Druhý díl článku ke kulatému výročí smrti tohoto panovníka...
STŘEDOVĚKÁ KOLONIZACE A ROZVOJ MĚST; DECENTRALIZACE MOCI
Velká říe Karla Velikého se rozpadla kolem poloviny 9. století a s ní se rozpadlo i fungování státu. Východo- i Západofranskou říi suovaly vnitřní boje o moc a vnějí nájezdy Vikingů nebo Uhrů. To se obrátilo k lepímu někdy po r. 1000, kdy utichly vnějí hrozby. Oblast Porýní na pomezí dnení Francie a Německa se stala centrem ekonomického rozvoje. Lidé objevili nebo znovuobjevili technické vymoenosti typu pluhů, chomoutů na koně nebo mlýnů. Následovala populační exploze, kdy se během dvou staletí populace zdvojnásobila. Lidé zaútočili na lesy a nebo na bainy, aby získali novou půdu. Jiné "přebytky" populace vstřebala města, zabývající se řemesly a trhem.
Kdy i tyto monosti byly vyčerpány, lidé se hnuli dále na východ. Německy mluvící populace expandovala za pomoci lechty přes Labe a k východnímu Baltu. Část byla pozvána i do Čech nebo a do Uher, aby kolonizovala neobydlené oblasti; nově příchozí vyuívali zkuenosti s mýcením lesů a suení bain.
Dalí němečtí kolonisté byli zváni, aby zakládali města; znali jejich fungování a ovládali nové techniky řemesel. S městy se od Rýna přes střední Evropu na pomezí Polska a Ukrajiny rozprostřel ivel, který byl středověku cizí. Města nezapadala do středověkého dělení společnosti na lechtu, poddané a duchovní. Měané neměli hodnoty lechty, ani nebyli závislí jako poddaní. Hodnotově se vzdalovali církvi, protoe ivot měana se obecně točil kolem peněz; to, e se právě ve městech prosadila protestantská morálka spatřující v poctivém bohatství Boí poehnání, je logickým důsledkem městského ivotního názoru.
Města se těila podpoře panovníků kvůli svému ekonomickému vkladu. Jakmile se ale hlásila o moc politickou, přicházela zkrátka. V českých zemích řeilo tento spor (zatím ve prospěch lechty) známé Vladislavské zřízení zemské z r. 1500. Čas hrál ale pro města, kterým se nakonec povedlo poprvé ve Francii odstavit od moci lechtu i celou monarchii.
***
Rozpad franské říe otřásl centrální mocí. V pozdějí Francii vládli velcí lechtici v podstatě sami na svém území, zatímco přímá moc francouzských králů se zprvu omezovala na území kolem Paříe. V římsko-německém císařství fungovala sple vévodství, hrabství a kníectví doplňovaná velkými městy a (arci-)biskupskými statky. Císař tu vykonával více méně formální moc, přímou moc drel pouze na svých říských statcích a městech. Pozici císaře vykresluje i skutečnost, e byl nějakou dobu volen sedmi kurfiřty z řad lechty a arcibiskupů.
Přenesení moci na lechtice a spoluúčast lechty na správě říe dává opět připomenout "vládě bohatých muů", jak fungovala před panovnickou centralizací nebo jak jetě doívala v prvních fázích demokracie v podobě majetkových cenzů a kurií, kam se volilo podle majetku.
Ono spojení osobního a státního vlastnictví, které vychází z barbarského práva a které barbarským králům dávalo moc, se v této situaci ukázalo jako nevýhodné. Císař potřeboval financovat chod říe, ale na to mu zbývaly pouze říské nebo jeho soukromé statky, které zdaleka nepostačovaly.
Římsko-německý císař řeil věc svoláváním tzv. stavů, kde projednával finanční záleitosti se zástupci lechty, měst a duchovenstva. Stavy v případě uznání vhodnosti poskytovaly nějaké finance, např. ke kříovému taení na Turka. Panovník pak podléhal kontrole, jestli uvolněné finance putují na odsouhlasený záměr a ne třeba na lesk panovníkova dvora.
Ve Francii zaloila vyí lechta svůj stav u r. 1302. V nejvypjatějích chvílích byly svolávány tzv. generální stavy sloené ze zástupců lechty, duchovenstva a tzv. třetího stavu, tedy měst. Jedno takové svolání generálních stavů kvůli novým daním proběhlo r. 1789. Třetí stav měanů se snail mimo otázky daní zavést řeč na společenské reformy. Kdy byli měané odmítnuti, vyvolali revoluci, která svrhla moc lechty i církve a nastolila republiku.
REPUBLIKA - FORMA MĚSTA
Francouzská revoluce přinesla ji zmíněné ohlasy o vítězství domnělých potomků Keltů, tedy buroazie, nad lechtou, tedy nad domnělými potomky germánských Franků. Ale jak hned dodává Ivo T. Budil: "Přitalivost, kterou měl pro jakobíny, girondisty a dalí revolucionáře republikánský Řím, načas znemonila galskou či keltskou renesanci. Cato nebo Brutus triumfovali v konventu nad Vercingetorixem nebo Brennem."
10) Antika včetně dědictví řeckého nechala skutečně mnohé základy pro demokratické směřování evropské společnosti. U jen základní, kadodenní politické pojmy pocházejí z antických jazyků: demokracie z řeckého demos a kratos - "vládu lidu", republika z latinského res publica - věc veřejná, parlament z latinského parlare - řečnit, senát z řeckého senex - starý (senátoři jakoto starí mají být ivotem zkuenějí).
To by byly základní pojmy, ale ve Francii a potamo Evropě neproběhlo pouhé přenesení víc jak tisíc let starých pojmů a institucí, které by byly náhle a uměle uvedeny v ivot. Francouzská revoluce nenese název "antická" nebo tak nějak, ale název "buroazní". Pojem je to zkarikovaný komunistickou terminologií, ale obrame se k původnímu významu. Slovo "bourgeois" znamená česky "měan", ve druhém významu "občan; podobně německé "Bürger" nese význam "měan" i "občan".
Toto rozpětí významu pojmu ukazuje na jednu podstatnou věc. Z
měana, člena geograficky omezené obce a společensky omezené vrstvy, se stává po buroazní revoluci občan, člen státu neomezeného geograficky na jedno město a zároveň člen státní společnosti neomezené vrstvami nebo kastami. A s tímto rozířením pojmu měan se zároveň roziřují i instituce města na instituce státní. Městské zastupitelstvo nabývá formy parlamentu, městská rada nabývá formy vlády, úřad starosty nabývá ve státu formy úřadu prezidenta.
Demokratické formy i praxi si Evropané zvnitřňovali dík městům a jejich fungování někdy od vrcholného středověku. Plyne z toho několik závěrů.
--- Svět, který neproel zkueností měst, zavádí demokratické principy po západním vzoru více méně uměle a nedokonale. "Vývoz demokracie" např. do arabských zemí, kde se povede odstranit vojenskou akcí diktátora, probíhá tak, e ve volbách si lidé zvolí jiného autokrata, popř. volí podle kmenových nebo jiných místních měřítek. To nemá být důvod k pesimismu, jen poukázání, e je třeba hledat jiné, postupné cesty.
--- Pomocí zkuenosti měst můeme zkusit vymezit civilizační okruh západní a střední Evropy. Středověká města dospěla dík německé kolonizaci do Čech, Polska, Uher a částečně na Balkán. Na východě se městská vlna zastavila někde u Koic, zasáhla jetě tak Lvov a nějaká zkuenost vznikla jetě v pobaltských státech. Dále na východ byl u lid cvičen ve vzhlíení k carovi nebo jinému vládci. Je zde patrné nějaké odstupňování městského vlivu směrem ke slábnutí. První typicky středověká města vznikla v Porýní, do dalích zemí byla přenesena kolonizátory. Střední Evropa se tak stává "průnikem vlastních a západoevropských schopností".
--- Proces budování měst a s nimi i proces učení se demokracii pronikal díky německé kolonizaci. Je to naprosto odliná teze tradovaná v Čechách od dob Palackého, podle kterého německá kolonizace byla bojem německé rozpínavé lechty proti mírumilovným, demokratickým Slovanům.
11) To je na delí rozbor, kolonizace Polska nebo Pobaltí se odehrávala i za pouití brutální síly, na druhou stranu města nemusela usedlé obyvatelstvo automaticky snad likvidovat, naopak bylo ádoucí, aby s ním ila v hospodářské symbióze.
--- Města nepředstavovala nějaký výrazný mocenský prvek. Jejich moc byla primárně ekonomická, politickou moc si hlídala lechta. Takováto nenápadnost a patná uchopitelnost tématu vede k tomu, e je městský vliv přehlíen. Doposud má vliv tradice kladoucí důraz na politické dějiny, na dějiny říí, států a dynastií. Dobře se pak sleduje rozmach nějaké říe, její sjednocení, zahraniční expanze, její zbohatnutí a kulturní rozmach - tak jako v případě říe Karla Velikého.
Středověká evropská města jsou jiná. Jsou vude, a přitom netvoří jednolitou říi. Města nemívají nějakou vzneenou ideu, která je vede - jako idea císařská nebo náboenská, kteréto ideje se dají hezky popsat a sledovat. Města reagují pruně na danou situaci. Duan Třetík to shrnuje: "Byla to tato pluralitní svoboda, která dala Evropě dynamiku, která ostatnímu světu chyběla. Města islámu, Číny a Indie byla neskonale větí a nádhernějí ne hradbami sevřené, páchnoucí, maličké obce evropských měanů. Jedinou jejich komparativní výhodou byla jejich svoboda."
12)
--- Středověké evropské město stálo na jiných základech ne města starověká. Zmiňme jeden základ spíe symbolický. Antické město mělo ve svém středu náměstí zvané fórum. Na fóru se scházeli lidé, aby naslouchali řečníkům nebo diskutovali, aby se svobodně podíleli na ivotě obce. Středověké město mělo ve svém středu tritě, kde se relativně svobodně obchodovalo... Západní a Střední Evropa uívají obou těchto svobod ve formě občanské angaovanosti a volného podnikání. Obě svobody se v zásadě doplňují, někdy na sebe naráejí (ekologické občanské iniciativy bránící volnému ničení přírody). V českých podmínkách je to pro někoho personifikováno osobnostmi Václava Havla a Václava Klause.
Sjednocování Evropy v 20. století, prazáklad EU, začínalo jako "Evropské společenství uhlí a oceli", co je řekněme dobrý ekonomický základ, ale pro stmelení lidí a států do nějakého přátelského je to poněkud zvlátní pojítko...
--- Některá antická města v západní Evropě přetrvala i do středověku, jak je znát i z jejich původně latinských názvů. Jedno takové město v Nizozemí na hranici s Německem neslo původně název Mosae Traeictum - v překladu Most přes (řeku) Másu - a v moderní podobě jako Maastricht. Je v tom tak trochu symbolika, protoe Maastrichtská smlouva z r. 1991 stanovala mimo mnohého dalího i monost rozíření Evropské unie i na postkomunistické státy. Maastricht díky této smlouvě opět zafungoval jako jakýsi "most", most spojující západní a střední Evropu do nadnárodního svazku.
EU hledá nějakou fixní ideu nebo jiný společný základ. Národní státy hledaly a hledají svůj původ v národu, který se zdá být snadné kontinuálně vysledovat a do dob stěhování národů nebo jetě dále. Evropské unii taková jasná, jakoby předem daná kontinuita chybí. Symboly jako jméno "Maastricht" jsou více méně náhodné, ne aby vycházely z nějaké struktury.
Prazákladem EU můe být nějaký historický stát nebo říe - ale které, kdy doposud ádné nepojmuly celou Evropu do jednoho funkčního a rovnoprávného celku? Můe to být idea antiky - takový Řím je vzorem pro republikány, monarchisty nebo křesany, ale kterou sloku vybrat nejlépe? Můe to být křesanská idea - ale katolická, protestantská? Anebo to má být idea osvícenská, která je vůči náboenství kritická? Jetě jednou pouiji symboliku Maastrichtu. V tamějí katedrále je socha s nápisem Carolus Magnus Imperator. Ten nápis je posunutý trochu doprava. Na prázdném místě nalevo původně stálo jetě slovo Sanctus - Svatý... Asi tolik ke křesanským kořenům EU.
A přesto nebo právě proto vystoupil předseda Evropské komise José Manuel Barosso s poptávkou po "evropském příběhu" nebo-li "narativu", s jeho sepisováním má pomoci i český ekonom Tomá Sedláček.
13) Před tímto příběhem varuje Martin Kočí : "Touha vytvořit nový velký příběh Evropy je vak poetilost a moná i hrozba. Pokud má být projekt Evropy smysluplný, nesmí vytlačovat rozpory na okraj. Různost, pestrost a pluralita jsou přece moná největí chloubou Evropy, o ní rádi hovoří i představitelé EU."
14)
A pak má EU monost ponechat stranou hledání fixní ideje, vyprávění velkopříběhu a podobné "poetilosti". Kultura a ivot měst, ze kterých vyrostla republika, nestojí na nějaké fixní ideji. Svoboda měst, tato jejich "jediná komparativní výhoda", a jejich pluralita nejsou o něčem stálém, o jistotě, ke které lze vzhlíet a chránit. Svoboda měst a celé Evropy spočívá v hledání takové ideje nebo řeení, která je vhodná právě teď. Je to idea stěí uchopitelná, protoe je stále proměnlivá a hlavně její výsledky jsou proměnlivé.
Příběh měst není takovým velkopříběhem jako dějiny říe, kde se dá sledovat územní a hospodářský růst a jejímu nejmocnějímu vládci se dá přízvisko "Veliký", jak se stalo právě u Franků. V absenci velkopříběhu ale vystupuje riziko malosti nebo dalí "poetilosti". Středověká města fungovala na ekonomickém základě, zatímco lechta mj. na základě kulturním a církev na základě morálním. Současná politická jednání států EU o různých kvótách, výhodách a peněních tocích se leckdy odehrávají na bázi středověkého hokynářství. Skloubit ekonomickou svobodu s nějakou kulturou (netrávit vechen volný čas v obchoďácích) a s morálkou (alespoň se nenechat zkorumpovat) je dalím námětem ke svobodné diskusi.
ZÁVĚR
Při hledání kořenů Evropy jsme se vzdálili od říe Karla Velikého někam jinam, abychom je mohli rozeznat i jinde. Kdybychom chtěli být přísní, tak můeme říci, e hodnoty dnení Evropy se vyvinuly v opozici vůči hodnotám císařství zaloeného Karlem Velikým, a ten tudí s dnení Evropou nemá nic společného. V Evropě se prosadila města, konkurent to lechty, nad kterou drel monarcha ochrannou ruku. A měané za Francouzské revoluce vyuily ke svrení monarchie instituce stavů, které fungovaly jako nástroj obhajoby zájmů různých vrstev vůči monarchovi. Rozíření EU do střední Evropy pak vylo z Maastrichtu, nikoli z Cách, které leí v sousedství za hranicemi.
Ale pokud budeme smířlivějí, tak můeme říci, e franská říe poloila solidní základ pro dalí vývoj. Říe Karla Velikého zajistila přeití a i rozmach lidské populace, její "přebytky" mohly odcházet zakládat města. Franská říe přejala část antického dědictví a předala k uívání dalím generacím. Bez takového základu by měanská Evropa vznikala pomaleji. Karel Veliký nepoloil základy dnení demokratické Evropy, ale udělal pro budoucnost Evropy to, co bylo v jeho monostech.
10) Budil, Ivo T.: Od prvotního jazyka k rase. Academia, Praha 2002, s. 28.
11) Tato demokratičnost starých Slovanů je ale stejného druhu, jakou provozovali i staří Germáni a ke které se hlásili němečtí liberálové. Palacký zkoumal dobu, kdy Germáni opustili kmenovou demokracii a budovali stát, instituci veskrze mocenskou a vojenskou. A typ vzájemné konfrontace Slovanů a Germánů nepřipsal rozdílnému společenskému vývoji kmenů nebo států, ale národním vlastnostem obou etnik.
12) Třetík, Duan: Čei a dějiny v postmoderním očistci. Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2005, s. 189.
13) Jak informuje Přemysl Houda na České pozici -
http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/s-novou-vizi-ma-evrope-pomoci-i-ekonom-tomas-sedlacek .
14) V dalím komentáři ze stejných webových stránek -
http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/barrosova-snaha-o-novy-pribeh-evropy-je-posetila-mozna-i-nebezpecna
Hlavní literatura:
James, Edward: Frankové. Nakladatelství Lidové noviny, edice Dějiny národů, Praha 1997.
Le Goff, Jacques: Kultura středověké Evropy. Vyehrad, Praha 2005.
Hägermann, Dieter: Karel Veliký - Vládce Západu. Prostor, Praha 2002.
Van der Horst, Han: Dějiny Nizozemska, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2005.
Rapp, Francis: Svatá říe římská národa německého. Paseka, Praha 2007.