Středověk
Dnes je: 25. 07. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Hrad Zvíkov)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Písaři ve středověku)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Rohatecký pas)
  • Sociální sítě a ostatní






    Nejstarší dějiny

    * Záhada rodu znamení rýče.

    Autor: Jan Galatík . Vydáno dne 11. 04. 2006 (13401 přečtení)

    V předchozích statích jsme hledali Svatoplukovo sídlo podle popisu cesty Perských kupců metodou letecké archeologie z dálkově řízených modelů. Viz také www.wogastisburc.com Navrhli jsme cíl uvnitř kráteru Nákla v okr. Hodonín. Nález trasy moravního brodu, tábořiš na obou březích u Sudoměřic a Rohatce, objev velkého výrobního areálu s významnou hutnickou produkcí, který sahal od Rohatce přes Ratíškovice až na vrchol Nákla, kultovní místo, kde uctívali oheň. Na tomto ložisku uhlovodíků jsme objevili siluetu velké stavby, o níž jsme vyslovili podezření na možnou Metodějovu katedrálu.

    Zdá se, že mnohé místní názvy zachovaly významné mohylovité útvary vývěrů uhlovodíků jako Sedmirohé, Rohotří, Trnovec, Rohatec, Cánov, Trnava, podobně jako zobrazení rohů na erbech arcibiskupství a znaků okolních osad a měst. Podporují to jinak nejasné názvy Metodějova sídla z Pasovských listů, Oguturum (úžasný kráter) Soriguturum (věštecký kráter), Seclavia (Trnava), Sedavia (křivé místo, (německy Krumm), Krummlov, Krumvíř, Kremsier aj. Ve shodě jsou i znaky rádel, rýčů, nebo nožů v pečetích místních obcí, ba i místní názvy tratí (Žlebky), a kapliček (Maria z Žlebku a podobně). Rodovou tradici Mojmírovců zřejmě zachoval také jeden neznámý cizinec.

    Curt Eugen Tarnowski
    Tento u nás téměř neznámý dánský lékař posílal své genealogické studie rodu pánů ze Žlebku na naše historická pracoviště neúspěšně. Proto je vydával německy v Deutsches Familien Archiv Verlag Degener und Co. Neustat a.d. Aisch. Svazek 47 (1971) Der Ursprung der Tarnowski sonst Trnawski aus Opatovitz bei Wischau in Mahren, Band 62 (1974) Über Tarnowski in Mahren im 16. und 17. Jahrhundert, Band 67 (1977) Weitere Forschung uber Ursprung der Tarnowski a Band 77 (1982) Über das Spatengeschlecht Tarnowski in Mahren. O jeho práci jen stručně informoval L. Hosák (1947) ve Vlastivědném věstníku moravském (VVM 2 str. 208) a (kriticky) M. Švábenský (1973, VVM 25 str. 90-91) a tentýž k dalšímu svazku (1977 VVM 29 str. 350). Kritika M. Švábenského stojí za zmínku: Hutný výsledek dlouholetých genealogických studií dánského šéflékaře vychází z rodových pověstí a snaží se prokázat spojitost svého rodu se zemany z Trnávky a Brušperku, kteří byli erbu rýče. Připojuje spolu s cennými fotografiemi dokumentů a pečetí výklad o rodu a naznačuje původ z 12 tého století,…souvislost s rody v Bavorsku… a domnívá se, že nevymřely… konečně se dovolává známého genealoga J. Pilňáčka o sociálním sestupu šlechtických rodin v 15. a 16. století. Pilňáček zaměňuje příčinu za následek… toto pozorování je správné a má pro genealogy za následek, že musí s největší skepsí posuzovat jakékoliv pokusy o zjištění šlechtických předků, které se opírají více o domněnky, jakkoli velmi pravděpodobné, než o fakta.…)





    Anglický heraldik Anthony Wagner nazval heraldiku „těsnopis historie“. Nejstarší znaky rodů byly často t. zv. „mluvící“. Piktogram v nich nahrazoval písmo. Vojevůdci měli zdaleka viditelné znamení na vrcholu přilby. Heraldikové ho nazývají klenot. Také bojovníci se lišili znakem na vrcholu přilby, nebo čapky. Když jsme v roce 1980 analyzovali prof. Hrubému vrcholový otvor torza velkomoravské přilby, nalezené ve Starém městě u UH, mikroskopické snímky prokázaly paví peří. (Rekonstruce této přilby v brněnském Moravském museu, je dnes nepřesně opatřena peřím dropa). Heraldické spojení rýče, rodového původu ze Žlebku, Trnavy a pohanské královské koruny z pavího peří v práci Tarnowskiho je s naší hypotézou natolik shodné, že téměř vylučuje náhodu. Zejména proto, že vedle moravské větve našel stejný erb i název rodového sídla rodu, který může pocházet od bavorské větve Svatoplukova syna stejného jména.

    Výsledky pátrání dánského lékaře
    Pradědeček Curta Eugena Tarnowskiho (*14.5.1906 + 1992) Bartoloměj Trnavský se narodil 24. 8. 1810 v Opatovicích u Vyškova. Matka Eva Amilon byla šlechtična (*11.3. 1883, + 15.3.1967). Podle „Band 67/77, Německého archivu rodů“ byli mezi jejími předky dánský král Knud, dcera Jaroslava I. Novgorodského, ba i svatá Ludmila, patronka Čech. To byl zřejmě motor, který poháněl Tarnowskiho. Chtěl prokázat otcovy šlechtické předky na Moravě. Jejich sídlo se nazývalo „Žlebek“. Leželo v nějakém žlebu, jak naznačuje německý název „von Graben“. Erbovní znak byl zlatý rýč, nebo radlička v modrém poli. Byl to t. zv. „mluvící znak“. Rad-, radlice, rádlo i rýč odvozují etymologové od rýhy, žlabu, brázdy. V červenci roku 1932 přiletěl C. E. Tarnowski z Dánska na Moravu. Na letišti ho očekávali profesor Ladislav Hosák, znalec moravského místopisu, Josef Pilnáček, odborník na staromoravské rody a lingvinista Alois Ferulík, genealog pánů z Boskovic. Měli připraveny výsledky pátrání, při němž na Moravě prozkoumali 386 svazků katastrálních registrů, 350 farních matrik, prakticky všechny soudní knihy množství zápisů cechovních spolků. Velkou práci přitom vykonal zvláště A. Ferulík, specialista na problematiku písma. Bez něho by se, jak píš Tarnowski, „kudrlinkami“ a okrasnými písmeny vyšperkované listiny, plné různých gramatických úprav a chyb nedaly vůbec přečíst. Výsledek potvrdil, že rod pánů ze Žlebku, je písemně doložen. Popsal ho již August Sedláček v Atlasu erbů a pečetí české a moravské šlechty. Ve svazku I., uvádí: „z Žlebku“ (místo se nepodařilo určit) M 73r. Znak rýč, radlička. Ve svazku IV., je znak doložen v dokladu Tr 1301 (Státní archiv v Třeboň). Listina Unka z Majetína, sepsané 27. 7. 1354 má peče Oldřicha z Žlebku, syna Ješka Kokora, přerovského purkrabího. Také přísedící olomouckého soudu Jan Kokor ze Žlebku používal stejnou peče. V roce 1371 daroval markrabě moravský Jan sídla Kladnik u Přerova a Kokory bratrům Ulrichovi, Damiánovi a Štěpánovi. Ti všichni pečetili znakem rýče.. Pilňáček soudí, že Luderus z Kokor pochází z větve matky, nebo rod Kokorů má ve znaku zubatou zeď za níž jsou lvi s ocasy. Zatím co osady Kokory, Prosenice a Kladník jsou na Moravě známy, podle Hosáka není známo žádné sídlo na území Moravy a Čech, se jménem Žlebek. Také Pilňáček mínil, že Žlebek jako sídlo na Moravě je neznámé. Ulrik ze Žlebku se později píše z Prosenic, jako jeho synové Petr a Janek. Ten zemřel v roce 1368. Jeho bratři Ulrik a Petr prodali Prosenici v roce 1374. Ale když se Damián stal přísedícím biskupského soudu v Brušperku na východní Moravě, je v soudních spisech uváděn jako Trnawsky. Jeho syn Ulricus de Kladnik, biskupský správce, je psán v roce 1388 Nikolaus v. Trnauia. Později se již častěji uvádí jména von Trnawka, nebo Trnawsky, Tarnowski a Trnowski. Nejznámějším příslušníkem rodu Trnawských je zřejmě Arkleb Trnavský z Boskovic. Ten byl syn Ulricha von Trnawka a Katariny z Petřwaldu. V roce 1511 obdržel od českého krále, Vladislava II. Jagelonského hrad Buchlov, za pomoc v boji proti Turkům. Brzy (r. 1520) ho však prodal Žerotínům. Podle tohoto průzkumu je zřejmé, že poloha záhadného sídla pánů rýče „Žlebek“ nebyla již ve 13. století známa. Jeho příslušníci jsou bezvýznamní, dokonce i utečenci, nebo hnanci. Rodokmen, který se snaží o vystopování rodové posloupnosti mezi pány ze Žlebku a Trnavskými využil dvě zvláštnosti, nalezené při průzkumu materiálů. V rodě se používalo pravidlo, že nejstarší syn dostával křestní jméno po dědovi z otcovy strany, druhý po dědovi z matčiny strany a další obvykle jména světců. Další pomůckou byla přezdívka „Honyk“. Ta se vyskytuje u řady příslušníků rodu. Na příklad v dokladu Kuny z Boskovic je Flüchtling Georg Honyk sonst Trnawsky. V nejstarší pozemkové knize Dědic je v roce 1647 zapsán nabyvatel nemovitosti Jirzik Honyk, jinak Trnawsky. C. E. Tarnowski dosáhl svého cíle. Místo pátrání po původním sídle Žlebek se spokojil s Trnawkou u České Třebové.





    Bavorská větev
    Při dalším pátrání se zaměřil na okolí Pasova. Při pátrání v okolí Pasova, našel Tarnowski shodný znak rýče spolu se sídlem „von Graben“, který je shodný s tvarem ze Žlebku. Kneschke zaznamenal tento rod také v Tyrolské části Rakouska. V r. 1423 byl Andreas v. Graben Hauptman v Ortenburgu (Pasov). Ulrich v. Graben byl zemským hejtmanem ve Štýrsku koncem 15. století. (Pozn. autora. Našli jsme erb rodu znamení rýče s označením von Graben také ve Znojemském hradě. Nachází se na pozlaceném tácu, zhotoveném druhotně z náhrobního nápisu, dnes je vystaven ve vitrině hradního musea). Zobrazení pečetí Wimprechta von Graben z okolí Pasova a další v Tyrolích a Švýcarsku má zřetelně klenot koruny z pavího peří. Páv byl rozšířen již od doby Říma. Páv je také znakem rodu Petřwaldů, příbuzných Tarnowským. Polská větev rodu Tarnowskich má v modrém erbu zlaté slunce a měsíc. Žlutý kotouč na modrém poli pavího peří přestavoval slunce na obloze. To byl pohanský kult zemědělských národů, slunce a měsíc. Také byzantští panovníci měli císařskou korunu s pavími pery. Mnohé velkomoravské šperky mají motiv páva. Po vnitřních bojích mezi Mojmírem II. a Svatoplukem II. se uchýlil mladší syn Svatopluka do okolí Pasova, spolu se svou družinou. Takovou spojitost zachytila i tradice rodu Ditrichštejnů, kteří od něho odvozují svůj původ. Jejich erb je přitom dosti podobný dvěma radličkám. Rýč spojený s pohanskou symbolikou kultu slunce byl ve své podstatě rýčem čertovským. Nejstarší moravské legendy o králi Ječmínkovi se spojují s jeho sídlem Čertoryj. Takovou legendu o sídle starých panovníků zachovaly i polské legendy. nazývají je Črtoryja. Známe také mnoho místních jmen tohoto názvu. Tradici rádla zachoval jako nejstarší rodovou symboliku pro Přemysla Oráče kronikář Kosmas. Ten, nám zřejmě (jako současník těchto dějů) zapsal i historickou situaci, kdy byli moravští šlechtici svých sídel zbaveni. K roku 1055 uvádí, že vévoda Spytihněv (II.) poslal napřed k velmožům té země (Moravy) list, v němž jmenovitě vyzval ze všech sídel tři sta mužů, které znal jako nejlepší a nejvznešenější a nařídil jim pod ztrátou hrdla, aby mu přijeli naproti do města Chudimi. Mužové vyplnili rozkaz a již za strážní branou u Hrotova přišli vévodovi vstříc. (Dlouho marně čekali a proto mu šli naproti!) Ten rozhněvav se, že nepřišli na stanovené místo, rozkázal je ihned zajmout a spoutané uvrhnout do vězení po jednotlivých hradech v Čechách. Koně a jejich zbroj rozdělil mezi své lidi a táhl dále na Moravu. Sídla i pozemky Moravy vyvlastnil ve prospěch Přemyslovců. Zřejmě se Přemyslovci po vyvraždění Slavníkovců a Vršovců se zaměřili na potomky Mojmírovců. Součástí tohoto „přenesení koruny do Čech“ bylo zřejmě i vyhlášené „mlčení“ o Velehradě a Metodějově chrámu, které dodržel i Kosma, který řadu pověstí tranformoval na rod Přemyslovců. „Velké Město bylo dobyto a vypáleno zřejmě již v roce 1015. Svědčí o tom kronika Thietmarova: (Český vévoda Oldřich napadl velké město Busink a zajal v něm neméně než tisíc mužů, kromě žen a dětí. Město zapálil a vrátil se jako vítěz. Oldřichovi pomáhal německý král Jindřich II. I když poloha města Busink není jednoznačně určená, mohl to být název místa výronů uhlovodíků (bzdie bylo podle Machka „halasné vypouštění větrů“ a dalo název i Bzenci a části Vracova Bzinec). Oldřichův syn Břetislav, kterému předal Moravu, tam začal razit své mince, na nich je zobrazen s královskou korunou s pavího peří. Rub obsahuje jména sv. Petra a Klimenta, velkomoravských patroncií.



    Existoval rodinný archiv pánů ze Žlebku?
    C. E. Tarnowski odjel z Brna do Opatovic u Vyškova, kde právě vrcholily žně. Shromáždil příslušníky rodu a pořídil jejich skupinovou fotografii. Opatovice navštívil již při své první cestě na Moravu. Ve své úvodní práci píše: V roce 1929 jsem přijel po prve do rodiště mého dědečka. Navštívil jsem 78 letého starostu Opatovic, pana Trávníčka, jehož matka byla rozená Trnavská. Vyšlo najevo, že pradědeček Bartoloměj Trnavský, který zemřel roku 1882, zanechal truhlici s rodinnými dokumenty. Bohužel celý její obsah byl spálen. Prázdnou truhlici od červotočů jsem viděl, což mohu potvrdit na své svědomí. Zajímavé je, že o truhlici existují ještě další svědectví. Dopis pplk. Viktora Trnavského (vyznamenaného 28. října 1998 presidentem Václavem Havlem), odeslaný ze Šternberku 10.4.2000. V. Trnavskému do Brna. Píše: „...do Opatovic opravdu v žhavém létě asi roku 1933 přijel pán v tmavém obleku a klobouku na hlavě. Vidět takového člověka o žních byla svým způsobem rarita. ... jako malý kluk si pamatuji, že jsme si hrávali si na půdě, kde byla okovaná truhlička, dost zdevastovaná a v ní rolky ovázané stuhami a na nich velké pečetě.. Text byl psaný takovými heraldickými písmeny. Koncem dvacátých let jsem zjistil, že už tam není. Stařenka mi řekla: „co s krámy, rozsekala jsem to a hodila do pece“.


    Celý článek | Komentáře: 2 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Červenec  >>
    PoÚtStČtSoNe
         1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30
    31       

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha