Středověk
Dnes je: 23. 03. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • Na tento dotaz Vám nejsem schopen odpovědět :/ (Očistec - středověký vynález)
  • Vyvstává zvláštní otázka, kde teda Lazar byl, když ne v Nebi? V očistci jsou muka, ale on netrpěl... . . . (Očistec - středověký vynález)
  • Samozřejmě, že tam nebyl žádný polský původ, tvrze, že oni byli pocházející z Alani (Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci)
  • Originální a zajímavé.. První vraždění Vršovců provedl kníže Boleslav III., kterého pak oslepil a uv . . . (Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci)
  • Varsany (hun.), Vršovci (cz.), Wierszowcy (pl.).... varsa, vrš i wiersz to ten sam kosz na ryby. Pro . . . (Úvahy o majetkovém postavení Vršovců a původu jejich moci)
  • Sociální sítě a ostatní






    Duchovní život středověku

    * Svatý pes Guinefort

    Autor: Tekla . Vydáno dne 18. 04. 2010 (6764 přečtení)

    Když v roce 1261 v dominikánském klášteru zemřel bratr Štěpán Bourbonský, zanechal po sobě pojednání o Sedmi darech Ducha svatého. Jeho součástí byl i zajímavý příběh psa, který byl po své mučednické smrti prohlášen za svatého.

    Pes Guinefort (a jeho hrob) se stal po mnoho století předmětem uctívání. Chodili si k němu pro pomoc nemocní ze širokého okolí a zejména matky slabých a neduživých dětí.

    Kněz Štěpán Bourbonský, který v této oblasti působil, se o kultu dozvěděl od místních žen, když kázal proti čarodějnictví a vyslýchal svědky. Nejprve si myslel, že Guinefort je nějaký světec, ale když zjistil, že jde o psa, byl tím doslova šokován. Jako představiteli středověké církve se mu podivné praktiky místních křesanů vůbec nelíbily a považoval je za naprosto nepřípustné. Proto se rozhodl s těmito „psími“ pověrami a rituály nadobro skoncovat. Příliš se mu to ale nezdařilo – toho, oč se v zájmu pravé víry snažil, nakonec dosáhl až na počátku 20. století rozvoj lékařské vědy. Kult svatého psa se v oblasti obce Sandrans (nedaleko Lyonu) ve Francii udržel po více než sedm dlouhých století…

    Guinefortova mučednická smrt
    Příběh tohoto psa-chrta je vlastně legendou, dokumentující smrt světce. Dominikánský kněz Štěpán Bourbonský jej tehdy slyšel poprvé, a byl jím natolik zaujat, že jej zaznamenal. Jak však dokládá francouzský historik Jean-Claude Schmitt, autor knihy Svatý chrt, podobná vyprávění jsou známa na mnoha jiných místech světa a v mnoha jiných dobách. Vždy má však historka o psu-zachránci podobný základ.



    Štěpán Bourbonský ve svém exemplu popisuje, co mu sdělili vesničané: poblíž vsi Neuville prý kdysi stával hrad, jehož majitelem byl jakýsi rytíř. Jeho ženě se narodil chlapec a když byl ještě v kojeneckém věku, odešli jednou jeho rodiče pryč z domu. Když se z místnosti s miminkem v kolébce vzdálila i chůva, hlídal dítě jen rytířův pes. V tu chvíli však do místnosti vlezl obrovský had a plazil se ke kolébce. Co se dělo dál, líčí Štěpán Bourbonský takto: „Když to uviděl chrt, který tam zůstal, pustil se za hadem a napadl ho pod kolébkou, přičemž ji převrhl a kousal hada, který se bránil a také ho kousal. Pes nakonec hada zabil a odhodil daleko od kolébky. Kolébka a rovněž zem i psova morda a hlava byly celé zrudlé hadovou krví. Zle zřízen hadem, držel se u kolébky. Když přišla chůva, při tomto pohledu myslela, že pes dítě sežral a velice silně vykřikla žalem. Když to uslyšela matka, ihned přiběhla, uviděla totéž a uvěřila stejné věci a také vykřikla. Stejně tak rytíř, který přiběhl poté, uvěřil témuž, vytasil meč a psa zabil. Pak přistoupili k dítěti a našli je zdravé a v pořádku, jak sladce spí. Hledali vysvětlení a našli hada roztrhaného a zabitého psím kousáním.“

    Tajemné rituály
    Když majitel psa poznal, jak hrozně se zmýlil, a že nevinného psa vlastně potrestal za něco, za co ho měl naopak pochválit, hořce svého činu litoval. Pohřbil chrta do studny před hradní branou a na památku této nešastné události nechal kolem jeho hrobu vysadit stromy. Tak se zrodil kultovní les psa Guineforta. O něco později byl hrad dobyt, ale pověst o ušlechtilém chování psa se roznesla mezi venkovským lidem do širokého okolí. Chodili k místu jeho posledního odpočinku a modlili se k němu za své zdraví a za zdraví svých dětí. Nedaleko tohoto místa prý žila stařena, jež je zasvěcovala do čarodějných praktik a rituálů, které tu pak společně provozovali.

    Jejich počínání dominikánský kněz mimo jiné popisuje slovy: „Když tam přišly, obětovaly sůl a jiné věci; na keře kolem rozvěsily pleny dítěte; do stromů, které tam vyrostly, zatloukly hřeb; nahé dítě prostrkovaly mezi dvěma stromy: matka, která byla na jedné straně, držela dítě a devětkrát je hodila stařeně, která byla na druhé straně. Vzýváním démonů zapřísahaly fauny žijící v lese, aby si vzaly to nemocné a neduživé dítě, jež, jak říkaly, bylo jejich; a aby jim vrátili jejich dítě, jež odnesli, tlusté a tučné, zdravé a v pořádku. Poté tyto matky vražednice své dítě vzaly a položily nahé ke stromu na slámu z kolébky, a ohněm, který tam přinesly, zapálily po obou stranách hlavičky dvě svíce měřící palec a upevnily je do kmene nad ní. Pak se vzdálily, dokud svíce nedohořely, aby neslyšely vřískání a aby dítě neviděly. Když se matky vrátily k dítěti a našly je živé, nesly je do bystré vody blízké řeky nazývané Chalaronne, kam je devětkrát ponořily: jestliže to přestálo a nezemřelo na místě nebo krátce poté, mělo útroby pěkně odolné.“

    Dlouho přežívající kult
    Kazatel a inkvizitor Štěpán Bourbonský nechal psa exhumovat a háj dal vykácet a spálit spolu s psími kostmi. Místním lidem pak zakázal na ta místa chodit, pod pohrůžkou zabavení a rozprodání majetku. Jak už bylo řečeno, lidé jeho zákaz příliš nerespektovali. Ještě v roce 1826 (tedy po více než pěti stoletích od vzniku zákazu) sem podle svědectví místního faráře směřovala procesí poutníků. Navíc se prý v lese usadil jakýsi žebrák, který tvrdil, že nalezl Guinefortův hrob. Vystavěl si tu kapličku z větví stromů a rozmístil do ní dřevěné sošky, které měly světce symbolizovat. Chodily za ním matky neduživých dětí a také lidé, kteří trpěli bahenní horečkou (tato nemoc byla v tamní močálovité oblasti velmi častá). Svých potíží se snažili zbavit mimo jiné i tím, že zavázali větvičku stromu a věřili, že tam „zavázali horečku“. Autor knihy Svatý chrt se při archeologickém průzkumu tohoto místa sám přesvědčil, že matky nosily své děti do posvátného háje ještě na konci 19. století – našly se tu zbytky spousty dětských botiček. Podle písemných záznamů očitých svědků tu tehdy byly dětské oděvy rozvěšené všude po stromech, tisíce větví byly zauzlované, po zemi byly poházené mince… S počátkem 20. století, tím, jak se dařilo zvládat dětské nemoci (a také horečnatá onemocnění) s pomocí lékařské vědy, začal kult svatého psa Guineforta upadat v zapomnění. Do lesa ještě sem tam nějaká žena přišla, ale nebyly to už matky, ale spíš babičky nemocných dětí. Při zevrubném zkoumání lesa v 70. letech 20. století tu už nebyly známky kultu na první pohled patrné.



    Chrt a jeho středověký obraz
    Ačkoli psi obecně byli ve středověku spíše znevažováni, chrt byl ceněn (a v mnoha středověkých pramenech opěvován) jako nejušlechtilejší a nejelegantnější ze všech, navíc byl považován za nejrychlejšího běžce a nejlepšího lovce. Proto byl mezi středověkou šlechtou velmi oblíben. Často byl jeho obraz nebo socha (například na náhrobcích) použit jako symbol rytířských ctností a aristokratického způsobu života.

    Vědec a dominikánský mnich Vincent z Beauvais, žijící ve 13. století ve Francii, rozlišoval tři druhy psů: lovecké psy s dlouhýma svislýma ušima, hlídací psy a chrty.

    Chrt byl díky svým schopnostem středověkému lovci velkým pomocníkem. Dokázal ulovit i velkou a velmi rychlou zvěř. Proto byl obvykle miláčkem svého pána, žádné pořádné šlechtické sídlo se neobešlo bez velmi početné psí smečky. Nebylo výjimkou, že představitelé církve ve svých kázáních moralizovali a bědovali nad tím, že vládcové a šlechta raději loví, než by se modlili, a že mají psi dokonce přístup i do hodovních síní.



    Chrty najdeme i na nádherných iluminacích středověkých spisů, týkající se loveckého umění. Asi nejznámější je „Kniha o lovu“, sepsaná na sklonku 14. století francouzským vévodou Gastonem Phoebusem z Foix, poprvé vydaná roku 1507. Její autor měl skutečně obrovskou loveckou smečku – čítala 1600 psů! Ti mu nejen pomáhali lovit, ale zároveň dokazovali, jak byl bohatý. Obzvláště chrti byli ve středověku velmi ceněni a často za ně musel majitel zaplatit tučnou sumu, aby se jimi mohl pyšnit.

    Jaký byl vztah chrta a rytíře, dokumentuje i známá česká pověst o kozojedském zvonu. Podle ní měl na tvrzi v Kozojedech sídlit rytíř, který se rád oddával své lovecké vášni. Mezi jeho psy obzvl᚝ vynikal jeden ušlechtilý chrt. Rytíř jej svěřil do opatrování svému panoši Janovi. Jednou si vyšel Jan s chrtem na procházku do polí, ale pes se pustil za zajícem a ztratil se v lese. Druhý den se rytíř se svou družinou vydal psa hledat a potkal starou čarodějnici. Ta mu nabídla krutý obchod – chrta mu prý vrátí pouze výměnou za panoše Jana (chtěla se koupat v jeho krvi, aby omládla). Rytíř souhlasil a Jana jí vydal, ale pak svého činu litoval. Na důkaz svého pokání nechal v Kozojedech vystavět dřevěný kostelík se zvonem na věžičce. Sotva však prý poprvé začal zvon zvonit, rozléhalo se krajem: „Jan za chrta dán! Jan za chrta dán!“ Jak to rytíř uslyšel, skácel se mrtvý k zemi. Zvon pak po dlouhou dobu připomínal jeho těžký zločin.

    Text byl publikován v čísle 6/09 časopisu Psí kusy, www.psikusy.cz

    Použitá literatura: Schmitt, Jean-Claude. Svatý chrt. Guinefort, léčitel dětí ze 13. století. 1. vyd. Praha: Academia, 2007.
    Wenig, Adolf. České pověsti. Praha: Olympia, 1975.
    Kholová, Helena. Historie psího rodu. Praha: Práce, 1987.

    Celý článek | Komentáře: 1 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Právě probíhá:

    VýstavaKdyž císař umírá
    České muzeum hudby, Karmelitská 2/4, Praha 1
    30.11.2016 - 26.03.2017

    Kalendář
    <<  Březen  >>
    PoÚtStČtSoNe
      1 2 3 4 5
    6 7 8 9 10 11 12
    13 14 15 16 17 18 19
    20 21 22 23 24 25 26
    27 28 29 30 31   

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha