Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Kosmův český Achilles Břetislav I.
Autor: Tomá Müller . Vydáno dne 13. 11. 2016 (5434 přečtení)
Kdo jsou Kosmovi hrdinové ? Je moné jednoznačně definovat mnoinu oblíbenců praského děkana? Má tato skupina jednoznačná kritéria nebo částečně podléhá nahodilostem, dobovým kontextům či pisatelovým náladám. Můeme na případu jednotlivce demonstrovat Kosmova ideálního hrdinu, tedy krále, vládce, biskupa etc.? Na některé z těchto otázek se pokusím částečně odpovědět.
Kosmova latinsky psaná Chronica Boemorum je poprvé dílem, které můeme nazvat dějepiseckým v pravém slova smyslu. Zachycuje poprvé záměrně dějiny obyvatel české země od nejstarích mýtických dob a po autorovu současnost. Ta je ostatně také sporná, alespoň její část, týkající se autorova narození. Ve třetí knize, v kapitole 59 si autor povzdechne a nazve se osmdesátiletým starcem, a je zřejmé, e můeme rok jeho narození datovat do období 1045 1060. Datum úmrtí známe přesněji, skonal 21. října 1125. Kosmas pravděpodobně pocházel z vrstvy, zřejmě nepříli početné, domácích intelektuálů, kteří se pohybovali v blízkosti svatovítské kapituly. Takté můeme konstatovat, e jeho studia (vyí nebo pokračující) na katedrální kole v Lutychu mu přinesla vynikající rozhled. Ostatně částečně se Kosmas o absolvovaném triviu na této kole zmiňuje v kapitole 59 třetí knihy. Navíc se Kosmas výslovně ve svých vzpomínkách na lutyské astné časy výslovně věnuje památce mistra Franka. Je pozoruhodné, e u od 10. století existovaly mezi Prahou a Lutychem ivé kulturní styky. Od časů biskupa Notkera, přítele druhého praského biskupa Vojtěcha, byl v lutyské diecézi pěstován svatovojtěský kult. V tomto směru učinil nedávno pozoruhodný objev německý medievista Johannes Fried: první legenda o sv. Vojtěchovi, obecně připisovaná autorství aventinského opata Jana Canaparia, ve skutečnosti asi vzela z okolí zmíněného Notkera. V letech 10081016 vyučoval na praské katedrální kole mistr Hubald, Notkerův ák a kanovník lutyské kapituly. V Čechách byl zase znám kult sv. Lamberta. Od Kosmy víme, e velkým ctitelem lutyského patrona byl praský biskup Heřman. A samotnému Kosmovi poslouil ivot Lambertův (Vita Lamberti), napsaný v 10. století lutyským biskupem těpánem, jako stylistický vzor pro některé pasáe kroniky. Je také pravděpodobné, e někdo z trojice známých Kosmových čtenářů (přátel) byl předtím jeho lutyským spoluákem. Někdejí partnerské město, leící na západním okraji římské říe, symbolizuje dnes výzvu pro badatele jako potenciální zdroj nových zjitění o Kosmovi, takto přísluníku obce lutyských vzdělanců a literátů.
Pokud vak shrneme Kosmova lutyská léta včetně let pravděpodobně strávených i na jiných kolách (kole) ve Francích, nejsme si jisti, kdy skončila. Na pevnou půdu datování se dostáváme závěrem roku 1091, kdy je Kosmas přítomen v doprovodu praského biskupa Kosmy a olomouckého biskupa Ondřeje do Mantovy. V průběhu let se oenil, či il s drukou v pevném svazku, byl otcem syna Jindřicha a řekněme astná léta zakončuje a smrt druky Boetěchy 23. ledna 1117. O několik málo let či měsíců později přebírá úřad děkana svatovítské kapituly po svém příteli Gervasiovi.
Kosmas svoje dílo pojal státotvorně, zřetelně sleduje v první řadě linii přemyslovského vládnoucího rodu a současně prioritně poukazuje na význam latinského ritu při bohoslubách. Některé vládce vyzdvihuje, jiné doslova zatracuje. Jedním z jeho, jednoznačně kladně pojatých, hrdinů je postava Břetislava I. Na několika příkladech se budu snait ukázat, jakým způsobem Kosmas mnohdy účelově pracuje s informacemi tak, aby jednak udrel spád dějové linie v nastoleném dějovém rytmu a současně některé informace vynechá.
Roku 1025 zemřel Boleslav Chrabrý a jeho nástupcem se stal Měek II. Lambert, stejně jako jeho otec schopný politik a válečník. Ke korunovaci Měka dolo, stejně jako u jeho otce, bez souhlasu císaře, co bylo mono povaovat uzurpaci trůnu a uráku císařského majestátu. Výsledkem je, e říe Boleslava Chrabrého se začíná hroutit. Český stát mezitím pomalu překonává desetiletí trvající krizový stav. Díky tomu, e císař je zaměstnáván situací v Itálii, Burgundsku i v německých oblastech říe a sousedé českého panovníka nezasahují do vnitřní politiky státu, můe Oldřich upevnit své postavení v Čechách a současně zaučuje svého jediného syna do systému správy státu. Břetislav se prakticky zaučuje do panovnické role na Moravě a snad v roce 1021 se ení s Juditou Babenberskou, kterou si unesl z rodinného klátera Babenberků ve Schweinfurtu. Dobré vztahy mezi Přemyslovci a Babenberky měly být stvrzeny sňatkem, o kterém se nejspíe jednalo kolem roku 1020. Markrabě východní marky Vojtěch tou dobou neměl dceru ve vhodném věku, a tak v úvahu přicházela jeho neteř Jitka. Syn českého kníe Oldřicha Břetislav byl ovem nemanelského původu, co příli nenapomáhalo vyhlídkám na sňatek s urozenou Jitkou. Břetislav problém vyřeil sám, kdy ji zřejmě v roce 1021 unesl z rodinného klátera. Vojtěch a zřejmě i Jitka o připravovaném únosu věděli, protoe Břetislav ani nebyl za svůj tehdy těký zločin potrestán.
A co o těchto událostech soudí Kosmas? Mezitím Břetislav, syn kníete, přeel z dětského věku v jinoský a kráčel od ctnosti ke ctnosti. Měl nad jiné zdar v svém počínání, ztepilé tělo, krásnou postavu, velikou sílu a moudrost, v netěstí statečnost, ve těstí rozumnou mírnost. A o kousek dále se dočteme, jak krásná byla Jitka a kterak ji její rodiče umístili do klátera, co bylo pro ni velmi dobré. Břetislav jí ovem v podstatě nemohl odolat. Břetislav, nejkrásnějí z jinochů a přeudatný hrdina, se z mnohých vyprávění doslechl o neobyčejné kráse, ulechtilosti a urozeném původu řečené dívky... Mysl jinochova, vznícená ohněm Venuiným, vře, jako kdy ohni sálá Etna. A jasným hlasem sám na sebe zvolá: Buď mi bude údělem výtečný sňatek, anebo upadnu ve věčný posměch. Kronikář neopomene jedinou příleitost pohanět v rámci moností Němce a učiní to se zadostiučiněním i v této souvislosti: ...Nebo uvaoval o pýe, je je Němcům vrozena, a o tom, jak vdy s nadutou domýlivostí shlíejí na Slovany a na jejich jazyk. Současně s líčením udatnosti Břetislavovy, dostává se nám té barvitého líčení krutých skutků spojených s únosem Jitky z klátera. Domnívám se, e Kosmas o předem dohodnutém únosu věděl nebo alespoň tuil, e věc byla dohodnuta a přesto mlčí, aby nesníil Břetislavovu odvahu (královská ctnost) a takté, aby nezmneil trpkost poráky, kterou v této souvislosti Němci v Kosmových očích utrpěli. Po tomto úspěchu ili Břetislav a Jitka v Olomouci, kde se narodil v roce 1031 jejich prvorozený syn Spytihněv. Na konci dvacátých let 11. století se pozornost Konráda II. obrací opět východním směrem, jeho cílem je předevím zruení důsledků budyínského míru a samozřejmě také omezení příli okatě proklamované suverenity polského krále. Měek II. se vypraví, tlačen poadavky polských velmoů, na jaře 1028 do Luice. Na to Konrád odpoví vpádem v létě 1029, pokus vak nebyl příli úspěný. Měek, podnícen předchozím úspěchem, podniká na počátku roku 1030 vpád do Saska a zpustoí území a k řece Sále. Odvetná výprava se nakonec obrací od Polska směrem do Uher, skončí takté neúspěchem císaře a oba aktéři (císař i uherský král těpán) dají přednost jednání. Uherský král získává při těchto jednáních zřejmě rozsáhlá území bavorské východní marky. Český kníe Oldřich se na těchto akcích přímo nepodílel.Tímto smírem se vak zjevně cítil pokozen Břetislav, protoe těpánovy Uhry nyní ohroovaly jiní hranici moravského území. Přinese to vpád do Uher v létě roku 1031, Břetislavovo vojsko postupuje po levém břehu Dunaje a poplení zemi a k Ostřihomi. Zde Kosmas tyto události popisuje střídmě, jazykem analisty: Toho roku kníe Břetislav způsobil Uhrům velkou poráku a poplenil jejich území a k hradu Ostřihomi. Pravdou vak je, e tyto události klade mylně do roku 1030, avak současně popisuje v dalí větě odchod pátého praského biskupa z tohoto světa, co je vak datováno správně. Kosmas zcela opomíjí fakt, e v této době se zhorily vztahy císaře Konráda II. a českého kníete Oldřicha. A stejně ignoruje monost, e příčinou byl zřejmě nejen růst české suverenity a vlivu, ale také česká politika v Uhrách, která zmíněný růst suverenity jen dokládala. Výsledkem je Konrádovo pozvání českého vladaře do Merseburku kde se měla česká i polská otázka řeit, na co Oldřich nereagoval. Císař tedy proti němu vyle vojsko vedené tehdy patnáctiletým Jindřichem a ten českého kníete porazí, nezbude mu tedy ne se dostavit na sněm do Werben. Oldřich zřejmě není ochoten se podrobit podmínkám, které jsou mu kladeny a tak je za zrádné jednání sesazen a odsouzen do vyhnanství, vládu přebírá Břetislav. Ten je ovem Konrádovi nepohodlný stejně jako Oldřich, vyle tedy proti němu vojsko, výprava vak nemá ádoucí úspěch. Císař se pokusí rozdělit vládu v Čechách (stejně jako se o to předtím pokusil v Polsku) a tím Břetislava oslabit. Důsledkem tohoto rozhodnutí je udělení milosti Oldřichovi o Velikonocích 1034 a monost navrátit se do Čech jako spoluvladař svého bratra Jaromíra. Jaromír se vrátil po Oldřichovi do Čech, Oldřich jej dal vak oslepit a internovat v kníecím dvorci v Lysé nad Labem, Břetislav z obavy před otcem uprchl. Na svátek sv. mučednice Theodory, v sobotu 9. listopadu 1034, během stolování náhle kníe Oldřich opustil království zemské a království nebeské získal. Jaromír jetě pronese nad bratrem pohřební smuteční řeč, uvede synovce Břetislava před velmoe a dosadí jej se souhlasem vech na kníecí stolec, vrahovi vak ji neunikne a krátce na to (4. listopadu 1035) je z popudu Vrovců zavraděn.
Břetislav nastupuje na trůn ve velmi příznivé situaci. Je jediným dospělým vlády schopným Přemyslovcem, zkueným válečníkem a politikem. Manelství mu zajistilo nejen příbuzenské vztahy v říi, ale také dědice. Tím se nemohl chlubit ani polský stát (po smrti Měka II - 1034 - se zmítal v nepokojích), ani uherský král (zemřel 1038) bez dědiců. Navíc císaře Konráda zaměstnávaly záleitosti burgundské a italské, východní otázky zůstanou a do císařovi smrti (1039) mimo okruh jeho zájmů. Jetě poádá Břetislava o podporu ve výpravě proti Luticům, stane se tak na prvním sjezdu, kde je nový český kníe přítomen a ten dohodnutý závazek splní, účastní se výpravy tého roku. Břetislavovy osobní ambice se vak upínají předevím směrem do Polska. Nejen, e vidí e Polsko se rozpadlo na úděly vedené místními velmoi, ale současně také usiluje o posílení vlastního vlivu. Slibuje si toti od polské výpravy zisk kořisti a snad ji také počítá nebo doufá ve vyzdviení ostatků sv. Vojtěcha. To by toti mohlo vést k zisku samostatného arcibiskupského stolce a tím i vzniku samostatného českého království. Strhl by tím na sebe úlohu prvního vládce středovýchodní Evropy a na východ od Kruných hor by byl nejvlivnějím spojencem římského císaře. Kosmas to vidí obdobně: Kdy tedy kníe Břetislav ji upevnil svoji moc na otcovském stolci, následoval stopy svých předků skutky milými Bohu i lidem, a jetě je překonal souvislou výí ctností. A jako slunce ve své síle zastiňuje a oslabuje silným leskem svým světlo hvězd a měsíce, tak nový Achilles, nový Týdeovec, Břetislav, novými triumfy umenuje a zatemňuje hrdinství a nejskvělejí vítězství svých dědů. Zde opět Kosmas silně idealizuje svého favorita. Na podzim roku 1038 nebo začátkem roku 1039 se Břetislav odhodlal a svolal vojsko na výpravu. Kdo se nedostaví, tomu hrozí ibenice. Navíc Kosmas v následujících řádcích zmiňuje vradění a kruté krveprolití v polské zemi, které není hodno nejctnostnějího z ctnostných. Kosmas drí ideu státu a silného panovníka i zde, a to za kadou cenu. Četí bojovníci v čele s Břetislavem vstoupí do města, do katedrální baziliky Panny Marie, kde byly uloeny ostatky sv. Vojtěcha. Chtěli se jich neprodleně zmocnit, ale na varování biskupa ebíře ( a po údajném zbavení smyslů na tři hodiny) jali se postit a modlit po tři dny, aby byli hodni ostatky vyzvednout. Zdar celé akce měl tedy podpořit nejen půst, ale hlavně přijetí poadavků prosazovaných kdysi Vojtěchem, kvůli jejich neplnění ze strany Čechů kdysi biskup Vojtěch svůj národ opustil. Z kazatelny chrámu vyhlásil Břetislav své Dekrety, známé té jako Hnězdenská statuta. Tyto dekrety byly namířeny předevím proti zbytkům pohanství, proti vem nepravostem, jak tvrdí Kosmas : ..je se protiví Bohu, pro ty se svatý Vojtěch rozmrzel a nás, své ovečky, opustil a raději el učit cizí národy. e to ji více činit nebudeme, stvrzujeme přísahou na nai i na vai víru. Zde se Kosmas dopoutí pravděpodobně zboné li, pomíjí zcela poadavky směřované na velmoe, vysoké církevní hodnostáře a kníete a pracuje pouze s ustanoveními, která se týkají prostého obyvatelstva. Statuta výslovně zakazují mnohoenství, ustanovení o uzavírání a nerozlučitelnosti manelství, o trestání hrdelních zločinů, zákaz provozování krčem, zákaz konání trhů, zákaz práce v neděli a svátcích a zákaz pohřbívání mimo hřbitov. Vojtěchův poadavek zákazu prodeje křesanských otroků a zajatců, týkající se předevím kníete a jeho druiny není pro české politické elity tohoto období stravitelný. Současně také zákaz manelství kleriků, čili ustanovení týkající se také privilegované vrstvy společnosti, nebyl jetě dlouho v Čechách respektován. Můeme to shrnout tím způsobem, e Břetislav se chová sice státnicky, ale současně také účelově a Kosmas nad tím přivře či občas úplně zavře obě oči, je-li mono alespoň částečně činy vladaře ospravedlnit nějakým vyím záměrem. Jsou li některá vladařova rozhodnutí příli kontroverzní, Kosmas je prostě vynechá.
Závěrem bych chtěl dodat, e Břetislav, jakkoli schopný kníe, zřejmě v tomto ohledu podcenil situaci v říi a zejména osobu na císařském trůnu. Svojí odvánou akcí si sliboval omezení vlivu říe na situaci v českém království skrze monost povýení praského biskupství na arcibiskupství. Slavnostní přenesení ostatků sv. Vojtěcha, projevy okázalé úcty k Vojtěchově tradici a přijetí kdysi Vojtěchových poadavků, to ve měly být argumenty k jednání o povýení praského biskupství, tedy o zřízení samostatné církevní provincie v Čechách. Břetislav okamitě po návratu z Polska vysílá poselství se ádostí do Říma. Ve vak dopadlo jinak. Po mnoha prosbách, omluvách a vyjádření lítosti český kníe není sesazen, pape vzal v úvahu nevědomost či dobrý úmysl a uloil kníeti postavit důstojný chrám, který nakonec mohl 19. května 1046 biskup ebíř vysvětit. Jindřich III. vak tolik pochopení neměl a chápal útok na Polsko jako poruení říské suverenity. Kosmas vak nadále svého kníete vyzdvihuje, v závěru jeho ivota jej bezvýhradně opěvuje: ..vzletěl mu k nebesům duch, kdy opustil tělesné údy, dne 10. měsíce ledna, i zazněl veliký pláč hned potom nad touto smrtí. Ciceronova výmluvnost by se octla v koncích dříve, ne by vyloila postupně vechny jeho zásluhy, jak byl tento kníe Břetislav rozumný a jak měl bystrý úsudek v boských zákonech i při světských soudech nebo jak tědře rozdával almuny a jak milostivě podporoval svou přízní kostely či vdovy. Inu, vladař dle Kosmova gusta.
Pouité prameny a literatura:
Bernard z Clairvaux: O stupních pokory a pýchy. Chvály panenské Matky. Praha, 1999.
Henryk Lowmiański.: Poczatki Polski. Z dziejów Slowiań w I. tysjacleciu n. e. IV VI. Warszawa, 1970, 1973, 1985.
Libor Jan, Zdeněk Draho: Osobnosti moravských dějin (1). Brno, 2006
Kosmas: Kronika Čechů. Praha, 2011.
Celý článek |
Komentáře: 0 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Duben
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| |
|