První část příběhu o největím panovníkovi Velké Moravy, jen proslul svou proradností a krutostí, ale i chytrostí a válečným uměním.
První zmínka o Svatoplukovi
Východofranská říe, srpen roku 869.
Vojsko sloené z Durynků a Sasů, vedené Ludvíkem III. Mladím se dává na pochod směrem k území Srbů. Jeho otec, král Ludvík Němec se chce postavit do čela armády sloené z Franků a Alamanů, avak na poslední chvíli váně onemocní, take musí velením této části vojska pověřit svého nejmladího syna Karla Tlustého. Ten vyráí s Franky na Moravu, proti kníeti Rostislavovi. A do třetice
(Král Ludvík) Bavorům přikázal, aby li na pomoc Karlomanovi proti Svatoplukovi, synovci Rostislavovu, který zamýlel válčit. (Fuldské anály k roku 869)
Na chvilku teď nechme vojska pochodovat a my se zastavme u poslední informace. Je toti zajímavá hned z několika důvodů. Úplně poprvé se toti díky tomuto zápisu objevuje v historických pramenech Svatopluk, navíc zde vystupuje u jako samostatný vládce nějakého území, je mu pravděpodobně svěřil Rostislav do správy. Kde vak toto jeho království bylo, není tak zcela jasné. ádné písemné prameny to toti neupřesňují. Historici nicméně předpokládají, e Rostislavův synovec samostatně vládl na Nitransku. Mohlo to vak být i v nějaké jiné části Moravské říe. Z formulace zprávy analisty navíc vyplývá, e to byl Svatopluk, kdo na Karlomana jako první zaútočil. Zajímavé také je, e se v oficiálním zápisu o cílech výpravy neuvádějí Čechy. Znamená to snad, e Frankové na Čechy neútočili? Nebo byly Čechy v té době pod nadvládou jiné země? Které? Srbska, Moravy nebo snad Svatoplukova regna? Opusme raději rovinu úvah a vrame se do roku 869.
Tři armády Franků útočí na Slovany
Spolu s kronikářem Meginhardem teď provázejme vojsko vedené Karlem Tlustým.
Kdy ten přiel s vojskem sobě svěřeným k nepředstavitelné Rostislavově pevnosti, nepodobné i těm nejstarím, spoléhaje na pomoc Boí, spálil poáry vechna opevnění v onom území a uchvátil ve, co nalezl ukryté v lesích nebo zakopané v polích; vechny, kteří se s ním střetli, obrátil na útěk nebo pobil. (Fuldské anály k roku 869)
Rovně Karloman nejstarí syn Ludvíka Němce a vládce Východní marky - drancuje území, jemu vládne Svatopluk.
Kdy bylo celé území zpustoeno, seli se bratři Karel a Karloman, blahopřejíce si k vítězství, danému jim nebem. (Fuldské anály k roku 869)
Frankové se tedy opět omezili na loupení zásob, ničení vesnic a masakrování civilního obyvatelstva. Avak kýeného úspěchu tedy podmanění Moravy - Ludvíkovi synové znovu nedosáhli.
Meginhard z Fuldy se sice pokusil vylíčit taení Ludvíkových synů jako vítězství, k němu si vzájemně blahopřáli, pravdu vak prozradil Hinkmar, arcibiskup města Remee, v letopisech klátera sv. Bertina, kdy vyznal, e franská vojska v království Moravanů nedosáhla vůbec ničeho, či jen málo, ale nadto utrpěla největí poráku, a to takovou, e král byl přinucen ádat Rostislava o obnovení míru. (L. E. Havlík, Legenda o ivotě Rostislava)
Rostislavovi, ukrytém v oné nepředstavitelné pevnosti, se podařilo včas z obleeného hraditě uprchnout. Nechtěl riskovat, e by se mohl dostat do rukou nepřátel. Těko mohl tuit, e nebude dlouho trvat a bude jim vydán na milost i nemilost.
Svatopluk kolaboruje s Karlomanem
Říi nebezpečný Rostislav tak zůstal na politické scéně střední Evropy a bylo třeba hledat jiné cesty, jak se ho jednou pro vdy zbavit. Na řadu tak opět přily intriky.
Bratr krále (Karla Holého) Ludvík se postaral, aby za jakési podmínky dosáhl u Vinidů mír. K jeho potvrzení určil své syny s markrabími jejich země a sám nemocen zůstal v Řezně. (Bertiniánské letopisy k roku 869)
Morava, rok 869.
Karel Tlustý a Karloman jednají s moravským kníetem a dalími lechtici o míru. Karloman se s Rostislavem u dobře zná. Teď má příleitost osobně poznat i jeho synovce Svatopluka. Je zhruba ve věku Karlomanova syna Arnulfa. Narodil se Karlomanově konkubíně Luitswindě někdy před rokem 850. Arnulf se v milostných záleitostech potatil, také on se brzy stane poprvé otcem. S matkou svého očekávaného syna samozřejmě oddán není a ani nebude. Arnulfovou právoplatnou manelkou se stane a mnohem později Oda z rodu Konrádovců, blízká příbuzná (snad sestra) odbojných hrabat Uda a Berengara z Lahngau.
Jednání jsou komplikovaná a je nutné se sejít několikrát. Oba mladí mui, Svatopluk i Arnulf, mají proto dostatek příleitostí se osobně poznat a dokonce navázat přátelství. A to tak důvěrné, e se Svatopluk stane Arnulfovu čerstvě narozenému synu kmotrem při křtu. Ten je po něm dokonce pojmenován - Zwentibold. Nakolik vak bylo toto přátelství upřímné, zejména ze strany Franků, se můeme jen dohadovat. Spíe to vypadá, e jim Svatopluk, kterého zřejmě podceňovali, měl poslouit jako trojský kůň v jejich plánu na odstranění Rostislava.
Pozici jim usnadňovala i obrovská Svatoplukova ctiádost. Neví se, zda měl Rostislav nějakého syna, ale je to docela dobře moné. Ovem ani v opačném případě nemusel mít Rostislavův synovec nástupnictví po svém strýci jisté. Spojenectví s Franky tak mohlo být pro tohoto ambiciózního mladíka vhodným způsobem, jak si je pojistit.
Král Rostislav zajat a vydán Frankům
Morava, rok 870.
Svatopluk, synovec Rostislavův, dbal vlastních zájmů a svěřil se v ochranu Karlomana spolu s celým královstvím, které drel. (Fuldské anály k roku 870)
Máme-li věřit Meginhardovi z Fuldy, seběhly se následující události asi takto: kdy se Rostislav dozví o zradě svého synovce, nepříčetně se rozzuří a rozhodne se s ním jednou pro vdy skoncovat. Má se tak stát na hostině, na kterou ho při té příleitosti pozve.
Svatopluk toto pozvání přijímá a spolu se svými věrnými se účastní slavnosti. Náhle je vak varován, e mu jde o ivot. Je mu jasné, e je potřeba hostinu co nejrychleji opustit a domluví se proto se svými mui, e budou předstírat, jako by se chtěli pochlubit svým sokolnickým uměním. Vzdálí se na koních od kníecího sídla. Rostislav tuí, e jeho plán je vyzrazen a sám, jen s několika mui, se vydá Svatopluka hledat. Ten vak mezitím nastraí na strýce léčku. Rostislav je lapen a zajat.
Tady by mohl příběh moravského krále docela dobře skončit. Svatopluk jej mohl jednodue odstranit z cesty k vytouenému trůnu ve středověku běnými prostředky zavřít jej do aláře, nechat oslepit, popřípadě rovnou popravit důvod by se určitě nael. Jene Svatopluk to neudělá. Je si vědom, e v rukou drí příli cennou kořist. Rostislavova pozice na Moravě je nepochybně velice silná a Svatopluk se můe obávat reakce ze strany strýcových přívrenců. K tomu, aby svou moc prosadil a upevnil, potřebuje oporu zvenčí. A tou mu má být Karloman.
Rozhodne se proto vydat Rostislava do rukou jeho největího nepřítele. Je to řeení velice kruté a nelítostné. Pravděpodobně ale odpovídá nepříli pevné pozici Svatopluka v politickém prostředí tehdejí Moravy.
Rostislav odsouzen bavorským tribunálem
Regensburg, Bavorsko, listopad roku 870.
V královském paláci zasedá soudní tribunál řízený Ludvíkem Němcem. Zločincem, jen má být souzen za velezradu východofranského krále, je moravský vládce.
Nebohý svrený král byl potom v řetězech a vojáky, kteří ho střeili, vláčen do města Řezna, kde v okovech trpěl a do listopadu. Proti vekerému Boímu zákonu a světskému právu byl vystaven svévolnému soudu bavorských velmoů, kteří poadovali jeho smrt. Křesanský král východních franků Ludvík vak přikázal neméně křesanského krále Rostislava oslepit a uzavřít v kláteře. (L.E. Havlík, Legenda o ivotě Rostislava)
Dalí osudy slavného moravského panovníka, jen tak podstatně ovlivnil historii Východofranské říe a jejích představitelů, bohuel neznáme. Ve kterém kláteře byl vězněn a kdy a kde nakonec zemřel, se u ani nedozvíme. Je dokonce moné, e doil někde na Moravě, protoe řítí analisté se o konci moravského krále ani slovem nezmiňují.
Snad jetě dovětek skutečnost, e Ludvík Němec nenechal Rostislava popravit, ale pouze oslepit, svědčí o úctě a moná i důvěrnějímu vztahu, jen k němu choval. Byl to přeci on, kdo v roce 846 mladému Rostislavovi poskytl anci nesmazatelně se zapsat do evropských dějin.
LITERATURA:
Duan Třetík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Vydalo nakladatelství Lidové noviny. Praha 2001
Milo olle: Od úsvitu křesanství k sv. Vojtěchu, Praha 1996
Čapka, F.: Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha 1998
Dümmler Ernst: Geschichte des Ostfränkischen Reiches. Verlag von Duncker und Humblot Berlin 1865
Mühlbacher Engelbert: Deutsche Geschichte unter den Karolingern. Phaidon Akademische Verlagsgesellschaft Athenaion
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992
Luděk Galuka: Slované doteky předků. MZM, Brno 2004