Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Nový věk a Nový svět III. Amerika fantastická, vysněná
Autor: Lubo Rokos . Vydáno dne 05. 08. 2012 (4564 přečtení)
Neznámé vody oceánu obývaly v myslích Evropanů fantastické obludy a zázračné ostrovy s tvory na pomezí zvířat a lidí. Za vechny tajemná Thule, nejsevernějí ostrov, ke kterému v Atlantiku doplul řecký mořeplavec Pýtheas, nebo Přeludný ostrov v kronice Gerarda z Walesu, který se zčistajasna vynořil a potápěl, dokud na něj podle rady moudrého kmeta nevystřelili zapálený íp. V oceánu měly leet Ostrovy blaených, které přímořtí Keltové ztotoňovali se svým Avalonem. Starověké i středověké námořníky hnala touha najít tradiční legendární ostrovy jako Atlantidu nebo Lemurii.
S postupem křesanství se specifika zázračných ostrovů přizpůsobovala novému náboenství. Přímořtí Keltové zakreslovali do map ostrov sv. Brendana, irského mnicha ze 6. stol. A jetě mezi lety 1526 1721 proběhly čtyři námořní výpravy, které měly ostrov nalézt. Jiná bájná země se dá povaovat s nadsázkou za nalezenou, protoe dostala je oficiálně pojmenována po astném ostrově, keltsky Brazil. Brazil se od 14. stol. objevuje na panělských a portugalských mapách a portugalský atlas z r. 1568 zemi poprvé situuje do Jiní Ameriky, na portugalské území dodnes nazývané Brazílie.
Specifikem iberských námořníků bylo hledání Antilií, bájných zakletých ostrovů, kam odela část křesanů před Araby a které se vynoří, a skončí reconquista. Pojmenování karibských souostroví Velkých a Malých Antil pochází právě od Kolumbova kolektivu ovlivněného touto legendou.
Fantazii drádící neznámý oceán a legendy o zázračných ostrovech vyvolávaly jakousi potřebu Ameriky, potřebu nalézt zemi, kde se měly naplnit náboenské sny. V zámořských výpravách se tak prolínaly prvky ekonomické a mocenské stejně jako náboenské a pověrčivé.
Portugalská společnost sousedící a potýkající se s ohavnou sektou Mohamedovou a pod silným vlivem katolické církve vykazovala sklony k iracionalitě. Jindřich Mořeplavec přesvědčený ze svého horoskopu o roli křiáka a iřitele víry a od křtu zasvěcený svatému Ludvíkovi, francouzskému králi bojujícím v kříových výpravách, byl na oceánských výpravách motivován několika zájmy. Nejvíce racionálním byl od obsazení Ceuty zájem na zisku z afrického obchodu a na nalezitích zlata. Mocenský zájem sledoval rozsah islámské moci, která se ířila z arabských i do černoských oblastí kontinentu. Z náboenského hlediska hleděl Jindřich ířit slávu Boí, a přispět tím i ke své spáse. V době krále Manuela I. (1495-1521) pak bylo obvyklé povaovat rytíře padlé v Maroku za mučedníky víry, kteří putují přímo do ráje.
Náboenské zaujetí je patrné i z hodnocení portugalských námořníků. Portugalský vojevůdce Almeida obsadil na pobřeí Indie ostrov Anjediva, častou zastávku na pouti mezi Indií a Mekkou, a nechal tam vybudovat pevnost s názvem Svatý Michal. Podle současného autora: "Se tak zřejmě naplňuje Ezechielovo proroctví (30, 1-13): Tak praví Hospodin, e padnou podpůrcové Egypta a sníena bude vyvýenost síly jeho. ... V ten den vyjdou poslové od tváře mé na lodích, aby přestraili Mouřenínskou zemi ubezpečenou ... kdy pustím strach na zemi Egyptskou." (Delumeau, Tisíc let těstí, s. 184-85)
Odvánějí hlasy připodobňovaly taení Portugalců k scénám z Apokalypsy, ve kterých padne Babylon, podle Portugalců název pro muslimské panství v Asii.
Říe kněze Jana a pozemský Ráj
Do náboensko-mocenské oblasti patřilo hledání říe kněze Jana, co měl být křesanský vládce sídlící někde v Indii nebo Africe. Janova říe měla leet v blízkosti pozemského Ráje, ze kterého mohl Jan čerpat jak bohatství v podobě drahokamů nebo koření, tak zázračné schopnosti. Ke slávě říe měla přispívat jeho gigantická armáda s exotickými prostředky typu válečných slonů, a právě zmínka o jeho vojsku vzbudila v Evropě jednu dobu značný rozruch. Byzantský císař obdrel r. 1170 list podepsaný jménem kněze Jana, ve kterém Jan sděluje, e se rozhodl táhnout na pomoc křesanským křiáckým do Palestiny, ale musel se zastavit na Tigridu. Nabídka pomoci křesanům proti muslimům ale prý stále platí. Hledání říe kněze Jana spojovalo vechny hlavní motivy prvních zámořských výprav nalezení bohatství, mocný křesanský panovník by pomohl k podlomení moci muslimů a osvobození Svaté země, a náboenský motiv je jetě zdůrazněn v naději, e Janova říe sousedí s pozemským Rájem. Není divu, e první titěný text v portugaltině o výpravě do Etiopie zněl "Dopis o zprávách, které dostal král ná pán o objevení kněze Jana".
Pozemský Ráj spojoval křesanskou tradici se starími legendami o tajemných oceánech a mořích. Starí tradice kladly zázračné oblasti na ostrovy, a křesanská tradice na jeden takový ostrov kladla zahradu v Edenu, onen Ráj, odkud Hospodin vyhnal Adama s Evou: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a umístil tam člověka, kterého vytvořil. Z Edenu vytéká řeka, aby napájela zahradu. Odtamtud se rozděluje a tvoří čtyři ramena. První se jmenuje Píon, to obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato.
Druhá řeka se jmenuje Gíchón: ta obtéká celou zemi Kú. Třetí řeka se jmenuje Chidekel: ta teče na východ od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat. Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střeil. (Gn. 2, 8-17) A pro středověké teology vyvstala otázka, jestli tento ráj leí někde na Zemi, nebo v posmrtném světě, nebo zda jde o nějakou alegorii.
Ráj tedy mohl leet někde na Zemi, liduprázdný po vyhnání Adama a Evy; mohl leet v posmrtném světě pro due spravedlivých, přechodným a příjemným místem čekání na Poslední soud, po kterém půjdou spravedliví do Ráje věčného. A mohl být kombinací obého, jestlie je zásvětní věčný Ráj určen a době následující Poslednímu soudu, tak čekání na něj lze absolvovat jetě ve fyzickém světě, na místě, které nabízí spravedlivým patřičnou pohodu. Část teologů uznávala existenci pozemského Ráje, protoe pokud Bůh ve své milosti daruje lidem nějaké území, tak musí být jaksepatří kvalitní, i takové, kde lze ít v podstatě bez práce a jen sklízet ovoce, které daruje příroda. Nejvíce teologů se klonilo ke kombinaci obou moností, e Ráj existuje někde na Zemi a zároveň je předobrazen budoucího křesanského společenství spravedlivých po Posledním soudu. Součtem těchto svou skupin teologů vychází, e větina jich uznává pozemskou lokaci Ráje. Za vechny uveďme veličiny jako sv. Augustin, sv. Isidor Sevillský, minorita sv. Bonaventura nebo sv. Tomá Akvinský.
Podle tvrzení Genesis byl Ráj lokalizován na východ, na mnoství středověkých map je ve východní části skutečně zakreslen. Zakreslen bývá jako hora, odkud pramení čtyři veletoky uvedené také v Genesis. Veletoky se sladkou vodou byly podle středověké představy vedeny podzemím, aby se nesmísily se slanou vodou oceánu. Jména veletoků ztotonily teologové nejčastěji s Gangou (nebo Indem), Tigridem, Eufratem a Nilem. Veletoky v podání Genesis oplývaly zlatem a drahými kameny, lidská fantazie jim přisoudila jetě drahocenné koření, slonovinu..., nebo hnízda papouků unáených vodou
Ale i kdyby Ráj leel na Zemi, s dostupností byl problém. Určitou naději k dosaení Ráje poskytl Kristus, kdy slíbil na Golgotě lotru po pravici, e jetě ten večer se spolu uvidí v Ráji. Podle teologů měl být Eden za Noeho potopy oddělen od zbytku světa. I kdyby k němu připlula loď, musela by posádka zdolat nejprve horu, na které Ráj leel, a nahoře jetě umělé překáky. Ráj měla chránit zeď nebo přímo ohnivá zeď z mečů Cherubů, kteří podle Genesis Ráj stráí; také slova jako paradise nebo Paradies pocházejí z perského apiri daeza, v překladu Sad za zdí.
Z okolí Ráje i bez přímého přístupu mohly těit okolní země. Bájné království kněze Jana mělo nabývat na lesku a bohatství právě díky drahokamům a koření, které přináely řeky vytékající z Ráje. Motivace k nalezení Ráje tak i přes jeho nedostupnost nikterak nepolevovala.
Vrcholný středověk začal existenci pozemského Ráje zpochybňovat. Vatikán zakázal víru v Ráj jakoto v předstupeň, kde spravedliví čekají v blaenosti na Poslední soud, protoe k Poslednímu soudu vstanou mrtví z hrobů, kde zatím pobývají ve stavu podobnému spánku. Druhým tahem Vatikánu pak bylo nahrazení tohoto předstupně Ráje očistcem, kde se člověk zbavuje hříchů a chyb, ne je mu dovoleno vstoupit mezi dokonalé. Představu pozemského Ráje začal Vatikán vytlačovat, a se ocitla na hraně hereze. V lidovém podání vak touha nalézt Ráj jetě určitou dobu trvala a stala s mocným popudem i pro Krytofa Kolumba.
Kolumbův náboenský ivot
Kolumbova knihovna oplývala pestrou sbírkou děl. Vedle praktických zeměpisných děl figurovala díla fantaskního stylu Mandevillova rukopisu, proloené spisy o Apokalypse, v její brzký příchod Kolumbus věřil, a také spisy o pozemském Ráji.
Kolumbus se do konce svého ivota domníval, e dorazil skutečně do Asie a mylenky na pozemský Ráj se nevzdal. Moná byl k němu blízko u Orinoka, ve kterém se valí mnoství sladké vody, e to připomíná jednu z řek vytékajících z Ráje. V Americe se nacházely smaragdy, podle Evropanů kameny Ráje. Dále exotické sladké plody, na rajské ovoce aspiroval ananas nebo maracuja. Podle teze jednoho frantikána mělo jméno ananas symbolizovat "Anna nascitur", tedy "(Matka Boí) zrozená ze svaté Anny". Podle názoru Antonia de Leon Pinela, královského poradce v 17. století, "mohla být ovocem ze stromu dobra a zla jen maracuja, nebo její aroma a chu by dokázaly vyvolat Evinu touhu, a její tajemné květy, od nich pochází křesanský název paijové ovoce, připomínají znaky Spasitelova utrpení" (Delumeau: Dějiny Ráje a zahrada rozkoe, s. 120). Vespuci odhadoval blízkost Ráje podle papouků. Kdy Bůh vyhnal osazenstvo Ráje, ztratila zvířata schopnost mluvit, take tito mluvící ptáci mohl zřejmě přeletět přes hradbu Edenu do lidského světa...
panělé v Novém světě vyrazili hledat i stopy těch biskupů, kteří měli uprchnout na Antilie, a objevili přitom Velký Kaňon v dneních USA. První průzkum Floridy (má jméno podle Květné neděle, kdy u jejích břehů přistáli panělé) podnikl Juan de León r. 1513, kde hledal pramen věčného mládí - bohuel bezúspěně.
I z Kolumbových zápisků ohledně Ráje nakonec vyplývá jisté zklamání. Chtěl najít zemi hojnosti a v kontrastu se zdroj drahých kovů a kamenů nacházel i chudé, nahé divochy. Jeho nevední a fantaskní obrazy z nové země vycházejí spíe z obecných zvyklostí a postupů, jak se má o nové zemi psát, ovlivnění dílem Mandevilla je patrné. Jak z oceánů mizely obludy, z map Amazonky, mizely poslední kusy neprobádané a nezakreslené pevniny, polevilo nadení z nových rostlin a zvířat, tak postupně mizela i představa Ráje.
Mimo těchto náboenských motivů, které poháněly křesany hledat ztracená místa nebo osoby, vystupoval jetě jeden, který poháněl Kolumba snad jetě více neodbytně - očekávání konce světa. Kolumbus měl blízko k frantikánskému řádu a jeho eschatologickým proudům. Je známá Kolumbova účast na minimálně jednom kajícném frantikánském průvodu a na své poslední chvíle před úmrtím se oblékl do úboru frantikánského terciáře (terciáři byli nečlenové řádu, kteří se ale dobrovolně řídili jeho pravidly). Frantikán Jan z Roquetaillade vydal r. 1356 spis, kde prorokoval vyhlazení muslimů a konverzi idů a Tatarů, čím budou naplněnu podmínky Posledního soudu a nastolení věčného Boího království. Kolumbus na obě tyto podmínky myslel.
K poráce muslimů v Palestině bylo potřeba sehnat dostatek financí na vybavení vojska. Kolumbus ve svých dopisech panělskému královskému páru píe, e motivem jeho cest je sehnat stříbro a zlato, aby panělsko mohlo vyslat kříové taení do Svaté země. Stejně mluví ve své závěti, kde odkazuje majetek svému synovi Diegovi. Syn se má snait rozmnoit jmění, aby mohl táhnout se panělským králem do Jeruzaléma.
V Jeruzalému se před koncem světa mají shromádit vechny rasy světa, aby vyčkaly příchodu Posledního soudu. Kolumbus to vyčetl mj. ze starozákonního Izajáova proroctví. Hospodin se v něm promlouvá ke svému lidu: "Hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů" ... "Ke mně s naději vzhlíejí ostrovy a zámořské lodě u z dávna, aby tvé syny přivezly zdaleka a s nimi jejich stříbro a zlato pro jméno Hospodina, tvého Boha, pro Svatého, Boha Izraele." (Iz, 60,5 a 60,9) Kolumbus mínil, e nalezitě drahých kovů v zámoří, která objevil, se týkají tohoto proroctví. Armáda zaplacená díky Kolumbovým objevům zničí muslimy ve Svaté zemi, umoní vstup do Jeruzaléma křesanům a ti v něm uvítají Hospodina.
Soudný den ovem nepřijde jen tak. V Jeruzalémě se mají shromádit vechny rasy světa, je tedy nutné, aby se vem rasám a lidem dostalo zvěstování o existenci pravého Boha. Na to se také myslí v Janově Zjevení (Zj 14, 6-7): "Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, kadé rase, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: ´Bojte se Boha a vzdejte mu čest, nebo nastala hodina jeho soudu; poklekněte před ním, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod´." V mysli Kolumbových současníků to začínalo být jasné. Kolumbus objevil poslední země, které jetě nebyly evangelizované, a přinesl jim zvěstování víry; nejzazích koutů kulaté planety dosáhli křesané z obou stran, dalí neobjevené země by tedy nikde být neměly; Kolumbus jakoto zvěstovatel "letěl" středem nebe, nebo-li oceánu, aby zvěstoval "kadé rase, jazyku i národu". Sám Las Casas takto ztotonil Kolumba s andělem z Janova Zjevení. Podle toho veho měla být Apokalypsa v plném proudu. Na andělův let oblohou k tomu vemu navazuje ver, kde padne Babylon, který Portugalci spojovali s muslimským panstvím, které se díky jejich válečným výpravám hroutilo.
Mileniarismus, víra v příchod Posledního soudu, byl uznáván ve vech částech panělské středověké společnosti. Nebezpečný býval tehdy, pokud hlásal svrení královské rodiny po příchodu jiného, skutečného Boího krále, který nastolí sociální rovnost. Pokud ale mileniarismus hlásal, e takovým králem určeným Bohem je panělský monarcha, bylo ve v pořádku. Kolumbus je někdy znázorňován jako bořitel mýtů a tmářství, který má problémy s inkvizicí kvůli názoru o kulatosti světa, ale jeho náboenské názory byly z hlediska oficiální náboenské politiky jejich katolických veličenstev naprosto konvenční a loajální.
Za Kolumbovými výpravami stály jasné náboenské motivy. Ty prozaické se týkaly objevu obchodních cest do Asie, které by obcházely muslimské území. Dalím motivem bylo narazit na bohatství, které by napomohlo k výzbroji křiáckých vojsk a dobytí Svaté země s Jeruzalémem. K více esoterním motivům patřilo objevení říe kněze Jana, jednak kvůli jeho vojenské moci pouitelné proti muslimům, jednak kvůli sousedství jeho říe s pozemským Rájem. A nejvíce esoterní motiv spočíval v evangelizaci veho světa, aby mohl nastat Poslední soud a po něm trvalý, věčný Ráj.
Kolumbovy objevy se povaují za počátek novověku, i v tomto článku je r. 1492 uznáván za přelom, ale motivy Kolumbových cest vycházely z jasně středověkého mylení.
Amerika odkouzlená
Odkouzlená Amerika zbavená mýtických zkazek o pozemském Ráji, o zlatém věku, na který vzpomínali antičtí autoři a který měl zůstat zachován u Indiánů..., i renesanční idea nezkaeného divocha byla konfrontována s realitou, výpravy za Eldorádem končily smrtí v pralese. Ve tvrdých ivotních podmínkách otřásaných navíc vzájemnými vojenskými útoky ivot spíe stagnoval. V reálné Americe se nedařilo najít ani rajskou zemi blahobytu, a málokde zlato, pro které se stačí sehnout. těstí si lidé museli vydobýt sami.
Jezuitské misie byly jakýmsi pojítkem mezi starými představami a syrovou realitou. Jezuité byli jedni z prvních, kdo uměli vyuít reálné přírodní i pracovní zdroje, a zároveň jedni z mála, kdo v Americe přece jen objevili svůj společenský a náboenský ideál. Ideový spoluzakladatel jezuitských misií, potomek panělských conquerorů a inckých lechtičen Garcilaso de la Vega, byl fascinován inckou říí. Podřízenost vládci, státem vedené náboenství, ale i sociální péče odpovídaly jezuitské pracovní i náboenské disciplíně. Incká říe díky tomuto svému sociálnímu inenýrství inspirovala jetě evropský osvícenský absolutismus.
V novověké Evropě se u ale prosazovaly odliné názory, za vechny Alexandr von Humboldt slovy: Incká říe je jako veliký kláter, v něm je kadému předepsáno, co má činit ve prospěch obecného blaha. Zkoumáme-li tyto primitivní Peruánce přímo na místě s jejich po staletí nezměněným psychickým ústrojím, naučíme se správně chápat Kodex Manco Capaca s celým jeho působením na obecný vývoj a obecné těstí. Najdeme tam státní, avak sotva soukromý blahobyt, více podřízenosti vládci ne lásky k vlasti, pasivní poslunost bez odvahy k individuálnímu nezávislému jednání, přísnost, řád pronikající do nejzazích jednotlivostí soukromého ivota, ale ádné velkolepé mylenky, ádný vzlet charakteru. Nejsloitějí politická instituce, jakou kdy historie poznala, udusila jakýkoli zárodek osobní svobody, a zatímco se zakladatelé říe Cuzca chlubili, e přinutili své poddané k ivotu plnému těstí, ve skutečnosti je degradovali na pouhé stroje. (Budil, za obzor Západu, s. 274)
Amerika utopická
Po r. 1500 začala potřeba Ameriky nabývat nových forem. Mnoila se díla filosofů, kteří na vybájené ostrovy umisovali svoje vize ideální společnosti. Ta nespočívala na blahobytu, ale více abstraktně na pokroku (který k němu můe vést), na vědě, z hlediska lidského souití je kladen důraz na spravedlnost.
Anglický humanista Thomas More v díle O nejlepím stavu státu a o novém ostrově Utopii umístil na ostrov Utopie ideální společenství. Ostrované nejsou přímo křesané, ale řídí se přirozeným řádem. Obyvatelé mají volný přístup ke vzdělání, společný majetek a společnou výrobu. e se sám More svým ideálem příli neřídil, dosvědčuje jeho praxe v úřadu lorda kancléře, kde cenzuroval knihy a zakázal preventivně dovoz z ciziny jakýchkoli knih v angličtině.
Zatímco More byl r. 1935 kanonizován jako mučedník víry, dalí utopisté vykročili mimo cestu katolicismu. Thomaso Campanella vedl r. 1599 v jiní Itálii povstání proti panělské nadvládě, s heslem Do nového století s novým státem!. Po rozpráení povstání strávil dobu ve vězení, kde sepsal dílo O slunečním městě. Společnost vedou osvícení duchovní a vědci v jednom, kteří ovládají taje astrologie a uvádějí je v praxi.
Moreův krajan Francis Bacon v nedokončeném díle Nová Atlantis (1626) nechá své postavy ztroskotat u ostrova, kde vládnou osvícení duchovní. Jsou to křesané j od prvotních dob, ale nemají církev, vystačí si s naplněním základního kréda bratrské lásky. Ostrované periodicky vysílají své zástupce, aby po celém světě vyhledávali nové vědecké objevy a poznatky, aby je zpracovali a vyuili pro blaho vech.
V Nové Atlantidě spatřují jedni jasné odkazy na rozenkruciány, jiní na svobodné zednářství. Rozenkruciánské hnutí zůstává plné nejasností, zmiňme jenom, e s rozenkruciány seznámil lidstvo jako první Němec Johann Valentin Andrae, který ve spise Christianopolis klade v souladu s dobou ideální Křesanské město také na druhou stranu oceánu.
Vem těmto směrům a utopiím je společné jedno. Důraz na vědu a vědomosti oprotěné od předem daných dogmat (podle Bacona kdo začíná s jistotou, končí v pochybách, a naopak) a v duchovní rovině hledání pravdy a Boha nezávisle na předem daných dogmatech jakékoli církve.
V renesanci nastoupil totálně jiný styl mylení ne ten středověký. Středověký styl spočíval u uznání zavedené pravdy, kterou bylo třeba pochopit v její podstatě, jedinec ji mohl pouze okomentovat, více nebylo třeba. Jakoto pravdu pak mylenku bylo vhodné či nutné vnutit ostatním, i proti jejich vůli, resp. pravda byla taková, e stálo za to za ní zemřít (v bitvě, na hranici
). Renesanční mylení začíná brát za bernou minci mnohost názorů, kadý má právo na zveřejnění, pravda se nalézá v bádání a diskusi s ostatními, není nijak zjevená. Namísto náboenství nastupuje filosofie, včetně filosofie řecké, idovské, arabské, pravda překračuje hranice náboenství, resp. v kadém náboenství se hledá stejná podstata. Mimo diskuse o obsahu se rozebírá i forma, konkrétně u Bible je nutno zkoumat i jazyk, protoe překlad do nepůvodních jazyků se můe mýlit.
S vědou byl tak konfrontován i samotný Bůh, měnil se ve vemocného vědce řídícího vesmír pomocí důvtipu a rozmyslu, rodí se pojmy jako nebeský hodinář nebo zednářský Velký Architekt. Cesta k Bohu vedla přes přírodní zákony, nikoli přes víru v dogmata. Rozpad jednotné víry vedl i k tomu, e ideje bratrství a přirozeného zákona převáily nad vírou v to jediné pravé dogma.
A spoustě volnomylenkářů nebo sektářů, kterým byla stará Evropa příli těsná a omezující, kteří se nechali inspirovat díly o utopických společnostech ijících na vymylených ostrovech, vem těm se otevřely monosti odcestovat do skutečného ostrova, do Ameriky a začít svoje utopické ideály uvádět v ivot. Těmto lidem nelo o nalezení hotového ráje, ale o uskutečnění spravedlivé a harmonické společnosti podle jejich představ (arci si pod tím kadý mohl představovat, co chtěl). Takto se vyprofiloval jeden typ přistěhovalců.
Celý článek |
Komentáře: 15 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|