Větina slovanských mohylníků má jen několik desítek mohylových náspů, často jen skupinku několika mohyl. Jeden je vak značně převyuje. Jak počtem stovek mohyl, tak rozlohou přes 10 ha. Ostatně i přísluné valové opevnění má úctyhodnou velikost opevněné plochy.
Nejstarí informace o tomto mohylníku uvedl ve své práci
Slované na Moravě a říe Velkomoravská I. L. Červinka v roce 1928. Mohylník nazval Větéřovský, nebo leí nedaleko tohoto archeologicky proslulého nalezitě z pozdní doby bronzové. Souhrnné publikace o Velké Moravě, počínaje od těch nejstarích a po nejnovějí, se s podivem o tak významné lokalitě nezmiňují. Ba ani poměrně podrobný průvodce archeologickými památkami od K. Sklenáře jej nezná. Snad proto, e byl zkoumán ji v době druhé světové války a velmi chudé inventáře jeho hrobů nebyly příli atraktivní. Přesto jde o lokalitu opomíjenou neprávem, nebo pravděpodobně hrála významnou úlohu v historii nejstarích státních útvarů naich předků. Mohylník toti můe skrývat hroby mnoha horníků, kteří v těkých podmínkách dobývali z hlubin země kvalitní eleznou rudu. Zdá se, e tuto strategickou surovinu zpracovával Ratíkovicko - Rohatecký hutnický areál v desetitisících pecí. Produkoval elezo potřebné pro výzbroj velkomoravských bojovníků. Velká spotřeba dřeva vedla ke vzniku odlesněné oblasti Moravská Sahara, která je dnes zalesněna..
Straovický mohylník
Asi 4 km západně od Kyjova se nachází výrazná dominanta, vrchol zvaný Babí lom (obr. 1) s obcí Straovice. Severně od obce leí nad bezejmenným potokem velký mohylník s více ne stovkou mohyl (obr. 2).
Zkoumali ho v roce 1928 Červinka a roku 1940 J. Skutil. Prozkoumali asi 30 mohyl. Nalezli čtyři hroby se zvlátními výklenky, které byly později nacházeny na desítkách dalích pohřebi. Zkoumané hroby měly chudou výbavu. Nalezly se jen čtyři nádoby, dvě sekery, vědérka a jen malé měděné náunice ve čtyřech pohřbech. K pohřebiti bylo nalezeno také valové sídlitě ze současné doby. Nachází se asi 600 m od mohylníku (severovýchodně) a dosud nebylo podrobněji zkoumáno (obr. 3).
Neobvykle chudé nálezy silně kontrastují s bohatými hrobovými výbavami nedalekého Nechvalína. Tam se při záchranném výzkumu v letech 1975 6 prozkoumalo 179 hrobů. Část z nich naznačilo kontinuitu zdejího slovanského osídlení se starím, předslovanským. Bohatost hrobů byla překvapivá. Na příklad hrob č. 124 měl ve výbavě meč, sekeru, dýku, ostruhy a různá kování, ale i zlaté plíky v ústech. Ty slouily jako platidlo. Jeden váil přesně polovinu římské drachmy (1.668 g ). Zlaté náunice, 32 stříbrných, 22 měděných, část pozlacených náunic, stříbrné i pozlacené gombíky, 35 hrobů s milodary v nádobách, čtyři meče, sedm seker, est kopí, dvanáct hrobů s ostruhami, zbytky hedvábí, středomořská keramika ze luté hlíny. To kontrastuje s chudými hrobovými výbavami mohylníku. Jedno vak mají společné. Závěr archeologického hodnocení lokality (Stuchlík a kol. 1997) uvádí:
bohatství nechvalínských nálezů ve spojení s koncentrací okolních slovanských lokalit ukazuje, e tato oblast hrála velkou úlohu. Vodítkem můe být výskyt elezné rudy v prostoru Straovic. Přesto, e nebyly nalezeny doklady elezářské výroby, materiální základna se opírala pravděpodobně o těbu elezné rudy.
Nález čtyř mečů zařadil toto místo k nejvýznamnějím lokalitám. Vdy za desítky let ploného průzkumu Starého města jich bylo nalezeno jen pět. Jeden z nechvalínských mečů vak překonává nálezy na vech velkomoravských lokalitách na Moravě.
Samostatně leící skupina s pohřbem bojovníka s mečem a esti árovými hroby byla ze 7. a 8. století. Předvelkomoravské stáří naznačuje, e vyuívání loiska elezné rudy zde mohli převzít Slované od předchozích obyvatel ji v době Sámovy říe. Jde o významnou skutečnost pro zásadní otázku polohy ústředí Sámovy říe. Také Hurt ve své práci Kyjovsko (1970) uvádí, e podle neověřené tradice se zde těila ruda ji za Keltů. Na vrcholu Babího lomu je valový věnec zatím nezkoumaného opevnění, které podle keramických střepů skutečně naznačuje Keltské oppidum. O kutání se zde pokouel v letech 1820 a 1860 také kníe Salm. Rudu vak těili na jeho jiním svahu. Pro malou výtěnost tyto práce brzy skončily.
Mohylník i valové sídlitě vak leí na severním svahu Babího lomu. Asi 500 m od sídlitě (východně) jsme nali překvapivě rozsáhlý důlní areál. Na ploe několika km2 jsou propadlé těební toly, velké haldy hluiny a hromady zbytků po úpravě rudy (obr. 4).
Ta byla těena ve slepencích. Valouny manganových konkrecí černohnědé barvy po roztlučení obalu obsahovaly luté a červené jádro limonitu a hematitu (obr. 5).
To jsou rudy shodné s nálezy ve struskách z Růdníku, Ratíkovic i Rohatce (obr. 6).
Tam jsme nali metodou letecké archeologie velkomoravský hutní areál. V Hodonínsko-bzenecké Doubravě, poskytující dostatek dřeva pro výrobu dřevěného uhlí i jílů na stavbu elezářských hutnických pícek. Desítky tisíc pícek, pracovaly nepřetritě od samých počátků doby elezné a do 11. století. Hutnily elezo Keltům, Germánům i Slovanům. Areál se rozkládal podél toku Růdníček od jeho ústí do Moravy v Rohatci, přes osady Soboňky, Růdník a Ratíkovice a k jeho prameni na svahu vyvýeniny Náklo (obr. 7).
Nadměrné odlesnění krajiny vedlo ke splavení ornice na písčitý podklad. Vznikla skutečná pou zvaná Moravská Sahara. Zalesnil ji a v 19. století stránický lesník Bechtel.
Foto mohylníku a valového opevnění : Kučerová Pavla