Nedávná migrační krize a bezprostřední kontakt Evropy s islámem podnítil svým způsobem zájem o historii. Oily obrazy křiáků v boji s muslimy ve Svaté zemi, část Evropanů náhle nalezla svoje křesanské kořeny. Historie dostávala za úkol nalézt evropskou identitu. Jene historie nenabízí hotové odpovědi na otázky, které jsou aktuální zrovna tady a teď a které by navíc vycházely plně vstříc zadavateli. 1) Materiálu ke zpracování (historického i aktuálního) se ale nabízí dost, s některými tématy se svěřím.
I. Populismus a lidová kříová výprava
Četí populisté se často hlásí ke kříovým výpravám, na své akce chodí v úborech křiáckých rytířů. 2) Profesionálním rytířem se ovem nemohl stát kdekdo, např. johanitou se mohl a dodnes můe stát pouze lechtic. S rytíři putovali do Palestiny i řadoví vojáci neurozeného původu, jejich mentalita více odpovídá dnenímu populismu.
Slavné kázání Bernarda z Clairvaux r. 1095 motivovalo k první kříové výpravě řadu křesanů. Bojovou morálku vyhrocovali lidoví kazatelé a náboenské nadení nebo spíe fanatismus se začal vybíjet v útocích na idy. Jeden takový dav táhl z říe přes Prahu, která tak zaila první zaznamenaný pogrom v české historii, jak zachytil Kosmas (III, 4): "Tého roku (=1096) nastalo takové hnutí, ba boské zanícení v lidu pro cesty do Jeruzaléma, e v německých krajích, zejména ve východních Frankách, zůstalo v hradech a ve vsích jen velmi málo obyvatel. A poněvad pro mnoství vojska nemohli vichni zároveň jít jednou cestou, obořili se někteří z nich, kdy táhli naí zemí, z Boího doputění na idy. Proti jejich vůli je křtili a ty, kteří se nechtěli podvolit, zabíjeli."
Houfy lidových křiáků nedoly daleko. Hned za hranicemi Uher na území dneního Slovenska je kvůli jejich loupeivému chování rozehnal uherský král Koloman. Kdy naopak do Uher dorazilo rytířské vojsko Gottfrieda z Bouillonu, Koloman jej přijal a bez konfliktů doprovodil na jiní hranice Uher.
Tady se historie docela opakuje. Dnení populistické antiislámské hnutí projevuje zanícení pro věc, vytváří bojové jednotky ve formě domobran, které se ale nejeví jako bojeschopné v reálném válečném konfliktu. 3) To zanícení se ale stejně jako v minulosti můe obrátit proti idům. A u je mezi populisty skryté neonacistické křídlo, nebo a se jedná o obecnou agresi vůči vemu cizímu, je míra antisemitismu u populistů vyí ne v okolní společnosti. Právě na populistické hnutí působí konspirační weby, které mimo antiislámské rétoriky propagují i antisemitismus. Podle informací tajných slueb publikují nejvíce antisemitských textů v ČR prokremelské dezinformační weby. 4)
Profesionální vojenskou sloku pro válku s muslimy, popř. s islamisty, představovali křiáčtí rytíři a dnes armádní sloky. Jejich zahraniční akce dokáí být kontroverzní - křiáci byli schopni brutálních masakrů, dnení mise bývají směřovány do oblastí, kde je zájem kontrolovat nalezitě ropy. Profesionální jednotky ale umí nápor nepřátelské ideologie zastavit a pokud zůstaneme v domácích podmínkách, nechme silové sloky konat. Pokud se stát ujme protiterotistických opatření typu instalace betonových zátarasů proti vjezdu auta do davu, je nesmysl komentovat to jako vítězství populistů. Preventivní opatření jsou potřebná a je dobře, jestli se jich ujme profesionálně stát a ne populisti sami.
II. Reconquista, conquista a vztah k uprchlíkům
S křesanskou láskou k blinímu kolidují nenávistné výlevy o tom, jak je třeba uprchlíky střílet na hranicích nebo topit v moři, resp. "proč přijímat a sponzorovat uprchlíky, kdy sami máme málo". Křesanství na vztah k jinověrcům pamatuje slovy Matouova evangelia: "Slyeli jste, e bylo řečeno: ´Milovati bude bliního svého a nenávidět nepřítele svého.´ Já vak vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protoe on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a dé posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Co i celníci nečiní toté? A jestlie zdravíte jenom své bratry, co činíte zvlátního? Co i pohané nečiní toté?" (Mt 5, 43-47)
Zmiňované nenávistné výlevy jsou na první pohled v přímém rozporu s tímto biblickým citátem. Historicky ale nejde o nic tak nového, jak je vidět na příkladu praxe panělského katolictví.
Rok 1492 je datem celosvětového významu, Krytof Kolumbus ve slubách panělského krále objevil Ameriku. panělský král tého roku zlikvidoval poslední bod muslimského osídlení panělska, a sice emirát v Granadě. Ten byl plně závislý na dobré vůli panělského vládce, která toho roku vyprchala.
Islám fungoval ve panělsku od začátku 8. století. Křesanské státy se drely zuby nehty na severu Iberského poloostrova a politiku vůči muslimům charakterizovala tzv. reconquista (znovudobývání). Drobné války drela v reii panělská lechta s motivací, e případný územní zisk si lechtic ponechá a král mu jej potvrdí jako léno. Vznikla tak moná mimovolně idea, e íření křesanství se rovná íření křesanské vojenské moci na úkor jinověrců.
Tato idea pak dola naplnění v Americe, tentokrát během conquisty (dobývání). íření křesanství probíhalo tak, e křesantí panělé obsadili nějaké území na Indiánech. Proti tomuto postoji vznikla meninová opozice, která se odvolávala na klasické íření křesanství pomocí misií a získání nevěřících ke konverzi; hlavním ideologem misijního přístupu byl dominikán Bartolomeo las Casas.
Dnení populistický přístup k uprchlíkům kopíruje panělský přístup k nevěřícím. Křesanství se víc ne v biblických metodách manifestuje v drbě křesanského území bez jinověrců. Rozdíl je jen ten, e panělé tak činili ofenzivně, křesanské území roziřovali, kdeto dnení populisté činí defenzivně, území brání proti přílivu jinověrců.
III. Právo jako součást identity
Matyá Korvín a místní právo
Součástí slovenského Popradu je památková rezervace Spiská Sobota, původní městské jádro. Spiská Sobota náleela do linie měst zaloených německými kolonisty na obchodní cestě pod slovenskými horami, která se za Popradem obtáčela kolem Tater na sever do Polska.
Jak říká průvodkyně v tamějím gotickém kostele, kolem Popradu ilo více etnik - Slováci, Němci, Maďaři, Poláci a dalí. To nečinilo samo o sobě problémy, protoe vichni podléhali stejnému právu, a k tomu se vztahuje i tamějí příběh.
Do města zavítal uherský král Matyá Korvín. Nechal se s doprovodem inkognito ubytovat v jednom domě a bylo zvykem, e host na oplátku provede nějakou domácí práci. Korvín dostal za úkol před odchodem zamést místnost. Chopil se metly, zametl a na rozloučenou přidal váček s penězi, čím teprve prozradil svou totonost.
Korvín vládl rozlehlému království od chorvatského Jadranu na jihu po slovenské Tatry na severu, na jeho bedrech leela hlavní obrana Evropy proti turecké expanzi. A přesto se bez řečí řídil místním právem jednoho města na hranicích své říe. To je hlavní poselství příběhu a současně hlavní poselství pro současnost. Místní právo respektoval král a není důvod, aby místní právo dnes nerespektoval migrant bez prostředků...
Evropské právo versus aria
Historická optika se naučila vnímat náboenské konflikty čistě věroučně. Dějiny jsou plné násilí mezi křesany a muslimy, mezi katolíky a heretiky, mezi katolíky a protestanty, fanatici Islámského státu jakoto vyznavači sunny likvidovali bez milosti íity. Kulturní rozdíly Evropy a islámu nemusí vycházet jen z náboenství. Jene kdy se ve styku s islámem hledala vlastní identita, hledala se tak trochu logicky v opačném náboenství, tedy v křesanství (kdy pomineme vyznavače novopohanských směrů). Islám s sebou ale nese (v různé míře) i onu právní stránku, která proniká kadodenním ivotem a vůči které se lze také vyhradit. Mimo křesanské Evropy přece funguje i Evropa osvícenská a ateistická, můe existovat i Evropa socialistická nebo zelená, existuje i Evropa liberální. Právní ivot západní Evropy je zaloen na společenské rovnosti, se ariou to koliduje minimálně v oblasti práv a rovnosti en nebo sexuálních menin. Hlavní zdroj problému mezi Evropou a muslimy tak nevidím v teologickém sporu, jestli je Bůh trojjediný nebo jediný, nýbr v kolizi práva.
Něco jiného ne Matyá Korvín si o místním právu myslí bývalý praský imám Sámer Shehadeh aktuálně souzený za podporu terorismu: "U při začátku hlavního líčení se nechal slyet, e tento soud neuznává, e uznává pouze islámské náboenské právo aría a soud aríi." 5) A v tom je kámen úrazu
Tady se mi zamlouvá kanadský přístup. Přistěhovalce se ujme místní člověk, který mu ukáe, jak funguje svobodná společnost, jak se chovají lidé k sobě, jak se chovají k enám atd. Je to rozdíl od populistického přístupu, který migrantům zakáe brát práci místním, zároveň jim zakáe ít na dávkách a pak ukazuje, e migranti začínají ít kriminálně a jsou nepřizpůsobiví. Migrant dostane skutečnou anci zařadit se. Můe se stát, e migrant nové normy nepřijme. Pak dostane zpáteční letenku, protoe jeho pobyt je zdrojem konfliktů. Nejde ani tak o to povaovat svoje právo za lepí, ale kdy je právo migranta je technicky vzato neslučitelné s právem a ivotem místním, můe se svému právu oddávat v jiné zemi.
Muslimský migrant můe být ohroen válkou na svém ivotě, ale to neznamená, e by měl náboenské spory, by v mení míře, exportovat do Evropy. Jestli mu tak záleí na svém náboenském pojetí, a si své místo pro něj vydobude zpět na Islámském státu, ne v Evropě.
Podobně není důvod tolerovat, aby muslimové v evropských kolách odcházeli z hodin dějepisu při výuce holokaustu. Nenávisti k idům je v Evropě tolik, e není důvod nechávat ji ivou jetě u muslimů.
***
Právo je dnes vnímáno jako nějaká společenská disciplína, která se lidí týká, kterou se musí řídit, ale člověk nevnímá, e by byl s právem nějak bytostně srostlý. Byly ale doby, kdy bylo právo přímo součástí identity: "Podle zákonů platných v 7. století, Frank, který vstoupil co církve, přestal být Frankem: il podle římských zákonů, a podle zákona se tedy stal Římanem." 6)
Vikinské území v Anglii neslo název Danelag - Území dánského zákona. Pokud Islanďané vikinské doby někoho přijali za svého, vyjádřili to slovy "uvést do práva". Barbarské právo bylo irí ne dnení, zahrnovalo společenské normy, z nich některé byly i vyadované, zahrnovalo náboenské normy, hlavně účast na rituálech. Toto veprostupujcí a vezahrnující pojetí práva je mimochodem podobné islámské árii.
To je odpověď na výtku populistů, e kdo přijímá uprchlíky před válkou, chce v Evropě áriu (najednou je nezajímá náboenská stránka). Přijmout uprchlíka zuboeného válkou neznamená chtít áriu, ani ji riskovat nepřímo, tedy tím, e si ji muslimové sami prosadí. Pokud funguje justice podle evropských právních zásad, jak ukázal právě soud se Sámerem Shedahem, lze vyznavače árii vykázat do patřičných mezí.
Evropa sebevědomá
Evropa působila tváří tvář islámskému přílivu bezradně. Na teroristické útoky odpovídala stereotypně tím, e větina muslimů k násilí nesahá a je třeba je chránit před pauální odvetou. Na místě je ale dát jistotu i Evropanům, e podobným útokům bude rázně předcházet; vyjádření solidarity postieným státům a početné pietní pochody takovou jistotu přeci jen nedávají.
Oproti tomu muslimové bezradně nepůsobí. S sebou přináejí pevně hierarchickou společnost, zvyky a tradice, náboenství i právo, co vechno dohromady řídí jejich ivot. Hledají Evropané podobné jistoty, ztracené od doby osvícenství? Karel Schwarzenberg prohlásil, e ho nelekají muslimové, ale prázdné kostely
Evropská kultura ale není prázdná. Svoboda si vyaduje prostor - a prostor není prázdnota, prostor je základna pro činorodý, aktivní ivot. Kontrast vůči muslimským fanatikům vynikne nejlépe při sociologickém srovnání. Řadu teroristických útoků na Západě provedli muslimové z druhé nebo třetí generace imigrantů. Je to skupina lidí, která u ztratila původní kořeny a nové jetě nenalezla. V ivotopisech těchto teroristů pak lze číst, e ivot trávili podle islámských měřítek dekadentně - v hospodách s alkoholem a cigaretami, u počítačových her, ale vůbec ne v meitách. Ale vlna oku a strachu před Islámským státem a invazí muslimů jim vnukla nápad dát svému pokaenému ivotu jetě pokaenějí tečku...
Zkoumání psychologických profilů muslimů, kteří odcházeli ze Západu bojovat přímo do řad Islámského státu, ukázalo také jinou motivaci ne náboenskou. Islámský stát diktuje člověku ivot do posledních podrobností. Islám sám o sobě nařizuje denně pět modliteb, islamisté ovládají člověka úplně na způsob tvrdé sekty. Muslim na Západě (často opět z té druhé nebo třetí generace přistěhovalců), vykořeněný a nejistý v cizím světě a nepřijatý místními, potom nachází svou jistotu a řád v radikálním islámu...7)
***
Historie je potřebná při hledání kořenů a uvědomění si, odkud a kam jsme se to dostali. Evropa se mimo křesanství hlásí jetě k antickému dědictví. V antickém Řecku lze sledovat kontrast mezi společností pevné ruky (co byla Sparta) a společností činorodou, která experimentovala s demokracií, jejím centrem byly Athény.
Sparané ili ve společnosti, která byla na jednu stranu konzervativní a na druhou stranu protokomunistická. Sparané měli pevně stanovenou pozici, a to i majetkovou - Sparan měl pevně stanovený příděl půdy a nemohl roziřovat svůj majetek, aby se nenaruila společenská rovnováha.
Zbytek Řecka zatím proíval období rozmachu - lodní podnikání vytvářelo zisky, Řekové zakládali kolonie od Černého moře a pobřeí dneního Turecka na východě přes kolonie v Albánii, Itálii a Egyptě po kolonie ve Francii a panělsku na západě. Řecký mořeplavec Pýtheas pak odplul do Atlantiku a podal cestopisnou zprávu o severních končinách Evropy.
Řecká činorodost přinesla objevy v mnoha oblastech. Přírodní vědu obohatili Řekové o objevené matematické zákony, praktické uití nalezli Řekové v zeměměřičství a kartografii. Společenské vědy doteď čerpají z demokratických řeckých experimentů. Do tajů ivota se snaila proniknout řecká filosofie, z umění celosvětového významu jmenujme Homérovy eposy. Sparta tomuto pokroku, tomuto "řeckému zázraku", nepřispěla v podstatě ničím...
Evropa navazuje na Řecko v jeho činorodosti, akorát je to pro ní tak přirozené, e si to sama u neuvědomuje. Činorodost je ale náplní ivota, kdo ji nemá, můe inklinovat k systému, který mu bude ivot řídit. A je u jedno, jestli to bude islám se svými pěti modlitbami denně, ramadánem a nařízeným oblečením, nebo jestli to bude populistické vzhlíení se v autokratickém Putinově Rusku se vemi komickými projevy vyznávání lásky a oddanosti tomuto autokratovi. Pokud si ale Evropa uvědomí svoje aktivní kořeny a bude je dále rozvíjet, nemá důvod si připadat nějak vyprázdněná nebo slabá.
Poznámky:
1) Tak r. 2012 připadlo osmisetleté výročí Zlaté buly sicilské a zároveň v rámci Evropské unie probíhala diskuse o tzv. dvourychlostní Evropě, tedy nerovnoměrném vývoji vyspělejí a zaostalejí poloviny Unie. Profesor Martin Wihoda jakoto znalec Zlaté buly se svěřil s tím, e v médiích dostal otázku, jestli je ve Zlaté bule sicilské obsaena dvourychlostní Evropa... Jako kdyby listina o dynastickém nástupnictví jedné země předjímala 800 let dopředu proces sjednocování Evropy a v jejím rámci rozdělení na dvě poloviny (které u k sobě mezitím zase naly cestu). Takovou schopnost jasnozřivosti nemá ádná listina nebo člověk. V roce 2012 také nikdo netuil, jakou krizí si EU projde nebo e Unii opustí Velká Británie.
2)
https://www.expres.cz/zpravy/tomio-okamura-spd-ortel-diktator-krest.A191222_111506_dx-zpravy_peve
3) Podle zprávy Ministerstva vnitra o extremismu za druhé poletí r. 2019 (s. 6): "Nadále platilo, e domobrany sdruovaly reálně pouze desítky osob důchodového a předdůchodového věku, které fakticky nevyvíjely téměř ádnou aktivitu. ... Reálně jsou tyto skupiny stále paralyzovány osobními animozitami a neschopností koordinovat logisticky náročnějí aktivitu." -
https://www.mvcr.cz/clanek/pololetni-zprava-mv-o-extremismu.aspx
4)
http://www.ztis.cz/rubrika/z-domova/clanek/podle-vyrocni-zpravy-antisemitske-texty-v-cesku-nejcasteji-publikuji-dezinformacni-prokremelske-weby
5)
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/z-lidskeho-hlediska-to-nebyly-zlociny-haji-se-shehadeh-zalobce-pro-nej-navrhl-10-let-40313055
6) James, Eduard: Frankové, NLN, Praha 1997, s. 16.
7) Psychologickému profilu nesamostatného, ale posluného člověka odpovídá i případ Čecha Jana Silovského odsouzeného za terorismus. Silovský ádal o podmínečné proputění a i kdy slovy obhájkyně "od počátku trestu si plní vekeré povinnosti, je nejlepím pracovníkem mezi vězni, chová se zdvořile a sluně", soud se přiklonil k protistraně: "To, e dostal několik kázeňských odměn za úklid a pracovní morálku, jetě nesvědčí o jeho nápravě. Jde o osobu submisivní a závislou, která se vyznačuje podřídivostí. Je schopen pouze plnit pokyny a poslouchat rozkazy, a nikoliv sám se snait o nápravu a vedení řádného ivota." -
https://www.novinky.cz/krimi/clanek/vzorny-ale-nenapraveny-ceskeho-dzihadistu-soud-z-vezeni-nepustil-40294577