Součástí pokladu Svatovítské kapituly je tzv. Svatováclavská přilba. Dále jen přilba. Ta je vystavena v expozici Příběh Praského Hradu ve Starém paláci. Byla popsána v řadě prací, ani byla dosaena shoda v názoru na obraz na nánosku přilby, ani shoda o původu přilby a jejím vlastnictví kníetem Svatým Václavem.
Dřívějí názory na přilbu:
V katalogu Svatovítském Podlaha
2 obrázek nánosku popisuje jako ukřiovaného Krista. Na rozdíl od jiných povauje vrchní část postavy za hlavu s královskou korunou, nikoliv trnovou, kří je pro něj sám nánosek.
Lehner
3 té povauje nánosek za stylizaci kříe, postavu za ukřiovaného Krista.
Iroskotský původ přisuzuje přilbě Cibulka
4, bez bliího zdůvodnění ve své práci na téma zobrazení kříe v raném křesanském umění.
Ve Svatováclavském jubilejním sborníku Schránil
5 bere zobrazení na nánosku jako Krista na kříi, který je utvořen tvarem nánosku.
Hejdová
6 ve své disertační práci celou přilbu definuje jako vendelskou, obraz na nánosku nekomentuje, ale uvauje o severském, normanském, nebo burgundském původu. Ohledně nánosku tvrdí, e byl přemístěn na opačnou stranu, ne byl původně.
Benda
7 práci Hejdové odmítl a trvá na významu obrázku jako ukřiovaného Krista, bez větího zdůvodnění.
Nejpodrobnějí stanovisko zaujala Merhautová
9, která povauje obrázek na nánosku za severský, vikingský s významem ze ságy o bohu Odinovi, tvar nánosku povauje za stylizaci stromu.
Nejnovějí zkoumání přilby Havlíkovou a kol.
10 přineslo technické podrobnosti. Názor na obrázek nánosku zastává stejný jako Merhautová. Má odliný názor na moné otočení nánosku na kalotě od Hejdové. Výsledky zkoumání nebyly dosud oficiálně publikovány, kromě semináře.
Nový náhled na přilbu:
Současná úroveň digitální fotografie výrazně zvyuje monosti zkoumání drobné reliéfní plastiky, jako jsou mince a také obraz nánosku přilby. Monosti výrazně zvyuje uití korekčních programů pro zlepení snímků. Jde zvlátě o úpravy barevných odstínů, jasu, kontrastu, zvýraznění reliéfu předmětu, posuny směru jeho osvětlení, zvětení detailů a jiné. Pro tuto práci jsem pouil jako zdroj snímků vechny dostupné fotografie v literatuře skenované počítačem a vlastní digitální snímky. K úpravě snímků jsem pouil korekční program Zoner. Vdy jde o úpravu původního snímku.
a)
Tvar nánosku přilby:
Jak jsem uvedl, Merhautová povauje tvar nánosku za stylizaci stromu, na spodu dokonce se zbytkem kořene. Připevnění nánosku odporuje fyzickým monostem přilbu skutečně pouívat, co ji vede k názoru, e je celý artefakt od počátku uíván jako relikvie bez skutečného uití kníetem Václavem v boji.

Při srovnání s přilbami vendelskými jak je uvádí Hejdová, je ovem mnohem pravděpodobnějí, e jde o stylizaci letícího ptáka. Ta je na vendelských přilbách běná, ale tvarově odliná od přilby, směr ptáka je opačný. Vendelské přilby vak vytvářejí z obrazu ptáka jakési brýle pro oči, které na přilbě nejsou.

V severské mytologii je z ptáků nejblíe raven havran, krkavec. Při bliím posouzení tvaru nánosku lze přisoudit tvar letícímu havranovi, zobák vzhůru a nánosek dole zakončen rovným ocasem. Boční ramena nánosku jsou zakončena do pičky a zvlněná několika záhyby na náběné hraně křídel.



To se stane při plachtění havrana proti větru, kdy jeho koncové letky splývají v jedno a náběná hrana má načechraná peříčka. Krkavce lze vyloučit pro zaoblený konec ocasu. Autor nánosku zřejmě znal erbovního vikingského ptáka velmi dobře. Kalota na které je nánosek připevněn mohla mít tradiční vykovaný nánosek, který byl upilován, nebo byla hned vykována bez nánosku s vědomím samostatného připevnění silnějího výkovku s mytologickým významem. Hejdová zastává názor na upilovaný původní nánosek, Havlíková soudí, e kalota nánosek neměla. Obrázek zhotovený tauzováním stříbrem byl vyroben dodatečně, je vidět, e byl do tvaru nánosku vepsán, upraven podle jeho rozměrů, zvlátě v horní části. Otázku otočení nánosku na přilbě nastolila Hejdová, která ukazuje na sklepání hrany kaloty na současném umístění. Havlíková tvrdí, e nánosek je na původním místě. Kloním se k názoru Hejdové. Hřeben kaloty měl zesilovat účinnost přilby vzadu a ne vpředu, kde tuto funkci má horní díl nánosku. Sklepání hřebene je patrné, aby nánosek vůbec bylo moné připevnit.

Také Merhautové názor na nepřirozený sklon nánosku směřující do nosu podporuje druhotné přemístění. Nejspíe z důvodu pokození původně přední strany kaloty, a ranou v boji, či pokozením při destrukci katedrály, nebo pokozením korozí. Pro přemístění svědčí také rozteč dvou zachovaných děr po straně kaloty, které velikostí a umístěním odpovídají původním nýtům nánosku. Třetí umístění nýtu je ztraceno pro zničení horní části kaloty.

Oprava a přemístění mohlo proběhnout při opravě zadané biskupem Zdíkem, nebo a v době Karlově. Podobně byl upravován neúplný ozdobný prouek na spodní části kaloty, který můe být stejného původu jako nánosek, nebo také zcela samostatná práce. K otázce jakéhosi výrůstku na spodu nánosku lze jen konstatovat, e se jedná o závěs pro kroukový chránič spodní části obličeje, jak lze dobře vidět na rekonstrukcích přileb pro účely historických bojových představení.

Sklon nánosku zjitěný pro opačnou, tj. původní polohu na kalotě zcela vyhovuje krytu nosu.

Nánosek ovem povauji primárně za funkční součást přilby, ochranu čelní strany hlavy, nosu a také očí proti sečným úderům. Ulomený trn na spodu nánosku Merhautová povauje za kořen stromu. Dodává pravdivě, e v této podobě by hrot nánosku zraňoval nos, který má chránit. Podrobné snímky tuto verzi úpravy přilby jednoznačně potvrzují. Nikoliv její výklad. Upevnění nánosku třemi nýty na kalotu je bez obtíí myslitelné na skutečné přední straně kaloty. Krajní nýty na ramenech nánosku odpovídají vzdáleností otvorům pro nýty na původně přední straně. Horní otvor pro nýt u není, kalota je vpředu velmi pokozena sečnou ranou, případně pokozením při zřícení katedrály, a následným rezavěním. Trn na spodu nánosku je nepochybně zbytkem háčku, či očka pro uchycení ochrany očí. Velmi pravděpodobně částí kroukové brně visící z obroučky a nánosku přes obličej. Sklon nánosku při promítnutí na správnou přední stranu je logický, k ádnému zranění nosu tzv. kořenem na spodu nánosku by dojít nemohlo. Úhel nánosku na tomto původním místě vpředu kaloty je zcela funkční, nánosek je ochranou nosu. Sklon přilby je na přední a zadní straně jiný, na původním umístění nánosek do nosu nezasahoval.
Podobně lze zhodnotit Merhautové úvahu, e přilba nemohla patřit kníeti Václavovi pro její velký rozměr proti skutečným rozměrům jeho lebky. Kadá přilba byla nasazena na vycpávku, koenou či jinou, která byla přímo na hlavě. Přilba se nikdy nemohla nosit bez vloky. V této věci jsem přesvědčen, e zachovaný koený předmět pokladu označovaný buď za přilbu Podivenovu, nebo koené vědro, je ve skutečnosti podklad přilby.


Způsob jeho prvotního uloení nedaleko hrobu kníete Václava a zachování v pokladu ukazuje na spojitost s přilbou. Neměl jsem monost ověření rozměrů předmětu s přilbou, ale to lze zajistit dosti snadno pro správce pokladu. Z oboru scifi je monost z předmětu získat vzorek DNA nositele. Jistě lze provést uhlíkovou analýzu na datování předmětu.
Obrázek na nánosku přilby:
Pro celkové pochopení přilby je klíčová výzdoba nánosku přilby. Druhotné zdobení nánosku plátováním stříbrem je značně pokozeno. Z míst, kde stříbro chybí nelze spolehlivě zjistit, zda byl nánosek zdoben jinými motivy před úpravou či nikoliv. Pravděpodobně byl nánosek před plátováním zdrsněn, a tak mohl zaniknout původní obraz. Chybějící plochy mají natěstí dostatečně zachovaný obrys, a tak lze odvodit jejich význam v kontextu celého obrazu.



Nohy postavy jsou značně pokozené, nelze rozeznat obuv. Postava stojí s nohama mírně rozkročenýma. Nohy kryje dlouhá suknice s ikmým vzorem. Suknice dle Podlahy, Merhautové je v pase přehrnuta. Zastávám názor, e suknice je v pase přidrována opaskem, jeho podobu lze poznat pouze ze zachovaného obrysu. Opasek má tři vypuklé přezky, spíe faléry, jednu vpředu a dvě na boku. Pro ukázku antické phalery.




Opasek lze označit jako cingulum militare, znak kníecí, či královské moci. Kristus jako
miles Dei. Obrys přehrnuté látky by byl souvislý. Proti svědčí také ve stříbře zachovaný obraz tuniky. Jak uvádí Merhautová, bradavky postavy jsou neznačené, co svědčí spolu s jasnými obrysy tuniky o oblečeném člověku. Vrchní část tuniky má zachován obrys výstřihu pro hlavu. Merhautová popisuje vrchní část tuniky:
Dvě stříbrné linie pokračují půlobloučky a pod bradu, ohraničují obvod trupu a zároveň naznačují i krk. Útvar nad horním okrajem tuniky popisuje Merhautová jako
otevřená řvoucí ústa. Tento názor při detailním rozboru digitálních snímků a věcném posouzení neobstojí. Zásadní námitkou k této interpretaci zobrazeného útvaru i bez zvětení snímku je, e z úrovně tohoto útvaru označeného jako hlava, přímo vychází rozpaené ruce. Takováto deformace postavy, kdy ústa jsou v úrovni paí, včetně výkladu horního okraje tuniky jako krku nemůe obstát. Zvlátě proto e jiné části postavy takto stylizací deformovány nejsou.

Takto chápaný obrys postavy také nerespektuje pravidlo zlatého řezu.

S ohledem na to, e útvar nemohou být ústa, je nezbytné hledat logicky jeho význam v celém obraze nánosku. Merhautová přisuzuje okolí tohoto útvaru význam mohutného vidlicovitě rozeklaného kníru, který spolu s ústy budí dojem, e postava bolestně, a nelidsky řve. Ústa charakterizuje jako otevřená, nepřiměřeně velká se třemi vyčnívajícími zuby. Kulatý útvar nad knírem povauje Merhautová za en face hlavu vejčitého tvaru, která postrádá vlasy, je holá. Nad takto definovaným temenem hlavy hodnotí pokozený motiv jako květ či trojlist, ale soudí také na dva rohy s výplní mezi nimi. Souhrn této interpretace musím odmítnout po detailním rozboru část po části digitálním reliéfním zpracováním.
Pokozený motiv umístěný do spodní části hrotu nánosku je s ohledem na celkové proporce postavy a prostor zobrazením hlavy postavy, v naem případě velmi pravděpodobně hlavy Kristovy s trnovou korunou. Takto chápaná postava plně vyhovuje pravidlu zlatého řezu. Kloním se k názoru Podlahy, e tento útvar je hlava postavy Kristovy. Hlava je zřejmě bezvousá, jak odpovídá byzantskému chápání obrazu Jeíe po Zmrtvýchvstání.

Připusme zatím, e by to mohla být i hlava s rohy na přilbě. Názor na ozdobu, či jiný artefakt vznikl zřejmě u Bendy porovnáním s kříkem z Gotlandu, kde Kristus má nad hlavou podobný útvar. Při podrobnějím zkoumání je vak i zde mono interpretovat obrázek jako holubici Ducha svatého nad Kristovou hlavou. Kříek je pozoruhodný té jako připoutaná postava, s jasnými provazy na zápěstích. Jene postava není připoutaná, ale provazy z rukou visí volně. Tento motiv se vyskytuje na závěsných vikingských křících vícekrát. Co vykládám jako pouta smrti, která Kristus přetrhal svým Zmrtvýchvstáním. Kříek vznikl v době, kdy nebyla zobrazována smrt Krista na kříi, ale Kristus Zmrtvýchvstalý. Cibulka uvádí první zobrazení Krista na přibitého na kříi a v Aquilejském patriarchátu.
Pokozený motiv pod hlavou lze bez problémů povaovat za ramena postavy, nikoliv za holou hlavu, která by byla zcela nepřiměřená celé postavě. V obrysech ramen i ve větím rozliení není moné vypozorovat nos a oči, jak uvádí Merhautová.
Útvar označený Merhautovou jako ústa je zobrazen na hrudi postavy, z které logicky v úrovni ramen vycházejí pae. Okolí tohoto útvaru nelze označit za knír, daleko spíe jde o poruené plátování stříbra. Pro to svědčí nepravidelnost zbytků stříbra. Jejich hrany nejsou záměrným dílem.
Pae postavy popisuje Merhautová jakoby nalomené v loktech a v zápěstí vdy ovinuty krouky, od nataených prstů v rukou se odklání ohnutý palec, dlaně nenesou stopy poranění. Při podrobné prohlídce detailů rukou postavy lze konstatovat: 1) pae jsou stylizované, ale v loketním kloubu odpovídají přirozenému pohledu na rozpaené ruce obrácené dlaněmi k pozorovateli. To je obraz člověka na kříi, mnohokrát takto zobrazeného, ale také obraz člověka otevírajícího svou náruč. Je také zobrazením oranta-kněze při modlitbě přednáené za lid Bohu, známým z velkomoravských nálezů v různé podobě. V době raných Přemyslovců je pro toto zobrazení dokladem postava oblečeného Krista nalezená v souvisící vrstvě kostela Panny Marie na Praském Hradě kladeném do doby Bořivoje a Spytihněva t.j. před rok 915.


Rozdíl je v tom, e postava nánosku má ruce zřejmě nahé, tunika končí na hrudi. 2) Lze souhlasit s tím, e na zápěstí postavy jsou zřejmě krouky, které ale mají jen zdobící, nikoliv upoutávající funkci, jak uvádí Merhautová.
<
3) Detailní prohlídka dlaní postavy je nejednoznačná. Merhautová uvádí, e dlaně nenesou stopy poranění. To lze připustit, protoe stopa například v levé dlani neodpovídá obvyklé stylizaci, je spíe náhodným poruením stříbrného plátování, nebo dodatečným pokusem obraz poranění v dlani vytvořit. Původní stav zobrazení dlaně vak pro poruení nelze řádně identifikovat. Moná důkladnějími fyzikálními metodami. Chybějící zranění v dlaních lze vyloit bez obtíí jako byzantský zvyk, souznící s oblečeným Kristem po Zmrtvýchvstání.

Ostatní části zobrazení postavy byzantský vliv výrazně podporují. Suknice, opasek, tunika, postoj postavy. Byzantinci rány v dlaních nezobrazovali, pro mnohem častějí zobrazení Krista jako Pantokratora - Vzkříeného vládce vesmíru s ranami zahojenými. Ale také pro lepí znalost techniky ukřiování proti západním zemím. Hřeby nebyly proráeny dlaní, ale zápěstím, jak ostatně dokumentuje i Turínské plátno. Tyto rány se u Zmrtvýchvstalého v Byzanci větinou zakryly rukávy tuniky (výe uvedený Kristus od kostela P. Marie), nebo se povaovaly za zhojené. V naem případě jsou zakryty náramky na zápěstí, nebo nebyly zobrazeny. Neexistence ran na rukou ovem nijak nevylučuje Krista, jako zobrazenou postavu nánosku. 4) Velmi spornou otázkou je objekt tzv. podramenních krouků, které lze povaovat za náramky, jak uvedla Merhautová.

Předmět není ádným souvislým kroukem, ale tvoří jakýsi soubor půlobloučků pod paemi u trupu. Rozhodně nekryjí pae jako na zápěstí, ale jsou pod nimi. Výklad jako náramky je technicky nemyslitelný, půlobloučky na holých paích nemohou dret. Tento detail je nutno vyloit jinak. Při posouzení zvětenin, zvlátě nepokozené části, usuzuji na prsty rukou, které postavu drí v podpaí. Členění půlkrouků tomu odpovídá.
Výklad je nezbytné spojit s výkladem útvaru na hrudi postavy. Ten se při detailním posouzení jeví jako oko, nikoliv otevřená ústa. Omyl Merhautové i jiných zřejmě vznikl posouzením pokození středu oka, které můe připomínat zuby. Pouití oka, jako vyjádření Boha Otce zřejmě vyplývá ze almu 33, 10
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí.

Starí názor dlouho sdílený, e jde o postavu Krista na kříi se traduje ji od prvního pramene o přilbě, Kristiánova (1) popisu střetnutí Václava a Kouřimského kníete. Kouřimský kníe nepochybně mohl být přesvědčen, e jde o kří zářící v slunci, protoe přilbu neviděl tak, aby byl její obraz zřetelný. Tradice kříe, který na obrázku skutečně není, byla dlouho velmi silná.
Můeme uzavřít názor na výklad celého obrazu nánosku:
Postava je Vzkříený Kristus v náruči Otcově, s Duchem svatým nad hlavou v podobě holubice. Obraz je obrazem Boí Trojice. Kristus je zobrazen s trnovou korunou a s výrazně byzantskými prvky oblečení, včetně cingulum militare a zřejmě nezraněných dlaní. Bůh Otec je zobrazen jako nikdy nespící Boí oko a ruce drící Krista v podpaí, v Boím náručí.
Evangelium Sv. Jana 1,18: Boha nikdo nikdy neviděl, jen jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově o něm podal zprávu. Duch svatý je zobrazen jako holubice, zvlátě přizpůsobená svým úzkým zobrazením tvaru vrcholu nánosku.

Tuto část obrazu interpretuje Merhautová jako kopí směřující na hlavu postavy boha Odina. Co velmi nepřesně ukazuje na severskou ságu. Při detailním zobrazení lze vidět holubici zobákem nahoru a malá křídla vepsaná do zuující se části nánosku. Podporou této interpretace celého obrazu nánosku je oblečený Kristus od kostela Sv. Marie. Nejen byzantskými, či spíe velkomoravskými prvky, ale v podstatě shodným zobrazením nikdy nespícího Boího Oka na obou památkách. Odmítám závěr Merhautové o severském původu obrazu boha Odina na nánosku. Obraz je křesanský, způsobem zobrazení Boí Trojice odpovídá době ivota kníete svatého Václava. Nepřetritá úcta relikvie a uloení v pokladu katedrály dokládá vysokou pravděpodobnost pravosti celé přilby, která není záměrně vytvořenou památkou na světce, ale jeho vlastnictvím. Boí Trojice jako motiv na přilbě plně odpovídá Václavově zbonosti, uznávané i jeho nepřáteli. Lze tedy důvodně předpokládat Václavovu objednávku přepracování výzdoby nánosku. S přihlédnutím ke shodě motivu nikdy nespícího Boího Oka na praském oblečeném Kristu, je vysoce pravděpodobná výzdoba nánosku praským umělcem s velkomoravským vlivem. To také odpovídá dobovým poměrům vztahů s Moravou, doloenými pohřby v Lumbeho zahradách, i historickým faktům o vývoji vztahů Čechy-Morava a Čechy-Bavorsko, Sasko. Významným argumentem pro obraz Boí Trojice je také text Sluby k svatému Václavu, ruský pravoslavný text s českým původem: Stichira k Sv. Václavu:
Svatozáří trojnásobnou přeslavně ozdoben, zazářils více ne slunce. Píseň třetí: Jasem trojičním od mládí osvícen, stal ses dědicem Kristovým, nejdůstojnějí. Píseň osmá: Stal ses vpravdě hlasatelem Trojice nejsvětějí, nade vecko vyvyuje Krista na věky. Vaica dává text do souvislosti s kánonem o Dimitrijovi Soluňském, kde je ovem v jiné souvislosti. Tam jde o Dimitrijovu oslavu Trojice, zde je sám Václav jasem Trojice od mládí ozdoben. Domnívám se, e je to přímá zmínka o ozdobě přilby, e ji pisatel dobře znal a v textu to vyuil. Na byzantský vliv nepřímo ukazuje také vyobrazení světce z Wolfenbuttelského kodexu, kde Kristus kníeti Václavovi dává trojkorunu v Byzanci moc královskou, kněskou a soudní.

V Budapeti jsou uchovány trojkoruny dvě.

Trojkoruna z kodexu není přilbou.
Úvaha o původu přilby:
Obraz je vepsán do nánosku, který nebyl pro tento obraz původně určen a mohl obsahovat zcela jiné motivy, lze připustit i monost stromu. Více se kloním k monosti stylizace letícího havrana, mytologického ptáka Vikingů. Kmen a větve jsou rozměrově neadekvátní a pička nánosku má se stromem souvislost velmi násilnou. Motiv ravena je pro tvar nánosku mnohem pravděpodobnějí. U obrázku jde spíe původně o stylizaci iroskotskou, zvlátě pletence v ramenech nánosku.

Ty mohou být součástí původní výzdoby ramen nánosku, stylizované poloviny akantového listu, jak uvádí Merhautová. Při bliím pohledu na nezavázané pletence v rozích ramen nánosku lze odvodit, e je to zobrazení také kristologické a e jde o CHIRHO XP vytvořené iroskotským pletencem.

Pak by byl tento motiv také výrazně apotropajský, ochranný. Pro Konstantina Velikého
V tomto znamení zvítězí. To by logičtěji vysvětlovalo původ přilby s ohledem na iroskotské misijní vlivy v kontinentální Evropě. Můe jít o Václavův vztah ke kláteru Korvey, zaloenému iroskotskými mnichy z klátera Corbie v Normandii. Jak je vidět té z převzetí relikvie svatého Víta Václavem od Jindřicha I. Ptáčníka a ze změny patrocinia jeho praské rotundy z Regensburgského diecézního patrona svatého Emmerama na Korveyského saského svatého Víta. Západoevropský, případně burgundský původ přilby uvaovala Hejdová. Iroskotský vliv na obrázek s byzantskými znaky nijak nevylučuje vikingský původ nánosku, případně celé přilby.
Závěrem Merhautové o celku přilby je konstatování záměrného vzniku památky pro poklad katedrály svatého Víta, nejspíe na objednávku Boleslava II. a jeho manelky Hemmy. Názor se opírá o fakt připevnění nánosku na zadní stranu kaloty, která byla pro tento účel záměrně upravena zplotěním původní zadní hrany. Nánosek a kalota jsou jednotný celek, jak konstatoval ji Benda. Přesunutí nánosku na zadní stranu kaloty se uskutečnilo po skončení uívání přilby. Odhad kdy se tak stalo je obtíný, ale mohlo to být i v době Karla IV, kdy této relikvii byla věnována velká pozornost. Přilbu lze povaovat za jeden funkční celek do uloení v pokladu kapituly v době Boleslava II. spolu s dalími částmi zbroje kníete svatého Václava. Při pohledu na sečnou ránu na vrcholu přilby je moná úvaha i o uívání přilby Boleslavem I. nebo II. Z Kristiána ovem plyne Václavova účast na bojích křesanské a pohanské strany před jeho převzetím moci 924. A to nebyla nijak platonická záleitost, ale skutečná válka s mnoha mrtvými, jak popisuje Kristián. Take pravděpodobnost uívání přilby Václavem je vysoká. Včetně utrpěné sečné rány na vrcholu, která nemusela znamenat zranění, ale jen konec bojového uívání přilby.

Zranění je prokázáno na očním oblouku a na spánku Václavovy lebky. První je vyhojená sečná rána na levém očním oblouku zhruba z 12 let věku a druhá je těká rána obukem do spánku. Pro obě rány platí, e je Václav nemohl utrpět v přilbě, která tyto partie hlavy spolehlivě chránila. Na temeni hlavy, kde je v přilbě sečná rána, není zranění Vlčkem
11 zaznamenáno. Pro zmíněnou sečnou ránu mohla být koená vycpávka dalí ochranou, meč neproniknul k hlavě. Pro úplnost je moné uvaovat trofejní zisk přilby Václavem, či spíe jeho otcem Vratislavem, nebo darování přilby z Normandie křesanským Vikingem kníetem Rollo, nebo darování přilby Jindřichem Ptáčníkem I. Nejpravděpodobnějí vak je přímé vlastnictví Václavovo a jeho rozhodnutí o výzdobě přilby, pokud tak neučinil ji jeho otec Vratislav.
Dostupnost nových technických moností digitální fotografie a dostupnost relikvie Svatováclavská přilba v expozici Příběh Praského Hradu umonily nově nahlíet na tuto prvořadou památku pokladu Praské kapituly. Jsem přesvědčen o jejím vlastnictví kníetem svatým Václavem a s ohledem na motiv obrazu Boí Trojice i o jeho objednání nové výzdoby jejího nánosku. Při uití v boji se přilba opravdu mohla jevit jako kří, jak popsal Kristián, ač na přilbě kří skutečně není.
Sumář:
Svatováclavská přilba je skutečným bojovým vlastnictvím, zbrojí kníete Václava, nejspíe z jeho popudu je ozdobena obrazem nejsvětějí Trojice. Zmrtvýchvstalý Kristus odpočívající v náručí Otcově, Duch svatý jako holubice. Bůh Otec je znázorněn rukama drícíma Krista pod paí a nikdy nespícím Boím okem na Kristově hrudi. Obraz je výrazně v byzantském stylu, s oblečeným Kristem, s cingulum militare Krista krále. Na obraze jsou dva iroskotské pletence v podobě CHIRHO XP. Tvar nánosku je obrazem ravena havrana vikingské mytologie, obraz Trojice je do něj vepsán druhotně. Přilba dnes je celek upravený dodatečně přemístěním nánosku na opačnou stranu, z důvodu pokození kaloty přilby.
Dopsáno 2. února LP 2018 o svátku uvedení Páně do chrámu.
Přehled vyobrazení:
Obr 01 poklad svatovítský
Obr. 02 vendelská přilba
Obr. 03 letící havran
Obr. 04 letící havrani
Obr. 05 letící havran keltský
Obr. 06 zplotění hřebene
Obr. 07 nýty původní a nové
Obr. 08 rekonstrukce přilby
Obr. 09 sklon nánosku
Obr. 10 koená přilba 1
Obr. 11 koená přilba 2
Obr. 12 nánosek 1
Obr. 13 nánosek sborník
Obr. 14 nánosek 2
Obr. 15 phalera
Obr. 16 phalera 2
Obr. 17 phalerae
Obr. 18 Suknice cingulum mlitare
Obr. 19 tunika, ruce
Obr. 20 zlatý řez
Obr. 21 hlava Kristova
Obr. 22 Kristus Praha
Obr. 23 Kristus Praha Boí oko
Obr. 24 náramky zápěstí
Obr. 25 zranění rukou
Obr. 26 podramenní půlkrouky
Obr. 27 Boí oko
Obr. 28 Duch svatý holubice
Obr. 29 trojkoruna kodex Wolfenbuttel
Obr. 30 byzantské trojkoruny Budape
Obr. 31 pltence CHIRHO
Obr. 32 CHI RHO
Obr. 33 sečná rána na vrcholu přilby
Přehled literatury:
1) Kristián: ivot a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily. Překlad Ludvíkovský Jaroslav Vyehrad 1978
2) Podlaha Antonín, ittler Eduard: Chrámový poklad u sv. Víta. 1903
3) Lehner Ferdinand Josef: Dějiny umění národa českého svazek III. Česká grafická společnost Unie Praha 1907
4) Cibulka Josef: Starokřesanská ikonografie a zobrazování Ukřiovaného. Drustvo přátel studia v Praze. 1924
5) Schránil Josef: O zbroji sv. Václava. Sborník Svatováclavský 1934
6) Hejdová Dagmar: Přemyslovská přilba zvaná svatováclavská. Kandidátská disertační práce. Národní knihovna. 1960/12
7) Benda Klement: Svatováclavská přilba ve výtvarném vývoji Přemyslovských Čech. Článek NM ? 1972
8) Rogov Alexandr Ivanovič, Bláhová Emilie, Konzal Václav: Staroslověnské legendy českého původu. Vyehrad 1976
9) Merhautová Aneka: Vznik a význam svatováclavské přilby. Článek NM?
10) Havlínová Alena a kol.: Konzervace zbroje sv. Václava. Přednáka 9.2. 2016. Sborník dosud nebyl publikován.
11) Vlček Emanuel: Osudy Českých patronů. Zvon 1995