O svaté Zdislavě toho nevíme mnoho. Rozeznat pravdu mezi nánosy legend je opravdu těké. V dobových kronikách o ní najdeme pouze dvě zmínky: první je ve ďárské kronice, druhou má potom Dalimil. Ve ostatní jsou pouze dohady, fabulace, někdy i přání věřících či historiků. Pokusme se odkrýt alespoň kus pravdy o svaté Zdislavě.
O svaté Zdislavě toho nevíme mnoho. Rozeznat pravdu mezi nánosy legend je opravdu těké. V dobových kronikách o ní najdeme pouze dvě zmínky: první je ve ďárské kronice, druhou má potom Dalimil. Ve ostatní jsou pouze dohady, fabulace, někdy i přání věřících či historiků. Pokusme se odkrýt alespoň kus pravdy o svaté Zdislavě.
Nejprve by bylo vhodné uvést, kdy a za jakých okolností ony dva relevantní prameny vznikly. ďárská kronika tak řečeného Jindřicha Řezbáře vznikla v roce 1300 v cisterciáckém kláteře ve ďáru nad Sázavou, jak se ostatně uvádí hned v úvodu kroniky. Její autor vychází ze svých vlastních vzpomínek v době sepsání kroniky mu bylo 58 let, do ďáru přiel v deseti letech a samozřejmě také na základě paměti jeho bratrů. Dalimilovu kroniku datujeme zhruba do stejné doby, i kdy je zřejmě o pár let mladí. Některé náznaky v ní mohou ukazovat na autorovo spojení se severočeskými rody Ronovci i Markvartici, take u něj lze předpokládat poměrně dobrou informovanost právě o Zdislavě, i kdy i v tomto případě půjde spíe o jakýsi její otisk v povědomí lidí ne o přesné údaje.
Zdislava se narodila pravděpodobně okolo roku 1220 jako prvorozená dcera Sybilly a
Přibyslava z Křianova, snad mezi lety 1235 a 1240 byla provdána za
Havla z Lemberka, markvartického velmoe, s ním se přesunula z jihu Moravy do pomezního hvozdu na severu Čech. Tomu porodila několik dětí (snad tři syny a jednu dceru), zaslouila se o zaloení dominikánského klátera v Jablonném (v Podjetědí) a zřejmě roku 1252 zemřela.

Pro správné pochopení Zdislavina mylení a ivotního postoje je třeba znát její rodinné zázemí. O něm se poměrně podrobně rozepisuje Jindřich Řezbář ve ďárské kronice. Sybilla byla podle této kroniky dvorní dámou královny Kunhuty taufské, v jejím doprovodu přila do Čech. O jejím původu můeme pouze spekulovat někteří historici se dokonce domnívají, e byla Italka, snad ze Sicílie, ovem pro tyto názory nemáme ádné doklady. Já osobně se přikláním k názoru, e Sybilla byla Němka, ovem i zde jde pouze o pravděpodobnost, nikoliv jistotu. Je také moné, e prostředí, z něho Sybilla přila, bylo v době jejího příchodu do Čech kulturnějí ne to české, take se snaila své zvyky nebo zkuenosti přenést i do Českého království. Jejím druhým manelem se snad záhy po ovdovění stal Přibyslav z Křianova, moravský velmo nejasného původu, kadopádně vysoce postavený mu snad u na dvoře Přemysla I., jistě vak u Václava I. Roku 1238
1 je doloen jako purkrabí na Veveří,
roku 1239
2 jako purkrabí brněnský.
Křianov se nachází na Vysočině u Velkého Meziříčí.
Některými autory předevím s blízkým vztahem ke katolické církvi bývá moná a přeceňován Přibyslavův vztah k řeholním řádům a ke katolické církvi vůbec. Jisté ovem je, e některé mniské řády poměrně hodně podporoval, a je otázkou, do jaké míry byla tato podpora výsledkem opravdu hluboké zbonosti a do jaké míry lo pouze o jeho mediální obraz jako dobrého křesana. ďárský kronikář jej sice charakterizuje takto:
Světu byl vojákem, ale v duchu svém mnichem, ovem jde spíe o velebení faktického zakladatele klátera ne o realitu. V roce 1239 Přibyslav daroval určité statky johanitskému pitálu v Brně, hojně také podporoval brněnské minority, u nich je navíc pochován. Vrcholem jeho snaení se vak měla stát jeho soukromá fundace přímo na Vysočině. Domluvil se zřejmě se svým přítelem, Janem z Polné, ovem ne stihl kláter zaloit, Přibyslav zemřel. Podle ďárské kroniky si jetě před svou smrtí nechal zavolat svého zetě,
Bočka z Jaroslavic, a poádal jej, aby z jeho peněz zaloil muský cisterciácký kláter na pozemcích, které pro tyto účely ji dříve vyhradil Jan z Polné. Přibyslav zemřel ji roku 1251, zakládací listina ďárského klátera je o rok mladí. Zajímavé je, e na listině, jí markrabě Přemysl potvrzuje zaloení klátera,
3 je uvedeno jméno Sybilly, jejího zesnulého manela Přibyslava, dcer Eufémie a Alběty, ovem nikoliv Zdislavy. Přesná datace tohoto dokumentu není zcela jasná, proto nevíme, zda Zdislavinu neúčast zapříčinila její nemoc, či snad dokonce ji smrt.
Zdislavina matka Sybilla nepochybně na samotném zaloení klátera měla svůj podíl a lze předpokládat, e Přibyslav tento svůj úmysl s ní jetě před svou smrtí konzultoval. Sybilla se po Přibyslavově smrti do třetice provdala za Ronovce Jindřicha ze itavy, tchána své dcery Alběty. I Jindřich vak zemřel záhy a Sybilla se stáhla do ústranní právě ďárského klátera, nedaleko něho si, zřejmě se svou dalí dcerou Eufemií, od roku 1255 vdovou po Bočkovi z Obřan, vystavěla domek, v něm ila a do své smrti roku 1262.
Vrame se ale zpět ke Zdislavě. Viděli jsme, e její rodinné zázemí se pravděpodobně neslo v křesanském a kulturním duchu. Kde byla Zdislava vychována, vak nevíme. Sama Zdislava byla zřejmě nejstarí ze tří sester, které se Sybille a Přibyslavovi narodily, minimálně dalí dvě děti, z toho jeden syn, zřejmě zemřely jako mladé. Zdislavina sestra Eufémie byla provdána za ji zmíněného Bočka z Jaroslavic, nejmladí Alběta pak za Smila z Lichtemburka. Ve vech případech lo o členy významných rodů a později i velmoe s vysokým postavením. Domnívám se, e ze strany Přibyslava a zřejmě i Sybilly lo o pečlivý výběr, a proto povauji za absurdní některé starí názory, e Havel z Lemberka byl snad hrubián a tyran. Ostatně i v rodině pana Havla lze najít příklady kláterních donací, resp. fundací Havlova matka Hostilka pravděpodobně stála u zrodu johanitské komendy v (Mladé) Boleslavi, Havlův bratr Jaroslav patrně podporoval jinou z boleslavských johanitských komend. Je také moné, e Zdislava byla ji v mládí ovlivněna kultem sv. Frantika a sv. Kláry, hojně propagovaným také např. sv. Albětou Durynskou nebo sv. Anekou Přemyslovnou. Ovem hmatatelné důkazy pro to nemáme.

Kdy se konala svatba Zdislavy s Havlem, nevíme. Kde se konala, také nevíme. Nevíme ani, zda ji uprostřed pomezního hvozdu stál hrad Lemberk, aby na něj pan Havel mohl svou novou manelku uvést. Během povstání kralevice Přemysla proti svému otci, králi Václavovi, zachoval Havel věrnost právoplatnému panovníkovi, co pravděpodobně pokodilo jeho panství více ne jiná. Moná zde lze spatřovat Zdislavinu a Havlovu prvotní mylenku na zaloení klátera se pitálem, do něho by se mohli uchýlit chudí a nemocní lidé, kterých v průběhu povstání pochopitelně přibývalo. Nebo mylenka na vlastní fundaci vznikla mezi manely ji dříve, ovem její realizaci domácí válka zbrzdila. Zřejmě brzy po skončení povstání, snad okolo roku 1250 je zaloen dominikánský kláter v Jablonném. Faktem je, e kláter existoval v listopadu roku 1252, jí jsou udělovány odpustky vem, kteří přispějí na výstavbu klátera. Je moné, e mylenka na výstavbu rodinného klátera dostala jasnějí obrysy během návtěvy olomouckého biskupa Bruna na Lemberku 1. září roku 1249.
Zdislava se samozřejmě musela věnovat předevím povinnostem manelky významného lechtice. Nepochybně zastávala i funkci hradní paní, dohlíela na provoz panství v manelově nepřítomnosti apod. V průběhu svého manelství porodila snad čtyři děti Havla, Jaroslava, Zdislava (Zdeslava) a Markétu. Nejstarí Havel se narodil zřejmě nedlouho po svatbě, čemu by odpovídala i jeho první svědecká účast na listině krále Přemysla z 10. července 1254.
4 Okolo roku 1272 mizí z listin a lze se domnívat, e tou dobou zemřel. Jeho bratři Jaroslav i Zdislav jej poměrně zásadně přeili, Jaroslav je zřejmě naposledy uveden na listině z roku 1289, Zdislav, svého času praský purkrabí, mizí z listin snad po roce 1318. O dcerce Markétce se zmiňuje ďárská kronika, ovem v rámci poměrně nedostatečné informace:
Havel z Jablonného si vzal tu, která se jmenovala Zdislava a bez úhony s ním iva byla rodíc mu děti: Havla i Havel il jen krátce, a krásnou a ulechtilou Markétu.
Je otázkou, zda ivot dlouhý přiblině 35 let, lze u středověkého lechtice povaovat za krátký, jak to činí Jindřich Řezbář. Nápadný je také fakt, e nezná dalí Zdislaviny syny, a naopak uvádí dceru Markétu je moné, e zprávy ze Severních Čech doly na Vysočinu jen velmi kusé a nepřesné; Jaroslav Durych se domnívá, e kronikář měl v úmyslu za jméno Havla ve výe zmíněném veri dopsat jméno jeho bratra, resp. bratří, ovem z nám neznámého důvodu se tak nestalo. O Markétě vak dalí doklady nejsou, co samozřejmě nevyvrací její existenci je pravděpodobné, e vedle synů porodila Zdislava i dceru či dcery.
Otázka Zdislavina případného osobního působení v jablonském kláteře není zcela jasná. Já ji povauji za důsledek glorifikaci po její smrti, nebo kláter zřejmě v době její smrti vcelku ani nestál, nikoliv za reálnou skutečnost. V případě jablonského klátera lo navíc o řeholi muskou, nikoliv enskou. Zdislaviny léčitelské snahy a schopnosti vak zmiňuje Dalimil:
Pět mrtvých vzkřísila,
mnoho slepých prosvítila,
chromých a malomocných mnoho uzdravila,
nad jinými pracnými veliké pomoci činila.
Zdislava zemřela pravděpodobně roku 1252 (podle Dalimila), přesné datum vak neznáme uvádějí se v zásadě dvě data, a to buď Nový rok nebo 30. květen, který je dnes slaven jako její památka. Podle antropologického výzkumu, který prováděl prof. Vlček, jí byly cca 33 roky, co zcela zapadá do nastíněného schématu vyplývajícího z listin a dalích okolností, důvodem mohlo být snad vyčerpání. Údajnou tuberkulózu antropologický výzkum nepotvrdil.
Jak nesl Zdislavinu smrt její manel, zda byl v jejích posledních chvílích při ní, nebo se dostavil a na pohřeb do Jablonného, bohuel nevíme. O věku jejích dětí v okamiku její smrti, snad s výjimkou Havla, kterému v té době mohlo být mezi 12 a 14 lety, nevíme také nic. Je teoreticky moná veobecně rozířená domněnka, e její nejmladí dítě (snad Zdislav) bylo v době její smrti velmi malé, ovem důkazy pro to stejně nemáme. Názory některých historiků o pokračování Havla mladího v díle své matky, a naopak odklonu nejmladího Zdislava, který si na matku kvůli svému nízkému věku nemohl pamatovat, od její dobročinnosti, povauji za holé, ničím nepodloené spekulace. Zdislavin manel Havel zemřel pravděpodobně několik let po své eně, snad ji před 10. červencem 1254.
O ivotě sv. Zdislavy víme velmi málo, její obraz posmrtný je vak mnohonásobně větí. Kult, který počal ířit de facto ji Dalimil, nabyl velkých rozměrů za Berků z Dubé, Frantiek Antonín zahájil roku 1699 stavbu Baziliky sv. Vavřince, v ní jsou dodnes uloeny její ostatky. Zdislava byla roku 1907 blahoslavena a roku 1995 svatořečena. Od roku 2002 je patronkou Libereckého kraje.
Citace:
1 Reg. I. č. 933
2 Reg. I. č. 981
3 Reg. I. č. 1312
4 Reg. II. č. 36
Prameny a literatura:
Durych, Jaroslav: Světlo v tmách. Vyehrad, 1991.
Kalista, Zdeněk: Blahoslavená Zdislava z Lemberka. Zvon, 1991.
Kolektiv autorů: Zdislava z Lemberka. Ralsko, 1991.
Urban, Jan: Lichtenburkové. NLN, 2003.
Prameny dějin českých, díl II., ed. Josef Emler, Praha, 1874.
Prameny dějin českých, díl III., ed. Josef Emler, Praha, 1882.
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Pars I. (Reg. I.), ed. Karel Jaromír Erben, Praha, 1855.
Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Pars II. (Reg. II.), ed. Josef Emler, Praha, 1882.