Bitva na řece Slané (11.4. 1241)

11. dubna se odehrála klíčová bitva mongolské invaze do střední Evropy. Bitva u Lehnice, která proběhla 2 dny předtím měla důležitost v zabránění pomoci středoevropských států Uhersku. Na řece Slané se střetli agresoři Mongolové s vůdcem Batúem a uherské rytířské vojsko vedené králem Bélou IV.

Zastaralý článek

V půli března Mongolové vtrhli do Uherska a král Béla rychle soustředil vojsko v Budapešti, které vyrazilo vstříc mongolskému nebezpečí až koncem měsíce.
Malé tatarské oddíly sice neustále útočily na uherské vojsko, v postupu ho nezastavily. Později se tyto zanedbatelné síly spojily s hlavní armádou 10. dubna Mongolové s pomocí katapultů zabrali most přes řeku Slanou. Samého dne se na místo dostala i uherská armáda, jež měla 60 - 70 000 mužů ve zbrani (především rytířů), někde se uvádí až sto tisíc. Most byl pro mongolské manévry přiliš úzký, tudíž ho opustili. Béla IV. nenechal most strhnout, nechal ho bránit několika oddíly. Mongolové se utábořili ve křovinaté rovině na západním břehu řeky Slané, několik kilometrů od mostu. Uherský oddíl tisíce můžů prohledávalo druhý břeh, stopy po Tatarech nenašli. Béla, ujištěn bráněným mostem a bažinatým terénem okolo řeky, se utábořil na malém prostoru ohraničeném vozy. V noci začaly mongolské bojové manévry. Začal útok na most, který vedl sám Batú se středním křídlem. Bitka ne mostě byla dlouhá a krvavá. Mongolům se podařilo zatlačit strážní jednotky, obrat nastal až s příchodem posil vedených královým bratrem Kolomanem a Templáři v čele s Jakubem de Mont Royal. Rytířům se podařilo Mongoly zatlačit zpět. Jenže to byla součást taktiky, která měla odvrátit pozornost od zbytku mongolské armády. Levé křídlo vedené Subotajem a pravé vedené Šejbanem, začalo obcházet bitevní pole s cílem přebrodit řeku a napadnout uherské ležení ze severu a jihu. Těsně před svítáním se podařilo Subotajovým 30 000 překročit Slanou.
Boj na mostě pokračoval až do 7 hodin, kdy se podařilo Mongolům prolomit a obrátit uherské jednotky na útěk k táboru. Batú začal katapulty ostřelovat uherské ležení. Mezitím mongolská křídla začala obkličovat tábor a střílet po rytířích z luků. Rytířům se nepodařilo na stísněném prostoru sformovat, jediný kdo se pokusil o výpad byl byl Koloman, arcibiskup Ugolín a Templáři. Výpad byl Mongoly s velikými ztrátami odražen. Poté Mongolové celé ležení s vyjímkou malého prostoru na západě obklíčili. Uherská armáda, tedy její zbytky se dala na útěk touto mezerou v obklíčení. Některé utíkající Mongolové zatlačili do močálů, kde poté nalezli smrt. Mezera v obklíčení se ukázala také lstí, při úniku skrz uličku, mnohé rytíře zničili šavlemi a kopími.
Bitva skončila pro Evropu také fiaskem. Na uherské straně padlo 45 - 60 tisíc lidí, Templáři dojednoho. Narozdíl od Jindřicha, Béla unikl a utíkal až do Dalmácie s Mongoly v zádech. Bitva zničila téměř celou armádu, Mongolové se tak mohli po Uhrách prohánět téměř netknutelně. Poté následovala série dobytí velkých měst (Pešť, Ostřihom). Cíl kampaně byl splněn, Uhersko bylo poraženo, přesto se útočníci chtěli vydat dál - napadnout dnešní Rakousko. V tom jim zabránila smrt Oktaje. Diskuse: Kočovné národy, Mongolská invase a české země, Bitva u Lehnice.