Na rozdíl od dneka, kdy existuje právo pro vechny závazné, dělené do okruhů (trestní, dědické) ve středověku postavení člověka určovalo, podle jakého práva můe být souzen. Ve Francké říi existovaly zákoníky pro jednotlivé národy, kromě toho jinak byl chápán svobodný a neurozený.
Nás ale zajímají české země 14. století. Pomiňme okrajové práva jako horní (zákoník Václava II.
Ius regale montanorum a viniční práva, zbudou tři základní okruhy právo městské, církevní a zemské.
Zemské právo je pro nás nejzajímavějí. Zaujímá větinu okruhu trestní, dědické, majetkové, obsáhle řeí, jak postupovat v jednotlivých kauzách. Je zvykové, tvořené účastníky zemského soudu, lechtou, není pevně dáno kodifikovaný zákoník a za Vladislava Jagellonského. Kdy se Karel IV. zkouel zavést psaný zákoník, skončilo to trapnou lí o tom, e mu shořel. Vechny právní knihy (Romberská kniha, Ondřej z Dubé, Řád práva zemského) jsou popisy práva, v návaznosti
na zvykové právo, nebo spíe jde o učebnice nebo receptáře práva, pro soukromé pouití v některých z nich jsou i rady, jak zdrovat proces nebo se mu vyhýbat.
V raném středověku existovaly pravidelně i nepravidelně vyhlaované kolokvia, sněmy lechty, z nich se postupně vyvíjel zemský sněm a zemský soud, s pevnou strukturou a úlohami zemských úředníků. Zemský soud nezahrnoval vechny obyvatele a vechny soudní spory v zemi. Vedle toho existovaly manské soudy panovníka, lenní soud biskupů. Na Moravě existovaly vlastně dvě země, Brněnsko a Olomoucko, kadá měla svoji sérii zemských desek.
Postupně se dělil i zemský soud na větí a mení, podle hodnoty sporu, mení je doloen v r. 1356. Specializovala se i funkce jednotlivých úředníků, marálek řeil uráky na cti, dvorský sudí se zabýval spory leníků, zemský hejtman zase stínostmi poddaných.
Příklad mnoha právních okruhů
Pro dobu trochu pozdějí začátek 15. století a rod, kterým sem se zabýval, páni z Drahotu je pěkný příklad, jak jeden problém řeit na několik místech. V roce 1409 zastavuje Čeněk Herbotíkovi ze Slavkova (u Opavy) své majetky v Heralticích. Zápis o tom je vloen do zemských desek krnovských, majetky se nacházejí v krnovském kníectví. Kdy ale Herbortík nezaplatí, táhne se dva roky spor na stránkách lenních knih olomouckého biskupství, jedná se o biskupská léna. Celá věc po rozhodnutí soudu dopadla tak, e Čeněk prodal majetky někomu jinému a opět to nechal zapsat do krnovských zemských desek.
Pravidla českého práva
V českém právu existovala řada předpisů a moností, jak postupovat ve sporech. Předevím platilo, e dva lidé proti sobě mohli vést pouze jeden spor, po jeho vyřeení se mohl začít řeit dalí. V souvislosti s tímto pravidlem existovalo právo útoku, monost vést spor jako první, v Čechách jetě monost tzv. drení v deskách, která znamenala, e ten, kdo útočí, můe mít v deskách zapsané jetě dalí dva spory, kterými se soud zabýval po vyřeení předchozího řízení. Takto lo oddalovat vlastní proces případnou zmatečnou alobou (nebo třemi).
Vekeré náleitosti musely být přesné, bylo nutné přesně pohnat (uvést stávající predikát, toho se zneuívalo), muselo se pohánět podle společenského statutu (enatý, neenatý holomek) a majetku (nemajetný tkáče). To ve smetlo půhon ze stolu, stejně jako smrt některého z účastníků sporu. Spor mohla neúspěně ukončit také pokaená přísaha jedné ze stran.
Zemské právo znalo také monost odporu, kdy se odporovalo některému ze zápisů v zemských deskách, tato námitka pak byla řeena přednostně.
Zároveň lo spor vyřeit mimosoudně tzv. poklidem, co bylo jednodue vyrovnání mezi stranami, kterého lo dosáhnout kdykoli během celého sporu.
Průběh sporu
Středověké právo bylo poměrně komplikované. Procesní stranou byl kadý (i právnické osoby jako města, univerzity), kromě psanců, lidí, na které byla uvalena proskripce. eny a děti měly svého zástupce.
První fází sporu byla opověď (tj. výpověď), oznámení zločinu sousedům a trestním orgánům, soudním úředníkům. Ve větině případů se tak muselo stát do 2 týdnů od činu, s přesným uvedeným datem, prostřednictvím posla s výjimkou znásilnění (
děvojstva otjetie, podávenie eny), to musela ohlásit sama pokozená. Často uváděný termín opověď nebo opovědný list, jako vyhláení nepřátelství je chybný, správný termín je odpovědný list, zahájení konfliktu je odpovědí na domnělé nebo skutečné křivdy.
Dalí fází procesu bylo ohledání soudním úředníkem, niím komorníkem. To se týkalo hlavně meních majetkových sporů, polapání úrody na poli cizím dobytkem, ale také vrady, kdy pokozený měl povinnost ukázat zkrvavené roucho svého přítele, nebo alespoň jeho hrob.
Následoval půhon, tedy zapsání aloby do zemských desek. Ten musel obsahovat přesné jméno a predikát obalovaného, samotný předmět aloby, datum soudního stání (tzv. rok, dnes slovo rokování), svědci a důkazy byly uvedeny formulkou
znají-li se v tom, tehdy se znají k pravé pravdě, pakli se neznají, chce (původ) na ně ukázati, jak mu páni najdú. Doplnit bylo moné poručníka sporu a věta, kterou alobce dává najevo, e bude chtít zaplatit soudní výlohy kody opovídám.
Následovalo předvolání alovaného soudním zřízencem (komorníkem) z hradského, později krajského soudu. aloba musela být při pohnání i před soudem formulována podle půhonu v deskách, jinak byla pře pro alobce ztracená. K pohnání mělo dojít na místě, kde alovaný bydlí (
chlebí), kde ije s manelkou. Komorník měl sesednout z koně, odloit zbraň, volat na obviněného půhon, nesměl vstoupit do domu, ani aby prozkoumal, zda tam ije pohnaný s manelkou. Pokud tam nebyl alovaný, měl to ohlásit jeho čeledi a měl si uříznout kousek dveří jako důkaz. To se mělo stát dopoledne.
Doba mezi půhonem a soudním stáním se měnila podle povahy sporu od 2 do 6 týdnů. Půhon a stání se opakovalo a 3x, a třetí jednání u sporů bylo závazné (zavité). To znamenalo, e pohnaný se musel dostavit a ke třetímu stání, pokud se nedostavil, spor prohrál. Spory do 10 hřiven se řeily při prvním jednání.
K soudnímu jednání docházelo o tzv. suchých dnech, které se nazývaly také kvatembry
quatuor tempore, latinsky 4 doby), co byla středa, pátek a sobota po 3. adventní neděli, první neděli postní,dále ve svatoduním týdnu (50 dní po Velikonocích) a po svátku Povýení sv. Kříe (14. září). V liturgii jsou tyto dny chápané jako připomínka hříchů a potřeby očitění.
Soudní spor mělo rozhodovat 12 přísedících z pánského stavu (zemtí kmeti), po r. 1437 i 8 vladyků, zemský sudí procesu předsedal. Jak se zdá, byla pravidelná absence pánů, proto bylo stanoveno pravidlo, e k právoplatnému rozsudku je třeba nadpoloviční větina, 7 pánů.
Během samotného procesu byla úředníky předčítána svědectví. Ty byly zjitěny mimo samotné jednání, dopoledne přísahou v kapli. Svědectví se týkalo otázek, které zadaly svářené strany.
Rozhodnutí soudu bylo konečné, neodvolatelné, po něm úředníci zajiovaly výkon práva.
Zemské desky
Zemské desky u nás byly vedeny ji na konci 13. století. Z českých, které byly uloeny za Karla IV. v katedrále sv. Víta, jsou po poáru Hradu jen zlomky, olomoucké a brněnské jsou kontinuálně vedené od roku 1348, kdy je Karel IV. nezaloil, ale reformoval podle českého vzoru. Opavské také shořely, krnovské jsou vedeny od roku 1404. Pro nás jsou důleité dvě řady knih nebo jinak kvaternů trhové, kde se zapisovaly majetky a jejich změny a půhonné, které obsahovaly aloby (větinou zadrování majetku, nevyplacení věna, nesplacení dluhu). Vedeny byly latinsky, půhonné od konce 14. století částečně česky. Četina byla oficiální jazyk od roku 1480.
Zemské desky byly veřejné, kdokoli chtěl, mohl poádat úředníky, aby mu sdělili zápis, později (ale to je a v právních knihách 15. století) mohl nahlíet i sám, k výpisu z desek byl nutný souhlas panovníka nebo panského soudu. Teoreticky měly být v deskách vechny zápisy změn nemovitého majetku, co bylo v deskách, to platilo:
Co do desk vloeno, pokládá se za právo nezvratné. Co nebylo v deskách, neexistovalo. Neznalost desek neomlouvala. O důleitosti a prestii svědčí také to, e kromě číslování byly označovány podle zemského komorníka, který si také na svůj svazek nechal namalovat svůj erb.
Největí význam zemských knih spatřují právní historici v tom, e se staly základem moderních pozemkových knih.
Romberská kniha
Jinak také zvaná Knihou starého pána z Romberka je první česky psané shrnutí zemského práva. Vznikla v první polovině 14. století na popud Petra I. z Romberka. Tento spis se zabývá tím, jak řeit jednotlivé spory, ale i jak obcházet právo. Poměrně velký prostor je věnován poplatkům komorníků při pohánění, reflektuje jiné právo pro enaté a neenaté, informuje o monosti měanů alovat jen do 10 hřiven dluhu, měané přitom mohou zajímat lidi pánů-dluníků, ne vak pány ani vladyky. Romberská kniha se věnuje klasickým přečinům, jako je plen, výboj, loupe, oheň. Prvně jsou zmiňována tzv. kobylí pole.
Romberská kniha také řeí pro lechtu oehavou otázku nařčení ze zkurvysynství. V takovém případě mělo 3x7 svědků dosvědčit počestnost matky.
Codex Carolius (Maiestas Carolina)
Jedním z významných pokusů kodifikovat zemské právo, s vlastními úpravami, byl Maiestas Carolina (správně Codex Carolinus), který byl sestaven v letech 1350-1, Karel se ho nespěně snail prosadit do roku 1355, poté prohlásil, e jediný rukopis shořel. To byla nicméně jen snaha Otce vlasti si zachovat
tvář v okamiku, kdy bylo jasné, e na kodifikaci lechta nepřistoupí. Text tohoto zákoníku dnes známe. V úvodních pasáích Karel IV. ustanovuje práva na obranu křesanské víry, pohané a Saracéni mohli zemí pouze projídět, nikomu ovem jejich působení nesmělo způsobit odpadnutí od víry. Kacíři z cizích zemí měli být potrestáni smrtí, světská moc měla být rukou církevního práva.
Důleité pasáe se týkají nezcizitelnosti královského majetku, hrady jsou zde chápány jako záruka vlády, práva a stability. Zde se také shromaďovaly důchody, sloili k obraně země, ale i k výpadům na obranu práv a cti země Celkem Karel uvádí 4 města a 2 hrady ve Slezsku, 5 měst v Budyínsku, 20 měst v Čechách (i s itavou, Kladskou Bystřicí a Pirnou) a 11 hradů, Cheb a 2 hrady, celkem 29 měst a 15 hradů. Morava není zmiňována. Dalích 13 měst a 14 hradů, je moné zastavit, ale jsou jmenovány i Nečtiny, které podle předchozího neměly být zastaveny.
Toto ustanovení mělo být slíbeno králem při korunovaci a mělo být předčítáno na zemském sněmu.
Zároveň si panovník zakazuje dělit zemi (co Karel nakonec poruil rozdělením země mezi Václava IV. a Jana Zhořeleckého), vyhrazuje lechtě právo v takovém případě povstat proti králi.
Velký důraz je kladen na správu země a soudnictví. Úřady nesměly být celoivotní a nesměly se prodávat, zároveň je mohli vykonávat jen lidí znající četinu. Ustanoveno je, e neplatí vynucené smlouvy, pokud někdo zaplatil loupeníkům, má stejnou sumu dát do královské pokladny. Omezeny jsou hry v kostky(je limitována výe dluhu, a to jednou kopou groů, co byl pro představu pro obyčejného
člověka výdělek za jeden a dva měsíce). Karel IV. se pokusil o zruení ordálů vodou a elezem.
Dalí pasáe se týkají lechty a majetku. Karel se snaí o zákaz převodu majetku mrtvé ruce (tj. církvi). Dělení majetku mezi lechtou bylo moné jen za svědectví jiných. Král si vyhrazuje odúmr (o kterou se můe domnělý dědic přihlásit do 6 týdnů), nicméně dovoluje darování majetku, buď s povolením krále, nebo při prohláení před pány.
Sňatek královny vdovy se lechticem je v podstatě zakázán, oba by byli vyhnáni ze země. lechta měla povinnost sloit věrnost do jednoho roku od nástupu krále, na druhou stranu mohla krále pohánět k soudu, prostřednictvím zemského sudího. 4 týdny se měla bezplatně účastnit obrany království, poté jí měla být proplacena strava.
Císař se pokusil regulovat vztah lechty k poddaným, kdy chtěl umonit odchod poddaného k svátku sv. Martina, za splnění určitých podmínek. Pokusil se zakázat hrdelní pravomoc nad poddanými, stejně jako drakonické tresty, vylupování očí, nosu, údů.
Maiestas Carolina pamatuje na ochranu lesů, umoňuje idům vlastnit dědičné statky. Opat při své volbě měl poskytnout panovníkovi koně za 20 hřiven. Procesní záleitosti řeí zákoník stejně jako Řád práva zemského, ovem méně podrobně.
Řád práva zemského
Řád práva zemského, sepsání práva z druhé poloviny 14. století, navazuje na Maiestas Carolina a podrobně popisuje postup soudního sporu při zabití. Zde měl půhon vést přítel zavraděného a to nejpozději 2 neděle po vradě. Připomenuto je, e dva lidé mezi sebou mají vést jen jeden spor a pohnaný je nucen přijít a na třetí jednání (nazývané rok). Oba účastníci sporu mohou mít svého obhájce (řečníka), jsou přesně dané podrobnosti, jak vstoupit do raněk před soud, na jakou nohu pokleknout (pohánějící póvod zachovává pravou stranu, poháněný levou), alobce měl nakonec udeřit svého protivníka třikrát klínem své suknice. Zároveň byly provedeny přísahy, kdo ji napotřetí spletl, ztratil svoji při. Pokud oba i nadále trvali na protichůdných verzích, soud stanovil místo souboje (ordálu), který měl rozhodnout o vině. Před soubojem byly opět přísahy, které mohly rozhodnout spor. Také kdokoli ze sporných stran před bojem mohl utéci za pomoci praského purkrabího 3 míle od Prahy, za boje byla moná přestávka na hodinu. Boj byl na ivot a na smrt, ve větině případů mečem a títem, pokud si obě strany vyádaly, aby za ně bojovali jejich zástupci, ti bojovali kyji, stejně jako měané a sedláci.
Vítěz souboje setne poraeného a vloí na něj 2 haléře jako vykoupení. Výsledek pře má být zanesen do zemských desek, aby se nikdo nemstil. Mstitelé jsou předem odsouzeni k trestu smrti.
Kromě útěku s purkrabím je moné se vyhnout souboji i jinak. Výe postavený nebo ena (pán vladykovi, vladyka měanovi nebo sedláku) mohou souboj odmítnout, kdy jim 7 lidí dosvědčí jejich právo. Pohnaného před soudem, na který se nedostavil, můe zachránit ho zachránit, kdy ho obejme jeho manelka, schová se před pronásledovateli pod její sukní, dá mu milost královna nebo se schová u hrobu sv. Václava v katedrále sv. Víta. Jinak měl 6 týdnů na to, aby se dostavil k soudu, na souboj, po této lhůtě mu alobce s komorníkem obsadí majetky. Pohnaného pak můe kdokoli zajmout nebo zabít. Pokud je pouze chycen, má být vláčen koni a pověen na ibenici v Praze. Objetí eny, královna, hrob sv. Václava.
Jako zajímavost a bizarní příklad středověkého práva je situace vdovy. Ta se měla souboje zúčastnit, její protivník měl být ovem po pás v díře (to je vliv německého práva) a odráet její útoky mečem a títem.
Jiný rozměr spravedlnosti nabízely zločiny spáchané před králem. Kdo před ním zabil, byl sat. Kdo dal někomu políček, dostal dva a ránu do nosu, pokud to provedl níe postavený, byla mu uata ruka. Ta byla takté useknuta při ublíení mečem. Kdy někdo z těchto zločinců utekl, po 18 nedělích se stal psancem.Kdo by ho ukrýval na svém hradě, vystavil by se nebezpečí jeho dobytí, poté
se měl do esti neděl očistit. Kdyby takového psance ukrýval král, mají ho vichni prosit, hrad vak mohou
dobýt. Druhá verze nabízí jinou variantu, lechta má vypovědět králi slubu, kdo ji nevypoví, ten bude lechtickou obcí vyhnán ze země.
Loupe měla být nahláena do 2 týdnů, pohnání bylo oznamováno na blízkých trzích tzv. trhem. Tento problém se měl řeit přísahou nebo v lepím případě domluvou obou stran. Kdy se nedomluví, můe alobce 2x pobrat koně a dobytek 2 týdny po Havlu a Jiří, přičem polovinu sumy získají asistující úředníci. Po roce a 6 nedělích mu má být vyplacena dluná suma, pokud ji nedostane v hotovosti, získá nemovitý majetek nebo plat, přičem 1 hřivna platu = 10 hřiven ceny majetku. Poté je jetě lhůta 2 týdnů na domluvu.
Při nočním násilí, tedy znásilnění má pokozená úpět, aby přivolala sousedy, nebo je informovat, co nejdříve. Pohnaný má u soudu přísahat svoji nevinu s rukami na rozhaveném eleze. Pokud to nedokáe, ztratí při i hrdlo.
Jiné násilí se řeí mírněji, zmrzačení (chromota) na rokování, při obvyklých ranách stačí přísahy a, za kadou ránu má pokozený obdret 5 groů.
Důleité byly majetkové spory, drení dědin se mělo řeit 3 půhony a při soudu mylo přísahat 9 svědků, z nich mohl obalovaný 2 odstranit. Stejně se řeil dluh a věno nad 10 hřiven, při dluhu do 10 kop stačila přísaha 3 svědků. Odpor proti prodeji mohl být prohláen do 3 let a 18 týdnů od prodeje.
Řád práva zemského se zabývá i manelskými záleitostmi, pokud se ena provdala proti vůli rodičů, oba novomanelé měli být sati, pokud nevěsta souhlasila, pokud nesouhlasila se sňatkem, měla setnout svého manela. U vdovy hrozí trest smrti manelovi, vdova můe přijít jen o věno.
Příručka řeí i něné pohlaví u soudu. ena můe pohonit z vrady, věna a chromoty, z peněz nikoli (její manel, otec nebo poručník ano). Ona můe být pohoněna, jen kdyby měla nějakou svobodnou drbu.
Arcibiskup oproti tomu můe být poháněn jen z dluhu a dědin, pohnán musí být u praské kapituly, ostatní duchovní, tam, kde působí. Poddaní duchovních mají být souzeni vlastními soudy, mohou být před zemským. Jak Řád práva zemského tvrdí, Karel IV. prosadil, e ádný duchovní nemá dret dědičné statky.
Хозяйственное значение
Лекарственные свойства
зверобой как лекарственное растение известен с давних пор.
В качестве лекарственного сырья используют траву зверобоя (лат. Herba Hyperici) собранные в фазе цветения побеги дикорастущего или культивируемого зверобоя продырявленного[10]. Трава зверобоя содержит дубильные вещества, эфирное масло, β-ситостерин, тритерпеновые сапонины, витамины С, E, флавоноиды (гиперозид, рутин), антрахиноны, макро- и микроэлементы и другие биологически активные вещества, красящее вещество гиперицин.
Отвар, настой, настойка зверобоя используются как вяжущее и антисептическое средство при желудочно-кишечных заболеваниях (гастриты, язвенная болезнь желудка и двенадцатиперстной кишки, энтероколиты, поносы, язвенный колит, геморрой), печени и жёлчного пузыря (дискинезия жёлчного пузыря, холецистит, жёлчнокаменная болезнь, острый и хронический гепатит), для полоскания при воспалительных заболеваниях слизистой оболочки рта и зева (острые тонзиллиты (ангины) и хронические тонзиллиты, гингивиты, стоматиты). Применяется при астенических состояниях, неврозах и неврастениях, судорогах, головных болях, бессоннице, миокардитах и эндокардитах, гломерулонефритах, пиелонефритах, циститах и воспалениях предстательной железы, артритах, радикулитах. Им лечат также многие женские заболевания (воспаления придатков, аменореи, обильные менструации, бели), а также аллергический диатез у детей. Настойка и отвар зверобоя оказывают положительное действие при туберкулёзе лёгких[11].
В составе зверобоя имеется аментофлавон неселективный блокатор (антагонист) опиоидных каппа-рецепторов[12], а также бензодиазепинового сегмента ГАМКА-рецепторов[13], чем в некоторой степени объясняется антидепрессивное и антипохмельное воздействие на психику. Другой компонент, гиперфорин является ингибитором обратного захвата моноаминов, в том числе серотонина и дофамина[14], что также облегчает депрессию. Гиперицин селективно ингибирует фермент дофамин-бета-гидроксилазу, что повышает уровень дофамина.
Экстракты зверобоя применяются при лечении депрессии[15][16]. Эффективность препаратов экстракта зверобоя сопоставима с эффективностью широко применяемых синтетических антидепрессантов, что подтверждено большим количеством клинических испытаний и результатами нескольких мета-анализов. При этом по показателю переносимости экстракт зверобоя достоверно превосходит синтетические препараты: его побочные эффекты развивались значительно реже и имели менее тяжёлый характер[16].
По данным кохрейновского обзора 29 исследований, в которых участвовали 5489 пациентов, при лёгкой и умеренной депрессии препараты зверобоя оказались не менее эффективными, чем стандартные (синтезированные) антидепрессанты, и при этом вызывали меньше побочных эффектов[15]. Сходные результаты показал и систематический обзор 35 исследований, включивших 6993 пациентов, данные которого были опубликованы в Systematic Reviews (англ.)русск. (однако авторы отмечали, что в исследованиях было недостаточно данных о неблагоприятных побочных реакциях, а также о том, эффективен ли зверобой при тяжёлой депрессии)[17].
Зверобой также может применяться при тревожных расстройствах, его эффективность при этих расстройствах продемонстрирована в ряде небольших рандомизированных испытаний. В многоцентровом рандомизированном плацебо-контролируемом исследовании с участием 151 амбулаторного пациента эффективность Hypericum perforatum подтверждена и при соматоформных расстройствах[16].
Препарат ŤНовоиманинť применяют наружно при лечении абсцессов, флегмон, инфицированных ран[10].
В народной медицине зверобой применяют при лечении подагры, суставного ревматизма, туберкулёза лёгких, ишиаса. Спиртовую настойку принимают внутрь при ревматических заболеваниях, измельчённые листья прикладывают к ранам для скорейшего заживления. В Болгарии наземную часть растения используют в виде отвара как противовоспалительное и вяжущее средство при заболеваниях органов пищеварения, печени, жёлчного пузыря, в Польше при лечении неврастении, невралгии, бессонницы, головной боли, болезнях желудка, как кровоостанавливающее и ранозаживляющее средство. Во Франции масло зверобоя применяют при лечении ран и ожогов, как мочегонное, а также как средство, стимулирующее деятельность сердца и возобновление тканей[11].
К побочным эффектам зверобоя относятся фотосенсибилизация, а также развитие маниакальных состояний у пациентов, страдающих биполярной депрессией[18] (развитие мании у этих пациентов возможно и при применении обычных, рецептурных антидепрессантов). Обладая стимулирующим эффектом, зверобой способен усиливать чувство тревоги у некоторых людей[19]. Возможны, кроме того, желудочно-кишечные побочные действия, аллергические реакции[20], усталость, беспокойство, спутанность сознания[18].
Следует быть предельно аккуратным, применяя зверобой с другими лекарственными средствами, в первую очередь с иммуносупрессантами. Являясь мощным катализатором CYP-энзимов, зверобой ускоряет выведение медикаментов из организма, тем самым снижая их терапевтический эффект, что в некоторых случаях приводило, например, к отторжению пересаженного органа[21]. Также он может снижать эффективность противозачаточных таблеток[19]. Препараты зверобоя не следует принимать одновременно с такими антидепрессантами, как селективные ингибиторы обратного захвата серотонина и ингибиторы моноаминоксидазы[22]:77[23]: это сочетание может привести к тяжёлым побочным реакциям, в частности к развитию серотонинового синдрома[20].
По данным исследования, проводившегося в Канаде (2013), многие препараты, созданные на основе растительных компонентов, в том числе и один из препаратов на основе зверобоя, представляют собой риск для здоровья потребителей из-за нежелательных примесей и других загрязнителей. В числе веществ, не отмеченных в документах к продукции, обнаружились вещества с известными токсическими характеристиками и побочными эффектами например, засушенный зверобой оказался смешан с кассией остролистной, обладающей выраженным слабительным действием. Длительный приём кассии остролистной наносит вред печени, желудочно-кишечной и иммунной системе[24].
Иное применение
Умеренно посещается пчёлами для сбора пыльцы. Цветки выделяют немного нектара, в основном в тёплую влажную погоду[8].
Зверобой продырявленный в России заваривали как чай и пили при всяких недомоганиях, да и просто как приятный напиток[6].
Цветущие побеги зверобоя используют для ароматизации водок и горьких настоек (Ťзверобойť, Ťерофеичť и другие)[6].
Олиственные побеги и цветки используют для окрашивания шерсти и тканей в красный цвет[6].
Надземные части употребляют для дубления кож[6].