Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Moravská Sahara a výrobní areál
Autor: Jan Galatík . Vydáno dne 17. 02. 2006 (14788 přečtení)
Dalí z výzkumů pana Galatíka, týkající se nalezeného výrobního areálu a jeho souvislosti k Moravské Sahaře, Slovanů na Moravě. Moravská Sahara.
V předcházející stati Velehrad jsme pátrali po ústředí Velké Moravy podle cestopisu perských kupců. Navrhli jsme monost kráteru Nákla, nejvyího vrcholu Dolnomoravského úvalu. Tato zvlátní vyvýenina vznikla zřejmě jako důsledek tlaku plynů hodonínského naftového pole v okolí. Přirozené výrony uhlovodíků zde vytvořily četné mení pahrbky na nich celé generace obyvatel uctívali oheň. Při průzkumu pomocí amatérské letecké archeologie jsme nali trasu moravního brodu. Dálková komunikace zde měla na obou březích Moravy tábořitě u Sudoměřic a Rohatce. Dalí trasa cesty procházela podél toku Růdníček, který pramení na Nákle a vtéká do Moravy. Byl zde neobvykle velký výrobní areál s významnou produkcí eleza. Pracoval po staletí, od počátků doby elezné, za osídlení Kelty, Germány i Slovany. Za tu dobu neúměrná těba dřeva vedla ke středověké ekologické kalamitě nebývalých rozměrů.
Severní část roviny Dolnomoravského úvalu pokrývá lesní masiv Doubravy. Rozkládá se od Hodonína k Bzenci. Je to pravý ráj houbařů i milovníků přírody, krajina bohatá na zvěř i ptactvo. Ve vzduchu poletují motýli, váky a ídla, bzučí včely a čmeláci, nechybí ani jinde vzácné kudlanky a roháči. Vzácně, jen některé roky, lze slyet i zpěv cikád, které zde mají horní hranici svého výskytu. Proto se ani nechce věřit, e jetě před 150 lety ji popsal E. Malota takto: Jemný lutavý písek pokrývá celou krajinu. Písková pou je bez minulosti, nebo to co je tu dnes, včera nebylo a zítra se promění vlnami písečných přesypů.O svůj ivot tu bojují trsy řídce vyrostlé travičky, ukrývající před nelítostným sluncem malou myku, nebo jetěrku. havý písek je neustále modelován větrem. Mírný vánek odnáí jemný písek a větrné víry ho ve vývrtkách zvedají vysoko do oblak. Vítr a vichřice dávají do pohybu obrovská mračna písku. Ta mizí v dálce, jako písečné duny, zasypávající nelítostně ve ivé. Poutník se po několika metrech ztrácí v písečné vánici. Mizí v hnědavých oblacích prachu, který ho oslepuje a proniká oděvem a na tělo. Je vdechován nosem i ústy a do plic. Nutí ke kali, nos svědí a oči pálí. Písek skřípe v zubech. Po překonání poutě se kadý zbavuje písku hlubokým vydechováním a shání vodu, aby si vyčistil vyprahlá ústa a zbavil tělo písečného prachu. Písek a zase písek. Zanáí políčka s úrodou, zvedá sypkou ornici s osivem a nese ji do poutě. Pou postupně roziřuje své panství i na zatím jetě obdělávaných polích Rohatce, Ratíkovic, Dubňan, Vacenovic, Vracova i Luic. Jejich obyvatelé bojují o chléb vezdejí s přírodním ivlem. Písek vak neúprosně vítězí. Odborníci soudí, e není v lidských silách zabránit postupné přeměně okolí na písečnou pou. Nad poutí zvítězil lesní inspektor Jan Bedřich Bechtel. Zalesnil ji kanadskou borovicí. Tvrdě bojoval s tehdejí vědou. Lesní odborníci tvrdili, e s písčinami se nesmí hýbat, aby jetě více nevysychaly a mohly se zakořenit suchomilné traviny. Ty postupně, ivené mlhou, mohou zpevnit písečné pláně. Rozruení krajiny výsadbou stromků, které se v písku stejně neujmou, vysychání poutě jetě urychlí. Bechtel vak byl svou mylenkou úplně posedlý. Obrovské mnoství sazenic, které potřeboval pro své velkolepé záměry mu po roce 1841 mohla levně dováet nově otevřená císařská Ferdinandova dráha. V letech 1823 a 1853 tak zalesnil celé 4 tisíce hektarů od Bzence po Rohatec. Za zpěvu se rodí nový les. Tak tehdejí noviny popisovaly jeho práci. Pro nedostatek peněz zapojil do výsadby mláde. Mládenci poponáeli napjatou ňůru, uzly na ní určovaly vzdálenost sazenic. Řady děvčat s motykami kopaly čtvercové jamky, dalí do nich sadily sazeničky, namáčely do jílovité kae a zalapávaly bosýma nohama. Jejich zpěv doprovázel výsadbu po celý den. Mezi sazenicemi borovic sadily brambory. Kadá dívka měla svoje bramborové pole a povinnost při okopávání udrovat také sazenice borovic. Kdy borovice vzrostly a nepotřebovaly okopávání, neměly brambory dostatek slunce a děvčata dostala nové výsadby. Bechtel se vak nedoil úspěchu svého díla, ba ani doby, kdy správnost jeho postupů uznala i lesnická věda. Jeho jméno by jistě upadlo v zapomenutí, kdyby lesní rada Hrdlička, nadený výsledkem Bechtelova díla, nepostavil tomuto lesníkovi pomník, mající připomínat pokoření Moravské Sahary budoucím generacím. Odhalili ho právě před sto lety, 30. července 1906. Tento nevysoký kamenný obelisk stojí u bzeneckého Přívozu.
Velký výrobní areál.
Při amatérském pátrání metodou letecké archeologie pomocí dálkově řízených modelů a pozemním průzkumu polí na nich jsme nacházeli siluety objektů se nám podařilo najít trasu starobylého moravního brodu. Překonával moravní nivu na jejím nejuím místě, tam, kde se předhůří Bílých Karpat přibliuje u Skalice k protějímu břehu u Rohatce na necelé 3 km. Přímková trasa, kolmá na moravní tok vede kolem kapličky s příznačným názvem Na hatích. Směřuje dále k nejvyímu místu Dolnomoravského úvalu, vyvýenině Náklo u Ratíkovic (265 m n/m). Brodily zde zřejmě kupecké výpravy i vojenské expedice od samých počátků doby elezné a po závěr 13. století. V roce 2004 stavba silničního nadjezdu u Sudoměřic odkryla levobření tábořitě s mnostvím ohni, pecí, chatek a dalích objektů. Datování potvrdilo nae předpoklady. Leteckým snímkováním objevené tábořitě na druhém břehu Moravy v Rohatci pokračuje směrem k Ratíkovicím. Nali jsme tam nezvykle velký výrobní areál. Počet objektů, které byly zachyceny leteckým snímkováním porostů dosahuje desítky tisíc. Četné elezářské strusky, skleněné slitky, zbytky konstrukcí pecí, keramické střepy i celé nádoby dosvědčují velkou kálu výrob. Střepy umoňují datovat období, kdy byly objekty funkční. Ukazuje se, e zde pracovali Keltové, Germáni i Slované.

V roce 2005 byla zde amatérsky odkryta výrobna dřevního dehtu ze 12. století. Zbytky rudy ve struskách dokládají pouívání kvalitní elezné rudy. Její loiska jsou známa u Kyjova na vrcholu Babí lom. Slepence dánicko-hustopečského souvrství tam obsahují konkrece sideritu (FeCO3), limonitu (Fe2O3 . n H2O) a hematitu (Fe2O3). Erozí rozruené slepence byly splavovány a usazovaly se na dnech čtvrtohorních moří vídeňské pánve. Proto se zde nachází i v sedimentech spraů, jílů, písků a těrkopísků. Konkrece limonitu, lidově nazývané cicvárek tu kazily cihlářské hlíny. Bývaly i duté, (chřestivce, na Slovácku jim říkali hrkávky). Ve Vracovské cihelně měl limonit tvar trubiček. Horníci v lignitových slojích mu říkali elezný okr. Tyto rudy mají podle analýz 33 a 71 % eleza. Ruda vytvořila za tisíciletí podél toku Soboňského potoka pláe, pokryté valounky hematitu a krevele. Desetitisíce pecí zde zpracovávaly nejen tuto rudu, ale zřejmě i rudu z babího lomu. Pracovaly dlouhá staletí a spotřebovaly přitom obrovské mnoství dřevěného uhlí. Dá se předpokládat, e to byl počátek výrazného odlesnění krajiny a vzniku písečné poutě Moravské Sahary.

I kdy po zániku Velké Moravy byla výroba ukončena, neúměrná těba dřeva pokračovala dále. Obyvatelstvo toti mělo starobylé právo na Doubravu potvrzované samotnými králi. Některé argumenty naznačují, e tradice těchto práv můe sahat a k době Velké Moravy. Na příklad právo hodonínských měanů zahrnovalo i osvobození od celních poplatků. To povaoval historik Vojtíek za jeden z argumentů proti pravosti této zakládací hodonínské městské listiny, připisované královně Konstancii. Soudil, e takovou výsadu nemohla městu dát královna, bylo to výsostné právo krále. Osvobození od cel je vak písemně doloeno pro obchodníky Velké Moravy. Zachovala se o tom písemná dohoda Svatopluka II. a bavorského krále Arnulfa, asi z roku 903, Celní tarif z Raffelstettenu: A Slované z této země (kdysi) Gepidů, a nejsou nuceni platit clo.
Historikové soudí, e výrobu zbraní z kvalitního eleza vyvinuli Keltové. V hliněných píckách tavili rudu s dřevěným uhlím za současného dmychání vzduchu. Dosahovali teplotu a 1100° C. Od Keltů tuto metodu převzali Germáni a od nich Slované. Staří hutníci a kováři dovedli oddělit kujné elezo od uhlíkaté oceli. Rozhavené pruty mnohokrát splétali, ohýbali a překládali, a dlouhodobým, opakovaným kováním získali produkt, který měl houevnatost eleza a prunost a ostří oceli. Meč prý se dal ohnout tak, e se pice dotkla jílce bez pokození. Na vyletěných plochách těchto zbraní se objevují zvlátní vířivé kresby, typické pro damascénskou ocel. Slované měli pozoruhodné armády. Letopisec klátera Fuldy píe k roku 884, jak vévoda Svatopluk v taení do Panonie vládl takovým mnostvím, e na jednom místě bylo vidět jeho vojsko přecházet od svítání do západu slunce
Odhaduje se, e měl nejméně 50 tisíc muů. Na výzbroj takových armád spotřebovali mnoho eleza. Události pátého a estého století na naem území jsou historiky vysvětlovány rozporuplně. Etnické skupiny, jejich migraci v průběhu bouřlivého stěhování národů zaznamenali antičtí autoři vytvářely základ dneních národů střední Evropy. Zprávy o Slovanech jsou velmi vzácné. Za nejstarí povaují dějepisci spis gótského historika Jordanise, ijícího v Byzantské říi. V díle O záleitostech a dějinách Gótů píe, e podél Tisy a Dunaje se usadil početný lid Vinidů. Ačkoliv jejich jména jsou odvozena od různých rodů a míst, nazývají se hlavně Slované a Antové. Sídlí v močálech a lesích místo ve městech. Proto se rok 533, jeho se nejspíe zpráva týká, povauje za první písemný doklad o Slovanech. Nepřímé svědectví vak přináí jetě starí písemná památka. V roce 448 římský císař Theodosius II. vyslal poselství ke dvoru vládce Hunů, Attily. Účastníkem byl i rétor Priscus, který cestu popsal. Uvádí: ve vsích nám bylo poskytováno jídlo. Místo obilí proso a místo vína medos, jak říkají domorodci. Tato zpráva je zřejmě nejstarí nepřímou písemnou památkou o Slovanech. Kdy Atilla v roce 453 zemřel, vznikl boj mezi Góty a Gepidy u neznámé řeky Nedao. Roku 454 tu zvítězili Gepidi a poraení Gótové odeli do Itálíe. Kolem roku 495 a 509 se na Moravě objevil germánský kmen Longobardů, který přiel z dolního Polabí. Zmínka o obyvatelstvu, majícího v oblibě medovinu téměř století před příchodem Longobardů umoňuje podezření na to, e Slované sídlili na Moravě a Slovensku téměř celé století před nimi. Dokonce se předpokládá jakési mocenské ústředí Slovanů, které dokázalo vyzbrojit a zformovat velmi dobře vycvičené oddíly, které budily velké obavy. Do bojů zasáhli v době, kdy Gepidové dobyli na východořímské říi Sirmium a císař Justinián (527 - 565) se proti nim spojil s Longobardy, které usadil roku 546 v Panonii. Gepidové na oplátku propustili přes své území armádu dobře vyzbrojených Slovanů, zřejmě několik desítek tisíc. Tato vojska konala výpady na Balkán od roku 548 do roku 551. V roce 550 vypravili Slované jetě dalí estitisícový sbor, kterému velel Ildigus, ijící u Slovanů. Třetík soudí, e rozhodující není ani počet slovanských vosk, ale jejich kvalita. Ve vech případech se toti jednalo o velmi dobře organizovanou jízdu. Nebyly to nějaké pěí tlupy selských nájezdníků. Táhli po veřejných cestách, dobývali města. Politicky byla tato akce řízena z jednoho ústředí, které vedlo jednání s Gepidy a italskými Góty. Jistě jím vak nebyl nějaký samovládce, jakýsi Sámo před Sámem, ale spíe rada kníat, podobná té, která si pak zvolila Sáma. Protoe vdy překračovali Dunaj u Sirmia, museli sídlit za územím Gepidů, blízko Longobardů. V úvahu připadá nejspíe Morava, nebo západní Slovensko, nejspíe obě tyto území zároveň." L. E. Havlík upozorňuje, e by přitom nemělo být opomíjeno pohřebitě Longobardů u Luic, kde bohaté nálezy perků datuje zlatá mince Justiniána přesně k těmto událostem. Velký výrobní areál s významnou hutnickou produkcí, který vyráběl kvalitní zbraně Keltům, Germánům i Slovanům si zasluhuje archeologický průzkum, který by mohl přispět k poznání naí historie.
Jan Galatík
Galerie:i fotografie, které nejsou v tomto článku, z důvodu velikosti
Celý článek |
Komentáře: 1 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Únor
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
|