Kdy prof. Vilém Hrubý nalezl ve Starém městě plaketu t. zv. sokolníka, jeho zvlátní pruhovaný plá vyvolal polemiku o oděvní módě velkomoravské lechty. Někteří archeologové soudí, e pouívali oděv podobný teplým vaákům, proívákům. Monost, e ve skutečnosti to byl velmi representační oděv, který vak nebylo snadné zobrazit, naznačila konfrontace výsledků archeologického průzkumu Staroboleslavského hradu se zakládací listinou Staroboleslavské kapituly. Tato práce Národního Muzea Praha upozornila na zvlátní nesrovnalost. V seznamu přidělených profesí jsou
Sutores mardurinarum pellium. Autor, Jiří Mlíkovský to komentuje:
Tito sutores byli kapitule přiděleni čtyři, tedy poměrně velké mnoství. Bláhová (1996) název této profese přeloila koeníci na zpracování kuních koein, co odpovídá latinskému originálu. Archeologické nálezy jsou vak s touto interpretací v rozporu. Kosti divokých savců se na raně středověkém staroboleslavském hradu nalezly jen ve velmi malém mnoství, přičem kosti elem, včetně kun, se nenalezly ádné (Kyselý 2003a). Z koenicky vyuitelných zvířat se nalezla pouze jediná kost veverky, a to na předhradí ve výplni objektu 6706 v sondě XIX/1995. Převáně bezlesá krajina v okolí tehdejí Staré Boleslavi nesvědčí pro to, e by se v dané oblasti koeinová zvířata vyskytovala tak početně, aby dokázala zásobovat hned čtyři specializované koeníky. Archeozoologické nálezy tedy rozhodně neopodstatňují přítomnost koeníků ve Staré Boleslavi, nato pak v mnoství uvedeném v diskutované zakládací listině.
Navrhuje moné vysvětlení: (1) Uvedený výraz měl v raně středověkých Čechách jiný význam ne koeníci na zpracování kuních koein. (2) Při kapitule existovala specializovaná dílna na zpracování koein, do ní vak byly dodávány ji vydělané a na ití připravené kůe. Tím by bylo moné vysvětlit absenci kostí koeinových zvířat na dané lokalitě. (3) Koeníci byli kapitule skutečně přiděleni, ale k jejich činnosti nakonec nedolo, nebo byla tak krátkodobá, e se v archeozoologickém záznamu neprojevila. (4) Koeníci na hradě skutečně pracovali, ale sídlili na dosud nenalezeném místě.
Domnívám se, e ve skutečnosti nemusí být mezi údaji zakládací listiny a archeologickým nálezem rozpor. Vysvětlení můe poskytnout zmíněná plaketa sokolníka. Pokud je oděn v koeinovém pláti, který je zpracován tak zvaným vypoutěním z kuních koein. Výroba takového plátě byla toti velmi pracná a mnoství kuních koein na trhu tak velké, e slouily dokonce jako platidlo. Tradice koein v obchodě se zachovala dodnes. Např. lidové rčení pro bezcenné zboí stojí to za starou belu (bělka byla koeina edé mutace veverky), texty na březové kůře od Novgorodského obchodníka, která dluh uvádí počtem veverčích kůí, ba i nostalgický návrat k penězům Slovanů, vyjádřený chorvatskou měnou kuny. Je také nutné zdůraznit, e pracnost výroby zvyovalo to, e koeníci si vyčiňovali své zboí sami a do 14 století. Dokládají to cechovní artikule, v nich jsou koeníci nazýváni jircháři. Proto, e pomocí jíchy, mokré směsi rotu, soli a kamence, natírali rozmočené koky. Pak je piklovali v kádích s kvasícím rotem, mazali, suili, měkčili a tříbili vlas (lajtrovali) pomocí pilin. Velká pracnost kuních pláů vak byla způsobena také jejich zvlátním zpracováním. Koky byla toti rozřezány na prouky jen několik mm iroké a pracně seívány. Byl to pozoruhodný objev neznámého koeníka. Kuní koeiny jsou lehké a měkké, zejména mají-li zimní srst. Vynikají krásou lesklé a hebké srsti. Také tmavý barevný hřbet, který přechází do světlejích bříek vytváří přechod, který je zdůrazněn i rozdílnou délkou vlasu na hřbetu a bříku. Problémem je vak skutečnost, e koky jsou dlouhé jen asi 30 a 40 cm a jsou velmi různorodé. Jejich vzájemné seití nepůsobí dobře. Nějaký neznámý koeník vymyslel velmi krásný a ceněný způsob zpracování. Nazývá se vypoutění. Koeina se rozpůlí podél hřbetu a symetricky rozřee pod stejným úhlem na několikamilimetrové prouky. Ty se opět seijí, ale tak, e se vzájemně posunou povypustí o takovou vzdálenost, která odpovídá délce plátě (obvykle asi 120 cm) dělené počtem prouků. Dojde tak tomu, e koeina kuny se prodlouí na celou délku plátě (asi trojnásobek původní délky)a zároveň zúí (asi na třetinu původní ířky). Koeiny se přitom setřídí podle tmavosti na dvojice, které se pak seívají symetricky od středu zad. Potlačí se tak rozdílnost jednotlivých koein. Nakreslit, nebo jinak zachytit takový plá je velmi obtíné. Výsledkem je nějaký pruhovaný plá. Dokládá to i freska Jagelonců Svatovítského chrámu, Znojemské rotundy i zvlátní socha pravděpodobně pohanské bohyně (iva Gaya ) z Kyjovska, její plá má podobnou pruhovanou strukturu i nálezy prstenu z okolí Milotického loiska uhlovodíků Sedmirohé.

Mladoboleslavská kapitula zřejmě dobře zajistila representační koeinové plátě pro své členy. Název kuna je zřejmě označení dravce, souvisí se zuby (kún, cún, zahn), jak nasvědčuje i sobol, pes (sabaka) i kůň. Etymologové (Machek) upozorňují na to, e výraz kuna znamená na Kavkazu liku. Ve dvacátém století nahradily kuny farmářské chovy norků, kteří jsou jejich příbuznými. Dolo přitom k renesanci luxusních vypoutěných pláů. Ruční ití nahradily obnitkovací stroje a zařízení pro strojní vypoutění. Tradice takových luxusních pláů vak pod tlakem ekologických aktivit postupně zaniká.