Středověk
Dnes je: 21. 08. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Myslím, že částečně určitě ano, i když přímý důkaz o tom se nedochoval, většina jeho zachovalých pís . . . (Kašpar Šlik († 1449). Kancléř tří císařů )
  • Maslíš, Honzo, že Šlik uměl aspoň částečně česky? (Kašpar Šlik († 1449). Kancléř tří císařů )
  • Na tento dotaz Vám nejsem schopen odpovědět :/ (Očistec - středověký vynález)
  • Vyvstává zvláštní otázka, kde teda Lazar byl, když ne v Nebi? V očistci jsou muka, ale on netrpěl... . . . (Očistec - středověký vynález)
  • Samozřejmě, že tam nebyl žádný polský původ, tvrze, že oni byli pocházející z Alani (Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci)
  • Sociální sítě a ostatní






    Přemyslovci

    * Vratislav, syn Přemysla Otakara I.

    Autor: Jan Škvrňák . Vydáno dne 24. 02. 2013 (6323 přečtení)

    Vratislav, prvorozený syn Přemysla Otakara I. z jeho prvního manželství s Adlétou Míšeňskou, zůstává postavou poněkud ve stínu dalších osobností a stranou zájmu historiků. Jaký měl tento muž, jehož mohla kdysi čekat velká kariéra, život?

    Vzestupy a pády Přemysla Otakara I.

    Paradoxní je, že Vratislav měl podobný osud jako jeho otec Přemysl. Český král Vladislav I., Vratislavův děd, se v roce 1172 vzdal stolce ve prospěch svého nejstaršího syna Bedřicha, Přemyslova bratra, nicméně na stolec nakonec po zásahu císaře Fridricha I. nastoupil jeho prastrýc Soběslav II. „Královská “ rodina tak musela do vyhnanství. Pravděpodobně zde se Přemysl žení s Adlétou, dcerou míšeňského markraběte Oty Bohatého. Po nástupu Bedřicha na český knížecí stolec roku 1179 se moravským markrabětem stává jeho bratr Přemysl – poprvé je takto titulován v létě 1179 na listině vydané v Magdeburku. Je nicméně zajímavé, že Přemyslovo jméno chybí na moravských listinách, které řeší místní majetkové převody a jejich potvrzení, přestože lze předpokládat, že na Moravě, konkrétně snad v Olomouci, přebýval. Další písemná zmínka o něm pochází z roku 1181, kdy je po biskupu Valentinovi a Konrádovi Otovi třetí ve svědečné listině klášteru ve Valdsasích – zde však je uveden bez titulu markraběte. Podobně je tomu i na dalších listinách – například z roku 1183 vydané ve Zbečně, v níž je Přemysl uveden po svých bratrancích Václavovi a Děpoltovi. Roku 1189 zemřel Bedřich. Přemyslovy osudy během vlády dalších dvou panovníků, Konráda Oty i Václava, jsou neznámé, nemáme informace o tom, že by utekl znovu do Jindřicha a za souhlasu římského císaře Jindřicha VI. svrhli tehdejšího vládce Václava, který se ujal trůnu po smrti Konráda Oty, a Přemysl tak konečně dosáhl knížecího titulu. Za připomenutí stojí, že v této době funguje spojenectví Přemysl Otakar – Albrecht Míšeňský, Adlétin bratr, nebo vyhnaný Václav byl v lužickém Srbsku zajat místním markrabím. V červnu 1193 následuje další převrat a další vyhnanství pro Přemysla, kdy na stolec nastupuje biskup Jindřich Břetislav.

    V roce 1197 přichází další změna. Nejprve z Čech prchá Jindřich Břetislav, který umírá již v červnu toho roku v říšském Chebu, a předáci volí za českého knížete Přemyslova bratra Vladislava, v Říši známého pod jménem Jindřich. V prosinci roku 1197 Přemysl přitáhl s vojskem; nedošlo však k dalším střetům, nýbrž Vladislav přenechal svému bratrovi knížecí titul a spokojil se jižní částí Moravy. Po zbytek života zůstal Přemyslovi věrný. S Děpoltici, další z vedlejších větví Přemyslovců, se dalo dohodnout a zbylí žijící Přemyslovci Spytihněv a Svatopluk byla nevýznamná knížátka, která nikomu nestála za to, aby někdo přesně zaznamenal jejich konec. Zkrátka, Přemysl napodruhé získal svoji vládu pevně do svých rukou a mohl pomýšlet nejen na stabilizaci země, ale poté i na zisk královské koruny a prosazení primogenitury. Ani s jedním ale zřejmě nepočítal pro svého prvorozence, který nesl jméno Přemyslova praděda a prvního českého krále. Vratislav se tak mohl stát sebevědomým a samostatným čtvrtým králem Čech, místo toho ho čekal osud vyhnance a trumfu v rukávu jiných. Ale nepředbíhejme. Není zcela jisté, zda se společně do země, kterou mohl jednoho dne zdědit, podíval, nicméně dědictví se mu rychle vzdalovalo.

    Rok Vratislavova narození

    Přesné datum Vratislavova narození bohužel neznáme, můžeme usuzovat pouze z nepřímých důkazů. V dubnu 1203, v době boje o římskou korunu mezi dvěma římskými králi, Filipem Švábským a Otou Welfem, uděluje jeden z nich, Filip (Přemysl je v té době na Otově straně), v Chebu Čechy v léno Děpoltovi III., Přemyslovu bratranci. Jednalo se o politický tah – Filipovu snahu Přemysla poškodit, respektive ho potrestat za příklon ke králi Otovi, a současně se pokusit dosadit na český trůn spojence. Vzhledem k tomu, že míšeňští Wettinové v této době patřili k důležitým straníkům krále Filipa, bylo by možné čekat, že budou jako českého panovníka prosazovat jediného syna Adléty Míšeňské Vratislava, který by měl jistě lepší nárok na trůn než Děpolt. Jiná situace nastává v roce 1212, kdy Ota Welf (Přemysl je v té době na straně Fridricha II. Štaufského) uděluje Čechy v léno již Vratislavovi (Děpolt III. stále žije, zřejmě dokonce v Čechách). Wettinové, kteří po smrti Filipa přešli na stranu Oty IV., nyní prosazují svého chráněnce. Na základě toho usuzuji, že Vratislav byl v roce 1203 ještě nezletilý, zletilosti dosáhl někdy mezi tímto rokem a rokem 1207, kdy se poprvé objevuje v listině jako svědek. Narodit se mohl tedy někdy kolem roku 1190, patrně v Míšeňsku. Narození „mimo purpur“ by ještě více posilovalo teorii politicko-ideologického sňatku Přemysla s Konstancií.

    Manželská roztržka

    Na konci 12. století dochází k momentu, jehož příčiny řeší česká historiografie dodnes – zapuzení Adléty a nový sňatek Přemysla s uherskou princeznou Konstancií. Dějepisectví, které se snaží vykládat minulost jako sled logických a pragmatických příčin a stejně logických a pragmatických následků, nedokáže dost dobře Přemyslův čin pochopit. Od počátku navíc bylo zřejmě jasné, že Přemyslovi půjde nejen o rozvod, respektive zapuzení manželky, ale i o otázku nástupnickou. Důvodem pro takový zásadní krok mohla být snaha získat mocnějšího spojence Imricha Arpádovce, uherského krále, namísto Dětřicha Míšeňského, možná také o to, aby byl následník trůnu, který se měl stát dědičným českým králem, narozen v purpuru, aby jak otec, tak i matka byli z královského rodu (což mohlo na konci 13. století být ještě snem, který se nemusel vyplnit, proto může být taková úvaha vedena na základě známého výsledku, což ovšem není správné).

    Pokud jde o čas vyhnání Adléty i s dětmi a následného sňatku s Konstancií, mohlo k němu dojít nikoliv hned po nástupu Přemysla na trůn na konci roku 1197, jak se někdy uvádí,ale až v následujících letech. Podle Letopisů českých se Přemysl zasnoubil s Konstancií až po své královské korunovaci, která se měla konat roku 1198. V lednu 1199 je doložen přední český šlechtic Jiří z Milevska v Uhersku, což svědčí o tom, že zde probíhala určitá jednání – je možné, že předmětem debaty byl i Přemyslův budoucí sňatek.

    O tom, že z Přemyslovy strany šlo o promyšlenou strategii třetího českého krále zajistit český trůn pro syna krále a královny (a nikoliv „jen“ člena knížecí a markrabské dynastie) svědčí následující dvě listiny z českého prostředí. V létě roku 1201 král Přemysl společně se svojí manželkou Konstancií a synem Vratislavem postupují kostelu svatého Václava v Olomouci vesnici Drysice. Vratislav, zmíněný v této listině, však není „naším“ Vratislavem, Adlétiným synem, nýbrž se jedná o prvorozeného syna královny Konstancie, „druhého“ Vratislava, který se narodil asi v roce 1200. Dítě v batolecím věku je zřejmě nejmladším spoluvydavatelem listiny v českém prostředí. Tento Vratislav však zemřel poměrně brzy; v roce 1209 je již doložen jako mrtev, nebo jeho rodiče darovali v té době olomoucké kapitule ves Nedachlebice za spásu duše zemřelého dítěte.

    Z výše uvedeného vyplývá, že prvorozený syn královny Konstancie byl již v útlém věku protežován a Přemysl s ním s ním počítal jako s dědicem svého království (i proto nese královské jméno Vratislav, bez ohledu na druhého Vratislava, „hrdinu“ této práce) a spoluvydává s ním listinu. Dalo by se říci, že se Přemysl snažil o nastolení určitého dvojvládí se svým nejstarším synem (podobně jako v letech 1228-1230, kdy byl však jeho další syn Václav dospělý). Ačkoliv neznáme postoj „míšeňského“ Vratislava k těmto událostem, těžko lze předpokládat, že mohl být kladný. Po vyhnání z Čech mohl narození dalšího Vratislava, který měl zdědit jeho zemi, chápat jako další urážku.

    Mladší Vratislav umírá mezi roky 1201 a 1209 (snad záhy po prvním datu a před narozením Václava) a Přemyslův plán vymazat jméno svého nejstaršího syna končí neúspěchem. Jak je další známo, budoucí český král a druhorozený syn královny Konstancie nese jméno po patronovi české země. Václav (I.) je jako nástupce svého otce Přemysla představován postupně, stejně pozvolna dochází k Václavovu podílu na vládě (1216 zvolen nástupcem, 1224 vévoda budyšínský a plzeňský, 1228 korunovace), a to až v době mladosti, respektive zletilosti (podle dobových měřítek dosáhl Václav dospělosti někdy na začátku 20. let 13. století), pravděpodobně proto, že riziko úmrtí bylo v té době již daleko menší než u dítěte.

    Naděje pro „míšeňského“ Vratislava

    V roce 1204 přemyslovský dvůr podporuje Otu IV. Ten ovšem se svými spojenci sklízí sérii porážek ve středním Německu. Přemysl zažívá zřejmě nejhorší okamžiky své královské vlády. Je nucen opětovně jako římského krále uznat Filipa a dát mu rukojmí v „hodnotě“ 7000 hřiven. Děpolticům vrací jejich majetky a je donucen přijmout na pražský dvůr i Adlétu s dětmi, dcera Markéta (z prvního manželství) je provdána do Dánska. Vratislav je v tomto okamžiku považován na dědice Českého království. Domnívám se, že Vratislav Konstanciin byl již tou dobou mrtev, proto snad byla akceptace tou dobou jediného manželského syna jako nástupce ze strany Přemysla snadnější.

    V roce 1205 se však Konstancii se narodil další syn, Václav (I.). Přemysl se tak mohl vrátit ke svému původnímu plánu nástupnictví, jímž se měl stát syn královny Konstancie; ta se vrací do královy přízně. Ačkoliv to není zcela bez následků ve sféře církevní politiky (Přemysl se na krátkou dobu ocitá v klatbě), nic to nemění na tom, že Adléta a její potomci opouštějí Prahu, jak se později ukáže, navždy.

    Vratislav jako součást politiky míšeňského dvora

    Wettinové, na rozdíl od Přemysla Otakara I., stáli ve sporu dvou římských králů až do roku 1207 pevně na straně Filipa Švábského. Dětřich, hlava rodu a Adlétin bratr, se pravidelně vyskytuje po Filipově boku především ve východní části Říše. Roku 1198 je ve Wormsu doložen jako svědek přátelské úmluvy dvou králů Filipů, římského a francouzského, dále na listinách vydaných v Durynsku v roce 1200, v Bamberku v září 1201 a v Halle v lednu 1202. Účastní se protestu říšských knížat proti postupu papeže Inocence III., doložen je také v Norimberku v dubnu a květnu 1205, v německém Cvikově o rok později, ve Würzburgu v únoru 1207 a konečně v Durynsku v září až říjnu 1207. Ke změně říšské politiky Wettinů došlo v důsledku zásnub syna Přemysla I. Václava s dcerou Filipa Štaufského Kunhutou v roce 1207, čímž de facto uznal druhý sňatek českého krále za platný. Takové jednání chápali Míšeňští jako urážku na své cti.

    Až v této době je doložen Vratislav na míšeňském dvoře, prvně dne 12. dubna 1207, kdy svědčí na listině svého strýce Dětřicha ve prospěch rodové fundace v Altzelle. O rok a půl později, 20. listopadu 1208, je doložen v Mohuči na listině místního arcibiskupa Siegfrieda. Listina s podobným obsahem, jako ta z roku 1207 je vydána v létě 1211, opět v Oschatz.

    Pouhý výčet listin nezobrazuje převratné události v Říši související s vystoupením Fridricha II. a jeho snahou sesadit Otu IV. Pro vztahy mezi Wettiny, Vratislavem a Přemyslem Otakarem je důležité, že posledně řečený opustil dosavadní politický tábor, možnost dosadit na český trůn Vratislava s podporou míšeňských markrabat a římského císaře nabyla proto znovu aktuality a záhy se o tom začalo vážně jednat.

    Ota IV. uděluje nakonec Čechy v léno právě Vratislavovi. Tento akt je součástí rozsáhlejšího celoříšského plánu, nebo podle frankfurtské listiny z 20. března 1212 má Dětřich zakročit mj. proti Otakarovi, králi Čech. Na rozdíl od dřívějšího předání lenních praporců Děpoltovi, které pravděpodobně nevyvolalo v Čechách žádnou velkou reakci, máme u této události doklad o ohlasu určité reakce, snad i odporu proti Přemyslovi. České letopisy uvádějí, že byl vyhnán ze země Černín, bývalý komorník. Důvodem jeho odchodu byly pravděpodobně jeho sympatie k Adlétě i jejímu synovi, které snad mohl velmi dobře znát, nebo předchozí Přemyslovo vyhnanství sdílel s nimi.

    Vratislav, Dětřich ani Ota IV. svůj ambiciózní plán nakonec nedotáhli do úspěšného konce. Přemysl ubránil svoje království, zvýšil své postavení uvnitř státu i navenek. Vratislav už neměl mocného zastánce, který by byl schopen sesadit českého krále, síla Oty IV. v Říši se velmi rychle tenčila. Navíc Adléta zemřela roku 1211, takže spor o platnost manželství v podstatě skončil.

    Změnu situace pochopil i Dětřich, který tou dobou začíná hledat cestu k novému římskému císaři. V únoru 1213 není ještě doložen v Norimberku (na rozdíl od svého souseda a příbuzného Heřmana Durynského). Na Fridrichově listině je Dětřich uveden jako svědek až v říjnu 1213 v Durynsku, pak v červnu 1214 v Chebu, v Metách v prosinci 1214, v Erfurtu v lednu, v Durynsku v únoru, v září 1215 ve Würzburgu, v září a listopadu 1216 v Altenburku, v listopadu 1217 v Altenburku,v červnu 1218 ve Würzburgu a konečně v Erfurtu v roce 1219.

    V březnu 1221 je Dětřich Míšeňský uváděn jako mrtvý (zmíněna je vdova Jutta a syn Jindřich, později zvaný „Jasný“), v červnu téhož roku bere vdovu po Dětřichovi a jeho syna Honorius III. pod svou ochranu. První listina nezletilého Jindřicha Jasného je z léta 1223, kde je na prvním místě svědečné řady a jako opatrovník (tutor) uveden Ludvík Durynský. Vratislav, který smrtí strýce ztrácí poslední sobě blízkou osobu, o niž se mohl opřít, se přesouvá na dvůr svého příbuzného Ludvíka Durynského, který jako regent nyní vládne v Míšni. Podle tradičního českého bádání se Vratislav objevuje naposledy v roce 1225 v Weissensee, kdy Ludvík IV. Durynský vyjímá německé rytíře z povinnosti platit mýto. Polský badatel E. Rymer objevil listinu z 25. 1. 1231, kterou vydal hrabě Orlamünde Heřman II. a jako první svědek je uveden „dominus Wrezlaus“, pod kterým se skrývá právě syn Přemysla Otakara I. Zřejmě poslední nalezená listina zachycuje Vratislava v roce 1235 v Lipsku.

    Vratislavova důležitost a cena v politickém handlování skokovitě klesala. Po smrti Dětřicha se o něm snad ještě teoreticky mohlo uvažovat jako o budoucím českém vládci, Ludvík Durynský ale těžko chtěl vynakládat prostředky na sesazování českého krále, s nímž Durynsko udržovalo přátelské vztahy, zvl᚝ když ho s Vratislavem nepojilo přímé příbuzenství, ale naopak česká královna Konstancie byla tetou jeho manželky. Zde je možné uvést další paralelu s jinými vyděděnci z Čech, s Děpoltici na slezském dvoře, kde jim bylo zajištěno poměrně slušné živobytí (kastelánství na hradě Œrem pro Bořivoje), ovšem bez možnosti návratu do Čech. Uvažovat lze i o variantě, že o tomto stavu byl srozuměn místním vládcem sám Přemysl, nebo ho dokonce inicioval. Po smrti Přemysla Otakara a hladkém nástupu Václava I. na trůn se z Vratislava stal už jen prostý vyděděnec.

    Kdy a kde Vratislav zemřel, není známo, mohlo to být v Míšeňsku nebo v Durynsku, ale i kdekoliv jinde. Stejně nejasné je i místo jeho pohřbení, uvažovat je možné o wettinské rodové fundaci v Altzelle.

    Závěr

    Vratislava snad mohly čekat lepší časy – jako Wettin po matce se možná mohl stát dědicem anebo alespoň regentem Míšeňska, protože v průběhu první čtvrtiny 13. století zemřelo několik členů dynastie bez mužského potomka. Markrabětem se však vždy stal jiný muž. Regentem za nezletilé Wettiny se po smrti Ludvíka Durynského stal nakonec Ludvík IV. Durynský, který byl s nimi spřízněn méně než Vratislav. Ten nezískal, alespoň podle pramenů, ani žádné z uprázdněných hrabství v Míšeňsku. Zůstal tedy jen živoucím důkazem dávného pokoření sousedním mocnějším panovníkem. Sice po dobu Dětřichova života nebyl trpěným příbuzným, neměl však ani mnoho potenciálu. Odplata Přemyslu Otakarovi I. se nepodařila, a to zejména na politickou konstelaci v Říši a zejména význam českého krále. V Čechách pobýval zřejmě jen několik měsíců nebo let, skoro nikoho neznal. Na rozdíl od jiných Přemyslovců nežil v knížectví celý život a nemohl si budovat osobní a politické vazby s místní šlechtou už od dětství. V případě dosazení z Říše by měl pravděpodobně velké problémy s udržením moci právě pro absenci podpory ze strany místní šlechty. Vyděděný Přemyslovec Vratislav tak zůstával po celý svůj život smutnou postavou bez výraznější šance na zlepšení, smutnější o to, že se do situace, v níž se nacházel, nedostal svojí vinou.


    Celý článek | Komentáře: 13 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Srpen  >>
    PoÚtStČtSoNe
     1 2 3 4 5 6
    7 8 9 10 11 12 13
    14 15 16 17 18 19 20
    21 22 23 24 25 26 27
    28 29 30 31    

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha