Hlavní menu
Novinky
17.11.2019: Biskup Ota
27.10.2019: BiskupovéBiskupové Gotpold a Fridrich a také biskupský číník Arnot.
15.09.2019: lechtičnaVratislava, manelka Kojaty z Mostu.
Poslední komentáře
Sociální sítě a ostatní
|
Zánik údělného systému na Moravě
Autor: Jan kvrňák . Vydáno dne 13. 03. 2011 (8744 přečtení)
Závěr namísto úvodu
Namísto úvodu netradičně nastolím svoji tezi, kterou se následně v této práci pokusím obhájit.
Údělný systém na Moravě 11. a 12. století (jako nedílná součást rozdělení celé země mezi Přemyslovce), byl natolik labilní a pro nikoho z vládců, jak na Moravě, tak i v Čechách vyhovující, e se tento systém mohl kdykoli rozpadnout (nakonec se tak stalo a na přelomu 12. a 13. století).
Břetislavův seniorát a úděly, nebo Břetislavův seniorát vs. úděly?
Podle toho, co popisuje Kosmas (jinou interpretaci událostí poloviny 11. století nemáme), Břetislav jednorázově rozdělil celou zemi mezi své syny (budoucí obsazení praského biskupství jedním z nich lze také povaovat za rozdělení země nebo moci v zemi): Aby mezi mými (tj. Břetislava I.) syny nebo vnuky vdy první dle stáří obdrel právo a stolec v kníectví, a vichni jeho bratři nebo kteří jsou z panovnického pokolení, aby stáli v jeho posluenství. Rozdělení země je popsáno Kosmou o několik stran dále: Vyjel nový kníe, aby uspořádal nové panství moravské, které někde otec jeho mezi syny své rozděliv, polovici byl dal Vratislavovi, druhou polovici Konrádovi a Otovi, Jaromír pak oddaný učení jetě mekal ve kolství. Seniorát v podání Kosmy sice řeí podřízenost mladích Přemyslovců nejstarímu, ale vůbec neřeí dalí přerozdělování země mezi syny a vnuky Břetislava I. Je moné, e si Břetislav představoval po smrti kadého z vládců kníectví (tj. vrchního kníete a vládců na Moravě) nové přerozdělení země právě vrchním kníetem, tak jak to provedl Vratislav během svého nástupu v roce 1061. Tehdy se ujal vrchní vlády a vlády v Čechách. Uvolněné Olomoucko předal Otovi, Konrád nyní vládl celému jinímu údělu. Z hlediska Vratislava lo zřejmě o jediný státnický krok, kdy se drel seniorátu (pokud ten tak opravdu vypadal), zbytek jeho vlády byl zcela odliný.
Princip přerozdělování Moravy se později ovem vymkl praským kníatům z kontroly, a to v okamiku, kdy na Olomoucku začínají vládnout dědičně potomci Oty Olomouckého a na Brněnsko-Znojemsku potomci Konráda.
Vzniká tak mocenská nerovnováha a zcela zřetelné pnutí mezi jednotlivými větvemi. Zatímco moravtí Přemyslovci se řídí systémem, který vzdáleně připomíná primogenituru (neznáme ovem přesně formu vlády v obou údělech, zdá se, e v případě více bratrů vládli oba ve shodě společně, s nadřazením toho starího), o určování vrchního kníete rozhoduje stále seniorát. Seniorát je ovem pro moravské Přemyslovce dvousečnou zbraní vlastní dědičně část země, ze které mohou sebrat vojsko k podpoření svých práv na vrchní vládu nad kníectvím (toto právo mají zajitěno právě seniorátem). Naopak Vratislavova dynastická linie nemá ádné důleité panství ve svém drení a ani seniorát, vzhledem k věku Vratislavových synů (a vnuků), jim není příli milostiv. Praský kníe si to dobře uvědomuje a snaí se moravské údělníky podřídit buď po dobrém, nebo po zlém (extrémním příkladem je vyhnání některého z údělníků a přidělení jeho země někomu ze synů a vysněných nástupců na praském stolci), donutit ho k poslunosti přítomné, a předevím budoucí, kdy by se moravský kníe vzdal svých nároků na vrchní vládu ve prospěch nadiktovaného kandidáta.
Praská kníata měla pádnou argumentaci: Pokud ovem Břetislav jako kníe mohl rozdělit zemi na několik částí (úděly vytvořené ad hoc, ostatně jako kterékoli jiné úděly té doby počínaje Hradeckem Břetislava (II.) a konče pro potřeby této práce Plzeňskem a Budyínskem Václava (I.), jeho následovník mohl učinit to samé, anebo mohl učinit úplný opak zemi zase scelit. Zřejmě v podobných mylenkových konstrukcích přemýlela vrchní česká kníata a tímto způsobem obhajovala svoje konání, které bylo namířeno proti příbuzným na Moravě.
Neméně pádnou argumentaci měli vládci na Moravě: věrnost nejstarímu Přemyslovci je důleitějí ne rozdělení země (Kosmas klade důraz na poslední slova Břetislava, rozdělení Moravy zmiňuje spíe mimochodem, pro objasnění sporů mezi Přemyslovci). Pokud nevládne nejstarí Přemyslovec, v duchu seniorátu mu nemusí být ani se svojí zemí věrni, jako tomu, kdo překračuje zemské právo. Lpěním na seniorátu se moravtí Přemyslovci snaí udrovat status quo, který je výhodný předevím pro ně, a u je jakkoliv v rozporu s plány zesnulého Břetislava I.
Cassus belli byl naprosto jasný.
Historie bojů mezi praskými a moravskými Přemyslovci.
První, kdo se pokusil Břetislavem vymylený systém poruit, byl jeho prvorozený syn Spytihněv I., a to ji krátce po nastoupení na stolec. Není třeba rozebírat tzv. hrutovský incident, kdy Spytihněv pozajímal Moravany. Není důleité, zda zajal politickou reprezentaci země, anebo pouze druiníky svých bratrů. Jeho dalí kroky směřovaly jasně proti zájmům a právům mladích bratrů. Vratislav před Spytihněvem utekl do uherského království, zbývající dva bratry odvlekl do Prahy, kde se stal Konrád vrchním lovčím a Ota magistrem kuchyně.
Jako pokus o poruení testamentu Břetislava I. lze povaovat chování Jaromíra (Gebharda) v roce 1061. Kdy se dozvěděl o smrti Spytihněva, odeel z učení a přijel do Prahy v naději, e při přerozdělování Moravy získá také svoji část. Tehdy ovem Vratislav bránil dědictví svého otce (o několik let tomu bude zcela jinak). Jaromíra nechal násilně vysvětit na jáhna. Zatrpklý Jaromír se svými následovníky ovem po tomto incidentu uprchl do Polska (později se jeho názor také změní a o biskupský stolec bude stát).
Na první pohled nevypadá vytvoření (nebo obnovení) olomouckého biskupství jako krok k lepí kontrole Moravy praským kníetem. Na Moravě by přeci vznikl dalí (by slabý) mocenský činitel, namísto toho, aby církevní záleitosti Moravy byly kontrolovány z Hradu biskupem. Z Vratislavovy strany lo zřejmě o první poruení systému jeho otce. Ukrojením Moravy z praské diecéze oslaboval budoucí vliv Jaromíra, který se snad měl stát praským biskupem. Vratislav se i pokusil zabránit volbě Jaromíra biskupem, nabídl vlastního kandidáta, od kterého se nedal čekat nějaký vzdor kníecí politice. Pro spojený odpor bratrů a lechty Vratislav neuspěl. Soupeření mezi bratry ovem pokračovalo i nadále, a to v politické (Jaromírova snaha o zruení olomouckého biskupství v kontextu výe uvedeného byla i politickou snahou), ale i spirituální rovině (Vratislavovo přestěhování centra moci z Hradu na Vyehrad).
V prosinci 1067 umírá praský biskup ebíř, Vratislav chce nyní prosadit svého kaplana Lance, pocházejícího ze Saska, namísto Jaromíra, který byl pro toto místo předurčen (snad to bylo i slíbeno a dolo i na přísahy). Proti Vratislavově snaze se vzepřela iroká koalice jeho bratrů a předních velmoů a Vratislav svůj plán neprosadil.
Po smrti Oty I. v roce 1087 nedolo k přerozdělení Moravy, Vratislav si Olomoucko ponechal a později jej udělil svému synovi Boleslavovi (který nebyl nejstarí ani z Vratislavových synů!). Vdova po Otovi Eufemie se svými nedospělými syny Svatoplukem a Otou (Černým) se uchýlila před Vratislavem na jediné místo, kde mohla čekat podporu, ke Konrádovi, který byl navíc podle seniorátu nástupcem Vratislava.
Vratislav to chápal jako nepřátelský krok a rozhodl se pokořit svého ji jediného bratra (v červnu 1090 umírá Jaromír). Sen českého krále o nastolení vlastních pořádků (nástupnictví někoho z vlastních synů a kontrola Moravy takté ve Vratislavově linii) se rozplynula před Brnem. Díky rozepřím opustila Vratislavovo vojsko značná část předevím mladích a méně urozených bojovníků, vedených Vratislavovým prvorozencem Břetislavem (II.). Vratislav se nyní musel smířit s Konrádem a slíbit mu nástupnictví po sobě (v duchu seniorátu), co se i v roce 1092 stalo.
Konrádovu vládu můeme chápat jako ideální stav z hlediska moravských Přemyslovců. Vrchním kníetem je nejstarí z rodu (nadto jetě původní vládce na Moravě), Olomoucko je vráceno synům Oty I. a jiní část Moravy kontrolují synové Konráda.
Větinu své vlády Břetislav II. zachovával stávající mocenský stav. V roce 1097 nakrátko nechal zajmout Oldřicha Brněnského (vůbec poprvé tak praský kníe zajal kníete moravského) a k fatálnímu činu směřujícímu vůči dikci seniorátu se odhodlal v roce 1099.
O Velikonocích poádal Jindřicha IV., aby udělil lenní praporce za české země jeho bratru Bořivojovi s tím, e se právě Bořivoj stane českým kníetem po smrti Břetislava II. Císař tak učinil.
Co to znamenalo? Břetislav obeel jak seniorát (nejstarí byl v tu chvíli Oldřich, vládce v Brně), tak i postup nastolování kníat, kde volba (ta měla být díky zpřesnění seniorátem spíe formální) měla vdy předcházet dodatečnému potvrzení císařem v podobě lenního slibu českého kníete a předání lenních praporců králem (císařem). Břetislav tím zřejmě sleduje zajitění nástupnictví pro svého stejnojmenného syna, které by mu měl zprostředkovat právě Bořivoj (a jen na okraj Břetislav se skutečně později pokusí získat kníecí stolec, to se bude psát rok 1130, kníetem bude jeho strýc Soběslav a jeho snaha ho nakonec bude stát ivot).
Podvedeni se mohli cítit jak četí velmoi, tak i moravtí Přemyslovci. Nevíme ovem o ádném výraznějím odporu v řadách lechty, věrnost Břetislavovi a jeho řeení zachovali i olomoučtí bratři (snad jim vyhovovalo přeskočení Oldřicha).
Oldřich se svým bratrem Litoldem se ale s nastalou situací rozhodně nehodlali smířit. S tím Břetislav počítal a při taení roku 1099 vyhnal oba své bratrance z Moravy a uvolněný úděl předal právě Bořivojovi. Boje ovem pokračovaly i nadále, oba vyhnaní Přemyslovci nalezli útočitě v Rakousích a odtud napadali Moravu. Odtud je vyhnal ve svém posledním válečném taení Břetislav. Na konci roku 1100 je zavraděn a jeho nástupcem je skutečně Bořivoj.
Ten ovem nedokáe zabránit návratu Oldřicha a Litolda na Moravu a Oldřich následujícího roku táhne do Čech získat kníecí titul a stolec. U Malína se setkává s vojskem Bořivoje, ale sem se na pomoc blíí olomoučtí údělníci. Proto se Oldřich s Litoldem rozhodují k ústupu. Bořivojovi se ji nepodaří syny Konráda vypudit z Moravy, ale pro tuto chvíli vítězí potomci Vratislava.
V roce 1105 zahájil svůj odboj Svatopluk, při taení na Prahu nezískal podporu české lechty (podpora polského a uherského krále nebyla rozhodující) a musel se vrátit zpět do Olomouce. Bořivoje se mu podařilo sesadit a o dva roky později a jako druhý z moravských údělníků a první z nich se násilně stal českým kníetem. Jeho bratr Ota (Černý) u Donína ubránil kníectví před vojskem Bořivoje a Svatopluk vládl 2 roky a do své násilné smrti u Hlohova.
Ačkoliv Svatopluk zřejmě (za přísah Přemyslovců a snad i velmoů) slíbil nástupnictví Vladislavovi, jetě mimo území kníectví zvolilo vojsko (zřejmě sloené předevím z bojovníků olomouckého údělu) kníetem Otu. Ota neuspěl nepřesvědčil české předáky o právoplatnosti své volby. Kníetem se stal Vladislav, a i kdy jeho volbu Ota uznal, na několik let se ocitl ve vězení.
V této chvíli mají navrch pratí Přemyslovci. Moravtí sice drí své úděly, ale nekonají ádné válečné akce, zřejmě mimo ně jdou i změny v kníectví (změny na trůně: Bořivoj a Vladislav I.), ačkoliv to nelze říci zcela jistě kvůli Kosmově skouposti na události této doby (důvody obezřetnosti k tomu, co píe, vysvětlil v předmluvě ke 3. knize). V letech 1115 a 1123 vládne na Znojemsku Soběslav, nejmladí syn Vratislava I.
Ota Černý po předchozích komplikacích získal slib nástupnictví po Vladislavovi, ten se ale smířil se svým bratrem Soběslavem, a ten se stal v roce 1125 kníetem. Otovi ji podruhé utekl kníecí stolec a nyní si to nenechal líbit. Získal podporu říského krále Lothara a společně vpadli do Čech. U Chlumce bylo říské vojsko Soběslavem rozpráeno a Ota je zde zabit.
Dokud Soběslav il a vládl, situaci měl pod kontrolou. Podařilo se mu přimět velmoe k volbě svého syna Vladislava. Řeil i situaci na Moravě, Konráda (II.) Znojemského zajal a Vratislava Brněnského vyhnal. Olomoucko získal po smrti Václava (syna Svatopluka).
Od jara do podzimu 1130 Soběslav I. vládne úplně nad celým kníectvím, jako první kníe od dob Břetislava I. Nerozhodne se ale tento systém zruit (pohnutky nejsou známé). Namísto toho se postupně smiřuje s moravskými Přemyslovci Brněnsko vrací Vratislavovi v roce 1130 (zmíněný podzim), Znojemsko Konrádovi v roce 1134. Olomoucko uděluje svému synovci Lupoldovi (syn Bořivoje II.) v roce 1135, ale za dva roky ho vyhání, a to na úkor svého prvorozence Vladislava.
Olomoucko tím pádem získává (zamýlený) nástupce praského stolce tento model zřejmě zahájil v údělném období Vratislav I. Boleslavem, kromě Soběslava I. v něm bude pokračovat Vladislav a zřejmě i Soběslav II.
Rozhodnutím českých velmoů Vladislav přiel jak o české kníectví, tak i o Olomoucko. Kníetem byl zvolen jeho bratranec Vladislav (syn Vladislava I.) a ten ho vyhnal i z Olomouce, kam dosadil navrátivího se Otu (III.) Dětleba. Vladislavův čin by se dal srovnávat s počátky vlády Vratislava (co se týče ústupků od samovlády), kdyby se nezbavoval zároveň v tom okamiku svého největího konkurenta.
Nakonec se největím konkurentem ukázal Konrád II., který se spojil s ostatními údělníky (Vratislav a Ota III.) a mladími Přemyslovci, část lechty ho prohlásila českým kníetem. V bitvě u Vysoké v létě 1142 Konrád vítězí, ale nedokáe ji dobýt praský hrad a je donucen ustoupit před říským vojskem. Celé povstání končí smírem údělníci slíbí Vladislavovi věrnost, uznají ho kníetem a ten jim ponechá jejich země.
Kdy je v roce 1159 zajat Ota III. Dětleb, Vladislav si Olomoucko ponechá a později ho přenechá svému prvorozenému synu Bedřichovi (1163 1169) a poté Svatoplukovi (1169 1173).
Dalí změny na ose Praha Olomouc znamená rok 1173. Kníetem se stává Soběslav II. a vládcem v Olomouci Oldřich.
V roce 1077 byl kníetem Soběslavem odstraněn z olomouckého údělu jeho bratr Oldřich (poté umírá), důvěrník Fridricha Barbarossy, a jeho místo získal dalí z bratrů, jménem Václav.
Z bojů mezi Vladislavovci a Soběslavovci těil poslední mocný moravský Přemyslovec Konrád Ota. Za dřívějí podporu získal ke svému Znojemsku i Brněnsko, po vyhnání Oldřicha zřejmě ádal i Olomoucko. To Soběslav II. nepřipustil, a navíc zpochybnil i drbu Brněnska a záhy se rozhodl Konráda Otu potrestat. Moravský vládce ale útok z Čech dokázal odrazit a jetě plenit na Olomoucku. Poráka Soběslava mu přinesla jen komplikace, nakonec byl poraen a sesazen Vladislavovcem Bedřichem (za pomoci bojovníků Konráda Oty).
Konrád nepochybně ádal Olomoucko po novém kníeti Čechů, ale nezískal jej.
V létě 1179 se poprvé v pramenech objevuje Bedřichův nevlastní bratr Přemysl a poprvé v českém prostoru titul moravského markraběte. Co se týče pojmu markrabě z Moravy, nikdy nepůjde v případě Přemysla přesně definovat, zda lo pouze o jiné označení vládce v Olomouci s větí závislostí na praském ústředí, nebo zda se za tímto titulem skrývalo něco více nároky na celou Moravu, mezistupeň mezi kníetem a Konrádem Otou, jako vládcem jednotlivých dílů Moravy. Těko říct.
Konrád Ota ovem s rozhodnutím Bedřicha spokojen nebyl a stále usiloval o zisk Olomouce. V létě roku 1182 (40 let po Konrádovi II.) zvolila část české lechty kníetem Konráda Otu. Bedřich uprchl do Říe, kde poádal o pomoc Fridricha I. Barbarossu. Ten oba znesvářené Přemyslovce poznal do Řezna, kde rozhodl o dalím osudu českého kníectví Bedřichovi ponechal Čechy, Konrádovi Moravu (Bedřich s Přemyslem ztratili v jeho prospěch Olomoucko). Konrád Ota se od této chvíle nazývá markrabětem (opět nevíme, zda se ten titul vztahoval pouze k Olomoucku, nebo celé Moravě).
Výsledek ovem nikoho neuspokojil Bedřicha pro jeho ztrátu, Konráda proto, e u sahal po prestinějím titulu. Nepřátelství tedy pokračuje, v roce 1185 Přemysl útočí na Moravu a u moravských Loděnic vítězí, ovem vítězstvím Pyrrhovým. Následujícího roku se ve středočeském Kníně Bedřich s Otou domlouvají na míru, zachování stávajícího rozdělení kníectví a také na nástupnictví.
Konrád Ota v duchu dřívějích dohod v Kníně nastoupil na kníecí stolec po smrti Bedřicha v roce 1189. A jeho dvouletá vláda byla podobná, jako v případě jeho předka Konráda I. Na Olomoucko se vrátili Vladimír a Břetislav, synové bývalého dritele Olomouce Oty III. Dětleba. Během své římské výpravy (na které Konrád Ota zemřel) spravoval kníectví druhý nejstarí Přemyslovec, syn Soběslava I., Václav. Ten také, jako Václav II., se ujal vlády poté, co se v Čechách rozířila zpráva, e Konrád Ota zemřel.
Konrádem Otou vymírá znojemská (konrádovská) větev Přemyslovců. Tím pádem se vynořuje otázka, co dále s jihozápadní Moravou. Václav byl velmi rychle svren Přemyslem a neměl monost tento problém vyřeit (nevíme ani, zda za své vlády na Moravu zavítal).
Kdy biskup Jindřich Břetislav zjednával svým příbuzným kníectví, měl Přemysl získat Čechy a jeho bratru Vladislavovi Jindřichovi Moravu. I v dalích pramenech se Vladislav objevuje jako markrabě, i kdy nemohl ovládat Olomoucko, kde stále doívala původní přemyslovská větev.
Přemysla stála podpora protitaufské opozice v Říi kníecí stolec, který získal s podporou jiného Přemyslovce, Spytihněva, právě biskup Jindřich Břetislav (léto 1193). Vladislav Jindřich pravděpodobně svého bratra nepodpořil, ale vůbec si tím nepomohl. Na jaře roku 1194 vytáhl kníe-biskup na Moravu, podrobil si ji, zajal Vladislava Jindřicha, kterého odvlekl do Prahy, na Brněnsko dosadil Spytihněva a Svatopluka a Znojemsko si ponechal Jindřich ve své správě.
Jeho akce by se mohla chápat jako dalí obnovení údělného systému, kdyby odsunutí moravtí Přemyslovci získali otcovské dědictví. Starí bádání vidí v dvou nových vládcích syny Vratislava Brněnského, nyní se prosazuje názor, e lo o vnuky Vladislava II.
V tomto okamiku u je brněnský a znojemský úděl v rukách nemoravských větví (pokud jsou Svatopluk se Spytihněvem syny Vratislava Brněnského, tak tyto závěry neplatí, zisk Brněnska se posune a do doby, kdy u doba konkurenčního boje praských Přemyslovců skončila) přemyslovské dynastie, které mezi sebou rivalizují a válčí, nicméně rozhodují o osudu jihozápadní Moravy, pouívají starí markraběcí titul nebo přímo kontrolují tuto část země. Dalo by se říci, e zde (ji od smrti Konráda Oty) údělný systém, takový, jaký se vykrystalizoval v druhé polovině 11. století, neexistuje. Úděly jsou přidělovány tomu, koho je zrovna třeba odměnit a zabezpečit podobně jako Hradecko Břetislava II., atecko a znovu Hradecko Soběslava I. aj. (pratí Přemyslovci se snaili i dříve takto vyuívat moravské úděly, ale vdy to bylo proti právům a zájmům větví Oty a Konráda). Při srovnávání s Hradeckem, ateckem aj. existuje ale jeden zásadní rozdíl dědictví údělného věku: tradice, úřední aparát, jiný vývoj lechty. Tím vím se moravské úděly lií od krátkodobě vytvořených údělů v Čechách.
V olomoucké části umírají poslední údělníci na počátku 13. století. Tím pádem vítězí v souboji praských kníat, větví Vratislava, s moravskými údělníky, potomky Konráda a Oty, praská strana, která nyní můe reorganizovat Moravu (ale i Čechy) podle svých přestav. Kníectví s úděly se mění na království s podřízeným markrabstvím se specifickým dualismem vlády.
Konečný závěr
Jak se snaím výe prokázat, seniorátní systém nikoho neuspokojoval a Přemyslovci vzájemné rozpory řeili mnohem častěji boji neli mírovým jednáním a pokojným souitím.
Jiný systém se podařilo vybudovat a Přemyslovi I., a to dílem promylenou politikou, kdy se snail opatrně odsouvat své protivníky, kteří trvale ztráceli svůj vliv a svoji moc (Siffrid, případ Děpolticů byl sloitějí), a také budováním nového systému vlády (království, primogenitura), dílem i díky náhodě (vymření větiny linií moravských vládců, nenarození muského potomka Vladislavu Jindřichovi).
Celý článek |
Komentáře: 20 |
Přidat komentář |
Záloky:

|
Nae knihy
Přemysl Otakar II.
Závi z Falkentejna
Kalendář ermířských akcí
Kalendář
<<
Leden
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| | | | 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
31 |
|