Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Čingischánovi následovníci
Autor: Dave . Vydáno dne 30. 03. 2006 (10664 přečtení)
Smrt velkého Čingischána neznamenala rozpad impéria, ani boje mezi následníky. Mongolské impérium expandovalo dál.
Před svou smrtí rozdělil Čingischán říi do správy mezi své čtyři syny. Nejstarí Duči obdrel severozápadní část od Altáje k Uralu a na jihu po Aralské moře. Byl vak zavraděn najatými vrahy a zemřel ve stejném roce jako jeho otec. Druhý syn Čagataj získal země na jih od řeky Amu-Darji (část Turkestánu, Persie, Afgánistánu a Zakavkazí).
Dalí Őgődäj, kterého Čingischán určil jako svého nástupce, vládl nad západním Mongolskem a východním Turkestánem. Nejmladí syn Tuluj, otcův oblíbenec dostal východní Mongolsko, zemi Tangutů a část říe in. Trvalo dva roky ne se selo shromádění-chural, které jediné mohlo zvolit nového chána. Během této doby byl vládou dočasně pověřen Tuluj. Kdy se konečně selo roku 1229 ono veliké shromádění a zvolilo velikým chánem Őgődäje. Zároveň byly ustanoveny body válečného programu: 1.dokončit podrobení severní Číny 2.navdy zúčtovat s chórezmským Daláluddínem, který se opět objevil na scéně a 3.podniknout invazi do Evropy. Říe in byla 1234 poraena a Daláluddín byl zavraděn Kurdy.Nic tedy nebránilo taení do Evropy.
Velitelem taení byl jmenován Dučiho syn Batu spolu s nejlepím mongolským velitelem Subotajem, který za padesát let své vojenské kariéry ani jednou neprohrál. Jednotlivým částem vojska veleli Güjük, syn Őgődäjův, Büri, syn Čagatajův a Mőngke, syn Tulujův. Mongolové byli na taení dobře připraveni, protoe u nějaký čas posílali na západ zvědy převlečené za tuláky. Roku 1236 překročili Volhu a dobyli město Velký Bulhar. Mőngkemu se podařilo porazit Kumány a táhl na Don. Batu s hlavní částí vojska dobyl rjazaňské a vladimirské kníectví.Mezi lety 1239-1240 proli Mongolové jiním Ruskem dobyli Černigov a Kyjev.Vojsko se rozdělilo na dvě části a pokračovalo dále na západ. Batu táhl přes Karpaty směrem do Uher, kde porazil 1241 v bitvě na řece Slané vojsko uherského krále Bély IV., kterému se podařilo prchnout do Záhřebu.Oddíl vyslaný, aby ho pronásledoval překročil v prosinci 1241 Dunaj a dostal se do Chorvatska, kde dobyl Záhřeb.Bélovi se vak podařilo uprchnout.Od toho oddílu se oddělila dalí část, která se vydala po pobřeí Jaderského moře a plenila některá města při pobřeí a část Bosny. Poté se vydali zpět přes Srbsko a Bulharsko, aby se připojily k hlavní části vojska.Mezitím Mongolové směřující do Polska dobyli Krakov a vydali se do Slezska, kde se jim postavila polsko-německá armáda kníete Jindřicha II Poboného. Jindřichovi spěchal na pomoc i český král Václav I.,který vak nestihl přijít včas. Jindřich se utkal s Tatary 9. dubna 1241 v bitvě u Lehnice, kde byl poraen a zahynul. Poté se Mongolové vydali loupit a drancovat na Moravu, kde vak byli u Olomouce poraeni a stáhli se do Uher. Na počátku roku 1242 dostihla Batua zpráva, e velký chán Őgődäj zemřel. Batu vydal rozkaz k návratu a vechna vojska se odebrala zpět do stepí. To jediné asi zachránilo Evropu před zkázou, která od dob Attilových hord neměla obdoby.
Novým chánem byl roku 1246 zvolen Güjük. Batu se volby nezúčastnil a zůstal v jihoruských stepích kde se věnoval organizaci své části říe-ulusu, který dostal název Zlatá Horda. Jako hlavní město bylo zvoleno město Saraj na Volze.Vztahy mezi Güjükem a Batuem byly krajně napjaté. Batuovi se podařilo spojit s ruským kníetem Alexandrem Něvským a 1248 vytáhl proti svému bratranci. Güjük se mu vydal vstříct, ale při tomto taení umírá. Nový chural, který se seel v roce 1251 zvolil za chána Batuova přítele Mőngkeho. Roku 1256 Batu umírá a jeho nástupcem se stal jeho syn Sartak, který byl vak v téme roce otráven.Vládu se podařilo uchvátit jeho strýci Berkemu.Zlatá horda se pomalu začala osamostatňovat.Její chánové sice uznávali nadřazenost velkého chána v Karakorumu a do přelomu 13. a 14. století, ale politicky a ekonomicky byli zcela nezávislí.
Kdy se roku 1253 seel pravidelně pořádaný chural, rozhodlo se o konečném dobytí Číny, kam byl poslán chánův bratr Chubilaj a o taení na Blízký východ pod vedením dalího chánova bratra Hülegüho. Pro svou výpravu na východ proti muslimům si Mongolové získali spojenectví s arménským králem Hetmumem I., ke kterému se přidal i jeho ze, křiák a kníe Antiochijský Bohemund. Na konci roku 1257 mongolské vojsko plenilo Írán a 1258 dobylo Bagdád sídlo abbásovského chalífa. Hülegüho ena byla nestoriánskou křesankou stejně jako jeho hlavní generál Ketbugha, co zachránilo ivot mnohým východním křesanům, ijícím pod muslimskou nadvládou.Na jaře roku 1259 stanulo mongolské vojsko u Gazy.
Připravovaný útok na Sýrii byl ji na spadnutí, kdy v tom zastihla Hülegüho, který mezitím přijal titul ílchán, zpráva o smrti chána Mőngkeho. Hülegü musel odjet s větinou svého vojska domů. Na místě zanechal Ketbughu s 25 000 vojáky.Toho vyuili Egypttí mamlúci a vytáhli proti Mongolům se 100 000 armádou.Z nepochopitelných důvodů křiáci království Jeruzalémského, hlavně templáři a johanité vypověděli Mongolům nepřátelství a tak zůstal Ketbugha sám se svým mongolsko-arménským vojskem.S mamlúky se střetl 3. září roku 1260 v bitvě u Ajn Dálút, kde byl poraen. Vojsko které vyslal Hülegü na pomoc bylo rovně mamlúky poraeno.
Vyhlídky na dobytí Sýrie ztroskotaly.Vůdce mamlúků Bajbars navíc navázal spojení s chánem Zlaté hordy Berkem, který byl také muslim a neměl se s Hülegüem příli v lásce.
Mezitím pustil se roku 1253 Chubilaj do dobývání říe Sung (jiní Čína).Mongolové si podrobili Barmu a Vietnam, ale válka v Číně se táhla velmi dlouho a vyádala si i osobní účast velkého chána.Při obléhání města Che-čou 11. srpna 1259 chán Mőngke umírá. Po jeho smrti rozpoutal se boj o nástupnictví mezi bratry Arik-bukou a Chubilajem ze kterého vyel nakonec vítězně roku 1264 Chubilaj. Chubilaj přenesl své sídlo do Pekingu a stal se zakladatelem čínské dynastie Jüan.V roce 1271 změnil svůj titul z chána na císaře a 1279 dobyl říi Sung.
Tak pod tíhou cizích kultur a náboenství zanikla vlastní Mongolská říe, říe, která měla být nekonečnou stepí a pastvinami pro koně, říe, kterou budoval Čingischán pro svůj lid.
Pouitá literatura: Gumiljov, Lev Nikolajevič: Hledání vymylené říe, Praha, Mladá fronta 1974
Aul, Josef: Čingiz Chán, bič boí,Praha, Dědictví Komenského 1936
Jankajová, Marta: Tvůrci světových dějin, od antiky po středověk, od r. 1800 př.n.l. do r. 1492, Bratislava, Mladé Letá 2002
Celý článek |
Komentáře: 10 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Duben
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| |
|