Archeologické výzkumy ve Starém Městě a v Uherském Hraditi, týkající se zejména historie tohoto území v raném středověku, osvětlily úvahy o zásadním významu těchto míst pro historii raně středověkého státního útvaru ve střední Evropě severně od Dunaje, který moderní historická věda pojmenovala jako Velkomoravskou říi. Řada pramenů vrcholného středověku uvádí jako hlavní město staré Moravy v 9. a 10. století Veligrad, Velegrad či Velehrad. Velmi často je Veligrad v těchto pramenech povaován za sídlo krále Svatopluka a arcibiskupa Metoděje.

Málokterá lokalita vyvolala tolik diskuzí, sporů a protichůdných názorů o svém historickém významu, jako Staré Město s okolím, místní tradicí spojované odnepaměti se sídlem velkomoravských vládců a církevní metropolí Metodějova arcibiskupství. Mnoho badatelů se snailo najít pod letitými nánosy skutečný stav problematiky, léty mnohokrát přikrálený. Diskuze a polemiky trvaly řadu desetiletí bez kloudného výsledku, nebo dříve nebylo mono opírat se o archeologii, a přetrvávaly prakticky a donedávna.
Místní tradice navazovala na skoupé zprávy v kronikách a listinách. Z legendy o sv. Metoději se např. dovídáme, e velkomoravský arcibiskup byl pochován ve stoličním chrámě moravském po levé straně ve zdi za oltářem Panny Marie, lokalitu u ale legenda nezmiňuje. Legenda Moravica (tempore Michaelis imperatoris) jmenuje sice krále Svatopluka a arcibiskupa Metoděje, ale Veligrad neuvádí. Teprve a Dalimil jmenuje Metoděje arcibiskupem velehradským. Samotné jméno Velehradu je doloeno teprve v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka k roku 1141 (dříve se uváděl rok 1131). Tento doklad vak pod jménem Velehradu zná lokality dvě. Jedna patřila ke kostelu spytihněvskému, druhá ke kostelu brněnskému. Zatímco o Velehradu na Brněnsku není známo vůbec nic, nebo ádné dalí zprávy se o brněnském Velehradu nedochovaly, o spytihněvském Velehradu (8 km západojihozápadně od Spytihněvi) zprávy jsou.
купить постельное белье украина
V kronice Přibíka Pulkavy z Radenína čteme výslovné, ale nepřesné tvrzení, e velehradský kláter stojí na místě někdejí moravské metropole. (Kdy na počátku 13. století vyrostl 4 km severozápadně od dneního Starého Města, tehdejí trhové vsi Veligradu, kláter, převzal jméno po této trhové obci, ztrácející ji svůj dřívějí význam.) Spojení starých tradic s polohou klátera dalo v době baroka vzniknout a legendárním zkazkám o velkomoravské minulosti místa, na něm stojí kláter. Archeologové a v r. 2010 poprvé doloili osídlení dneního Velehradu v době Velké Moravy, tedy z 9. století. Progresivní vývoj Veligradu jako hospodářského a mocenského centra vak probíhal právě 4 km jihovýchodně od pozdějího nedalekého klátera na místě dneního Starého Města a centra dneního Uherského Hraditě.
Pochybovat o centru říe na místě klátera se začalo a v období osvícenství, ale mínění se rozcházela. Rajhradský benediktin Bonaventura Piter prohlásil za bajku, e na Velehradě kdy sídlil král a arcibiskup. Josef Dobrovský zase vůbec pochyboval o monosti bezpečné lokalizace Metodějova sídla. Mladí generace vak se skeptickým názorem Dobrovského nesouhlasila. Frantiek Palacký přiel s pojetím, e starý Velehrad je nutno hledat na místě dneního Uherského Hraditě. Oproti tomu moravský historik Beda Dudík vystoupil s názorem, e velkomoravské ústředí je třeba hledat v Panonii. Toto Dudíkovo vyjádření spustilo delí literární spory. Proti Dudíkovu názoru se první obrátil Vincenc Brandl, který nakonec přesvědčil Dudíka natolik, e ten v českém vydání svých dějin Moravy ji od svého původního názoru upustil.
Některé názory byly přehnané. Moravský topograf F. J. Schwoy (1793) si Velehrad představoval jako rozsáhlé město, jeho skvostné stavby, paláce a chrámy zabíraly prostor od Poleovic, Boric, přes Uherské Hraditě po dnení Velehrad, kde měl stát centrální hrad. Podobně romanticky uvaoval Frantiek Přikryl. Velehrad měl sahat od Poleovic po Spytihněv. Jiní měli představu rozlehlého rovinného hradu jako centra systému obranných pevností a pevnůstek v irém okolí, včetně lokalit pozdně středověkých. Dokonce i nestor archeologie Lubor Niederle předpokládal rozsáhlý systém sloitých dřevěných opevnění. Také Antonín Zelnitius dospěl k názoru, e opevnění Veligradu zahrnovalo území od Kostelan nad Moravou po Hutěnovice a e k němu patřilo údolí od Veselí nad Moravou po Napajedla a od Hluku po Osvětimany.
Teprve archeologické výzkumy od třetí třetiny 19. století a první poloviny 20. století začaly vnáet do těchto zmatků světlo.
V měsíčníku Moravskoslezské pomezí z roku 1938 kanovník Jakub Hudeček ve své přednáce napsal: Dnes, kdy jsem prostudoval prameny a kdy znám stanovisko dr. Lubora Niederle k výkopům Na Valách, jsem přesvědčen, e na území Starého Města v době Říe velkomoravské něco bylo a sice nebylo to nic meního, ne hlavní hrad Rostislavův, či jak praví letopisec, Rostislavovo Staré Město. Jsem si jist, praví dále, e i učenci dalí brzy to uznají. A pak stane se Staré Město slavným a památným. Pak budou přicházeti učenci studovat Vae velkolepé musejní sbírky a polohu kraje. A přijde jednou den, kdy ve Starém Městě bude stát pomník Rostislava a velebný chrám posvěcený Svatým věrozvěstům slovanským Cyrilovi a Metodějovi a jako nyní mnozí putují na posvátný Velehrad, tak budou tisíce putovati sem k Vám do Starého Města, aby uctili památku velkého kníete Rostislava a celé Slovanstvo zbonou motlitbou odporučili ochraně velikých věrozvěstů slovanských sv. Cyrila a Metoděje.
Stopy Velké Moravy se nacházely průběně u od středověku, ale ji od raného středověku byly vystaveny zkáze, nebo na rozdíl od mnohých jiných velkomoravských lokalit Staré Město ije jako sídlitě bez přeruení od nejstarích dob slovanského osídlení dodnes.
Při určování polohy Veligradu vycházeli historikové z dochovaných popisů místa a cest do něj, stejně jako z výsledků archeologických bádání.
Historické prameny o Veligradu
Soudobé středověké písemné prameny
O Velké Moravě se z té doby dochovaly některé zprávy arabských cestovatelů, kteří navtěvovali střední Evropu za účelem obchodu. Nejdůleitějí jsou dva spisy. Jeden z nich napsal Arab ibn Rusta (Ibn - Rosteh) někdy ve druhém desetiletí 10. stol. a druhý perský spisovatel Gardízí přiblině v polovině 11. stol. Oba čerpali z nedochovaného díla arabského zeměpisce Daiháního, který psal na samém počátku 10. stol., někdy těsně po roce 903. Opisy těchto děl se vak dochovaly a z poloviny století 13., vyskytují se tedy mírné rozdíly dané a u chápáním či zkomolením samotnými arabskými cestovateli nebo jejich opisovači.
O sídelním městě krále Svatopluka psal arabský autor, encyklopedista a geograf Omar ibn Rusta z Isfahánu v díle
Kniha vzácných drahokamů:
Překlad (Havlík):
...Na počátku území Slovanů je město zvané Wábnít. ...Slované svého vládce nazývají upan, jeho poslouchají a jeho slovy se řídí. Jeho sídlo je uprostřed slovanské země. Nejvzneenějí a nejčelnějí je mezi nimi ten, jemu říkají vládce vládců a nazývají ho Svatopluk. Má větí moc ne upan a upan je jeho zástupce. Má dobrá, pevná a drahocenná brnění. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Drwáb. V kadém měsíci se v něm konají po tři dny trhy a při nich nakupují a prodávají. V jejich zemi vládne tak tuhá zima, e lidé si musí vykopat obydlí pod zemí, která přikryjí střechou ze dřeva podobně jako u křesanských kostelů...
Obdobně psal al-Marwází v
Knize o přirozených vlastnostech zvířat.
Podle perské kroniky
Země světa, § 43 měla Svatoplukova země četné hrady a pevnosti:
překlad (Havlík):
O zemi Slovanů. ...Císař Slovanů se nazývá Svatopluk. ...Mají dvě města. Wábnít (město-grad Nít) je prvním městem na východě země Slovanů. Ch.r.dáb je velké město (grad) a sídlo císaře.
Takté Ibn Mahmúd Gardízí v díle
Okrasa historie:
(Havlík):
Jejich vládce si klade na hlavu korunu a vichni ho poslouchají a konají podle jeho příkazů. Svého nejvyího vládce nazývají Svatopluk a jeho zástupce nazývají upan. A sídelnímu městu krále říkají D.ráw.t. Kadý měsíc jsou v onom městě po tři dny trhy, kde obchodují s různým zboím.
Zatímco Havlík se domníval, e označení
Wábnít není uspokojivě vyřeeno, naproti tomu Galatík výjimečně zcela logicky interpretuje
Drwáb jako velké město (Veligrad) a
Wábnít jako město Nít (Nitra).
Ibráhím ibn Jákúb v jiném případě interpretoval označení Ch.r.dát (Ghrád) jako velkou pevnost, velký hrad.
Dílo Kniha vzácných drahokamů, původně napsané někdy v roce 912 či 913 se zachovalo v pozdějím opise v podobě jediného exempláře, British Museum (sign Add 23478). Překlad jeho zprávy má několik verzí:
Dalí překlad (onka):
Nejvzneenějí a nejznámějí z nich, kterého nazývají vládcem vládců, se jmenuje Svatopluk... Má překrásné vojáky v pancířích, kteří jsou mocní i stateční. Město, ve kterém sídlí, se nazývá Darádi a v něm se konají jednou měsíčně trhy, které trvají tři dny ...
Zcela nesprávný je následující překlad čtený chybně odspodu:
Překlad (Galatík):
...v jejich zemi vládne Veligrad, úplně vykopané město, ve kterém bydlí drwáb (Veligrad). A mají v ní trh v měsíci (kalendářním) tři dny kromě toho, co dojí z mléka. A má hradby (zátity) výborné, nedobytné neobvyklé (vzácné). (On) je nazýván vládce vládců, nejstarí syn a proto král (málik).
Někteří badatelé čtou ono záhadné jméno Svatoplukova města Derváb či Dirváb, jiní Darádist nebo Darádust. V textu Gardízího Dirávat nebo Dirávet. Pokoueli se různými způsoby o jeho výklad a vycházeli z toho znění, které jejich nápadu nejlépe vyhovovalo. Zmatek zvyují vykladači, snaící se pod sloitostí textu s větím či mením násilím zkomolit k obrazu své teorie to, co se úplně nepodařilo arabským opisovačům.
Starý Veligrad jako hlavní město Moravy s metropolitním chrámem svatého Petra se pak objevuje v zápisech Jádra katalogu biskupů Moravy, výtahu ze starího moravského chronografu. S Veligradem se spojuje jak činnost slovanských věrozvěstů svatého Konstantina - Cyrila a svatého Metoděje, tak vláda Svatoplukova, dále činnost arcibiskupů Jana a Silvestra v první polovině 10. století. Pozdní tradice do Veligradu poloila sídlo krále Moravy jménem Olgus, který tam měl údajně vládnout v letech 923 - 944 (nebo 932 - 961).
Pozdějí písemné prameny
U v roce 1862 ztotonil moravský zemský archivář Vincenc Brandl Staré Město s trhovou vsí Veligrad.
Tak je Staré Město pojmenováno např. v nové správní organizaci, donedávna chybně datované rokem 1131. V roce 1141, kam je obvykle přesněji řazen vznik dokumentu, se ve známé listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka připomíná osada Veligrad (villa Veligrad), dnení Staré Město. Obdobně se setkáváme s označením "trhová ves Velehrad" (Welegrad villa forensis) v listině olomouckého biskupa Roberta ze srpna 1220, v ní se biskup vzdává desátků ve prospěch velehradského klátera ve vech jeho vsích. Obdobně lze vyčíst povědomí o někdejích správních poměrech i z listiny z r. 1228 (výčet statků velehradského klátera v privilegiu Přemysla I. Otakara), v ní se uvádí Weligrad, dříve město, nyní městys, nebo té někdejí hraditě, nyní trhová obec (Weligrad, civitas primo, modo burgus). Ve Veligradu - Starém Městě byl v té době hrad, jeho funkce ji končila a areál byl postupně zastavován.
Kdy moravský markrabě Vladislav Jindřich na počátku 13. století v roce 1205 zaloil v blízkosti Veligradu cisterciácký kláter, význam této trhové vsi, kde "trhy se konaly od nepaměti", znovu vzrostl.
Z těchto zmínek lze usuzovat na určité výsadní postavení trhové obce Veligradu, zaloené na právech posvěcených dávnou tradicí. Jednak jde o trhové právo (od 13. stol. uváděné v listinách jako staré a známé), jeho počátky sahají hlouběji do minulosti, ne svědectví dokumentů (moná a před zprávy Omara ibn Rusty), jednak o svědectví majetkových transakcí "občany" (cives) z trhové vsi Veligradu v listinách z prvních dob existence velehradského klátera. Obyvatelé trhové vsi Veligradu tedy byli svobodní lidé.
Za povimnutí stojí listina z r. 1247, kterou Oldřich Korutanský věnuje veligradskému kláteru kapli "leící na hoře u Kunovic, zbudovanou ke cti jmenované blahoslavené vdy Panny Marie, s právem patronátu a se vím přísluenstvím, jako i se vím prastarým právem..."
V roce 1257 dolo z příkazu českého panovníka Přemysla Otakara II. k přenesení trních práv z Veligradu a blízkých Kunovic na nově zaloené město na ostrově v řece Moravě, které dostalo nejdříve název Nové Město, o rok později Nový Veligrad a teprve později na počátku 14. století, kdy se jméno Velehradu vilo pro novou obec okolo velehradského klátera, ustaluje se pro Nový Veligrad název Hraditě (popř. Hraditě nad Moravou), od 17. století Uherské Hraditě.
Naposledy je staroměstské sídlitě jmenováno Veligradem v listině českého krále Jana Lucemburského z 2. března 1315 (CDM VI., č. 88, s. 61).
V listině Alberta ze Zdounek z 5. února roku 1321 se ji nazývá Starým Městem. Od této doby se původnímu Veligradu začalo říkat Antiqua civitas Staré Město, a to v protikladu k nově zaloenému královskému městu Novému Veligradu - Uherskému Hraditi. Je moné, e zde se shodou okolností velkomoravský Veligrad vrátil k dřívějímu názvu své centrální části, ne se rozrostl na velkoměsto Veligrad. By slovem civitas (hrad, hraditě) se označují lokality velmi významné, dokonce sídla králů, a naproti tomu slova urbs se pouívá výhradně pro sídlitě městského charakteru, nemusí vůbec udivovat, e pro některá z nich pouívali letopisci označení obojího, tedy urbs i civitas, kdy civitas bylo označení běnějí. Někteří dnení badatelé jsou vak názoru, e u "Antiqua civitas" nelze hledat souvislost s "antiqua urbs Rastici" Fuldských letopisů k roku 871. Prof. Vilém Hrubý se vak odvaoval vztahovat na Staré Město onen záznam fuldského letopisce, podle něho se r. 871 Svatopluk uchýlil do "starého města Rastislavova" (urbem antiquam Rastizi) - tedy do města Rastislavem vybudovaného a jím obývaného, jak celá nálezová situace ve Starém Městě naznačuje.
Uvedené označení ostatně odeznívá, jak se zdá, jetě ve středověkých listinách. Jedna z nich, datovaná sice k r. 1202, vzniklá ale a někdy v letech 1222 - 1228 nebo jetě později (v mnohých detailech odráí situaci a kolem r. 1257), píe např. o hranicích blízké vesnice Kostelany, je sahají "a k valu starého města" (usque ad vallum antique civitatis). Jde patrně o Christinův val nebo o předsunutý tzv. zlechovský val, do literatury uvedený ředitelem Slováckého muzea v Uherském Hraditi Karlem Hanákem v r. 1931. Stopy archeologicky zatím neprověřeného valu byly podle jeho pozorování patrny v terénu do vytvoření velkých drustevních lánů a údajně jsou některé úseky vysledovatelné dodnes. Zato těsně u Hanákovy linie tzv. zlechovského valu bylo archeology pod vedením Viléma Hrubého nalezeno sídlitě z 8. a 9. stol. Tato situace by zase umoňovala úvahu, e se zároveň jedná i o "onu nepopsatelnou Rostislavovu pevnost, vem odedávna známým nepodobnou" (...illam ineffabilem Rastizi munitionem et omnibus antiquissimis dissimilem venisset) a "se vemi hradbami oné krajiny" (omnia moenia regionis illius), zmíněnou ve Fuldských letopisech k událostem roku 869, kde se tedy doslova píe té o opevněné krajině, ne pouze o vlastní pevnosti.
Původní název Starého Města (Veligrad) přeel na osadu při cisterciáckém kláteře, který vznikl ve vzdálenosti 4 km severozápadním směrem od Starého Města. Obec vzniklá v bezprostřední blízkosti klátera (Velehrad) si drí jméno dodnes.
Kláter také převzal místní tradice o počátcích křesanství na Moravě a dále je rozvíjel. Proto není divu, e v kronice tak řečeného Dalimila z počátku 14. stol. je psáno, e Metoděj byl velehradským arcibiskupem. A byl to rovně Dalimil, který uvedl, e král Svatopluk po boji s císařem se navracel "do Velehrada" a Metoděj "u Velehradě křti Čecha prvého, Bořivoje kněe českého". O tři čtvrtě století později lze ji najít u kronikáře Přibíka Pulkavy z Radenína (z doby Karla IV.) výslovné tvrzení, e velehradský kláter stojí na místě někdejí moravské metropole. U tohoto kronikáře najdeme drobnou zajímavost. Podle Pulkavy byl Bořivoj pokřtěn Metodějem v r. 894 ve městě Velehradě, hlavním městě říe Moravské. Nedaleko Velehradu se údajně nalézal les zvaný Greczen. Pulkava uvedl datum minimálně o 10 let chybně, nebo Metoděj zemřel r. 884. Ovem v listině z r. 1321 (CDM VI, 134) je uveden forestarius (fořt, lesník) lesů u Buchlovic, jmenujících se Greczne.
O Velehradě se v souvislosti s Cyrilem zmiňuje té legenda Vita minor (tzv. Fejfalíkova) - F (MMFH II., 236-237) o ivotě sázavského opata Prokopa a legenda Quemadmodum (MMFH II., 292-293) z doby Karla IV., kdy Svatopluk doprovodil Metoděje do jeho chrámu "in Welegrad", co v podstatě zopakovala staročeská legenda z 15. století ivot svatých Crhy a Strachoty. V Karlově legendě o svatém Václavovi (Hystoria nova de sancto Wenceslao, MMFH II., 315) je moné se dočíst, e Bořivoj byl pokřtěn Metodějem "in civitae metropolitana Welegradensi" v kostele svatého (blaeného) Víta. O velehradské církvi se zmiňuje v souvislosti s Metodějem Augustin Käsebrot (Augustini Olomoucensis Episcoporum Olomucensium series ad 863-894, MMFH IV., 433-434). Polský historik Jan Dlugo psal v 15. století v díle Historia Poloniae libri XII (MMFH I., 244-245) o pontifikálním sídle u Velehradu, který leel při toku řeky Moravy.
Pověsti a lidová podání
Od pradávných časů se tradují legendy. Ty se vypravují, ale přímých důkazů t těchto mnohdy významných událostech větinou nemáme.
Podle lidového podání, jeho starobylost se sotva dá spolehlivě posoudit, stával údajně někde nad potokem Salakou v části polohy pitálky ve Starém Městě veliký chrám Panny Marie, snad dokonce katedrální chrám moravský. Jedna verze se týká severní ostrony, druhá verze jiní ostrony. Sondá na severní ostroně vak byla bezvýsledná, na jiní ostroně je znemoněná souvislou obytnou zástavbou.
Podle pověsti zaznamenané v 17. století stával údajně v lukách v poloze Na Zerzavici v dnením Uherském Hraditi pitál s kostelem sv. Klimenta. Svatoklimentské zasvěcení je starobylé a mohlo by odpovídat době velkomoravské.
K lokalitě U Víta se vztahujeje legenda, podle ní měl být v kostelíku sv. Víta arcibiskupem Metodějem pokřtěn kníe Bořivoj a kněna Ludmila.
Severní a západní obzor lemují zalesněné kopce Chřibů a chrání přístupy do údolí jako dokonalá přírodní hradba. Panoramatu dominuje charakteristické trojvrí, které lze pozorovat z mnoha stran jako výrazný a nezaměnitelný orientační bod na dálkové obchodní trase od Jadranu k Baltu, tzv. Jantarové stezce.
Tyto tři kopce jako tři přírodní majáky z dálky oznamovaly blízkost hlavního města velké říe.
V okolí Uherského Hraditě se traduje, e tato dominanta nad metropolí Království Moravanů zakotvila v povědomí nejen kupeckých karavan, ale zejména místního obyvatelstva a jeho potomků natolik, e se dokonce dostala do erbu, který dnes pouívají nai východní sousedé.
Nejmenuje se vak Tatra, Fatra a Mátra, ale Holý vrch, Buchlov a Modla (někdy nazývaná Barborkou podle kaple sv. Barbory na jejím vrcholu).
Výzkumy lokality Staré Město
Archeologické výzkumy
Historie archeologických výzkumů Starého Města a Uherského Hraditě
Lokality Starého Města a Uherského Hraditě vzbuzují trvalý zájem archeologů ji od poloviny 19. století.
V roce 1862 označil zemský archivář Vincenc Brandl staroměstskou lokalitu Na Valách za velkomoravskou, stejně jako z ní pocházející první nálezy, přičem se zmínil, e:
"Velehrad nikam jinam klásti nemůeme, ne kde nyní Staré Město leí".
K roku 1863 je vztahována zpráva Frantika Pluskala Moravičanského, která se týká staroměstského kostela sv. Víta.
První skutečné odkryvy mající charakter archeologických výkopů byly na půdě Starého Města uskutečněny v 70 a 80. letech 19. století. Jsou spojeny se jmény staroměstského učitele a archeologa Julia Jeronýma Christina (18681870), kněze Frantika Přikryla (18761887), kněze Julia Vychodila, Jana Nevěřila, revírníka Arnota Matzenauera, učitele Josefa Homoly (18801885), doktora F. Koeluhy a Frantika Myklíka (18881889). O nálezy Christinova nástupce ve staroměstské kole Frantika Myklíka se začal zajímat té přední reprezentant moravské archeologie Inocenc Ladislav Červinka. K dalím badatelům přelomu 19. a 20. století patří Ignác Tkáč, doktor Martin Kří a Bartoloměj Hanák.
Druhá etapa archeologického bádání je ve Starém Městě spojena předevím se jménem učitele, muzejníka a amatérského archeologa Antonína Zelnitia, který kolem sebe soustředil skupinu dobrovolníků (K. Hanáka, A. Horsáka, J. Kočie, E. Lepku a V. Hrubého).
Posléze se také podařilo přilákat "Na Valy" čelné představitele prvorepublikové archeologické vědy nejprve veletinského rodáka, významného slavistu a univerzitního profesora Lubora Niederla (1927) a s jeho přispěním i ředitele státního Archeologického ústavu Karla Buchtelu a pak Jaroslava Böhma a nakonec i americké badatele V. J. Ferokese a R.V. Ehricha (1928). Ti se dokonce účastnili i samotných odkryvů. K dalím veličinám meziválečné archeologie, zajímajících se o velkomoravskou problematiku Starého Města patřil i německý badatel Karl Dinklage. V roce 1942 byly archeologické výkopy ve Starém Městě na tři roky přerueny.
Počátek třetí etapy archeologického terénního výzkumu můeme ve Starém Městě přiřadit k roku 1948. Na místo vedoucího archeologa tehdy nastoupil čerstvý absolvent brněnské univerzity, bývalý učitel Vilém Hrubý. Pod jeho vedením byl v roce 1949 v lokalitě Na Valách učiněn objev, který se nesmazatelně zapsal do dějin naí archeologie. Při pokračujícím výzkumu pohřebitě dolo k odkryvu negativní výplně základových rýh sálového kostela s podkovovitou apsidou, co představovalo objevení prokazatelně první zděné architektury z doby Velké Moravy u nás. (Resp. druhé. Dříve objevený kostel v Modré u Velehradu v roce 1911 Janem Nevěřilem v tu dobu toti jetě nedisponoval důkazy, e se jedná o kostel z 9. století). Výsledky své práce zveřejnil Vilém Hrubý v monografii: Staré Město - velkomoravský Velehrad.
K zásadní změně ve strategii archeologických výzkumů na půdě Starého Města dolo v roce 1976. Byla důsledkem roziřující se bytové a investiční výstavby, která zasáhla velké plochy zahrad a polí, často v intravilánu obce. Poslední výzkumy jsou spojeny se jménem Doc. PhDr. Luďka Galuky, CSc.