Zawisza Czarny Garbowski z Garbowa, česky Závi Černý se narodil okolo roku 1375 +/-5 let, v rodině konarskosieradského purkrabího Mikolaja (Mikuláe) z Garbowa (někdy bývá uvedeno jméno Biernat) a jeho manelky Doroty.
Nejslavnějí ze slavných, nepřemoitelný, vzor rytíře, neporaený turnajník, těmito a podobnými přízvisky bývá označován mu, který svého času proslavil Polsko tak, jako málokterý jiný. V naich dějinách ho můeme srovnat s panem Janem z Michalovic nebo panem Plichtou ze irotína, rytíři, kteří sto let před ním dobyli Evropu podobným způsobem jako on a v evropských pak s panem Guillaumem le Marechalem, Rolandem, Ullrichem z Liechtensteinu či Godefroyem z Buillonu.
Podle kroniky Adama Bonieckiego se neznámý majitel vsi a pravděpodobně i tvrze či hradu Garbow oenil v první polovině 14. století s dcerou Marcina z Opatkowic i Grodziny (dnes se jmenuje Grudzyna). Rodina měla tři děti, Mikuláe, Marcisza a Albětu.
Mikulá zdědil po otci Garbow, Marcisz po matce Grodzinu a Alběta se vdala za mazowieckiego vévodu Andrzeje Ciolka (měli vzdělaného syna Stanislava, který byl ve své době známým zaměstnancem dvorní kanceláře v Krakově).
Mikulá byl tzv. konarsko sieradzkým purkrabím. Tato funkce byla ojedinělá, údajně byl tento post jen ve třech vojvodstvích, kromě samotné funkce purkrabího obnáel jetě chov koní, pravděpodobně jakási obdoba třeba dneního kladrubského chovu u nás. Kromě toho vlastnil také 50 lánů pole, nebyl tedy zrovna chudý.
Měli spolu tři syny, Závie zvaného Černý, Jana zvaného Farurej a Petra zvaného
Kruczek (Kudrnáč, Černovlasý).
Jak vidno, vechny tři bratry spojovala přízviska, která nám signalizují jejich poznávací znamení. Z největí pravděpodobností měli tmavé vlasy a moná i snědí ple, na co by ukazovalo zejména přízvisko Jana, Farurej toti znamenalo něco jako Egypan.
To by vyvracelo dřívějí domněnku, které se drel i Sienkiewicz, e Závi byl pojmenován Černým podle své černé zbroje.
O dětství Závie není doloeno z písemných dokumentů nic.
Jedna z pověstí vak praví, e slavný italský mistr boje Ippolito se na svých cestách snad na sever k Řádu německých rytířů, ubíral přes Polsko a byl poblí Garbowa přepaden lapky. Závi jel s bratry náhodou kolem, vichni se okamitě vrhli na pomoc a v boji proti přesile mu zachránili ivot. Ippolito byl známý učitel, ke kterému jezdila na výcvik spousta evropských lechticů mimo jiné také budoucí křiácký velmistr Ulrich, jen povede válku proti Polsku a nakonec padne v bitvě u Grunwaldu.
Mikuláovi synové touili stát se slavnými rytíři a vydobýt si nehynoucí slávu, a proto s radostí uvítali nabídku, kterou jim Ital z vděčnosti jako pravý rytíř udělal.
Zůstane u nich dva roky a vycvičí je v excelentní bojovníky.
Trénink byl opravdu tvrdý, jeho svěřenci museli zvládnout náročné posilovací cviky jako vzpírání různým druhů břemen, skoky přes překáky, skoky do sedla ve zbroji bez pomoci třmenů, plavání se zátěí, přetahování lanem, házením břemen a jiné cviky zaměřené na fyzickou kondici.
Nácvik boje s mečem pak přicházel vdy na konec, kdy u byli dostatečně unavení a pouívalo se k němu k němu několikanásobně těích kousků, ne kolik váil skutečný meč.
Pro nácvik různých technik úderu zabudoval trenér do země kůly, které se museli budoucí turnajníci naučit roztínat a přetínat jedinou ránou a to jak pěky, tak z koně.
Kromě toho je Ippolito naučil klasickým turnajovým dovednostem, jako byla práce s kopím. Při závěrečné zkouce se pak bratři utkali se svým učitelem. Jan i Petr svému mistrovi podlehli, ale Závi prokázal svůj výjimečný talent a Ippolita porazil.
Po roce 1390 se Závi s bratry snad díky protekci některých příbuzných dvořanů ze Sandoměře objevuje v Krakově a na jednom z četných turnajů pořádaných u příleitosti různých diplomatických jednání pravděpodobně získává i rytířské ostruhy.
Záviův otec umírá roku 1391 a později roku 1400 se jeho matka Dorota, která jako dědička panství Garbow spravuje, zříká rodinného majetku ve prospěch svých třech synů.
Okolo roku 1397 se Závi ení ze sestřenicí krakovského biskupa Piotra Wysza Barbarou, pocházející z Radolina ve Velkopolsku, tvrdí se, e lo o manelství z rozumu, ale to tehdy bylo běné. I kdy Závi nebyl chudý, jeho roční příjem nepřekročil 100 hřiven a ivot rytíře se pohyboval v jednotkách cca: oř =10, zbroj = 7, přílbice = 4 a pás = 6 hřiven, musel ivit taky minimálně jednoho koně navíc a nějakou mení druinu 23 kopiníky. Potřeboval peníze a dělit se z bratry o Garbow na tři díly bylo pravděpodobně hodně málo. Proto by na jeho manelství z rozumu nebylo nic neobvyklého.
Biskup Wysz budoval svou kariéru v letech 13931397, a to velmi svědomitě jeho příjmy údajně předčily i ty královy. Byl to tedy velmi činorodý politik a je moné, e se u něj Závi přiučil i věcem, které později bohatě vyuil při své diplomatické činnosti. Lze se jen dohadovat, ale je moné, e Závi působil nějaký čas přímo v jeho slubách. Je toti známo, e později ovládal latinu i němčinu, pravděpodobně i maďartinu a spoustu vědomostí mohl získat právě zde, přímo u zdroje
Co dělal Závi mezi lety 1397 a 1403 nevíme, ale některé prameny uvádějí, e spolu s jinými námezdnými rytíři z Polska působil na Moravě ve slubách markraběte Prokopa a vedl zde zákodnickou válku proti olomouckému biskupovi, stojícímu na straně markraběte Jota. Pravdou je, e po zajetí Jana Rogally, jednoho z polských loupeivých kondotiérů, který přebýval na moravském ostýně a pořádal kořistné výpravy taky domů do Polska, vyprosil mu Závi u krále Vladislava Jagiella roku 1403 milost.
Znamená to tedy, e pravděpodobně Rogallu dobře znal a zároveň musel mít u tehdy vliv na samotného krále nakolik to vak bylo příbuzenstvím s biskupem Wyszem a nakolik Záviovou osobou, lze se opět jen dohadovat.
Po roce 1403 se Závi v zápisech neobjevuje, je dosti pravděpodobné, e opět působil v něčích slubách a sbíral zkuenosti, moná znovu na Moravě, moná e se u ale objevil na dvoře krále Zikmunda, který okolo sebe shromaďoval známé rytíře touící po slávě na bitevním poli a dokazoval tak, e je synem císaře Karla IV. a vnukem krále Jana.
V českých zemích byla tehdy u rytířská doba spí za zenitem, já osobně vidím příčinu postupného úpadku jednak ve zranění krále Karla a tedy následné nechuti pořádat turnaje bez monosti se jich zúčastnit a jednak v osobě Václava IV., která se rytířskému ideálu přibliovala spíe lovem a poráením sudů s vínem, ne dobýváním slávy na turnajích.
A pro rytíře jako byl Závi byl právě dvůr krále Zikmunda to pravé.
Je ale moné, e u tehdy započal svou diplomatickou misi, snad jako nějaký stálý emisar nebo jeden z nich u dvora uherského krále, měl okolo 30 let, byl vzdělaný a byl tedy vhodným kandidátem. Svědčilo by pro to, e Závi nikdy nebyl obdarován územím od Zikmunda, i kdy si ho král velmi váil pro jeho rytířství. Zikmund toti rád své oblíbence obdarovával majetkem sebraným naopak těm, co se mu znelíbili.
V roce 1408 uspořádal Zikmund velkou výpravu do Bosny, kterou chtěl ovládnout, poněvad si na ni činil po smrti královny Alběty, matky jeho manelky Marie nárok. Byl ale odmítnut, podařilo se mu vak přesvědčit papee Řehoře XII., e jde o výpravu proti nepřátelům víry a ten následně vyhlásil kruciátu.
V jeho armádě se výpravy zúčastnilo mnoho rytířů z různých zemí a také z Polska, mezi nimi nechyběl ani pan z Garbowa se svými bratry, v té době u známý rytíř.
Těko říct, zda Závi a jiní křesané věděli, e se jedná o výpravu proti křesanům, jisté je, e mnoho z nich zde získalo válečnou slávu. Rok nato zaloil král Zikmund dokonce rytířský řád draka, aby si oblíbené rytíře zavázal a ukázal světu, e jeho dvůr je ten, kde má rytířství zelenou.
Je rok 1410 a začíná se schylovat k velké válce s Řádem německých rytířů.
4. března se v Nowym Korczynie setkává Závi s králem Vladislavem, kancléřem Zbignievem z Brzezia a podkancléřem. Jde o setkání s tajným záměrem, zřejmě se jednalo o tom, jak celý konflikt vidí Zikmund. Zikmund se nakonec jak známo postavil na stranu Řádu, a tak poltí rytíři včetně Závie opustili jeho dvůr i přesto, e se je snail přísliby a dary zadret, jak píe Dlugosz a spěchali domů do Polska do války pod korouhvemi svého krále.
A tak 15. července ve velké bitvě u Grunwaldu a Tannenberka stojí Závi na bitevním poli v čele předkorouhevního houfu hlavní velké královské korouhve, tedy na nejčestnějím místě.
Bitva sama je jednou z největích rytířských bitev středověku, trvá okolo 10 hodin a mnoho rytířů se v ní předvede v tom nejlepím světle. Pověsti jsou různé, podle některých je to sám Závi, který v kritickou chvíli, kdy padla královská korouhev, vede protiútok na její zpětné získání a umístění na původní místo. Podle jiných vlastní rukou v osobním souboji zabije uherského pána Gyulu bojujícího v německých slubách, který s ním měl osobní spor.
Nedlouho poté se v rytířské bitvě pod hradem Koronowem, kterou poltí rytíři řadí v čestném významu jetě před Grunwald, vyznamená také Záviův bratr Jan.
V následujícím roce se Závi účastní rokování s poselstvem krále Zikmunda a v roce 1412
je přítomen jako diplomat rokování obou králů ve Staré Lubovni a hlavně setkání tří králů v Budíně, kde je kromě Jagiella, Zikmunda a bosenského Tvartka II. přítomno 14 kníat, 200 hrabat, papeský legát, tři arcibiskupové, 1500 rytířů s 3000 panoů. Přijeli také turečtí poslové a poslové tatarského chána. Na předměstí bylo údajně ustájeno na 40 000 koní.
Na počest setkání byl uspořádán velký rytířský turnaj. Nejlépe si v něm podle Dlugosze vedli Poláci a hlavně bratři Závi a Jan z Garbowa.
V letech 14131414 se účastní jak mise u Zikmunda, tak verbování nájemných vojsk v Čechách proti nové válce s Řádem. Závi byl taky jeden z těch, kdo osobně poslali list s vypovězením války samotnému velmistrovi.
V listopadu 1414 dostává Závi od krále Vladislava dotaci 800 hřiven a odjídí do Kostnice na velký církevní sněm jako člen delegace o 500 lidech, kterou vede hnězdenský biskup Mikulá Traba. Ale jen Závi a kaliský purkrabí Jan z Tuliszkowa jsou oficiální poltí vyslanci za světský stav. Poláci mají zde soupeře v křiáckém řádu a pomocí letáků ho demaskují před světem. Podepsán na nich je Závi, který u má ve světě pravděpodobně obrovský morální kredit. V Kostnici se také ujímá mistra Jana Husa po jeho příjezdu a později je jeden z těch, kteří ho horlivě hájí.
Na podzim roku 1415 odjídí Závi spolu se Zikmundem do Avignonu na setkání s papeem
Benediktem XIII.. A také do Perpignanu na setkání s aragonským králem Ferdinandem I. Aragonským. Při té příleitosti byl opět uspořádán několikadenní veliký turnaj, kde se spolu střetli rytíři východní a západní Evropy.
Zde měl Závi podle kronikářů dosáhnout vrcholu své rytířské slávy.
Měl se ve raňcích střetnout z nejslavnějím rytířem tehdejího západního světa, proslulým Janem z Aragonie, který u dřív poslal Záviovi rukavici, aby se rozhodlo, kdo je nejlepí rytíř v křesanstvu. Onen Jan z Aragonie měl podle kronikářů obrovskou sílu, údajně nadzvedl koně. Měl to být údajně syn Aragonského krále, tedy budoucí Jan II. Veliký.
A Závi jej měl jediným úderem kopí sbodnout z koně, čím se stal mistrem Evropy, nejlepím rytířem tehdejího křesanského světa a obdrel spoustu cen včetně koruny z pavích per..
Jene ouha!!! Tady kronikář poněkud přestřelil, Jan II. Veliký se narodil roku 1397/98, měl by tedy v době turnaje 17/18 let. A to je víc ne brzo na to, aby byl nejslavnějím rytířem západní Evropy. Nabízí se tedy otázka, kdo byl onen rytíř se kterým se Závi utkal?
Buď to byl nám dnes neznámý rytíř, který pocházel ze západní Evropy a přecházela ho pověst nejlepího rytíře anebo to byl syn Ferdinanda I., skutečný Jan z Aragonie, který v mladické nerozvánosti a touze po slávě vyzval nejlepího rytíře východu. To by nebylo nic neobvyklého, jako urozený na to mohl mít právo, tak to zkusil. A kronikář pro zdůraznění vítězství jeho význam poněkud upravil.
Kdo tedy nakonec byl skutečně onen rytíř se asi u dnes nedozvíme. Jisté ale je, e kronikáři záznamem souboje zajistili Záviovi nehynoucí slávu největího polského rytíře.
Na zpáteční cestě z Perpignanu se stal Závi v Paříi jedním ze signatářů prodlouení příměří z německým řádem do roku 1417, kdy byl Závi v Kostnici spolu s panem z Tuliszkowa a panem Stanislawem Merskim jako jeden z 24 stráců bezpečnosti a svobody voličů přítomen volbě nového papee Martina V., který ovem potvrdil pod vlivem protipolského pamfletu Jana z Falkenberga z roku 1416 Křiákům vechna jejich privilegia. Závi nadále setrval v Kostnici a 9. května se zúčastnil spolu s panem z Tuliszkowa předvolání k papei, který obvinil Poláky a polské biskupy z neposlunosti a pohrozil jim klatbou.
Zde dosáhl svého dalího neméně významného vítězství, kdy se spolu s panem z Tuliszkowa veřejně postavil za polskou církev a svou zem a prohlásil, e bude bránit krále a vlast
jak slovem, tak rukou. Koncil sice neustoupil, ale pape ano a poehnal jim. Zavrením toho veho bylo veřejné odvolání pamfletu Jana z Falkenberga za přítomnosti papee a biskupů v roce 1424.
Za své zásluhy byl Závi králem v roce 1417 jmenován starostou kruwickim. Byl
zároveň rytíř a zároveň diplomat, v roce 1419 byl přítomen setkání Jagiella se Zikmundem v Koicích a zanedlouho se jako rytíř ve vojsku účastnil válečné výpravy.
Je dobré se zmínit, e v té době začal nakupovat pozemky.
V roce 1420 je ustanoven starostou spiským tedy královským místodrícím nad 16 zastavenými spiskými městy se sídelním hradem ve Staré Lubovni.
V roce 1421 byl Závi jedenáctkrát vyslancem u krále Zikmunda, naposled v listopadu ohledně zamýleného sňatku krále Vladislava a díky tomu se koncem roku zúčastnil nejspí jako pozorovatel výpravy do Čech a je přítomen taení na Kutnou Horu a dalích událostí, které vyvrcholí bitvou o Německý Brod. Závi věren rytířské cti, odmítne opustit posádku husity obleeného města a v pátek prvního dne se horlivě účastní obrany. Po sobotním dobytí města je Závi spolu s jinými urozenými zajat a odvezen do Prahy, kde byl dren do května 1422. Podle jedné z legend byl původně jako posel u Zikmunda kvůli proputění českého poselstva zajatého Januem Ratibořským.
Pověst praví, e jeho proputění stálo polského krále tolik zlata, kolik sám Závi váil.
Během roku 1422 se zúčastní dalí výpravy proti Křiákům, kdy Řád nakonec musí odevzdat Polsku dalí území. V roce 1424 dostává do zástavy panství Ronov nad Dunajcem a o rok později se stává jeho trvalým majitelem a převádí sem své rodinné sídlo. Jeho bratři nadále spravují rodný Garbow. Kromě toho se stává majitelem třech hradů a a 50 vsí, z toho některé se nacházely a u Dněstru.
Závi Černý se stal mocným pánem, byl bohatý, byl slavný..
Bylo mu u přes 50 let a mohl si klidně uívat zasloueného odpočinku.
Ale roku 1428 uspořádal král Zikmund dalí výpravu proti Turkům. Svolal na ni opět rytíře ze vech stran křesanského světa. A na výpravu proti nepřátelům víry se jako vůdce rytířů z Polska vydal kdo jiný ne ikona křesanského rytířstva té doby, sám Závi Černý z Garbowa.
Těko říct, proč se tak rozhodl, snad ho k tomu vedla jeho rytířská čest, jí se celý ivot řídil,
moná měl se Zikmundem přece jen za ty roky nějaké osobní vazby a cítil povinnost táhnout mu na pomoc.
Jisté je, e přes počáteční úspěch výpravy nakonec dolo pod hradem Golubacem na Dunaji v Srbsku začátkem června k bitvě v ní zvítězila turecká vojska sultána Murada II.
Král Zikmund se nejdříve nechtěl utkat s početnějí armádou nepřítele, dohodl se tedy na příměří a začal se s vojskem stahovat přes Dunaj. Ale Turci nedodreli příměří a pod velením Sinana Beye na nepřipravené křesany zaútočili. Závi měl krýt ze zadním vojem ústup Zikmundovy armády, sám král prý mu poslal loď, aby se dostal do bezpečí, ale on jako rytíř odmítl nastoupit s tím, e neopustí ostatní vojáky a e ádná loď není dost velká na to, aby unesla jeho rytířskou čest. A sám se měl provázen pouze dvěma pěími ozbrojenci vrhnout přímo proti nejhustí řadě nepřátelského vojska. Zůstal věrný své cti. Zadní voj vak neměl proti obrovské přesile anci a byl v řei zničen.
Podle jedné pověsti zahynul Závi v bitvě, podle jiné byl zajat a veden k sultánovi. Během cesty se prý začali dva vojáci mezi sebou hádat, kdo z nich zajal Závie. Jeden z nich vytáhl meč či avli, ual Záviovi hlavu a utíkal s ní k sultánovi, e to jemu patří odměna. Co na to sultán, nevíme. Tělo prý pohřbili Srbové. Podle jiné pověsti ani Turci nevěděli koho mají před sebou, Závi prý měl na sobě vypůjčenou zbroj.
Jak to bylo doopravdy asi u nezjistíme, i kdy jsou dodnes v Polsku lidé, kteří se snaí najít hrob velkého rytíře.
Pravda je, e Závi zahynul pod hradem Golubacem a jeho tělo se nikdy nenalo.
Jeho symbolický pohřeb se konal v listopadu roku 1428 v Krakově ve frantikánském kostele
A me začínala slovy: Lni twój herb, ale twoje nie leżš tu koci, Zawiszo Czarny, sławy wieczystej rycerzu".
Úryvek z dopisu Zikmunda Lucemburského kníeti Vitoldovi po smrti Závie:
Rycerstwo straciło w Zawiszy najzręczniejszego i najobrotniejszego towarzysza i wodza. Jak to zresztš całemu wiatu wiadomo, najdzielniejszym był rycerzem, najdowiadczeńszym wojownikiem i wielkim dyplomatš. Domagajš się jego znakomite czyny, ażeby zmarły ojciec w swych synach ożył i w swoim potomstwie".
Závi Černý z Garbowa po sobě zanechal čtyři syny: Marcina, Stanislawa z Ronowa (oba padli v bitvě proti Turkům u Varny roku 1444), Zawiszu a Jana z Ronowa, který padl v bitvě pod Chojnicemi roku 1454.
Jeho bratr Jan, který se stal krakovským stolníkem, převzal po jeho smrti roku 1428 titul spiského starosty.
Záviova vnučka Barbara z Ronowa se stala matkou dalího slavného Poláka, hejtmana Jana
Tarnowskiego.
Závi Černý z Garbowa se u za svého ivota stal vzorem rytíře bez bázně a hany, naplnil vechny zásady rytířské ctnosti a byl uznáván vude kam přiel. Známá jsou hesla Na nim ci jako na Zawiszu nebo Polegaj jak na Zawiszu. Kromě toho byl také vynikající diplomat, vzdělaný člověk a také dobrý podnikatel. Byl jednou z největích osobností polských dějin a právem mu patří i místo v dějinách evropských.
Závi Černý z Garbowa měl ve znaku erb zvaný Sulima černý orel ve lutém poli a v dolní části tři kameny v poli červeném. Proto se mu taky říkalo Sulimczyk.
Pouitá literatura:
Irena Staczyńska: Zawisza Czarny z Garbowa-herbu Sulima
Archivum /www.KiF.pl/
Otův slovník naučný: Zawisza Czarny z Garbowa
Josef Pekař: ika a jeho doba
Jan Dlugosz: BITWA GRUNWALDZKA