Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Konec roku ve středověkých tradicích
Autor: Kateřina z Landtejna . Vydáno dne 03. 01. 2010 (9785 přečtení)
Na rozdíl od Vánoc, nepřikládal středověký člověk konci roku přílinou důleitost.
Proč? Protoe rok končil nestejně podle liturgie, která byla v té které zemi či dokonce regionu uznávána. Přesto, tak jako byly plny mysticismu Vánoce, byl jím naplněn i konec astronomického roku. I toto období je spojeno s některými náboenskými nařízeními a obřady i s mnoha tradičními rituály a zvyky.
Známe například zákazy spojené s duemi mrtvých 28. prosince a 6. ledna následujícího roku, kdy církev zapovídala zametání v domě, aby byly ochráněny due mrtvých a nebyly nikdy zapomenuty (či spíe dle předkřesanských tradic vyhnány, protoe pak se mohly vrátit a kodit). Křesané i jinověrci věřili a moná stále jetě věří, e due zemřelých přebývají ve svaté dny mezi ivými a zaslouí si projevy zvlátní úcty.
Dalí rituály, zákazy, nařízení a zvyky mají spíe racionální povahu. Mezi ně patří například zákazy těké práce (mimo běné domácí, související s přípravou pokrmů nebo krmením dobytka) - mletí, mlácení obilí, bílení stěn, úklid v domě, tlučení čehokoli ve stoupě, vynáení pinavé vody, zemní a stavební práce, nákup, prodej a půjčování. Podobně se hospodyním zakazují prudké pohyby, vstávání od stolu, sbírání spadlých věcí, předení, tkaní, navíjení, pletení, vázání sítí, ití. Ve vlastně směřuje k tomu, aby si lidé, dobytek i půda odpočali, aby byl čas na věnování se svým bliním, rozjímaní, pobonosti veho druhu. Trestem za nedodrování je opět hněv Boí, různých duchů, duí zemřelých, který můe přivodit neúrodu, zchromnutí, nemoci a smrt provinilci i jeho rodině, hospodářskou ztrátu, obchodní neúspěch a mnohá dalí příkoří.
Opět se tedy jednalo o období nikoli veselé, spíe tajuplné a zlověstné. Dny byly krátké, oblačnost velká a středověký člověk neměl mnoho na výběr, chtěl-li si opatřit světlo a teplo. Bylo proto lepí zůstávat v klidu, věnovat se domácím pracím, činit dobře duchům, duím, Bohu či bohům i svým bliním a sousedům, protoe v takovou nejistou dobu nikdo nevěděl, zda nebude ji brzy potřebovat jejich pomoc.
Co nebo kdo je to Silvestr?
Sv. Silvestr, biskup a pape, který se narodil snad někdy kolem r. 250 n. l. a dle tradice zemřel 31. 12. 335. Za svého ivota nařídil zhotovovat oltáře z kamene místo ze dřeva, nechal postavit baziliku sv. Jana v Lateránu, sv. Petra ve Vatikánu a sv. Pavla před hradbami, provedl úpravu bohoslueb, pokřtil císaře Konstantina Velikého i jeho enu Helenu. Je patronem úrody krmiv, dobrého hospodářského roku nový rok a ochránce domácích zvířat. i tento den je spojen s rituály např. hospodyně v ten den nesuily prádlo, aby předely nebezpečí smrti někoho blízkého.
Konec kalendářního roku nebyl spojen s nijakými zvlátními oslavami či církevními obřady to má zřejmě souvislost s posunutým vnímáním konce roku astronomického, který připadá na zimní slunovrat. Tak byl také po dlouhé generace vnímán a slaven či uctíván. Přijetí juliánského kalendáře jej (45 př. n. l.) posunulo naopak výrazně kupředu na 14. leden dle dneního gregoriánského kalendáře (pro zajímavost uvádím, e v praském kostele sv. Ducha na Příkopech se dodnes slaví Nový rok právě 14. ledna a v tento den je uváděna Rybova me vánoční. Jedná se o český unikát). Křesanům se stanovení 1. ledna (dle JK) moc nezamlouvalo, protoe v Římě bylo spojeno s bujarými oslavami (patřily původně k oslavám konce konzulského roku a navíc i probíhajícím saturnáliím).
Koncil v Toursu roku 567 se dokonce pokusil prosadit začátek roku 1. ledna jako starý omyl a hrozil těm, kdo se ho budou dret, exkomunikací. Přesto se zvyk udrel, a proto se církev snaila dát tomuto dni náboenský význam. Tím se stal svátek Obřezání Páně (Circumcisio Domini). Nicméně opět příli neuspěla a lidé dodnes spojují svátek konce roku právě s papeem Silvestrem.
Přesto, e konec kalendářního roku nebyl ve středověku nijak významný, opět se objevují tradiční způsoby jeho uctění. Slavnostní večeře, sestávají podobně jako tědrovečerní z ádoucích plodin a pokrmů z nich připravených, vařené maso s křenem (aby dobytek dobře plodil a byl zdravý), alkohol (někde skromný přípitek, jinde bujaré veselí), koledníci (obvykle ebráci nebo áci, předstírající různá kouzla k ochraně domu např. ometání a svěcení ohnitě).
Církevní konec roku je sám o sobě velmi zajímavý. Jetě ve vrcholném středověku jej tití křesané toti uznávali v té které zemi různě. Středověká Evropa uívala jako začátek juliánského roku mnoho jiných církevních svátků, resp. různé datace:
Vánoční datace:Nový rok začíná 25. prosince.
Od franské říe je tato datace známa ve Skandinávii, v 11. a 12. Století je známa v Nizozemí a dnení Belgii (Flandry). Ve 13. a 14. století ji uívá Německo a Anglie, do 16. století ji nacházíme ve panělsku. V Čechách se vánoční datace uívá od předkřesanských dob. Tradice byla krátce přeruena jen od 2. pol. 13. století do 1. pol. 14. století (za Přemysla Otakara II. a Václava II., kdy se v jejich písemnostech objevuje datace Nového roku na 1. leden). Obnovena byla za Jana Lucemburského a trvala a do doby Václava IV (Stilus Pragensis). Mezi lidem se vánoční datace udrela a do 2. poloviny 16. století.
Datace od zvěstování: Nový rok začíná 25. března.
Tuto dataci zavedl Dionysius Exiguus r. 525 a byl uíván v jiní Evropě v období raného a vrcholného středověku.
Velikonoční datace: Nový rok je stanoven na velikonoční sobotu či Velký pátek.
Tuto dataci uívaly některé francouzské oblasti od 11. do 16. století. Datace byla velmi nevýhodná, protoe Velikonoce jsou pohyblivý svátek a pro moné zdvojení některých dat se muselo uívat pojmu před Velikonocemi a po Velikonocích.
Obřízková datace: Nový rok je stanoven na 1. leden Juliánského kalendáře, svátek obřezání Páně.
V Římě tento den slavili ji kolem r. 700 n. l. jako Natale sanctae Mariae Slavnost matky boí Panny Marie. Tato tradice vak byla brzy zastřena převzetím svátků z Byzance (Zvěstování Panny Marie - 25. března a nanebevzetí Panny Marie - 15. srpna. Díky tomu také nabyl na významu advent a oslavy narození Jeíe.Někdy ve 13. nebo 14. století pak byl 1. leden stanoven katolickou církví jako svátek obřezání Páně. Jak jsem ji uvedla, svátek se nijak zvlá neujal, a proto byl v r. 1962 zruen.
Starořímská datace: Nový rok je stanoven na 1. března
Byla uívána v Benátské republice a do r. 1797 a v Rusku od r. 988 do r. 1492, kdy byl Nový rok posunut na 1. Září (rok se určoval od stvoření světa tedy podobně jako u idů). Teprve v r. 1699 Rusko zavedlo dataci dle křesanského kalendáře.
Oslavy Vánoc a příchodu nového roku končí slavnostmi příchodu mudrců (Tři králové) do Betléma.
Zatímco západní křesané si připomínají příchod sv. Tří králů dne 6. ledna, východní křesané církve posílají mudrce do Betléma ji 25. prosince. Tříkrálový den jako poslední den vánoční znamenal té konec příleitostí ke koledování. O první následující neděli vánoce definitivně končí a začíná liturgické mezidobí, v něm se křesané připravují na největí svůj svátek Velikonoce.
Pravoslavní křesané své vánoční oslavy naopak teprve začínají, protoe pro ně je důleitým dnem nikoli narození, ale Zvěstování (Zjevení) Páně.
Tradice Tří králů (mudrců) se objevuje v křesanské liturgii někdy koncem 8. století na základě překladů arménských biblických textů, o století později se ji objevuje i na území dneních Čech. Rovně u nás se předpokládal královský původ mudrců; nejstarí z nich byl nejčastěji nazýván Melkon, Melchior, Mechior či Melichar, prostřední Balthazar, Belsazar nebo Balzar a oba měli bílou ple. Nejmladí král byl Caspar neboli Kapar. Od 14. století se na obrazech objevuje jako urostlý mu tmavé pleti, avak ikonografie Tří králů je nejednotná jak co do podoby, tak co do barvy pleti.
V období oslav tříkrálových se nálada poněkud uvolňuje, nenacházíme ji tak temné větby, obavy z budoucnosti, duchů, boha a jiné. Oslavy svatých mudrců bývaly i ve středověku veselé, spojené s hojnými písněmi, makarami, rozverným koledováním, tanci, liturgickými hrami a dalími kratochvílemi. Ke koledníkům ji ve 14. století patří hvězda, je zvěstovala mudrcům příchod Jeíe. Zvyky se dodrují podobné jako o Vánocích (poutění loděk ze skořápek, větba z jablka, omývání sněhem a přidává se k nim větění ze svící (délka ivota podle výky svíce, zdraví či nemoc podle směru kouře, podle čistoty hoření po smrti peklo nebo nebe). Současně církevní tradice připomíná zázrak v podobě proměny vody ve víno Kristem a lidové pověry se jí hned chopily. Kdo chce být zdravý, měl by se vykoupat v ledové vodě, zdraví té zajistí poití svěcené vody, od druhé poloviny 14. století je známo ehnání křídě, vodě, kadidlu a soli, i obydlí.
Literatura:
Marie Bláhová - Historická chronologie, Libri Praha 2001
Valburga Vavřinová - Malá encyklopedie Vánoc, Libri Praha 2002
Václav Frolec a kolektiv - Vánoce v české kultuře Václav Frolec a kolektiv, Vyehrad 2001
J. Petráň a kolektiv Dějiny hmotné kultury I. a II., SPN Praha 1985
Václav Rame Po kom se jmenujeme? (Encyklopedie křestních jmen), Libri Praha 2001
Celý článek |
Komentáře: 10 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Duben
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| |
|