Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
České království v době nástupu Přemysla Otakara II. na trůn
Autor: Michaela Balousová . Vydáno dne 08. 02. 2015 (5439 přečtení)
Přemysl, dnes označovaný jako Přemysl Otakar II., nastoupil na český trůn po smrti svého otce, krále Václava I., dne 22. září 1253. Nebyl tehdy ádným nezkueným mladíčkem, podívejme se na osudy jeho i osudy celé země podrobněji.
Přemysl se narodil podle některých historiků v roce 1233, dle mého názoru o několik let dříve, jako druhorozený syn českého krále Václava I. a jeho manelky Kunhuty taufské. Český trůn měl zdědit jeho starí bratr Vladislav, u Přemysla se někdy v této souvislosti uvádí předurčenost k církevní dráze jako u některých druhorozených, která vak dle mého názoru není spolehlivě doloena. Poslední muský člen babenberské dynastie, která vládla v Rakousích a ve týrsku, Fridrich II. Bojovný, neměl potomky, a bylo tedy jen otázkou času, kdy bude třeba řeit nástupnickou otázku v těchto zemích, a to zřejmě prostřednictvím některé z dědiček. V úvahu přicházely v zásadě dvě Markéta, sestra Fridricha Bojovného a současně vdova po Jindřichovi taufském, a Gertruda, neteř Fridricha Bojovného i Markéty. Český král Václav I. ucítil svou anci a pro svého syna Vladislava poádal o Gertrudinu ruku v domnění, e po smrti Fridricha Bojovného dojde ke spojení přemyslovských a babenberských zemí v rukou Vladislava Českého. Svatba se konala v květnu 1246, ji 15. června tého roku zemřel v bitvě Fridrich Bojovný, babenberský vévodský trůn tak osiřel.
Dne 3. ledna 1247 vak Vladislav zemřel, čím se nejene zhroutila celá Václavova konstrukce vlády ve Střední Evropě, ale do popředí se dostal dosud svobodný, v tuto chvíli jediný přemyslovský následník trůnu Přemysl, uívající ji od první čtvrtiny roku 1247 titul markraběte moravského po svém zemřelém bratrovi. Přemysl se také postavil do čela povstání proti svému otci (o něm více článek), které nepřeila jeho matka Kunhuta. Povstání bylo zkueným Václavem potlačeno, moudrý panovník vak namísto exemplárního potrestání poslal svého syna učit se prvním vladařským krůčkům na Moravu, pod dohledem králových věrných lechticů. Současně vzeel plán, jak navrátit pracně získané babenberské dědictví do přemyslovských rukou tentokrát prostřednictvím druhého syna českého krále.
Podívejme se ve zkratce na situaci v Říi na přelomu 40. a 50. let 13. století. Na císařském trůnu fakticky stále sedí Fridrich II. taufský, sicilský král, ačkoliv byl ji roku 1245 sesazen lyonským koncilem a prohláen papeem za kacíře, čím navázal na letité nepřátelství mezi papestvím a taufským, poněkud netradičním císařem. Jednotlivé říské pičky se přelévaly mezi oběma stranami guelfy (stoupenci papeství) a ghibelliny (stoupenci císařství). Český král byl nejprve spřátelen s Fridrichem taufským, ovem mj. v důsledku střetu jejich zájmů týkajících se babenberského dědictví dolo k příklonu k papei, by zprvu poněkud vlanému. V květnu roku 1246 byl v návaznosti na sesazení Fridricha II. zvolen římský vzdorokrál Jindřich Raspe, durynský lantkrabě. Tento okamik jako by symbolizoval problémy, které Říi ovládnou a do roku 1273, tedy do nástupu Rudolfa Habsburského slabá vláda římských králů, volba vzdorokrálů apod.
Vrame se ale do Čech. Po smrti kralevice Vladislava a úspěně zvládnutém povstání druhého syna se král Václav plně soustředil na babenberskou otázku, v ní pochopitelně nebyl jediným zájemcem po odpadnutí některých soupeřů zůstalzejména uherský král. Část rakouské lechty se snaila zabránit zmatkům v zemi ádostí k českému králi, s jeho pomocí se roku 1251 vlády v Rakousích ujal jeho syn Přemysl, jen ji podpořil v únoru roku 1252 sňatkem s Markétou Babenberskou, sestrou posledního babenberského vévody Fridricha Bojovného a tetou Gertrudy. První léta se nesla ve znamení pacifikace Rakouska zejména proti uherskému králi Bélovi IV., co předznamenalo i dalí vývoj ve středoevropské oblasti.
Podívejme se na situaci v okolních zemích, nejprve na státy, jejich vládnoucí rody byly s Přemyslovci blíe spřízněny. Přemyslovy sestry byly provdány do poměrně nedalekých Míeňska a Braniborska, Anna si vzala Jindřicha Jasného, Boena Otu Askánského, s nimi Přemysl ji jako král spolupracoval. Dolnoslezské vévodství, jeho vládci byli spřízněni s Přemyslovci přes princeznu Annu, sestru Václava I. a manelku Jindřicha II. Poboného, který zahynul v bitvě u Lehnice roku 1241, se zmítalo v bojích mezi jednotlivými syny právě Anny a Jindřicha II. a ztrácelo svou silnou mezinárodní pozici, nicméně ani tato skutečnost nepřeruila kladné styky mezi Přemyslovci a touto větví Piastovců. Jako klíčové, zejména s ohledem na Přemyslovu expanzi do alpských zemí, se ukázalo příbuzenské spojenectví s korutanskými bratry Oldřichem a Filipem, syny Judity České, sestry Václava I., a Bernarda Korutanského.
Z hlediska dalí Přemyslovy evropské politiky byli důleití zejména reprezentanti Bavorska a Uher; s oběma státy vedl český král několik válek. Prvním velkým soupeřem byl Ota Falcký, tchán dalího římského krále Konráda IV., syna Fridricha II. Ten vystupoval jako správce Říe právě v zastoupení Konráda IV., čeho se snail vyuít mj. proti Přemyslovi v boji o babenberské dědictví. Na tradiční spory mezi Bavorskem a Českým královstvím dolo i za vlády jednoho z Otových synů, Jindřicha Dolnobavorského, mj. z důvodu, e Jindřichovou manelkou byla dcera dalího Přemyslova rivala, uherského krále Bély IV.
Pokud tedy ve shrneme, Přemysl se ujal vlády v Českém království po smrti svého otce na podzim roku 1253 ji jako markrabě moravský a vévoda rakouský (a titulárně i vévoda týrský), mladý, leč na svá léta poměrně zkuený politik, v situaci, která sice nebyla zcela ideální (spory v Říi, rozsáhlé česko-rakouské soustátí apod.), nicméně v naprosto stabilní pozici, která umoňovala pozdějí růst českého státu i Přemysla jako politika. Stav státu, v něm jej Přemyslovi přenechal jeho otec, byl velice dobrý, on sám nemusel řeit problémy, které existovaly v době nástupu na trůn vech jeho předchůdců. Nikdo nezpochybňoval Přemyslovo právo na vládu (byl jediným legitimním dědicem), římský panovník nezasahoval do vnitřních záleitostí státu (a ani se o to příli nesnail). České království mělo v Evropě neotřesitelnou pozici, Přemysl se tak mohl zaměřit na dalí cíle, o nich se některým jeho předchůdcům ani nesnilo expanze do okolních zemí, kříové výpravy k Baltu, snad i římská koruna
Jestli své monosti a určitá očekávání splnil, musí posoudit kadý sám.
Celý článek |
Komentáře: 6 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Duben
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| |
|