Vznik a vývoj demokracie je poměrně sloitý a nejednoznačný proces. Podobně sloité jsou vztahy k demokracii i v dnení době. Můe být vyzdvihována jako ideální způsob vlády, který se zdá být udrován při ivotě mechanicky vhozením volebního lístku jednou za čas. Můe být z druhé strany zastánci přímé demokracie napadána jako nedokonalá, protoe nevládne lid, nýbr politici; můe být kvůli údajné zkorumpovanosti a zkaenosti politiků zavrhována úplně.
V dějinách se dají odkrýt různé zdroje demokracie z různých období, oblastí a společenských vrstev. Nebyly to vdy čisté a ideální formy a nemá cenu to zakrývat. To nemá za účel demokracii kritizovat, nýbr předvést před oči něco jiného. Vývoj demokracie byl tak různorodý a někdy a nahodilý, e ukazuje, e o demokracii je třeba dbát s větí vůlí, pokud ji chceme uchovat. Dále je cílem článku pomoci uchopit demokracie vědomě, ukázat, z čeho a proč demokracie vychází a v čem lze dále rozvíjet. V časech, kdy odpůrci demokracie přesně vědí, co chtějí (tedy demokracii rozbít, dál u to tak jasné nebývá), by mohli i demokraté vědět, za čím a proč stojí oni. Protoe v dějinách se dají stejně tak objevit i zdroje nedemokratických postojů, bude poměrná pozornost věnována i jim.
I. BARBARSKÉ PRÁVO A KMENOVÁ DEMOKRACIE
Islanďané se rádi chlubí tím, e mají nejstarí parlament na světě. Tzv. althing zasedl poprvé r. 930, kdy skončilo rámcové osídlení ostrova převáně Nory. Nebyla to úplně nová instituce, tzv. thingy (sněmy) fungovaly v rámci kadého germánského kmene. Islandský althing ale obsáhl území celého vznikajícího státu, proto se dá povaovat za předchůdce pozdějího parlamentu.
Oproti parlamentu jsou tu ale rozdíly. Samotné slovo parlament pochází z latinského parlare řečnit, a odkazuje na římské právo. Naproti tomu althing vychází z práva germánského, v irím pohledu barbarského (pokud sem zahrneme i dalí etnika za hranicemi bývalé římské říe). Z germánského práva pak vychází i právo anglosaské, ukotvené nejvíce na britských ostrovech.
V anglosaském soudnictví fungují poroty sloené ze zástupců lidu (pozůstatek z dob, kdy se lidé mohli přímo vyjadřovat ke společenským záleitostem), rozhodování na základě precedentů (co bylo jednou soudem rozhodnuto, platí pro dalí podobné případy). Anglosaské právo je liberální, nemá takovou tendenci předjímat vechny události a regulovat je zákony nebo příkazy. Pochází z něj i známá zásada Co není zakázáno, je povoleno.
Angličtí a němečtí liberálové v 19. století tak měli dost důvodů oslavovat germánskou lásku ke svobodě. Jak komentuje s mírnou ironií historik Edward James: Vzhledem k tomu, jak se na demokracii pohlíelo v 19. století, tedy jako na vládu vech majetných muů, na tomto mýtu můe moná něco být.
1)
Tato věta skrývá mnoho. Staré barbarské instituce nepřipoutěly k jednání vechny osoby, ani nerespektovaly jejich zájmy. O ta toti vůbec nelo...
Principy barbarů
Archaické společnosti tkvěly v minulosti, kterou si idealizovaly. V nejistém světě bylo nutno opakovat tyté vyzkouené věci, aby zůstala společnost zachována. Nejvíce je to patrné v náboenství, zahleděnost do minulosti je znát i v jazyce (viz počet gramatických minulých časů v germánských jazycích), častokrát je zachycen názor děláme to tak proto, e tak činili i nai dědové.
Podle starých Germánů existoval daný, tradovaný zákon či zákony, do kterých neradno zasahovat. Anglická právní teorie do konce 18. tvrdila, e parlament je od toho, aby zákony vysvětloval, ne aby přijímal. Nejvyí soudce islandského altingu se rovně nazýval zákonopravce, tzn. ten, kdo vykládá zákony (a mimoto si musel vechny zákony pamatovat a předávat nástupci). Zákonodárný sbor altingu se nazýval lögrétta, název vznikl z výrazu rétta lög, co znamenalo tlumočit názory a rozhodnout, co je zákon, dolo-li k nesrovnalostem.
2)
Můeme tu snad u spatřovat původ konzervativně-liberální zásady, e stát má být co nejtenčí, nemá být přebujelý, nemá lidi řídit, nemá je svazovat bezpočtem zákonů. Existuje přirozený zákon lidského souití, take to není ani potřeba.
Ideálem společnosti byla harmonie mezi jejími členy (spí ve formě rodů ne jednotlivců). Harmonii mohly naruovat kriminální činy, pak byl kriminálník odsouzen k smrti nebo poslán do vyhnanství (tak byl z Islandu na moře vyhnán i jistý Erik Zrzavý, který díky tomu objevil Grónsko). Harmonii naruovaly rodové spory ústící v krvavé boje, co se řeilo na sněmech vyplácením náhrad za způsobené kody.
A harmonii mohly naruovat i nové věci, netradované z minulosti. Pro barbarskou společnost byly potencionálně ohroující, ale objektivně přeci jenom nevyhnutelné. Typickým příkladem byl příchod křesanství, které naruovalo samotný barbarský výklad světa. Na Islandu r. 1000 vyřeili příchod křesanství tak, e jej museli na althingu přijmout vichni.
A ta jednomyslnost je právě princip, kterým barbarská společnost zaručovala harmonii. Kdyby nedolo k jednomyslné dohodě, hrozily boje. Jednomyslnost zaručovala harmonii a mír a skutečně tento stav jednomyslnosti nazývaly germánské společnosti frithem, tedy mírem (viz německé Frieden). Podobně ruské slovo mir znamená mír a vedle toho i ves nebo svět (ve smyslu obce lidí, kteří ijí pospolu a společně rozhodují).
Průběh sněmu
Průběh takového sněmu je zaznamenán v díle Germania z pera římského letopisce Tacita; jedná se o vůbec první souvislý pramen týkající se ivota Germánů. V kapitole s názvem Sněm se praví (I.,11): "O věcech méně důleitých se radí předáci, o důleitějích vichni, ale tak, e i to, o čem rozhoduje lid, napřed projednávají předáci. ... Místa zaujímají tak, jak se komu líbí, a jsou ozbrojeni. Kněí, kteří mají při tom i právo trestat, nařídí ticho... Jestlie se jim pronesený názor nelíbí, dávají hlukem najevo svůj nesouhlas, jestlie se jim líbí, bijí o sebe otěpy. Pochvala zbraněmi je nejčestnějí projev souhlasu."
Sněmovní tradice se zachovala v archaických strukturách ruského venkova. Britský historik Orlando Figes v knize Lidská tragédie Ruská revoluce 1890-1924 popisuje vesnické shromádění, tzv. schod: Rolníci postávali po skupinkách, popíjeli, pokuřovali a probírali různá témata místního významu, dokud vesnický patriarcha nezjistil názory dominantních rolníků a nevyzval shromádění k hlasování o řadě rozhodnutí. Volba se konala křikem nebo shlukováním do skupin a rozhodnutí bylo jednomyslné, protoe v případě nesouhlasných názorů se minorita vdycky podřídila majoritě, nebo, jak se říkalo-, ,vůli miru´.
3)
Jetě více vyniká jednomyslnost v díle říského kronikáře Dětmara z Merseburku, který zanechal ve své kronice psané kolem r. 1000 popis zvyků slovanského kmene Luticů, sídlícího tehdy u Labe (VI, 25): "Těm vem, kteří se nazývají Lutici, nestojí v čele nějaký zvlátní vládce. O důleitých věcech rozmlouvají na sněmu, a jestlie mají dojít k rozhodnutím, je potřeba jednomyslný souhlas. Jestlie některý z obyvatel nesouhlasí s rozhodnutím, je mrskán metlami a jestlie i nadále nesouhlasí, přijde o vechen svůj majetek, který je buď spálen, nebo mu odebrán, nebo musí sněmu zaplatit pokutu vyměřenou podle jeho postavení."
4)
Smyslem některých shromádění pak ani nebylo diskutování a nalézání, ale právě manifestace jednomyslnosti. Při korunovaci raně středověkého kníete nebo krále probíhala tzv. aklamace, to byl souhlasný pokřik a řinčení zbraněmi, doprovázený zvenku nově např. vyzváněním zvonů.
***
Kmenová demokracie se dost liila ode dnení. Zapojovala pouze svobodné mue. Diskuse a hlasování neprobíhalo silou argumentů, ale více silově, silou křiku a hluku. Meninový názor byl umlčen, pokud se to nepovedlo, byl zastánce meninového názoru vyhnán.
Cílem rozhodování sněmu bylo uchování harmonie, kterou by meninové názory naruovaly. To vycházelo z hlubí obavy ze vech nových věcí, kdy barbarská společnost touila zachovávat dávno osvědčené věci v jinak nejistém světě.
Kolektivní identita
V kmenové společnosti se rod těil větímu významu ne jednotlivec. Uráka člena rodu nebo zločin na něm velely pomstě, a tato pomsta zakládala na dalí koloběh odplat. Na tuto občanskou válku mezi rody mimo jiné dojela ve 13. století i islandská kmenová demokracie, kdy Islanďané raději nabídli vládu norskému králi.
Na kolektivní identitě byla zaloená i středověká lechtická čest. Uráku svého rodu musel lechtic pomstít; smyslem nebylo hledat pravdu ve sporu, ale smýt hanbu. Jedinec byl z dneního pohledu loutkou plnící zájmy celku.
Ohroení celku znamenalo i ohroení vech jedinců. Z toho vyplývá i pro dneek nepochopitelná praxe inkvizice. Pokud se do křesanské společnosti dostala hereze, nebyla ze středověkého pohledu věcí jednotlivce a jeho moného zatracení. Hereze byla brána jako nemoc celku, a tudí hrozilo zatracení celé komunity. Inkvizice toto nebezpečí eliminovala.
V moderní době se kolektivní identita jetě projevuje v řevnivosti mezi sousedními vesnicemi, mezi sousedními městy (Hradec Králové x Pardubice), mezi středními kolami na maloměstě, na fotbalových stadionech a v politice ve vech moných nacionalismech.
Jakýmsi úkolem dnení doby můe být individualizace člověka, který není řízen příkazy celku, protoe jinak hrozí nesmyslné výbuchy kolektivního násilí a válek. Demokracie se střídáním moci a zajitěním práv menin je v tomto ohledu nutností. Naopak vyadovaná jednomyslnost představuje archaický relikt, který by vedl společnost leda dějinami nazpět.
***
Jednomyslná hlasování na barbarských sněmech přirozeně evokují průběh hlasování v komunistických státech. Totalita komunismu skutečně vyaduje po lidech i ztotonění se s vládnoucí ideologií a někteří historici nazývají kmenovou mentalitu archaickou totalitou.
Kmenová demokracie ale přece jenom připoutěla diskusi a rozhodování, zatímco volič nebo poslanec ve stalinistickém státě měl svoje rozhodování předem dané, pokud se nechtěl vystavit problému.
Kmenový princip by se dal vyjádřit jako irí diskuse, která se koncentruje do názorů předáků a jejich rozhodnutí je schváleno lidem. Výsledné rozhodnutí je závazné i pro poraené, a to tak, e se s ním musí sami ztotonit.
V moderní době na to navazuje princip tzv. demokratického centralismu. Tedy členové strany odvedou demokratickou a otevřenou diskusi, ale po hlasování musí i poraená menina navenek zastávat názor vítězný. Demokratický centralismus fungoval v bolevické straně pod Leninovým vedením a zastávají jej dodnes někteří ortodoxní trockisté.
***
Římské právo
Větina Evropy stojí na právu římském, nikoli anglosaském. Jeho přínos k demokratickému prostředí vynikne v kontrastu vůči jednomu znaku práva germánského. V barbarském právu měl vládce ve vlastnictví celou zemi; i pojem vlast pochází ze staročeského vlásti - vlastnit. Soukromý majetek půdy byl teoreticky pouze propůjčen a vyadoval osobní závazek vládci - lenní systém je ukázkovým příkladem.
V římském právu vládce státní majetek pouze spravuje, v osobním ivotě musí vystačit s majetkem vlastním. A co víc, pokud občan poskytne vládci (nebo státnímu úředníkovi) slubu nebo finance, a ten jako protihodnotu nabídne státní majetek nebo státní výhodu, je to hodnoceno jako korupce.
II. RADY A STAVOVSKÉ SNĚMY V MONARCHII
Stavy
Velká francouzská revoluce začala nenápadně svoláním generálních stavů. Jednání krále se stavy se zvrhlo v revoluci, kdy stavy svrhly monarchii a zavedly republiku. Kdo nebo co byly zač tyto stavy?
Středověká západoevropská společnost se dělila na společenské stavy, kde měl kadý stav pevně dané úkoly. Král měl právo vlády, lid měl práva vlastnická. Disponovat cizím majetkem mohl král pouze u neplnoprávných skupin obyvatel (např. idů), popř. byl nárok na majetek výrazem podřízení (např. ve formou vymáhání stálého tributu od státu poraeného ve válce).
Pokud se nějaký král rozhodl sáhnout lidem na majetek formou vypsání daní, jako např. anglický král Karel I., rozhodl se ho lid zbavit práva na vládu a navíc i práva na ivot, kdy Karel skončil r. 1649 pod popravčí sekerou.
Král vyuíval k financování státních záleitostí svoje zdroje typu vybírání cel, mýtného, soudních poplatků a pokut nebo kořisti. Pokud chtěl peníze navíc a vypsat daně, např. v časech válečného ohroení, musel svolat sněm. Sněmu se účastnili zástupci těch stavů, od kterých král peníze ádal. Pokadé to byl stav lechtický, časem s rostoucí ekonomickou mocí měst i stav měanský. Tyto sněmy se mohly tedy nazývat jako svolání stavů nebo přímo stavy.
Sněmy měly ohromnou monost, jak zasahovat i do sféry vlády, která teoreticky patřila stále jenom králi. Pokud chtěl ale král vést válku a financovat ji z mimořádných daní, mohly stavy do řízení války zasahovat.
Stavy si po odhlasování daní vymohly právo kontroly, zda-li jdou jejich peníze na skutečně deklarovaný účel. Vznikla tak instituce, která trvala i po skončení samotného sněmu. A to byl dalí krok k tomu, aby i sněmy zasedaly pravidelněji. Stavy vyuívaly stálejí zasedání ke stálejí kontrole královské moci. Nakonec r. 1789 dospěly francouzské stavy k názoru, e mohou převzít moc ve státě samy...
Poradní sbor
Monarcha měl právo na jedinovládu, ale to neznamenalo, e by nenechal zaznít radám blízkých osob, nejčastěji vysokých lechticů. Na různých místech se tak tvořily poradní sbory, stálé i dočasné, které mohly korigovat moc panovníka. Nejstarí takový doloený sbor se nachází u v eposu o Gilgameovi, pokud chceme trhat rekordy v hledání nejstarích náznaků demokracie v dějinách.
Síla poradního sboru je ze své podstaty pofidérní, rádci nemají ádnou silovou páku, jako mají stavy. Síla poradního sboru spočívá v síle argumentů a konečné rozhodnutí je stejně na vládci.
Nicméně v Anglii vznikla z poradního sboru Horní sněmovna lordů, zatímco klasický parlament v podobě Dolní sněmovny vznikl z pravidelného stavů. Horní sněmovna tak koriguje výsledky Dolní sněmovny, podobně jako jinde senát koriguje výstupy sněmovny poslanecké.
III. VRSTVA VLASTNÍKŮ
Účastníky stavovských sněmů byli lidé, kteří mohli platit mimořádně vypsané daně. Z toho vyplývá, e k účasti na věcech veřejných byli pozváni lidé s nějakým vlastnictvím. A ten důvod nespočíval jen v jejich čirém bohatství.
Princip veřejného rozhodování ze strany majetných občanů pochází u z antického Řecka. V Athénách mohl být občanem pouze vlastník půdy, neplatil daně (ty platí pouze nií, neplnoprávné vrstvy) a byl povinen účastí ve vojsku.
Zemědělskou výrobu nejlépe zastává velkorodina s dělbou práce. Antickou velkorododinu (řecký oikos nebo římskou familii) vede hospodář, náleí do ní vedle jeho příbuzných i neplnoprávná čeleď včetně úplných otroků. Tito hospodáři se museli navzájem domluvit na veřejných věcech. Jednak se dotýkaly jejich vlastních zájmů, jednak se týkaly celého města nebo irího území.
Vznikla tak antická demokracie, kde mají slovo pouze majetní mui. Z učebnic dějepisu je tento stav známý jako otrokářská demokracie, co je svým způsobem ohromný protimluv. Tato forma demokracie ale měla svou logiku, k rozhodování je připutěn jen ten člověk, který umí řídit alespoň svou velkorodinu. Členové rodiny, kteří jenom poslouchají rozkazy, nejsou schopni řídit věci státu.
Na tuto logiku navazují různé formy konzervativní demokracie. Hlasovací právo tu mají mui (eny nikoli) a počet hlasů se odvíjí od majetku, nebo jetě lépe podle výe zaplacených daní. Kdo zaplatí více daní státu, má větí právo o státu rozhodovat. Je to něco na způsob vlastníků v akciové společnosti kdo koupí více akcií, má větí monost řízení společnosti.
Výe majetku se zpočátku řídila stále podle vlastnictví půdy, a časem přibylo i posouzení podle finančního majetku. Ve Velké Británii tak a do r. 1867 měli volební právo vlastníci pozemků určité hodnoty nebo určitého výnosu. Francouzská revoluční ústava z r. 1795 zakazovala volební právo sluhům, zaměstnancům a dalím závislým osobám.
Americký konzervativní historik Richard Pipes komentuje tuto praxi: Tato omezení, je jsou v rozporu s demokracií, je nutno posuzovat z hlediska jejich prospěnosti v minulosti. Jednou z prvních věcí, které účinně omezovaly absolutismus a jeho svévolné uplatňování moci, byly toti vlastnické zájmy. ... Faktem zůstává, e jen ze zemí, kde které zpočátku omezovaly volební právo, se staly opravdové demokracie. Vlády, které umonily hlasovat ve, občanům bez rozdílu, mnohdy pouily veobecné volební právo k tomu, aby se udrely u moci.
5)
Для того что бы приобрести недорогое постельное белье покупатель задает себе вопрос сколько стоит комплект постельного белья
https://sonna.com.ua/catalog/postelnoe-bele/ и при этом качество имеет значение.
В заключительное период, всё более в небольших и крупных населённых точках основывается больших торгово-увеселительных средоточий, вычисленных в домашней визит. Крупные одноэтажные либо высотные, они заполнены различными торговыми центрами, кафе-бар и ресторанами, маленькими трейдерскими пунктами и игровыми палатами.
Многие инновационные семьи непосредственно в их выполняют собственное беспрепятственное период.
Пока отец с ребятами веселятся в игровых автоматах либо наблюдают кинофильм в кинозале, мать проходит в торговый центр из-за покупками. А их далее огромное число. Возможно приглядеть одежу, спецобувь, косметику, девайсы, технику с целью здания и в том числе и приобрести постельное платье.
Редко которая девушка откажет себя в наслаждении напоминать согласно торговым центрам, взглянуть продукт, в особенности, если данное относится бытового текстиля. Разглядывая постельное бельё, одеяла, укрывала, скатерти, чистые полотенца возможно приобрести сегодняшний день эстетическое наслаждение. Изготовители подойдут всерьез к оформлению дизайна, осторожно и высококачественно производят продукцию. Принимая во внимание значительную конкурентную борьбу, любая предприятие старается, для того чтобы вам пожелали приобрести постельное платье либо иной текстильные изделия непосредственно их трейдерской марки.
Выбирать в торгово-увеселительном середине комфортно. Однако я рекомендуем для вас иной, удобный вид осуществлять приобретения. За пределами здания коротаете более периода с семьёй, а приобретение возможно совершить посредством линия Сеть интернет.
В сегодняшний день период, в горизонтах сети интернет всё более возникает трейдерских площадок, либо, иными текстами, сеть интернет-торговых центров. Их создатели и основоположники побеспокоились, для того чтобы совершить спецзаказ существовало очевидно, попросту и стремительно. По этой причине, многочисленные сограждане расценили все без исключения достоинства подобного шоппинга. Приобрести постельное платье, спецобувь, верхнюю одежу и в том числе и саженцы растений принимается решение всё наибольшее число людишек.
Более этого, совершив хотя единственный один раз приобретение в он-лайн-узы, многочисленные делаются почитателями непосредственно подобного шоппинга. Каждой продукт возможно дать оценку в крупных и высококачественных фото, хорошо нормализованная деятельность фельдъегерских отраслей принесет для вас приобретение в процессе некоторых суток. А в случае если торговец обеспечит никак не абсолютную либо неправдивую данные о товаре либо появятся прочие жалобы вам постоянно сумеете покинет собственный отрицательный отклик в веб-сайте. Принимая во внимание данное, любой торговец стремится обеспечить наиболее наилучшее и высококачественное сервис.
Где осуществлять приобретения подбор из-за вами. Основное, не забывайте: период, затраченное в их подбор, никак не обязано являться в вред домашней существования.
Nemajetnost
Nemajetní lidé byli vylučováni z rozhodování z více důvodů. Sami jen plnili rozkazy, neuměli řídit, nejednali s jinými hospodáři, neznali chod světa mimo svou domácnost.
Člověk nemajetný je pak snáze ovladatelný. Kdo má nějaké vlastnictví a zajitěné ivobytí, můe jednat samostatně. Kdo nemá majetek, bude slouit i v politice tomu, kdo mu ivobytí poskytne. A takový člověk není spolehlivou oporou demokracie.
Tím se u dotýkáme irí otázky soukromého a kolektivního vlastnictví, resp. potřeby ničení soukromého vlastnictví v totalitních státech. Speciálně komunismus útočil na soukromé vlastnictví ve vech formách, protoe člověk bez vlastnictví je plně odkázán na stát, a tím plně ovladatelný.
Poznámky:
1) James, Edward: Frankové. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997, s. 212.
2) Kadečková, Helena: Dějiny Islandu. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001, s. 38.
3) Figes, Orlando: Lidská tragédie; Ruská revoluce 1891-1924. BETA evčík-Dobrovský 2000, s. 110 111.
4) Dětmar z Merseburku: Kronika. Argo, Praha 2008, s. 174.
5) Pipes, Richard: Vlastnictví a svoboda. Argo, Praha 2008, s. 124.
Kořeny a zdroje demokracie od středověku po dneek I.
