Středověk
Dnes je: 25. 07. 2017  | Hlavni strana | Seznam rubrik | Odkazy | RSS | Forum |  
Hlavní menu
Novinky
05.02.2017: Rodokmen
Po dlouhé době rodokmen: Páni z Pardubic

17.04.2016: Jakub Kon(e)ček z Prus
Nižší moravský šlechtic, v závěru života majitel zdouneckého panství

28.02.2016: Maršík z Radovesic
Poslední komentáře
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Hrad Zvíkov)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Písaři ve středověku)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Richenza, Alžběta Rejčka)
  • chenlina20170722 michael kors bags pandora bracelet christian louboutin uk oakl ey sunglasses m . . . (Rohatecký pas)
  • Sociální sítě a ostatní






    Nejstarší dějiny

    * „Sekyř kostel“ v Kosmově „Kronice Čechů“ a katedrála sv. Metoděje.

    Autor: Jan Galatík . Vydáno dne 06. 09. 2009 (10083 přečtení)

    Kosmova kronika zmiňuje lokalitu Sekirkostel. Latinský text bývá překládán Sekyř kostel. V originálech kroniky se vyskytuje: Secircostel, Sekyrcostel, Secircastel a t. zv. Lipský rukopis má jen Dvůr u Sekir. V Kosmově kronice je spojován s Dvorem, byl to Dvůr u Sekyř kostela. Originální text ho nazývá „curtem“. Dvůr bylo v 7.-13. století sídlo panovníka, místo, kde stál jeho „stolec“. To platilo i o církvi, papežský dvůr dal jméno i celé církevní organizaci curie. Na dvoře sídlil panovník, nebo biskup a konaly se zemské sněmy, soudy, nebo církevní shromáždění a synody. Výraz „Curtem“ v latině pochází ze starobylého cohort, nepřístupný, chráněný a uzavřený prostor. Odtud i sevřený bojový útvar „cohorta“.

    „Staročeský slovník“. Bělič a kol., uvádí: „Dvůr - pánské, královské sídlo: dvorem kde seděti, sídlit (o králi); společnost, shromáždění (dvořané)“. Stejný význam měl i německý tvar pro dvůr, Hoff. Teprve ve 14. století se rozšířilo používání výrazu dvůr i na šlechtická sídla a později i nádvoří statků a domů. Kosmas však psal svou kroniku v 11. století a výraz dvůr tehdy odpovídal sídlu panovníka. Proto se např. V. Richter domníval, že Dvůr u Sekirkostela mohl být u sídla Mojmírovců. Také biskupův dvůr nemohl totiž být příliš vzdálen od dvora panovníka. Podle usnesení církevního sněmu v Sardici od roku 344 „biskupská stolice žádná, nemá býti více v malých městech, než tam, kde správa země se nachází“. Text Kosmovy kroniky se týká nároků pražského biskupa nejen na „Dvůr u Sekyř kostela na Moravě“, ale i na tržní ves „Slivnica u Podivína“, jehož poloha je známa. Historikové často všechny tyto lokality spojují, zřejmě pro německý název Podivína „kostel“. Ale i M. Švábenský ve vlastivědném sborníku Podivín (1997) byl touto možností zaskočen. Hledal nějaké vysvětlení. Píše: „ Za zamyšlení stojí, že V. Richter, považoval možnou polohu Sekirkostela v 10. století blízko „onoho – nevýslovného opevnění Rasticova -, tedy velkomoravského hradiska na Valech u Mikulčic. Historik se však uklidní, všimne-li si slůvka „ibidem“ (tamže), kterým Kosmas označoval polohu obou sídliš u hradu Podivína.“ Opravdu výraz „ibidem“ spojuje Sekyř kostel s Podivínem? Jak zní přesně originální text? (Kniha II, kapitola XXI. Bretholz, Berlin, 1923, „Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag“) Curtem autem que ist in Moravia ad sekircostel cum suis appendicis = Dvůr pak u Sekyře Kostela na Moravě i s příslušenstvím, ... ut anteo, (ut = jakož anteo = předchozí) similiter (= rovněž) et villum Sliunicam cum foro atque castrum ibidem situm in media aquer Zuartha nomine, Podiuin dictum a conditore suo Podiua… (jakož přechozí rovněž i ves Slivnici s tržním právem a hrad tamže ležící uprostřed řeky Svratky, Podivín, nazvaný podle svého zakladatele Podivy…

    První nárok se týká Dvora u Sekyr kostela na Moravě s příslušenstvím.

    Druhý nárok se týká vsi Slivnica u hradu tamže (ibidem) ležícího, uprostřed řeky Svratky, zvaného Podivín.

    Pokud byl Dvůr panovnickým sídlem a hrad Podivín složkou hradské soustavy, pak tato formulace spíše vylučuje blízkost obou míst, nebo jen v případě, že Slivnice nebyla u Dvora, bylo nutné určit její polohu podle nejbližšího hradu. Důležité je, že Kosmas spojuje „dvůr“ s konkretním jménem moravského biskupa, který tam v minulosti působil: „Praví se však, že na Moravě byl před časy Šebířovými jakýsi biskup, zvaný tuším Vracen (Wracen)“.

    Počátky pražského biskupství nejsou jasné. Boleslav I. chtěl vytvořit samostatné biskupství a vymanit se z bavorského biskupství, které si činilo nárok také na Moravu. Ta byla za Metoděje samostatná a Svatoplukem dokonce „předána“ papežské kurii. Roku 991 listinou „Dagome iudex“ předal také polský Měšek hrad Hnězdno s patřičnými náležitostmi sv. Petru, čili papeži. Mlada, sestra Boleslava I., získala souhlas se zřízením pražského biskupství, biskup v Regensburgu s tím nesouhlasil. Teprve Boleslav II. získal souhlas nového bavorského biskupa Wofganga. Ten dokonce osobně vypracoval dokument o zřízení Pražského biskupství a roku 976 byl uveden do funkce první pražský biskup Dětmar. Také Polsko a Uhry získali svá biskupství, ale Moravu se starobylým stolcem Metoděje si chtěl Wolfgang udržet. Je možné, že část moravské církevní organizace stále působila na původní lokalitě Metodějova Dvora (u „Sekyř kostela“) pod vlivem Řezenského Wolfganga (spolu s Podivínem.) Větší část Moravy však ovládal Boleslav, který vybudoval ústředí v Olomouci. Proto mohl Kosmas považovat uznání Jana v Olomouci biskupem, za „rozdělení pražského biskupství“. Odpovědělo by to i na otázku, proč na jedné straně víme o účasti nějakého moravského biskupa na soudě s klerikem Gozmarem, ale Kosmas ho oficielně nezná. Pokud jím není onen Wracena. Wolfgang se obával ztráty svého Moravského stolce. To mohl být důvod, proč notář Pilgrim (973-974) spustil mohutnou falzátorskou ofenzivu, která měla dokládat právo na Metodějův katedrální chrám, „v němž ode dávna bavorští biskupové konali synody“. Metodějův chrám by proto v závěru 10. století měl stále existovat. Důležité jsou názvy, jimiž ho Pilgramova falza nazývají. Oguturum (úžasný kráter), Soriguturum (věštecký kráter), Sedavia (křivé nerovné místo), Seclavia (Trnava?) a Speculum Juliensi (juliánská věštírna, nebo rozhledna). Taková charakteristika naznačuje, že dvůr ležel uvnitř nějakého kráteru, vyznačoval se kultovní věšteckou tradici, Byl z něho pohled na okolí, jako z rozhledny, a vyskytovalo se tam nějaké výrazně nerovné místo. Snad s nějakými trčícími útvary, nazývanými zřejmě také trny. I když tam chybí nějaká zmínka o Sekyř kostelu, není vyloučené, že ho zachytil atribut biskupa Wolfganga, kostel se zaatou sekerou (sekyř kostel?). Může to být t. zv. „mluvící znak“. Dnešní zdůvodnění tohoto znaku je velmi nejasné. Mohou to být romantická vysvětlení, vytvořená v době, kdy již nebyl původní význam znám. (Např. že sekera znamená, že je patron dřevorubců, nebo ve spojení s kostelem, že hodil sekerou aby určil místo, kde bude postaven kostel.)

    Sekyř kostel existoval ještě v polovině 12. století?

    „Letopis kanovníka Vyšehradského“, Kosmova pokračovatele zná záhadný sekyř také. V roce 1134 vedl do Budapešti delegaci pražský biskup Menhart. Šlo o křest dítěte knížete Soběslava, jehož kmotrem byl uherský král Béla. Biskup Menhart při křtu onemocněl a vracel se z Uher urychleně zpět. „Nemoha pro zhoršení choroby jeti dále, ulehl na lůžko ve vsi, která náleží k jeho biskupství a nazývá se Sekyř“ Tam zemřel 3. července 1134. Jeho tělo bylo převezeno do Olomouce a pohřbeno. Zřejmě tedy byl Sekyř někde blízko místa, kde překračovala „uherská cesta“ moravskou hranici.

    Písemný popis cesty Budapest – Praha z 15. století, nalezený ve Vídni (Krejci F.A. Buda – Prágai országút, uvádí jednotlivé přepřahací stanice této cesty: Budapest – Esztergom – Waradin – Targasked (Tvrdošovce) - Sempte (Šintava) – Szombat (Trnava) – Szenicze (Senica) - Szakolca – (Skalica). Zde překračovala hranice a brodila řeku Morava v Sudoměřicích, odkud vedl brod řeky do Rohatce. Zajímavé je, že se dodnes nazývá úsek cesty ze Skalice k Sudoměřicím Simarút. Na moravském břehu je dokonce zachován i silniční mezník (snad hradská česká cesta se zkratkou G CZ). Leží v osadě Soboňky, patřící až do poloviny 20. století na katastr Vracova. Může to souviset s moravským biskupem, který podle Kosmy působil ještě před prvním českým biskupem a byl nazýván Wracen?

    Mohl být Dvůr v kráteru Náklo u Milotic a Sekyř kostel na naftovém poli Sekyry?

    Velmi zajímavé je, že t. zv. Cestopis perských kupců Ibn Rusty má s popisem cesty „Budapest – Praha zcela identické orientační body v úseku od Dunaje k sídlu Svatopluka. Cílem byla hora ze které vytéká voda, ležící 10 dnů cesty (asi 200 km) od Dunaje. Trasa procházela Nitrou (prvním městem Slovanů na východě) a po cestě členitým terénem dosáhla břeh řeky, nejspíše Moravy, někde u Holíče. Další krajina byla rovinatá a lesnatá. Uprostřed této roviny bylo sídlo Svatopluka. Upřesněný doslovný překlad naznačuje, že šlo o opevněný vrcholový kráter, v němž hluboko pod povrchem země sídlili Svatoplukovi muži, konaly se trhy a ležel „Velký grad“, město opevněné neobvyklou a nedobytnou hradbou (viz www.wogastisburc.com). Tomu nejlépe odpovídá nejvyšší bod Horní části Dolnomoravského úvalu Náklo.

    Na jeho vrcholu je velký kráter, vymletý vodními výrony na vrcholu. Na severovýchodním úpatí této „bahenní sopky“ je ložisko uhlovodíků, na němž dávné erupce vytvořily četné menší mohylovité útvary. Ložisko má dvě části. V oblasti od Vacenovic k Miloticím je nazývané Sedmirohé. Největší z těchto „rohů“ má výšku asi 15 m a průměr 150 m. Nazývá se „Čertoprd“. Na něm bylo navrtáno největší ložisko metanu u nás. Přes 4 mil m3 bylo vypuštěno (1929) do vzduchu, neměli pro něj využití a čekali na naftu. Letecké snímky zde našly siluety staveb. Nález lebky avarské princezny a nálezy četných zbytků popelnic na pahrbcích naznačují možnost pohřebního areálu o němž píše Ibn Rusta.

    Leteckým snímkováním jsme zde našli siluetu, která svým tvarem naznačuje možnost opravdu velké církevní stavby. Měla by kapacitu více než pro 3000 osob a vysoce tak převyšuje všechny dosud nalezené středověké církevní stavby na Moravě. Leží pod mohylovitým útvarem, který zřejmě vznikl výrony uhlovodíků. Nazývá se „Sekyry“. Četné nálezy zdobených knoflíků, medailonů, mincí a prstenů podporuje lidovou tradici, že zde stával významný moravský poutní chrám, který již zanikl beze stopy. Jeho pozůstatkem má být kamenná křtitelnice na Milotickém hřbitově, označená letopočtem 1785 (900 let od smrti Metoděje) a snad i tzv. Svatobořické opice, sochy neznámého původu. Nelze vyloučit i možnou souvislost se zvonem neznámého původu, vykopaným v Nivnici. Jeho velikost naznačuje, že v roce 1001, kterým je datován na kyrilikou psaném textu, (považovaném za nejstarší slovanský nápis v ČR) muselo na Moravě působit významné církevní středisko se slovanskou liturgií). Tedy v době kdy pražským biskupem byl Thiddag (998-1017). Také Kroniky Hodonína, Svatobořic i Vacenovic zachytily tradici blízkého velkého Červeného města. Tuto pověst zná i první moravský historik V. Bendl ve své „Knize pro každého Moravana“. Dodnes se tu zachovala silná tradice nějakého starobylého Dvora. Nově vzniklý mikroregion obcí okolí Nákla se proto nazývá Nový Dvůr. Názvy okolních lokalit to podporují: Poddvorov, Dvorský rybník, Pánov (dvůr), Cyrilův dvůr apod.

    Archeologické nálezy a zajímavé artefakty v okolí.

    I když profesionální archeologové zatím odmítají průzkum objektů nalezených leteckou prospekcí, amatéry nalezené velké množství artefaktů v okolí naznačuje význam lokality. Zvláštní je osud snad jednoho z největších depotů stříbrných mincí na Moravě, nalezený poblíž této „možné siluety chrámu“, považovaný za pokladnici milodarů. Bylo to velké množství převážně nejmenších mincí té doby. Umožnil datování pravděpodobného zániku stavby v době dobytí Moravy Matyášem Korvínem. Datování jsme provedli podle mincí, které se nachází ve velkém počtu mezi místními obyvateli. Depot byl nalezen školáky, ti museli nalezené mince donést do školy a byl zabaven VB. Podle některých numismatiků neznámý zdroj těchto mincí zaplavil tehdy vídeňský trh a devalvoval jejich cenu. Za neznámých okolností byl zřejmě vyvezen do Rakouska a u nás zamlčen. „Výpověď jednoho z nálezců: Ty mince jsem ještě s několika kluky našel 6.9.1974 při hledání žampionů na poli u Kyjovky na výjezdu z Mistřína směrem na Dubňany a byl to parádně velkej poklad ukrytý podle denárů M. Korvína asi v posledním desetiletí XV. stol. Osobně jsem měl doma plnou čtyřlitrovou sklenici těchto plecháčků!

    Tehdy byl zřejmě poblíž zakopán také zlatem a stříbrem zdobený kultovní meč s hadovitou čepelí, kladený (AU AV Brno) do 13. století. Významný je nález původně zlatem plátované bronzové sošky draka, mající ze spodní strany zřetelné pozůstatky uchycení, naznačuje, že mohl být součástí pravoslavné biskupské berly. Ta má symbol kříže s dvěma draky (hady), útočícími na symbol kříže s obou stran. Významný je také nález měděného písátka (stillus) a voskové dvojité tabulky (se zbytkem pantu ze stejného materiálu). Nedaleko této siluety možné katedrály stojí ikoník se třemi ikonami. Nazývá se „František“. Jedna z ikon údajně představuje sv. Františka z Asissi, zakladatele řádu františkánů. Hlavní ikonou je však biskup se všemi atributy biskupa. Prsten, pomazání, klobouk se šňůrou a uzly, starobylou slovanskou berlou a katedrou. Navíc t. zv. „Pallium“ dokládá arcibiskupa. Leteckým snímkováním byl zde nalezen rozsáhlý výrobní areál od Rohatce k Náklu. Množství pecí je v desítkách tisíc. Zbytky železářské strusky prokazují používání rudy z Babího lomu u Kyjova. To mělo strategický význam pro výzbroj armády i zásobování tržiště.

    Zajímavým nálezem je zbytek standardy, mající na vrcholu žerdi (průměr 3 cm) znak vinařského nože zvaného „securis“. Takový znak je uplatněn velmi často v místních erbech a pečetích, zpravidla doprovázený radlicí. Ta je doložena jako „mluvící znak“ u staromoravského rodu pánů Trnavských ze Žlebku i u jeho tyrolské větve. Tam měl stejný význam (von Graben = Žlebek), přičemž také tento rod odvozuje svůj původ od moravských předků. Je proto pravděpodobné, že i název securis mohl mít nějaký důležitý skrytý význam. Při nízké gramotnosti středověkého obyvatelstva měla často znaky erbů a pečetí t. zv. „mluvící“ smysl. V této souvislosti lze navrhnout význam „securiální chrám“, tedy kostel bez fary (se = bez curie = fara), tady kostel nezařazený v církevním systému, (podobně, jako sekuriální pozemek, nebo obec). Případně také (ve spojitosti s častým zobrazením vinného hroznu), také zdůraznění vína, hlavní odlišnosti staroslověnské liturgie, tedy ekvivalent v Čechách používaného kalicha, symbolu „přijímání podobojí“. Skutečnost, že znaky rádla a vinařského nože má nezvykle velké množství obcí na Moravě i Slovensku, naznačuje jeho mimořádný význam.

    Obrázky k článku

    Celý článek | Komentáře: 5 | Přidat komentář | Záložky:
    Informační e-mailVytisknout článek

    Naše knihy
    Přemysl Otakar II.


    Záviš z Falkenštejna
    Kalendář šermířských akcí
    Kalendář
    <<  Červenec  >>
    PoÚtStČtSoNe
         1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30
    31       

    Hus 2015 VOJSKO.net - �eskoslovensk� i sv�tov� zbran� a vojensk� technika Husit� - Kto� js� bo�� bojovn�ci via historia Putov�n� Hrocha