Málokteré místo u nás je tak významně spjato s historií prvních Přemyslovců, jako právě Levý Hradec. Dá se předpokládat (a archeologický výzkum tuto domněnku podporuje), e do Prahy přiel rod, jeho praotcem měl být bájný Přemysl, právě z Levého Hradce.
Krátce si připomeňme, které události tomu předcházely. K roku 869 je v písemných pramenech (Fuldské anály) poprvé doloen moravský Svatopluk, synovec Rostislavův, který vládne ve svém regnu (pravděpodobně na Nitransku). Ten se v roce 870 dopustí na svém strýci zrady a vydá jej do rukou Franků předpokládá, e se pak sám stane moravským kníetem, podporovaným franským Karlomanem. Jene zrada střídá zradu pozná to i Svatopluk, kdy se roku 871 ocitne ve franském aláři. A přichází zrada na třetí Karloman, který situaci na Moravě, (kde se mezitím vzmáhá povstání proti nepřátelským okupantům), hrubě podcenil, teď prosí Svatopluka o pomoc v boji proti Moravanům. Svatopluk, (který sotva v tu chvíli tuí, e se jednou stane moravským králem), mu pomoc na oko slíbí, ale sotva překročí hranice své domoviny, přidá se na stranu svých soukmenovců a pomáhá jim vyhnat nenáviděné Franky.
Pravděpodobně někdy v této době, (ale moná u dříve), uzavírají Moravané s Čechy spojenectví. V říjnu roku 871 posílá král Ludvík Němec bavorské vojsko do Čech. Říské vojáky vedou würzburský arcibiskup Arno a hrabě Rudolf. Armáda vstupuje na české území nejspíe z jihu a pohybuje se v oblasti českomoravského pomezí. Náhodou zde natrefí na početný průvod, směřující z Čech na Moravu. Podle kronikáře se mělo jednat o průvod svatební. Bavoři se pustí do jeho pronásledování. Stane se vak podivná věc.
Moravtí Slované, kteří
strojili svatbu a přiváděli dceru kteréhosi vévody z Čechů pronásledováni nepřítelem
z neznalosti narazili na hraniční zátarasy a před úzkou stezkou, která vedla skrze opevnění, byli nuceni (ve snaze zachránit holé ivoty)
zanechat koně a výzbroj. Těch koní vak bylo podle analisty z Fuldy 644 a byli vybaveni otěemi, sedly a títy. Ze zprávy tedy jasně vyplývá, e z Čech na Moravu mířila nebývale silná vojenská podpora, patrně jako věno české nevěsty, která se měla stát Svatoplukovou manelkou. Avak bavortí vojáci obrovské stádo koní
bez odporu sebrali a vrátili se radostně do tábora. Nevěsta se patrně jmenovala Sventoizň, protoe toto jméno se objevuje v dokumentech z té doby společně se jménem Svatopluka a jeho syna Predslava (Braslava). Ztráta, kterou touto krádeí Moravtí Slované utrpěli, byla jistě obrovská, avak jejich bojovné nálady tím byly jen znovu podníceny.
V květnu 872 se král Ludvík Němec pokouí zvrátit nepříznivě se vyvíjející situaci a posílá na Moravu vojsko sloené z durynských a saských oddílů. Sám se taení ze zdravotních důvodů účastnit nemůe, spoléhá proto na umění svých vojevůdců. Avak ani tentokrát mu jeho mui radost neudělají.
Poněvad s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a kdy ztratili velký počet svých lidí, s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, e některá hrabata byla na útěku eničkami té země zbita a kyji shazována s koní. (Fuldské anály k roku 872)
Durynkové a Sasové se vracejí do Říe s velkou ostudou. Moravanům opět narostlo sebevědomí. Svatopluk neváhá s odvetou a útočí na Karlomanovo území, zatímco dalí říské vojsko míří do Čech. Vede jej mohučský arcibiskup Liutbert. Někde v Povltaví se střetne s oddíly pěti českých kníat Svatoslava, Vitislava, Herimana, Spytimíra a Mojslava. (Údajně s nimi byl i Bořivoj. Historici o tom spekulují na základě vpisku v jednom z pozdějích opisů Fuldských análů, kde je připsáno i jméno Goriwei. Přesto je to povaováno za první a nejstarí písemný důkaz o Bořivojově existenci). Liutbertovi se daří Čechy porazit a pustoí jejich území.
Avak ta část říského vojska, která je vyslána na pomoc Karlomanovi proti Svatoplukovi, takové těstí nemá. Opět ji vede biskup Arno, tentokrát s opatem fuldského klátera Sigibertem. Zatímco Karloman drancuje Moravu,
Svatopluk vyslal tajně početné vojsko a přepadl Bavory, kteří byli zanecháni na břehu řeky Dunaje ke střeení lodí. Jedny pobil, druhé dal utopit v řece, jiné pak odvedl jako zajatce. (Fuldské anály k roku 872)
Uprchnout se podařilo pouze řezenskému biskupovi Embrichovi s několika dalími bojovníky.
V následujících letech dochází k dalím bojům mezi Svatoplukem a Karlomanem, roku 874 je mezi Ludvíkem Němcem a Svatoplukem uzavřen tzv. Forchheimský mír. Svatopluk mír s Říí potřebuje k tomu, aby Moravu konečně po náročných letech zkonsolidoval a mohl zahájit boje na jiných frontách. Kromě Čechů se tak v následujících letech stanou jeho poplatníky Holasici (na dnením Opavsku), Slezané, Vislané (na dnením Krakovsku) a dokonce i některé kmeny Polabských Slovanů.
Pravděpodobně v této době se vládcem Čechů stává kníe Bořivoj, jen později se svou manelkou Ludmilou přijímá na Moravě křest od arcibiskupa Metoděje.
Svědectví o Bořivojově křtu přináí mnich Kristián:
povzbuzováním roznícená mysl jinochova prahla přijmouti milost křtu, i vrhnuv se s celou svou druinou na zem k nohám biskupovým, velmi snaně ho prosil, aby se tak bez prodlení stalo. Nač třeba více slov? Druhého dne poučil vévodu i s třiceti dvořany, kteří s ním přili, o základech víry, a kdy podle obyčeje vykonali obřadný půst, obrodil je přeposvátným pramenem křtu. A kdy jej ve víře Kristově plně vzdělal, dovolil mu, obohativ ho mnohými dary, aby se vrátil domů, a dal mu s sebou kněze ctihodného ivota jménem Kaicha. Navrátive se pak domů, usadil řečeného kněze na hrádku, jeho jméno bylo Hradec, a zaloil tam kostel ke cti blahoslaveného Klimenta, papee a mučedníka, satanovi mnoho kod působíce a lid Kristu Pánu získávajíce. (Kristiánova legenda)
Na tom kdy (v jakých letech) to bylo, se historici dosud neshodli. Duan Třetík věnuje problematice datování Bořivojova křtu ve svých Počátcích Přemyslovců celou obsáhlou kapitolu. Hlavním problémem je při tom skutečnost, e datum křtu českého kníete neuvádí ádný soudobý pramen. Tato událost se dává do souvislosti se zprávou uvedenou ve Fuldských análech k roku 890, podle které král Arnulf propůjčil Svatoplukovi vévodství Čechů. Od té doby (moná dříve) po určitý čas patřily Čechy do svazku Velké Moravy. Bořivojův křest vak musel proběhnout před tímto datem tedy pravděpodobně někdy mezi lety 872 a 885 (kdy zemřel arcibiskup Metoděj). Duan Třetík událost datuje takto: Vzhledem k celkovému průběhu událostí si lze blií chronologii představit tak, e Svatoplukovo vojsko dobylo Čechy zřejmě krátkou vojenskou akcí asi na jaře roku 883. Pak hned následoval křest Bořivoje. Moná v předepsaném letničním termínu. K povstání muselo dojít velmi brzy poté, asi jetě roku 883. Během následujícího roku byl Svatopluk zaměstnán boji v Panonii, nemohl tedy zasáhnout v Čechách a Bořivoj pobýval na Moravě ve vyhnanství. Vrátil se nejspíe roku 885, kdy měl Svatopluk ji volné ruce a mohl zasáhnout proti povstalým Čechům. Bořivojovým prvním činem po návratu se stalo zaloení kostela P. Marie v Praze; tak to alespoň podává Kristián.
Podle Třetíka tak Svatopluk dobyl Čechy v podstatě dvakrát poprvé v roce 883 tehdy jetě Bořivoj (pravděpodobně) sídlil na Levém Hradci a byl jedním z mnoha kmenových kníat. Proč se právě on stal Svatoplukovým vyvoleným a zamířil s ním na Moravu, aby se tam nechal pokřtít? Odeel tam dobrovolně nebo byl odvlečen jako zajatec? Po křtu jej Svatopluk de facto dosadil v Čechách jako svého místodrícího, ale Bořivoj se brzy dočkal ozbrojeného odporu (povstání probavorské strany) do Čech byl z německého vyhnanství povolán jakýsi Strojmír, který měl evidentně dědičný nárok na praský kníecí stolec, avak podle Kristiána pobýval v Německu tak dlouho, e zapomněl rodný jazyk. Mohlo (ale nemuselo) jít o Bořivojova příbuzného. Bořivoj (se Svatoplukovou vojenskou pomocí) vak Strojmíra odstraní, sám se ujímá vlády ve Středních Čechách a usazuje se v Praze.
Otázkou a jistě ne nezajímavou zůstává, kdy vlastně nechal Bořivoj kostel na Levém Hradci postavit. Z chronologie sestavené D. Třetíkem vyplývá, e na to vlastně vůbec nemohl mít čas. Sotva se vrátil s Kaichem a moravskými zedníky na Levý Hradec, musel opět prchat zpátky na Svatoplukův dvůr. Má-li Třetík pravdu, pak byl první kostelík na Levém Hradci jen dřevěný. Kamenná stavba by těko vznikla během pár měsíců. Bylo by tedy také pravděpodobné, e ten úplně první levohradecký kostel sv. Klimenta, vystavěný Bořivojem, lehl při povstání roku 883 popelem.
I Duan Třetík se vak můe mýlit, take jen pro srovnání si připomeňme, jak Bořivojův křest datují někteří dalí historici:
Palacký: | 873-874 |
Tomek: | 874 |
Pekař: | 874 |
Novotný: | 882-885 |
Chaloupecký: | okolo 874 |
Turek: | 870 |
Havlík: | 878-879 |
Je toti dost pravděpodobné, e Bořivoj byl Svatoplukem podporován ji od roku 872, nejpozději od roku 874. Někdy v té době se také konala Bořivojova svatba se (Srbkou) Ludmilou, jejich prvorozený syn a pozdějí český kníe Spytihněv přiel na svět záhy potom. Mohlo dojít ke křtu ji v této době? Teoreticky mohlo Metoděj byl v té době ji zpátky na Moravě, kam se na podzim roku 873 vrací z Bavorského vězení.
Duan Třetík je vak toho názoru, e Svatopluk nemohl připojit Čechy k Velké Moravě v době, kdy byl s Říí v přátelských vztazích údajně by tak poruil dohody o uzavření míru, protoe Čechy byly v té době vůči Říi závislým regnem. Tento mír trval od roku 874 (Forchheim) a do podzimu 882.
Zeptejme se ale jinak nechal by Svatopluk v Čechách deset let jako svého místodrícího vládnout pohanského kníete? Notabene kdy historici uvaují o tom, e si Svatopluk vzal za enu Bořivojovu sestru a byli tedy příbuznými?
Nicméně přítomnost početných moravských oddílů na přelomu 9. a 10. století v Čechách dokládají nálezy typicky velkomoravských perků v hrobech na Levém Hradci (alově), na Budči i na Praském Hradě (Lumbeho zahrada).
Úloha Levého Hradce
Podle archeologa Michala Lutovského lo jistě o jedno z oněch měst zmiňovaných fuldskými letopisy jako útočitě poraených českých kníat z roku 872. Archeoloka Naďa Profantová říká, e Levý Hradec společně s pravým (viz dále) vytvářely v 10. století významnou mocenskou a správní jednotku, sídelní aglomeraci Levý Hradec-Klecany. K ní patřila i běná sídlitě, objevená a dosud neprozkoumaná, na katastru Klecan i Roztok.
Hraditě

Rozkládá se na plochém temeni rozsáhlé ostrony nad levým břehem Vltavy. Jeho celková rozloha je 6,4 hektaru. Poprvé bylo toto místo opevněno snad ji v pozdní době kamenné, určitě pak v mladí době bronzové.
Na severní straně je hradní ostroh chráněn prudkými skalními srázy k Vltavě. Nad hladinou se tyčí ve výce více ne 60 metrů.
Východní a jihovýchodní svahy klesají do esovitě se vinoucí rokle alovského potoka.
Akropole je od přehradí oddělena roklí (dnes Ve Vikoui, původně Ve vykoui vykousnout), svaující se na severozápadě do vltavského údolí a na jihovýchodě k alovskému potoku. Rokle byla navíc prohloubena umělým příkopem. íje, která nyní spojuje předhradí s akropolí, byla uměle nasypána ve středověku nebo novověku.
Pozůstatky opevnění větina dodnes viditelných zbytků fortifikace pochází z raného středověku jde o hradby vystavěné v 9. a 10. století.
Archeologický výzkum hraditě přitahovalo pozornost archeologů ji od poloviny 19. století. Nejvýznamnějí byly pak rozsáhlé odkryvy prováděné ve 40. a 50. letech Ivanem Borkovským. Ten tu během svého výzkumu nasbíral na 500 uhlíků a ohořelých kousků dřev, pocházejících převáně z dubu, břízy, borovice a jedle.
Historie hraditě
O Levém Hradci se v souvislosti s Luckou válkou zmiňuje Kosmas:
Čechové jsouce zavřeni v malém hrádku, jen slove Levý Hradec, báli se vtrhnutí nepřátel do hrádku.
Jak uvádí Michal Lutovský, podle výsledků archeologického výzkumu bylo raně středověké hraditě zaloeno někdy kolem poloviny 9. století (tedy v době působení Bořivojových předků pravděp. otce, předpokládáme-li Bořivojovo narození kolem roku 852). M. Beranová přitom tvrdí, e Levý Hradec je zhruba o 25 let (tedy o jednu generaci) mladí ne Budeč. (Přili tedy Přemyslovci na Levý Hradec z Budče?)
Tehdy vzniklo i raně středověké opevnění nejprve byla asi opevněna akropole, ke které přiléhala neopevněná osada na budoucím předhradí. Existuje vak i monost, e obě části byly (podle Lutovského) opevněny současně.
Vnitřní hrad akropole 3,6 ha. Po celém obvodu (asi 750 metrů) byl opevněn hradbou dřevohlinité konstrukce s čelní kamennou plentou.
Archeologický výzkum prokázal její dvě odliné stavební fáze
starí hradba zčásti vyuívala pravěký val, měla rotovou konstrukci, vpředu kamennou zeď a vzadu dřevěnou stěnu.
Mladí hradba byla zhruba dvakrát irí ne ta původní. Na JZ, v místech přechodu na předhradí, (na nejzranitelnějím místě), byla jetě posílena palisádou a příkopem.
Předhradí 2,8 ha, po celém obvodu (720 m) opevněné rovně dřevohlinitou hradbou s čelní kamennou zdí. Také tato fortifikace měla několik stavebních fází a byla postupně roziřována.
Starí hradba byla iroká asi 4 metry a skládala se z rotového hradebního tělesa, zadní dřevěné stěny a čelní kamenné zdi, před kterou probíhal nevelký příkop.
Mladí hradba byla mohutnějí měřila 9,5 m na ířku a asi kolem 6 m na výku. Byla tvořena roubenými dubovými komorami vyplněnými pískem, vpředu měla kamennou zeď a vzadu, na straně obránců bylo hradební těleso členěno několika ochozy. V západní části předhradí byl vybudován nejméně 10-12 m iroký a kolem 3 m hluboký příkop. Nové, dokonalejí opevnění (vybudované snad v době Bořivojově Lutovský) bylo opatřeno i nově konstruovanou bránou. Brána byla jak na předhradí, tak určitě i na akropoli (tam ale není známo její umístění).
Vnitřní zástavba
Prozkoumána byla jen malá část celé plochy, velká část byla zničena zemědělskými, stavebními a těebními aktivitami (předhradí bylo velmi pokozeno těbou písku). Na akropoli byly odkryty pozůstatky dřevěných srubových staveb s prkennou podlahou. Byly zničeny poárem a zřítilo se na ně opevnění (moná v době, kdy bylo hraditě dobyto).
Kníecí sídlo dvorec není archeology jednoznačně doloen ale předpokládá se jeho existence. Na předhradí, v sousedství brány, byly odkryty pozůstatky přízemních víceprostorových domů s hospodářskými i obytnými místnostmi, s kůlovými stěnami vyplétanými proutím.
Rotunda

Jak říká M. Lutovský, Bořivojova stavba byla nejčastěji ztotoňována se základy objevenými pod podlahou dnes na akropoli stojícího kostela sv. Klimenta. Jednalo se o rotundu s kruhovou lodí o vnitřních rozměrech 460-475 cm s podkovovitou apsidou. V současnosti ale archeologové tento závěr zpochybňují. Jako důvod k pochybnostem uvádějí mohutnost a charakter základového zdiva a také kámen s vyrytým kříem objevený ve spodní části základů. Mělo by toti jít o tzv. lapis primarius (základní kámen), jeho kladení bylo liturgickým úkonem, u nás v 9. století neznámým.
P. Sommer připoutí pouívání základního kamene (lapis primarius) při zakládání církevních staveb v zemích s rozvinutým křesanským rituálem snad v 10. století, s jistotou v 11. století. Podle něj je vyloučeno, aby církevní kultura Čech, která ideu základního kamene zjevně převzala, uívala tento kámen ji ve století devátém.
Kostel není mono datovat podle hrobů (tak jako je datována větina soudobých kostelů na území Velké Moravy), protoe obyvatelstvo Levého Hradce bylo v 9. a 10. století pohřbíváno mimo hradby (
alov), zejména v místech poničených alovskou cihelnou. V sousedství rotundy se začalo pohřbívat a během 11. století. Podle Lutovského je i přesto velmi pravděpodobné, e původní Bořivojův kostel (moná dřevěný) stál na stejném místě.
Rezidenční funkci přestalo hraditě plnit patrně u na počátku 10. století. Hraditě ale muselo existovat dál. 19. února 982 byl na Levém Hradci zvolen druhý praský biskup Vojtěch. V době levohradecké volby tu u určitě stál kamenný kostel. Dalí mocenské a ekonomické funkce hraditě zanikly v průběhu 11. století. Jetě na počátku 13. století bylo místo opevněné, ale opevnění bylo ji částečně pobořené a nefunkční. Pravděpodobně od 11. stol. byl název Hradec doplněn o přídomek Levý.
Některé z archeologických nálezů z pohřebitě alov:
Významná místa:
1. Přístup na hraditě: íje spojující ostronu s okolním terénem. Zvýená terénní hrana (v současnosti) patrně není přímým pozůstatkem valového opevnění. I cesta směřující odsud na akropoli je novodobého původu. (Původní brány neleely na její trase).
2. Brána předhradí: Místo odkryvů Ivana Borkovského. Zde byla zjitěna několikerá přestavba hradby, mohutná brána a v sousedství vnitřní zástavba. Brána byla 3-4 m iroká. V jejím středu stálo hlinito-kamenité těleso se stěnami tvořenými kůlovou konstrukcí proplétanou proutím. Vstup do opevněného areálu tak tvořily dvě poměrně úzké uličky. Úmyslným zřícením středového tělesa bylo moné bránu rychle zatarasit.
3. Val akropole: Nejlépe dochovaná část levohradecké hradby. Zůstaly tu zachovány výrazné valy (z vnitřní strany svah poněkud pokozen novodobou zástavbou).
4. Kostel sv. Klimenta: Několikrát radikálně přestavěný. Nejstarí dnes viditelnou fázi představuje gotický presbytář. V podzemí je zachována část mohutného základového zdiva rotundy.
5. Sestava opukových podezdívek: Objevená Josefem Ladislav Píčem (1905) v místech, kde se západní zeď nového hřbitova lomí k jihovýchodu. Píč ji povaoval za pozůstatek kníecího paláce, nejspí se jedná o výrazně mladí objekt.
6. Husté osídlení pravěké i raně a vrcholně středověké. Sloitá archeologická situace jetě čeká na své vyhodnocení (Lutovský).
7. Rokle Ve Vikoui: Někde v její horní části procházela původní cesta spojující předhradí s akropolí. Cesta i brány v těchto místech se zatím pouze předpokládají.
8. Bývalá alovská cihelna: Rozsáhlé kostrové pohřebitě na poli svaujícím se východním směrem k cestě ze alova do Roztok, zničené v 90. l. 19. stol. při dobývání cihlářské hlíny. Pohřbívalo se tu od druhé poloviny 9. a do počátku 11. století. R. 1952 byl z pohřebitě zachráněn nepatrný zlomek - 75 hrobů se zlatými perky velkomoravského rázu u nataených koster. Nálezy zachované ve sbírkách několika českých muzeí ukazují, e alovské pohřebitě patřilo k nejbohatím raně středověkým nekropolím v Čechách.
Pravý Hradec
Měli bychom ho hledat na protějím břehu Vltavy. Je pravděpodobné, e jde o hraditě u dneních Klecan. Zdá se, e to potvrdil i výzkum prováděný archeolokou Naďou Profantovou. Byly tu toti v hrobech společensky významných osob, pocházejících z 9. a 10. století nalezeny luxusní hrozničkovité a bubínkovité náunice a olivovité skleněné perly. Jednalo se o perky typově stejné, jako ty, které byly nalezeny na velkomoravských pohřebitích. V podstatě to znamená, e hraditě u Klecan fungovalo o více ne 200 let dříve, ne se dosud soudilo. Vzniklo nejspí u na počátku 10. století. Podle Profantové pocházejí objevené hroby na údajném Pravém Hradci v Klecanech pocházejí z doby vlády přemyslovských kníat Bořivoje a Spytihněva. V této souvislosti je zajímavé, e hraditě není zmiňováno v nejstarích písemných pramenech.
Leelo naproti slavnějímu Levému Hradci a udrovalo optické (signalizační) spojení nejen s ním, ale i s Praským hradem. Vzniklo jen o málo později ne Levý Hradec, na přelomu 9. a 10. století, i na něm ili významní velmoi a bojovníci. lo patrně skutečně o Pravý Hradec, zmiňovaný pozdějími písemnými prameny. Mezi oběma hraditi fungoval strategicky významný brod přes Vltavu a kontrolovala se z nich dálková cesta. Na hraditi musel existovat ve 2. polovině 10. a v 11. století kostel, nevíme zda kamenný či dřevěný.
LITERATURA:
Michal Lutovský: Po stopách prvních Přemyslovců I. Zrození státu (872 - 972) Od Bořivoje I. po Boleslava I., Libri, Praha 2006.
Petr Sommer: Začátky křesanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
Profantová, N. 2005: Vzniká nový obraz éry prvních Přemyslovců, Svět vědy 9, 28-31.
Duan Třetík: Počátky Přemyslovců - Vstup Čechů do dějin (530 - 935), NLN, 2003