ve Francii. Její modlitební kniha proto zůstala v Reimsu a datum jejího úmrtí bylo vepsáno do paříského Nekrologia. V tom případě vak podle německého historika nemá s českou kněnou nic společného.
Hlawitschkovy argumenty zní velmi věrohodně a mohli bychom k nim přidat jetě dalí, neméně podstatné skutečnosti, hovořící proti tvrzení, e Emma franská a Emma česká byly jednou osobou.
V případě, e by se sňatek Emmy s Boleslavem uskutečnil a v závěru roku 988 (či spíe počátkem 989) přivedla by na svět syna Oldřicha asi a v roce 990. Jene z výzkumu uznávané historičky Barbary Krzemienské, zabývající se podrobně osudy kníete Břetislava I., vyplynulo, e jeho otec Oldřich splodil svého synka s pradlenkou Boenou patrně ji před rokem 1002, co by jako dvanáctiletý chlapec asi těko zvládnul. Jaromír s Oldřichem, kteří měli navíc s největí pravděpodobností jedinou matku, se tedy museli narodit dříve, asi kolem roku 980. A tehdy byla franská Emma jetě astně provdána za krále Lothara.
Zpět k Dobnerovi

Zdá se, e ztotoňování české Emmy s Emmou franskou je pouze slepou uličkou. Najdeme jiné východisko? Vrame se k teorii Gelasia Dobnera. Ta působí v kontextu dějinných událostí té doby docela věrohodně: po smrti Boleslava II. a útoku Boleslava III. Ryavého na své bratry, opoutí kněna Emma narychlo praský kníecí dvůr a prchá se zmrzačeným Jaromírem a o vlásek smrti uniknuvím Oldřichem do Bavorska. Tady nalézá útočitě u své sestry Gisely, vdovy po příteli Boleslava II. vévodovi Jindřichu Svárlivém, matky syna Jindřicha, který se ji roku 1002 stává německým králem. Dobré vztahy obou vévodských dvorů ukazují na přátelský poměr obou sester.
Jene i tato lákavá teorie má jednu trhlinu. A toti budete hledat v genealogických a historických studiích odborníků na evropské raně středověké dějiny jak budete chtít, nikde nenajdete ani zmínku o tom, e by burgundský král Konrád přivedl na svět dceru jménem Emma. Z jeho prvního manelství s Adelainou (Adelou, Adelanou) vzela asi v letech 950-955 budoucí bavorská vévodkyně Gisela, s druhou enou Mathildou splodil kolem roku 965 Gerbergu (vévodkyni vábskou) a o dva roky později Berthu (francouzskou královnu). Jeho dcerou byla i jakási Mathilda, o ní vak nejsou známy blií informace. Po Emmě vak ani stopa.
Tuto zaráející skutečnost potvrzuje i zmínka v knize Z. Petráně, e ji roku 1858 Dobnerovu teorii odmítl badatel M. Büdinger s tím, e v německých pramenech ádnou zmínku o Emmě nenael. To znamená, e ani hypotéza o burgundském původu Emmy nestojí na pevných (vlastně na ádných věrohodných) základech.
Bavorská stopa?

Kde se tedy vzala urozená dívka jménem Emma, která se nejspíe koncem 70. let 10. století provdala za českého kníete Boleslava II.? Odkud pocházela? Víme o ní, e měla dobrý vztah k Bavorsku, znala osobu biskupa Ulricha (dokonce po něm pojmenovala svého syna) a do Augsburku posílala dary. Měla také známosti na bavorském vévodském dvoře, kam se ve strachu o ivot svůj a svých synů uchýlila. Přineslo by nějaké výsledky pátrání tímto, tedy bavorským směrem?
Mohla by být například spřízněna s rodem Burchardovců, z něj biskup Ulrich pocházel? O tomto významném mui, jen byl ji dvacet let po své smrti prohláen svatým, víme, e byl pravděpodobně bratrancem vábského vévody Burcharda (+ 926). Po biskupově smrti v roce 973 na augsburský biskupský stolec usedl dalí jeho příbuzný vnuk jeho dalího bratrance Udalricha (bratra vévody Burcharda) Jindřich. A zřejmě právě v době jeho působení měla česká kněna vyslat do Augsburku své poselstvo.
Tyto otázky jsou námětem pro dalí zamylení nad původem této významné postavy naich i evropských dějin, kterou kněna Emma bezesporu byla a stále je. Smyslem mého článku není nalézt definitivní řeení této přitalivé hádanky, ačkoliv naznačený směr nové cesty by snad mohl vést k novým a zajímavým zjitěním, (více zatím prozrazovat nebudu).
Na českou kněnu Emmu, která zemřela právě před 1000 lety a na ní si snad kromě numismatiků nikdo významněji nevzpomněl, bychom vak rozhodně zapomenout neměli. ádná jiná panovnice v její době toti nedosáhla tak významného postavení, e mohla sama razit své mince.
LITERATURA:
Peter Hilsch: Zur Rolle von Herrscherinnen: Emma Regina in Frankreich und in Böhmen. In: Westmitteleuropa Ostmitteleuropa. Vergleiche und Beziehungen. München 1992, S. 8189.
Eduard Hlawitschka: Herzogin Hemma von Böhmen (gest. 1005/1006): - war sie eine burgundische oder eine englische Königstochter oder identisch mit Königin Hemma von Frankreich? In: Vorträge und Abhandlungen aus geisteswissenschaftlichen Bereichen / Hrsg. v. Friedrich Prinz. Düsseldorf 1996 (Schriften der Sudetendeutschen Akademie der Wissenschaften und Künste; 17), 67-980.
B. Krzemienska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. Století, Garamond 1999
Kosmova kronika česká, nakladatelství Svoboda, Praha 1972
Josef emlička: Přemyslovci. Jak ili, vládli, umírali. NLN, Praha 2005
Třetík, Duan: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (531-935). NLN, Praha 1997
Z. Kareová, J. Praák: Královny a kněny české, nakladatelství X-Egem, Praha 1996
Pavel Černý: Hagiografická zobrazení ve středověké kniní malbě českých zemí
Duan Třetík: Přemyslovec Kristián, Archeologické rozhledy 51, 1999, str. 602-613
Zdeněk Petráň: První české mince, Set out, Praha, 1998