Jakub Jiří Jukl: Jan Smiřický ze Smiřic +1453. Vzestup a pád zakladatele slavného rodu. Veduta, České Budějovice 2012.
Příběh selfsmademana na 197 stranách čistého textu, který se vyvihl díky svým schopnostem za husitské revoluce, začíná pochopitelně jeho původem. Ten je neznámý, lze spekulovat i o tom, e Jan Smiřický měl měanské předky, Smiřice získal jeho rod a v roce 1406.
Nejpozději v roce 1415 je Jan jedním z vyehradských manů. Zde si autor vímá zajímavé souvislosti, e skupina bývalých sluebníků vyehradské kapituly hrála významnou úlohu v počátcích husitské revoluce. To také vedlo k tomu, e se Jan Smiřický později stal hejtmanem prvního husity obsazeného města, Mělníka v dubnu 1421. V této době se také stává správcem Roudnice arcibiskupa Konráda z Vechty.
Analýzou dluního úpisu z roku 1419 v třetí kapitole (Pravděpodobné osudy Jana v prvních dvou letech revoluce) dokládá autor jeho umírněné kalinické stanovisko u v r. 1419 a účast na husitském sjezdu v Praze. Na začátku 20. let, u jen podle geografie, je významnějím členem orebského bratrstva, po hejtmanátu v Mělníce a přesídlení na Roudnici se stává významným členem praského svazu a členem koltejnské strany v Čechách.
J. Jukl nepřeceňuje jeho úlohu v rámci revolučních Čech, připomíná, e Jan Puka z Kuntátu a Divi Bořek byli jmenováni hejtmany nedlouho po něm, relativně neexponovaný Mělník byl obsazen lechticem z druhé garnitury, tak aby se pro dalí taení neoslaboval prasko-orebský svaz.
Vliv a majetky Jan ze Smiřic začíná v této době stoupat, zatím je pro něj klíčové spojenectví s
Hynkem z Koltejna. Tato kalinická strana u v roce 1423 touí po dohodě s katolíky a uzavření míru. Na podzim roku 1423 se schází svatohavelský sněm, kde je zvolen jedním z 12 hejtmanů (6 za husity, 6 za katolíky).
Vlivná koltejnská strana se rozpadá v září 1427, kdy se pokusí o převrat v Praze. Hynek z Koltejna je popraven, Jan Smiřický ze Smiřic krátce zajat. Po proputění odpovídá Praze a vede proti jejímu svazu válku, jeho spojenci jsou povětinou katoličtí pánové.
Zde by bylo na místě řeit, zda v této situaci nekonvertoval ke katolíkům (autor jeho kalinictví vidí jako trvalé a upřímné po celý jeho ivot) v okamiku boje proti Praanům, a také to, zda byl hlavou rozpadlé koltejnské strany, kde byl jen on sám. Existovala v tom případě nějaká taková strana?
Sedmá kapitola začíná zamylením, jaký byl Jan člověk. Není povaován pouze za zitného lechtice (který se choval tak, aby udrel nebo rozířil své majetky), Jan drel konzervativní stanovisko, usiloval o přijetí kalicha, sekularizaci církevního majetku, po jiných změnách netouil, byl schopen uznat za panovníka Zikmunda, pokud by byl garantem zmíněných změn. Chtěl dohodu s domácími katolíky, a to nejpozději v roce 1423. Později je líčen i jako intrikán, který se v 40. v 50. letech choval dost bezohledně a často na vlastní pěst.
Ve 20. a 30. letech se Jan také snaí o restituci arcibiskupského majetku, který po smrti Konráda z Vechty přechází do jeho rukou. V chronologickém vyprávění autor knihy činí přestávku u Lipan, aby zrekonstruoval majetkové poměry a předevím zisky zemana. Do roku 1427 spravoval roudnické panství, od roku 1431 ho měl zastavené. K němu získal hrady Čap a Helfenburk (u Útěka), v roce 1432 kupuje Housku, v 40. letech Jestřebí a Lysou nad Labem. Zastaven má také Bezděz a Bělou. V důsledku husitských válek se tak chudý zeman z Hradecka dostává ke sluným majetkům v Polabí.
Po skončení husitských válek se Jan ení, počkat se mu vyplatilo, jeho manelkou je dcera panského rodu Markéta z Michalovic, o čem se mu před revolucí mohlo nechat jen zdát. Jan ze Smiřic je té načas správcem michalovického panství za nezletilé dědice.
V této době patří k významným hráčům české politiky, vyjednává nástup Zikmunda na český trůn, na konci roku 1437 je králem vybrán za jednoho z 6 zemských správců. Poté stojí na straně Albrechta Habsburského v jeho úsilí stát se českým králem. Jím je také pasován na rytíře.
V následujícím desetiletí patří Jan mezi členy frakce Menharta z Hradce, jako takový je zvolen jedním z dvou hejtmanů boleslavského kraje. Druhým je
Jiří z Poděbrad za stranu
Hynka Ptáčka z Pirkentejna. Postupně kalinicko-katolickou stranu Menharta z Hradce opoutí a kalinická se mu zdá (dle soudu autora knihy) příli radikální. V této situaci je jako schopný diplomat a neutrál zván jako vyjednavač k řeení mnoha sporů to se týká i bojů na konci 40. let, kdy je Jiřím z Poděbrad dobyta Praha a umírá Menhart z Hradce, jeho nahrazuje jeho příbuzný
Oldřich z Romberka. Po zvolení Jiřího zemským správcem v roce 1452 byl Jan ze Smiřic (za neutrály), zvolen jedním z 11 členů jeho rady (z 5 zemanů). A v tento okamik začne bojovat proti dominanci poděbradské strany a provádí čin, který ho stojí ivot. Píe (jako jeden z představitelů vlády) Oldřichovi Celskému, poručníku Ladislava Pohrobka, e v zemi je dostatek lechticů v opozici proti zemskému správci a nabádá Oldřicha, a Ladislava nevydává do rukou Jiřího z Poděbrad. Oldřich tento list předává Jiřímu. Jan Smiřický ze Smiřic je odsouzen k trestu smrti za zradu a 7. září 1453 popraven na Starém městě praském.
Epilogem monografie je rozchvácení majetků Janových potomků jejich poručníkem Zdeňkem ze ternberka.
Kniha J. Jukla je jednou z nejčtivějích knih o lechtě z domácího prostředí. Autor se vyhýbá extrémům, které lechtické monografie často doprovází, hlavní postavu neheroizuje (zde přiznává lstivost), ani z něj nečiní osobnost, která byla naprosto klíčová pro vývoj událostí své doby (na začátku své kariéry je druhořadým členem bratrstva).
Monografie je doplněna řadou obrázků, kvalitně zpracovanými mapami majetků i bitevních plánků.
Skvělé hodnocení nezkazí ani několik připomínek, které jsou jen maličkostmi v kontextu celé knihy. Autor naduívá plurálu, sugeruje čtenáři, e si také myslí autorův názor, e drí stejnou domněnku.
Dvojí monost zisku majetku za husitské revoluce, dobytí a zapsání panovníkem se dle mého soudu nevylučuje, v řadě případů Zikmund pouze legalizoval dřívějí úchvaty. Také se mi příli nezdá primární motivace ke sňatku s Markétou ze strany Michaloviců jako snaha získat dobrého hospodáře pro správu michalovických panství.
Diskuse ke knize na fóru