Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Dvě těla krále a ivot Ernesta Kantorowicze
Autor: Lubo Rokos . Vydáno dne 13. 01. 2015 (3053 přečtení)
Nakladatelství Argo přichystalo českému čtenáři vydání knihy Dvě těla krále od Ernesta Kantorowicze (1895-1963). 1) Dílo to neobvyklé u jen díky svému autorovi. Kantorowicz podle dobových svědectví působil na lidi více jako kavárenský světák a příjemný společník ne jako profesor. Moná se v tom odráel Kantorowiczův sefardský původ, tzn. od panělsky mluvících idů. Svou dějepisnou práci zasvětil tehdy rozířeným mysteriózně-nacionalistickým představám o velikosti a poslání německého národa a zvlátě jejich elit. Po první světové válce, kam narukoval jako dobrovolník, se Kantorowicz zapojil aktivit krajně pravicových freikorpsů, bývalých vojáků potírajících hrozící komunistickou revoluci. To vechno jej nemohlo zachránit před nástupem nacismu, pro který byl důleitějí historikův idovský původ. Kantorowicz záhy po Křiálové noci emigroval do USA, kde se vzpěčoval znovuvydání některých svých děl ovlivněných nacionalismem a pokračoval v produkci děl o sakrální a vzneené povaze královské moci. Sem patří i Dvě těla krále, dílo popisující krále sloeného ze dvou postav - fyzického těla a těla astrálního, které ho přeívá.
Fridrich II. a Skryté Německo
Nejvýznamějí Kantorowiczova kniha z meziválečného období nese název Fridrich II. Fridrich byl císař z rodu taufů, který větinu ivota vládl na své rodné Sicílii. Tento určitě výjimečný mu v sobě pojil svou autokratickou vůli s jistou hyperaktivitou, která se dotýkala zájmu o vechno moné.
Fridrich hostil na svém dvoře arabské, idovské a křesanské učence a vědce, sám napsal a vědecké dílo o sokolnictví. Fridrich se ocital v pravidelných sporech s papei, co mu vyneslo dvakrát církevní exkomunikaci. V průběhu té první stihnul vyjednat s Araby vydání Jeruzaléma do křesanských rukou, při druhé neváhal zajmout církevní preláty, kteří měli jeho exkomunikaci slavnostně stvrdit. Jeho sebevědomí lo tak daleko, e nazval sebe vyvolencem a svoje roditě v Iesi novým Betlémem.
Císařská sakralita bylo pro Němce motivem, jak získat i v náboenství jakousi nadřazenost a proč se nenechat ovládat Římem. Popularitu měly nebo jetě mají báje o německých císařích, kteří se jednou opět zjeví a nastane zlatý věk; spící císař Fridrich I. Barbarossa na to čeká v německé hoře Kyffhäuser podobně jako blaničtí rytíři. Tento typ mesianismu předpokládal, e německý panovník přijede spasit celý svět - včetně pokoření zkaeného Říma, čím vrátí křesanství pravý význam.
To vechno znělo libě uím německých nacionalistů - u ne tak zastáncům přísné dějepisné kritiky. Kantorowicz také v předmluvě knihy o Fridrichovi píe, e tady "nejde o potřeby učených kruhů". Jakých tedy jiných kruhů? Kantorowicz se pohyboval v blízkosti básníka a literárního kritika Stefana Georga, který vedl spolek s názvem Skryté Německo. Georg se podílel na korekturách knihy o Fridrichovi a pomohl sehnat vydavatele. Kniha vyla r. 1927 a na přebalu knihy se skvěla kulatá svastika.
Kantorowicz ideje Skrytého Německa poodkryl na poslední veřejné přednáce v Německu r. 1933: "Je skrytým společenstvím básníků a mudrců, hrdinů a světců, obětujících a obětí, kteří Německo zplodili. ... Je to tedy říe bohů jako Olymp, říe duchů jako svatý a andělský stát. ... je to do stupňů a řad uspořádaný svět héroů dneního, budoucího a věčného Německa."
Lidé ze spolku Skryté Německo se účastnili poloení květin na sarkofág Fridricha II. v sicilském Palermu. Mimo Georga se nemohl chybět Kantorowicz a mezi dalími u neznámými jmény stojí za zmínku bratři Bertold a Alexandr, hrabata ze Stauffenbergu. Jejich příbuzný byl toti jistý důstojník jménem Claus von Stauffenberg, popravený za provedení atentátu na Adolfa Hitlera. Stauffenberg před popravou provolal nějaká slova. Obvykle se píe, e to bylo "A ije svaté Německo", nicméně georgovci ířili zprávu, e měl zvolat "A ije Skryté Německo". Stauffenberg zřejmě nevnímal nacistické Německo zrovna jako říi velikánů ducha, kterou propagoval Georg, a atentát na Hitlera mohl chápat jako hrdinnou obě.
patné svědomí z toho, jakým směrem se německý nacionalismus ve finále vydal, bránil Kantorowiczovi v USA svolit s novým vydáním Fridricha II. Jak napsal, "kniha, která leela u Himmlera na nočním stolku a kterou Göring daroval Mussolinimu s věnováním, by měla být ponechána v naprostém zapomnění". A to jetě nezmínil, e knihu měl pročítat i Hitler.
Co hledáme v dějinách?
Na útěku z Německa s sebou Kantorowicz vezl rukopis ke knize Laudes regiae, která se věnovala liturgickým chvalozpěvům na panovníka. Kdy zanechal nacionalismu, pokračoval nadále v oslavě královské moci včetně její sakrality. Kniha Dvě těla krále pokračuje v nastoupeném trendu.
Kantorowicz současně pokračoval i v zaběhlé praxi psaní. Paklie Fridrich II. byl charakterizován jako "přehlídka mýtů", Dvě těla krále recenzovala jedna americká historička jako "pestrou a zmatenou knihu". Knihám je vyčítáno pramenů typů symbolů, které nelze s jistotou objektivně interpertovat, a na druhou stranu má scházet kritická práce s prameny. Kniha o Fridrichovi např. vyla bez poznámkového aparátu.
Pozitivní hlasy naopak chválily prolomení jisté "duchovní strnulosti". Dějepisectví se dostalo ve své honbě za objektivitou do určité pasti. Maximální kritika pramenů hrozí vést k nudnému bádání typu, který kronikář opsal co od jiného kronikáře. Vnáet do bádání vlastní subjektivní úsudky se moc nenosí a třeba ideálem pozitivismu byla statistika - sice se to nedá číst, ale subjektivní lidský faktor, tedy lidský úsudek, je tu vyřazen.
Otázka je, co pak z dějin zbyde. Dějiny jsou o lidech, o jejich motivech, jednání, společenských směrech. A vykládají je opět lidé - kadý po svém, ale pokud kadý podá svůj obrázek, vznikne nějaký komplexní obraz, alespoň náhraka za kýenou, ale nedosaitelnou objektivitu. Jinak nám z takového "odkouzlení" středověku nám zůstává suchá data a čísla - data bitev, počty padlých, která se učí nazpamě děti na kolách a krom toho se tak učí dějepis nenávidět... Obzvlátě pokud učitel působí více jako "profesor" ne jako příjemný kavárenský společník, kterému posluchači visí na rtech.
Na dějinách je přitom tolik zajímavých lidských osudů včetně právě komplikovaného osudu Ernesta Kantorowicze - patriota bez vlasti a obdivovatele monarchie ijícího v republikánských Spojených státech. O osudy Skrytého Německa a Clause von Stauffenberga se, pokud je mi známo, mají publikovat M. Baigent a R. Leigh, autoři knihy Svatá krev a Svatý grál, co je jedna z předloh pro Brownovu ifru mistra Leonarda. Ano, to jsou témata, která čtenáře k historii táhnou. Samozřejmě tu hrozí bulvarizace, ale je tu vidět i hlad po takových tématech, která klasické dějepisectví neumí vdy nabídnout nebo spíe podat. Německý historik Horst Fuhrmann hodnotí knihu Dvě těla krále: "Velká díla nepůsobí prostřednictvím encyklopedických informací, ale průbojností a originalitou mylenek." 2) Více takových knih na fundovaném základě, které vyvolají zájem čtenářů.
Poznámky:
1) http://www.argo.cz/knihy/194582/dve-tela-krale/
2) Fuhrmann, Horst: Středověk je kolem nás. H§H, Praha 2006, s. 324-25. Kantorowiczovy osudy včetně výe vedených citací v textu rozepisuje autor na stranách 302-325.
Celý článek |
Komentáře: 8 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|