Vratislav, prvorozený syn Přemysla Otakara I. z jeho prvního manelství s Adlétou Míeňskou, zůstává postavou poněkud ve stínu dalích osobností a stranou zájmu historiků. Jaký měl tento mu, jeho mohla kdysi čekat velká kariéra, ivot?
Vzestupy a pády Přemysla Otakara I.
Paradoxní je, e Vratislav měl podobný osud jako jeho otec Přemysl. Český král Vladislav I., Vratislavův děd, se v roce 1172 vzdal stolce ve prospěch svého nejstarího syna
Bedřicha, Přemyslova bratra, nicméně na stolec nakonec po zásahu císaře Fridricha I. nastoupil jeho prastrýc
Soběslav II. Královská rodina tak musela do vyhnanství. Pravděpodobně zde se Přemysl ení s Adlétou, dcerou míeňského markraběte Oty Bohatého. Po nástupu Bedřicha na český kníecí stolec roku 1179 se moravským markrabětem stává jeho bratr Přemysl poprvé je takto titulován v létě 1179 na listině vydané v Magdeburku. Je nicméně zajímavé, e Přemyslovo jméno chybí na moravských listinách, které řeí místní majetkové převody a jejich potvrzení, přestoe lze předpokládat, e na Moravě, konkrétně snad v Olomouci, přebýval. Dalí písemná zmínka o něm pochází z roku 1181, kdy je po biskupu Valentinovi a Konrádovi Otovi třetí ve svědečné listině kláteru ve Valdsasích zde vak je uveden bez titulu markraběte. Podobně je tomu i na dalích listinách například z roku 1183 vydané ve Zbečně, v ní je Přemysl uveden po svých bratrancích Václavovi a Děpoltovi. Roku 1189 zemřel Bedřich. Přemyslovy osudy během vlády dalích dvou panovníků,
Konráda Oty i
Václava, jsou neznámé, nemáme informace o tom, e by utekl znovu do
Jindřicha a za souhlasu římského císaře Jindřicha VI. svrhli tehdejího vládce Václava, který se ujal trůnu po smrti Konráda Oty, a Přemysl tak konečně dosáhl kníecího titulu. Za připomenutí stojí, e v této době funguje spojenectví Přemysl Otakar Albrecht Míeňský, Adlétin bratr, nebo vyhnaný Václav byl v luickém Srbsku zajat místním markrabím. V červnu 1193 následuje dalí převrat a dalí vyhnanství pro Přemysla, kdy na stolec nastupuje biskup Jindřich Břetislav.
V roce 1197 přichází dalí změna. Nejprve z Čech prchá Jindřich Břetislav, který umírá ji v červnu toho roku v říském Chebu, a předáci volí za českého kníete Přemyslova bratra Vladislava, v Říi známého pod jménem Jindřich. V prosinci roku 1197 Přemysl přitáhl s vojskem; nedolo vak k dalím střetům, nýbr Vladislav přenechal svému bratrovi kníecí titul a spokojil se jiní částí Moravy. Po zbytek ivota zůstal Přemyslovi věrný. S Děpoltici, dalí z vedlejích větví Přemyslovců, se dalo dohodnout a zbylí ijící Přemyslovci Spytihněv a Svatopluk byla nevýznamná kníátka, která nikomu nestála za to, aby někdo přesně zaznamenal jejich konec. Zkrátka, Přemysl napodruhé získal svoji vládu pevně do svých rukou a mohl pomýlet nejen na stabilizaci země, ale poté i na zisk královské koruny a prosazení primogenitury. Ani s jedním ale zřejmě nepočítal pro svého prvorozence, který nesl jméno Přemyslova praděda a prvního českého krále. Vratislav se tak mohl stát sebevědomým a samostatným čtvrtým králem Čech, místo toho ho čekal osud vyhnance a trumfu v rukávu jiných. Ale nepředbíhejme.
Není zcela jisté, zda se společně do země, kterou mohl jednoho dne zdědit, podíval, nicméně dědictví se mu rychle vzdalovalo.
Rok Vratislavova narození
Přesné datum Vratislavova narození bohuel neznáme, můeme usuzovat pouze z nepřímých důkazů. V dubnu 1203, v době boje o římskou korunu mezi dvěma římskými králi, Filipem vábským a Otou Welfem, uděluje jeden z nich, Filip (Přemysl je v té době na Otově straně), v Chebu Čechy v léno Děpoltovi III., Přemyslovu bratranci. Jednalo se o politický tah Filipovu snahu Přemysla pokodit, respektive ho potrestat za příklon ke králi Otovi, a současně se pokusit dosadit na český trůn spojence. Vzhledem k tomu, e míeňtí Wettinové v této době patřili k důleitým straníkům krále Filipa, bylo by moné čekat, e budou jako českého panovníka prosazovat jediného syna Adléty Míeňské Vratislava, který by měl jistě lepí nárok na trůn ne Děpolt. Jiná situace nastává v roce 1212, kdy Ota Welf (Přemysl je v té době na straně Fridricha II. taufského) uděluje Čechy v léno ji Vratislavovi (Děpolt III. stále ije, zřejmě dokonce v Čechách). Wettinové, kteří po smrti Filipa přeli na stranu Oty IV., nyní prosazují svého chráněnce. Na základě toho usuzuji, e Vratislav byl v roce 1203 jetě nezletilý, zletilosti dosáhl někdy mezi tímto rokem a rokem 1207, kdy se poprvé objevuje v listině jako svědek. Narodit se mohl tedy někdy kolem roku 1190, patrně v Míeňsku. Narození mimo purpur by jetě více posilovalo teorii politicko-ideologického sňatku Přemysla s Konstancií.
Manelská roztrka
Na konci 12. století dochází k momentu, jeho příčiny řeí česká historiografie dodnes zapuzení Adléty a nový sňatek Přemysla s uherskou princeznou Konstancií. Dějepisectví, které se snaí vykládat minulost jako sled logických a pragmatických příčin a stejně logických a pragmatických následků, nedokáe dost dobře Přemyslův čin pochopit. Od počátku navíc bylo zřejmě jasné, e Přemyslovi půjde nejen o rozvod, respektive zapuzení manelky, ale i o otázku nástupnickou. Důvodem pro takový zásadní krok mohla být snaha získat mocnějího spojence Imricha Arpádovce, uherského krále, namísto Dětřicha Míeňského, moná také o to, aby byl následník trůnu, který se měl stát dědičným českým králem, narozen v purpuru, aby jak otec, tak i matka byli z královského rodu (co mohlo na konci 13. století být jetě snem, který se nemusel vyplnit, proto můe být taková úvaha vedena na základě známého výsledku, co ovem není správné).
Pokud jde o čas vyhnání Adléty i s dětmi a následného sňatku s Konstancií, mohlo k němu dojít nikoliv hned po nástupu Přemysla na trůn na konci roku 1197, jak se někdy uvádí,ale a v následujících letech. Podle Letopisů českých se Přemysl zasnoubil s Konstancií a po své královské korunovaci, která se měla konat roku 1198. V lednu 1199 je doloen přední český lechtic
Jiří z Milevska v Uhersku, co svědčí o tom, e zde probíhala určitá jednání je moné, e předmětem debaty byl i Přemyslův budoucí sňatek.
O tom, e z Přemyslovy strany lo o promylenou strategii třetího českého krále zajistit český trůn pro syna krále a královny (a nikoliv jen člena kníecí a markrabské dynastie) svědčí následující dvě listiny z českého prostředí. V létě roku 1201 král Přemysl společně se svojí manelkou Konstancií a synem Vratislavem postupují kostelu svatého Václava v Olomouci vesnici Drysice. Vratislav, zmíněný v této listině, vak není naím Vratislavem, Adlétiným synem, nýbr se jedná o prvorozeného syna královny Konstancie, druhého Vratislava, který se narodil asi v roce 1200. Dítě v batolecím věku je zřejmě nejmladím spoluvydavatelem listiny v českém prostředí. Tento Vratislav vak zemřel poměrně brzy; v roce 1209 je ji doloen jako mrtev, nebo jeho rodiče darovali v té době olomoucké kapitule ves Nedachlebice za spásu due zemřelého dítěte.
Z výe uvedeného vyplývá, e prvorozený syn královny Konstancie byl ji v útlém věku proteován a Přemysl s ním s ním počítal jako s dědicem svého království (i proto nese královské jméno Vratislav, bez ohledu na druhého Vratislava, hrdinu této práce) a spoluvydává s ním listinu. Dalo by se říci, e se Přemysl snail o nastolení určitého dvojvládí se svým nejstarím synem (podobně jako v letech 1228-1230, kdy byl vak jeho dalí syn Václav dospělý). Ačkoliv neznáme postoj míeňského Vratislava k těmto událostem, těko lze předpokládat, e mohl být kladný. Po vyhnání z Čech mohl narození dalího Vratislava, který měl zdědit jeho zemi, chápat jako dalí uráku.
Mladí Vratislav umírá mezi roky 1201 a 1209 (snad záhy po prvním datu a před narozením
Václava) a Přemyslův plán vymazat jméno svého nejstarího syna končí neúspěchem. Jak je dalí známo, budoucí český král a druhorozený syn královny Konstancie nese jméno po patronovi české země. Václav (I.) je jako nástupce svého otce Přemysla představován postupně, stejně pozvolna dochází k Václavovu podílu na vládě (1216 zvolen nástupcem, 1224 vévoda budyínský a plzeňský, 1228 korunovace), a to a v době mladosti, respektive zletilosti (podle dobových měřítek dosáhl Václav dospělosti někdy na začátku 20. let 13. století), pravděpodobně proto, e riziko úmrtí bylo v té době ji daleko mení ne u dítěte.
Naděje pro míeňského Vratislava
V roce 1204 přemyslovský dvůr podporuje Otu IV. Ten ovem se svými spojenci sklízí sérii poráek ve středním Německu. Přemysl zaívá zřejmě nejhorí okamiky své královské vlády. Je nucen opětovně jako římského krále uznat Filipa a dát mu rukojmí v hodnotě 7000 hřiven.
Děpolticům vrací jejich majetky a je donucen přijmout na praský dvůr i Adlétu s dětmi, dcera Markéta (z prvního manelství) je provdána do Dánska. Vratislav je v tomto okamiku povaován na dědice Českého království. Domnívám se, e Vratislav Konstanciin byl ji tou dobou mrtev, proto snad byla akceptace tou dobou jediného manelského syna jako nástupce ze strany Přemysla snadnějí.
V roce 1205 se vak Konstancii se narodil dalí syn, Václav (I.). Přemysl se tak mohl vrátit ke svému původnímu plánu nástupnictví, jím se měl stát syn královny Konstancie; ta se vrací do královy přízně. Ačkoliv to není zcela bez následků ve sféře církevní politiky (Přemysl se na krátkou dobu ocitá v klatbě), nic to nemění na tom, e Adléta a její potomci opoutějí Prahu, jak se později ukáe, navdy.
Vratislav jako součást politiky míeňského dvora
Wettinové, na rozdíl od Přemysla Otakara I., stáli ve sporu dvou římských králů a do roku 1207 pevně na straně Filipa vábského. Dětřich, hlava rodu a Adlétin bratr, se pravidelně vyskytuje po Filipově boku předevím ve východní části Říe. Roku 1198 je ve Wormsu doloen jako svědek přátelské úmluvy dvou králů Filipů, římského a francouzského, dále na listinách vydaných v Durynsku v roce 1200, v Bamberku v září 1201 a v Halle v lednu 1202. Účastní se protestu říských kníat proti postupu papee Inocence III., doloen je také v Norimberku v dubnu a květnu 1205, v německém Cvikově o rok později, ve Würzburgu v únoru 1207 a konečně v Durynsku v září a říjnu 1207. Ke změně říské politiky Wettinů dolo v důsledku zásnub syna Přemysla I. Václava s dcerou Filipa taufského Kunhutou v roce 1207, čím de facto uznal druhý sňatek českého krále za platný. Takové jednání chápali Míeňtí jako uráku na své cti.
A v této době je doloen Vratislav na míeňském dvoře, prvně dne 12. dubna 1207, kdy svědčí na listině svého strýce Dětřicha ve prospěch rodové fundace v Altzelle. O rok a půl později, 20. listopadu 1208, je doloen v Mohuči na listině místního arcibiskupa Siegfrieda. Listina s podobným obsahem, jako ta z roku 1207 je vydána v létě 1211, opět v Oschatz.
Pouhý výčet listin nezobrazuje převratné události v Říi související s vystoupením Fridricha II. a jeho snahou sesadit Otu IV. Pro vztahy mezi Wettiny, Vratislavem a Přemyslem Otakarem je důleité, e posledně řečený opustil dosavadní politický tábor, monost dosadit na český trůn Vratislava s podporou míeňských markrabat a římského císaře nabyla proto znovu aktuality a záhy se o tom začalo váně jednat.
Ota IV. uděluje nakonec Čechy v léno právě Vratislavovi. Tento akt je součástí rozsáhlejího celoříského plánu, nebo podle frankfurtské listiny z 20. března 1212 má Dětřich zakročit mj. proti Otakarovi, králi Čech. Na rozdíl od dřívějího předání lenních praporců Děpoltovi, které pravděpodobně nevyvolalo v Čechách ádnou velkou reakci, máme u této události doklad o ohlasu určité reakce, snad i odporu proti Přemyslovi. České letopisy uvádějí, e byl vyhnán ze země Černín, bývalý komorník. Důvodem jeho odchodu byly pravděpodobně jeho sympatie k Adlétě i jejímu synovi, které snad mohl velmi dobře znát, nebo předchozí Přemyslovo vyhnanství sdílel s nimi.
Vratislav, Dětřich ani Ota IV. svůj ambiciózní plán nakonec nedotáhli do úspěného konce. Přemysl ubránil svoje království, zvýil své postavení uvnitř státu i navenek. Vratislav u neměl mocného zastánce, který by byl schopen sesadit českého krále, síla Oty IV. v Říi se velmi rychle tenčila. Navíc Adléta zemřela roku 1211, take spor o platnost manelství v podstatě skončil.
Změnu situace pochopil i Dětřich, který tou dobou začíná hledat cestu k novému římskému císaři. V únoru 1213 není jetě doloen v Norimberku (na rozdíl od svého souseda a příbuzného Heřmana Durynského). Na Fridrichově listině je Dětřich uveden jako svědek a v říjnu 1213 v Durynsku, pak v červnu 1214 v Chebu, v Metách v prosinci 1214, v Erfurtu v lednu, v Durynsku v únoru, v září 1215 ve Würzburgu, v září a listopadu 1216 v Altenburku, v listopadu 1217 v Altenburku,v červnu 1218 ve Würzburgu a konečně v Erfurtu v roce 1219.
V březnu 1221 je Dětřich Míeňský uváděn jako mrtvý (zmíněna je vdova Jutta a syn Jindřich, později zvaný Jasný), v červnu tého roku bere vdovu po Dětřichovi a jeho syna Honorius III. pod svou ochranu. První listina nezletilého Jindřicha Jasného je z léta 1223, kde je na prvním místě svědečné řady a jako opatrovník (tutor) uveden Ludvík Durynský. Vratislav, který smrtí strýce ztrácí poslední sobě blízkou osobu, o ni se mohl opřít, se přesouvá na dvůr svého příbuzného Ludvíka Durynského, který jako regent nyní vládne v Míni. Podle tradičního českého bádání se Vratislav objevuje naposledy v roce 1225 v Weissensee, kdy Ludvík IV. Durynský vyjímá německé rytíře z povinnosti platit mýto. Polský badatel E. Rymer objevil listinu z 25. 1. 1231, kterou vydal hrabě Orlamünde Heřman II. a jako první svědek je uveden dominus Wrezlaus, pod kterým se skrývá právě syn Přemysla Otakara I. Zřejmě poslední nalezená listina zachycuje Vratislava v roce 1235 v Lipsku.
Vratislavova důleitost a cena v politickém handlování skokovitě klesala. Po smrti Dětřicha se o něm snad jetě teoreticky mohlo uvaovat jako o budoucím českém vládci, Ludvík Durynský ale těko chtěl vynakládat prostředky na sesazování českého krále, s ním Durynsko udrovalo přátelské vztahy, zvlá kdy ho s Vratislavem nepojilo přímé příbuzenství, ale naopak česká královna Konstancie byla tetou jeho manelky. Zde je moné uvést dalí paralelu s jinými vyděděnci z Čech, s Děpoltici na slezském dvoře, kde jim bylo zajitěno poměrně sluné ivobytí (kastelánství na hradě rem pro Bořivoje), ovem bez monosti návratu do Čech. Uvaovat lze i o variantě, e o tomto stavu byl srozuměn místním vládcem sám Přemysl, nebo ho dokonce inicioval. Po smrti Přemysla Otakara a hladkém nástupu Václava I. na trůn se z Vratislava stal u jen prostý vyděděnec.
Kdy a kde Vratislav zemřel, není známo, mohlo to být v Míeňsku nebo v Durynsku, ale i kdekoliv jinde. Stejně nejasné je i místo jeho pohřbení, uvaovat je moné o wettinské rodové fundaci v Altzelle.
Závěr
Vratislava snad mohly čekat lepí časy jako Wettin po matce se moná mohl stát dědicem anebo alespoň regentem Míeňska, protoe v průběhu první čtvrtiny 13. století zemřelo několik členů dynastie bez muského potomka. Markrabětem se vak vdy stal jiný mu. Regentem za nezletilé Wettiny se po smrti Ludvíka Durynského stal nakonec Ludvík IV. Durynský, který byl s nimi spřízněn méně ne Vratislav. Ten nezískal, alespoň podle pramenů, ani ádné z uprázdněných hrabství v Míeňsku. Zůstal tedy jen ivoucím důkazem dávného pokoření sousedním mocnějím panovníkem. Sice po dobu Dětřichova ivota nebyl trpěným příbuzným, neměl vak ani mnoho potenciálu. Odplata Přemyslu Otakarovi I. se nepodařila, a to zejména na politickou konstelaci v Říi a zejména význam českého krále. V Čechách pobýval zřejmě jen několik měsíců nebo let, skoro nikoho neznal. Na rozdíl od jiných Přemyslovců neil v kníectví celý ivot a nemohl si budovat osobní a politické vazby s místní lechtou u od dětství. V případě dosazení z Říe by měl pravděpodobně velké problémy s udrením moci právě pro absenci podpory ze strany místní lechty. Vyděděný Přemyslovec Vratislav tak zůstával po celý svůj ivot smutnou postavou bez výraznějí ance na zlepení, smutnějí o to, e se do situace, v ní se nacházel, nedostal svojí vinou.